Josef Sušánek

Josef Sušánek (5. září 1896, Vrbno nad Lesy – 22. března 1945, Malá pevnost Terezín) byl český dobrovolný hasič a odbojář umučený nacisty.

Josef Sušánek
Josef Sušánek
Narození5. září 1896
Vrbno nad Lesy, České království, Rakousko-Uhersko
Úmrtí22. března 1945 (ve věku 48 let)
Koncentrační tábor Terezín, Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtíselhání ledvin, následek brutálního výslechu
Místo pohřbení Národní hřbitov Terezín
BydlištěSlaný
NárodnostČeši
Povoláníhasič, autodoprava
Ocenění Československý válečný kříž 1939 (i. m.)
Politická stranaKomunistická strana Československa
ChoťMarie Sušánková
DětiVěra Sušánková, Jiří Sušánek
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Práce a rodinný život

Josef Sušánek se narodil 5. září roku 1896 ve Vrbně nad Lesy do rodiny strojníka a domkáře Josefa Sušánka (* 1868) a Anny Raifové (* 1874).

Žil ve Slaném, kde pracoval jako soustružník kovů v ČKD, také se zde zúčastnil dělnických stávek v první republice. Ve dvacátých letech 20. století byl aktivním členem Dělnické tělocvičné jednoty ve Slaném. Při vzniku KSČ v roce 1921 vstoupil do strany. Pracoval ve Federaci dělnických tělocvičných jednot a Jednotě proletářské tělovýchovy jako náčelník jednoty a později jako krajský náčelník.

Josef Sušánek (uprostřed sedící) jako člen Dělnické tělocvičné jednoty Slaný v roce 1920.

Původně žil a pracoval jako autodopravce a strojní zámečník se sídlem Všehlušická čp. 414, (bývalý městský “Rourní mlýn”) v té době v budově v majetku města Slaný, jakožto součást městské vodárny. Následně zakoupil parcelu v městské části Slaného - Na Skalkách, kde postavil dům čp. 841 a žil zde se svoji ženou Marií Sušánkovou, roz. Procházkovou (* 1899), z jejichž manželství měl dceru Věru a syna Jiřího.

Josef Sušánek byl blízkým přítelem JUDr. Miroslava Hakena, se kterým udržoval vztah ve slánském hasičském sboru, dcera Josefa Sušánka Věra (* 1920) později pro JUDr. Hakena pracovala jako administrativní pracovnice v kanceláři.[1]

Hasič

Byl aktivním členem Sboru dobrovolných hasičů ve Slaném, kde původně až do roku 1931 působil jako ochranný člen, téhož roku se po aktivní pomoci při požáru rozhodl po návrhu tehdejšího velitele sboru br. Šámala vstoupit do činných řad českého hasičstva, od roku 1939 působil jako velitel Okresní hasičské jednoty č.40 - I. Obvod Slaný - Vrabíčkův a na tuto důležitou etapu svého života později vzpomínal v Památníku vydanému při otevření hasičského domu ve Slaném:

"Po uhašení požáru rozmlouval jsem s br. Šámalem, který mně během debaty navrhl, nechtěl-li bych vstoupit do činných řad českého hasičstva. Uvědomiv si a rozváživ, kolik dobrého pro lidstvo hasičstvo vykonává, nezaváhal jsem a uposlechnuv pokynu br. Šámala, přihlásil jsem se do činného členstva hasičského sboru ve Slaném. Bratrským prostředním a zájmem o práci a činnost ve sboru vžilo se mi hasičství v krátké době do krve a než se rok s rokem sešel, obdržel jsem již funkci činovníka v župě, ve které jsem působil až do loňského roku, kdy jsem byl zvolen velitelem I. obvodu OHJ slánské, č. 40."[2]

Velitel Josef Sušánek byl ve slánském hasičském sboru velmi aktivní, spolu se svými kolegy se podílel přímo na samotné výstavbě nové budovy a na stavbě osobně odpracoval celkem 1084 hodin.[3]

Slánští hasiči v roce 1940 slavnostně otevřeli novou budovu hasičského domu v Lázeňské ulici, který dnes využívá Hasičský záchranný sbor České republiky.

Protektorát Čechy a Morava, odbojové hnutí

Velitel Josef Sušánek, byl jakožto aktivní hasič a vlastenec aktivní v občanské společnosti první republiky zapojen v protifašistickém domácím odboji.[4]

Zatčení, výslechy a smrt
Protektorátní hasičská legitimace velitele Josefa Sušánka z roku 1942.

Byl zatčen dne 27. října 1944 pro ilegální činnost gestapem a začátkem listopadu 1944 byl uvězněn ve věznici gestapa v Malé pevnosti Terezín, dle dokumentu sepsaného jeho potomky, vycházejícího z dopisu od spoluvězně z Terezína, šlo o odbojovou činnost Svazu českého hasičstva s centrálou v Plzni. Byl obviněn z přechovávání zbraní a účasti v hasičském odboji. V jeho spisech byla poznámka "návrat nežádoucí - výborný organisátor".

V terezínské Malé pevnosti prošel Josef Sušánek několika krutými výslechy, zejména 31. prosince 1944, kdy byl brutálně mučen příslušníky kladenského gestapa a dle výpovědí spoluvězňů mu byly doslova rozbity ledviny. Dne 20. března 1945 v Krankenrevieru Malé pevnosti umírá na následky krutého mučení.

V dokumentu sepsanému 23. ledna 1975 ve Slaném jeho potomky bylo zjištěno jméno kriminálního zaměstnance kladenského gestapa, který Josefa Sušánka nejvíce týral, jmenoval se Hans Quido Skalak, kriminální zaměstnanec kladenského gestapa, narozený v Praze 31. března 1903, syn Jana Skalaka a Marie, roz. Tobiášové, ženatý a bytem v Kladně č. 2818. Skalak požíval ve službě nejhorší pověsti. Zpracovával "ilegální organisace", provedl také zatčení členů Národního odboje.[5]

Příslušník gestapa Skalak byl rovněž přímý účastník vyhlazení Lidic, lidickým ženám odebíral před transportem děti a cennosti, po válce nezvěstný. [6]

Vzpomínky na utrpení během věznění v Malé pevnosti

Na přátelství, utrpení a smrt vzpomínal resp. finanční stráže František Vaňásek v dopise napsaném 20. června 1945 následovně:

„ My spolu měli jsme se rádi jako rodní bratři. Najít přítele a kamaráda v kriminále je velké umění. Váš pan otec byl velký mučedník, před Vánoci v r. 1944 přijelo Kladenské gestapo a vyslýchalo jej. Vším byl vinen jeden pán z hasičského ústředí v Praze myslím, že se jmenoval (poznámka - jméno bylo v dopise začerněno). Udal na něj věci, které nebyly pravdivé, a gestapáci jej mučili, tak že se nemohl hnout a musel být odnesen na lůžko do cely č. 43/ kde spal vedle mě. Musel ležet jen na břiše, záda měl od krku až k patě celá rozsekaná, ne modrá ale černá jak vše bylo krví podlito. Asi za 10 nebo 14 dní přijeli gestapáci znovu a znovu jej mučili, že se vůbec nemohl hnout. Ošetřoval jsem jej jak jsem mohl. Jinak, když byl zdráv a veselé mysli a z uvěznění si nic nedělal. Já dosud nejsem zdráv bude to u mne trvat dlouhý čas než se zase úplně zotavím. “

Ocenění
Československý válečný kříž 1939
  • Dne 24. září 1946 byl prezidentem dr. Edvardem Benešem udělen Josefu Sušánkovi Československý válečný kříž 1939 in memoriam.
  • Dne 7. září 1947 byla v Hasičském domě ve Slaném slavnostně odhalena pamětní deska se jmény Josefa Sušánka, Miroslava Hakena a Josefa Černého.[7] Tato deska nebyla po rozsáhlé rekonstrukci a rozšíření Hasičského domu (koncem 20. století) navrácena na původní místo. Deska se nyní nachází ve vestibulu u hlavního vchodu do budovy.[8]
  • Jméno Josefa Sušánka je taktéž uvedeno na pomníku obětem nacismu na Hlaváčkově náměstí ve Slaném z roku 1965 a také na pamětní desce budovy bývalé základní školy v jeho rodném Vrbně nad Lesy.[9]
  • Pohřben je na Národním hřbitově v Terezíně v hrobě číslo 264 prvního oddělení.[10]
  • Životnímu příběhu Josefa Sušánka byl věnovaný příspěvek s názvem Hasič a odbojář Josef Sušánek. Příběh muže, který neprozradil, přednesený na historické konferenci „Malý region, velké dějiny - Slaný a Slánsko ve XX. století", která se konala roku 2021 v aule gymnázia ve Slaném. Z konference pravidelně o rok později vychází tištěný sborník.[11]
„ Po revoluci chodili k nám a psali nám ti, kteří přežili a vyprávěli o statečnosti a nezdolném optimismu našeho otce a vzpomínali na něho jako na pevného a skvělého člověka, kterým celým životem byl. “
— Vzpomínky potomků Josefa Sušánka na svého otce a na jeho utrpení během 2. světové války.

Reference
  1. HRABÁNKOVÁ, Blažena. Dobrovolný hasičský sbor ve Slaném [online]. Slaný: Vlastivědné muzeum ve Slaném; Národní kronika, 19. 04. 2020 [cit. 2020-06-07]. Dostupné online.
  2. Památník vydaný při otevření hasičského domu v Slaném. Exemplář číslo 20. vyd. [s.l.]: Hasičský sbor král. města Slaného, 1940. Kapitola Josef Sušánek: Pochopení, s. 25–26.
  3. Památník vydaný při otevření hasičského domu v Slaném. Exemplář číslo 20. vyd. [s.l.]: Hasičský sbor král. města Slaného, 1940. Kapitola Vladislav Havel: Stavební pokladní zpráva, s. 35.
  4. HRABÁNKOVÁ, Blažena. Loutkové divadlo v Hasičském domě ve Slaném [online]. Slaný: Vlastivědné muzeum ve Slaném; Národní kronika, 08. 02. 2013 [cit. 2020-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-07.
  5. LIDICE Čin krvavého teroru [online]. [cit. 2019-10-28]. Dostupné online.
  6. Nacistické bezpečnostní složky v protektorátu [online]. [cit. 2019-10-28]. Dostupné online.
  7. Pamětní desky Obětem 2. světové války [online]. [cit. 2019-11-06]. Dostupné online.
  8. WWW.VETS.ESTRANKY.CZ. Pamětní deska Josef Sušánek a Mirko Haken. SPOLEK PRO VPM - archivní verze [online]. [cit. 2020-10-19]. Dostupné online. (česky)
  9. Pomník Obětem 2. světové války [online]. [cit. 2019-11-06]. Dostupné online.
  10. Náhrobek Josefa Sušánka na Národním hřbitově v Terezíně [online]. [cit. 2019-10-29]. Dostupné online.
  11. HUSÁROVÁ, Kateřina Nič. Historická konference ve Slaném odhalila neprobádaná témata minulého století. Kladenský deník. 2021-11-11. Dostupné online [cit. 2021-11-11]. (česky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.