Olga Scheinpflugová

Olga Scheinpflugová (3. prosince 1902 Slaný[7]13. dubna 1968 Praha[8])[9] byla česká herečka, spisovatelka, básnířka a dramatička, manželka Karla Čapka.

Olga Scheinpflugová
Olga Scheinpflugová, 1919
Narození3. prosince 1902
Slaný
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí13. dubna 1968 (ve věku 65 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Manžel(ka)Karel Čapek (1935–1938)
RodičeKarel Scheinpflug
PříbuzníKarel Scheinpflug[1] a Božena Konrádová[2] (sourozenci)
Edmond Konrád (švagr)[3]
Josef Čapek (švagr)[4]
Helena Čapková (švagrová)[5]
Antonín Čapek (tchán)[6]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Mládí

Narodila se v rodině spisovatele Karla Scheinpfluga (1869–1948) a matky Boženy, rozené Fričové (1878–1911)[10]. Jejími sourozenci byli Karel Scheinpflug (1899–1987, pozdější ochránce autorských práv Karla Čapka) a Božena Scheinpflugová (1901–1984, provdaná za dramatika a kritika Edmonda Konráda). Po více než roce vdovství se otec oženil s Miladou Krinerovou (1871–1955).

Od roku 1918 studovala herectví u Marie Hübnerové, členky činohry Národního divadla. V roce 1920 byla angažována do Švandova divadla. V letech 1922–1928[11] byla členkou Městského divadla na Král. Vinohradech.

Ve filmu se poprvé objevila v roce 1922, v němém filmu Zlatý klíček podle scénáře Karla Čapka.

Od ledna 1929 přešla z Divadla na Vinohradech do Národního divadla.[12][13]

Život s Karlem Čapkem

Olga Scheinpflugová u norského fjordu. Výřez z fotografie od Karla Čapka.

S Karlem Čapkem se Olga Scheinpflugová osobně seznámila v roce 1920, kdy podle jejího vyprávění na ni počkal před Švandovým divadlem, ve kterém hrála. Obě rodiny zpočátku vztahu nepřály.[14] Dne 26. srpna 1935 se na vinohradské radnici za Karla Čapka provdala,[15] své umělecké příjmení Scheinpflugová si však ponechala. Se svým manželem žila v jeho polovině dvojdomu bratří Čapků, který si Josef a Karel Čapkovi postavili v dnešní Praze 10 a ve vile na Strži u Dobříše. Během společného života procestovali řadu evropských zemí a žila s ním až do jeho smrti v prosinci 1938.

Německá okupace

V období Protektorátu Čechy a Morava sice pracovala dále jako herečka, byla však opakovaně vyslýchána gestapem a ve svém domě musela strpět prohlídky. Ve svých vzpomínkách zejména uvádí, že byla podezřelá z uchovávání dopisu Edvarda Beneše z exilu Karlu Čapkovi.[14]

V listopadu 1940 odešla na nátlak ze souboru Národního divadla, v její roli ji nahradila Lída Baarová.[14][16] Protižidovský a pronacistický Arijský boj ji v roce 1941 napadl i pro její pohostinská vystoupení se slovy „...Nechtěla byste toho jednání nechat, milostpaní? Máme na vás nepěkné vzpomínky ještě z dob, kdy jste byla pravidelnou páteční návštěvnicí hradních židovských potlachů.“[17]

Poválečné období a závěr života

Po válce se druhem Olgy Scheinpflugové stal JUDr. František Krčma (1910–1996), který po jejím úmrtí především usiloval o vydání jejích spisů, zejména pamětí Byla jsem na světě.[18]

Významné filmové role se dočkala až v televizním seriálu Eliška a její rod (1966).

V roce 1946 se vrátila do souboru Národního divadla a zůstala zde až do své smrti v roce 1968. Za svůj život vytvořila na jeho scénách přes 130 rolí.[19] Svou divadelní kariéru ukončila v pohostinském vystoupení v Divadle na Vinohradech ve hře Karla Čapka Matka, jež měla premiéru 1. září 1967 v režii Luboše Pistoria.[20] Podle oficiálně publikované verze bylo příčinou jejího kolapsu neukázněné chování dětských diváků při odpoledním představení hry o Velikonocích 1968, které dohrála, ale po kterém se již na jeviště nevrátila. Faktorů, které aktuálně zhoršily její dlouholetou srdeční chorobu tak, že krátce nato zemřela, [21], bylo ovšem víc. Do ošetření na třetí interní klinice fakultní nemocnice UK v Praze na Karlově náměstí byla přijata 11. dubna 1968. 13. dubna 1968 dopoledne podala interview, ve kterém prohlásila, že prožívá jedno z nejhezčích období svého života a že následující den konečně bude moci vydat svědectví o svém dávném příteli Janu Masarykovi. [22] Téhož dne v 16:55 hodin však na III. interní klinice fakultní nemocnice v Praze zemřela na srdeční infarkt, který se vyvinul v dopoledních hodinách téhož dne.[8] Národní pohřeb se konal 19. dubna 1968.[23] Pohřbena je v Praze na Vyšehradě[24].

Ocenění

Dílo

Básnické sbírky

  • 1931 – Všední den
  • 1936 – Kouzelná obálka
  • 1934 – Skleněná koule
  • 1938-1945 – Tunel smrti
  • 1946 – Stesk

Divadelní hry

  • Chladné světlo (komedie) 1936
  • Madla z cihelny (komedie) 1927
  • Viděla jsem Boha (drama) 1945
  • Zabitý (komedie)
  • Guyana (drama) 1945
  • Houpačka (veselohra) 1934
  • Okénko (veselohra) 1931
  • Láska není všechno (komedie) 1929
  • Hra na schovávanou
  • Pan Grünfeld a strašidla

Spisy

- Červený kolotoč (román) 1927

- Divadelní zápisky 1928

- Babiola 1930

- Dvě z nás (román) 1932-1933

- Klíč od domu 1934

- Balada z Karlína (román) 1935

- Sestry (román) 1938

- Vycpaný medvěd (román) 1941

- Přežitá smrt (sbírka prosy) 1947

  • Český román, Praha : František Borový, 1947 – autobiografický román
    • 6. vydání: Praha : Československý spisovatel, 1991, ISBN 80-202-0019-3
  • Poslední kapitola (román) 1958
  • Bílé dveře (román) 1962
  • Margita 1965
  • O divadle a tak podobně, Praha, Melantrich, 1985 – napsáno spolu s K. Čapkem
  • Byla jsem na světě, Praha : Mladá fronta, 1994, 2. vydání, ISBN 80-204-0421-X – kniha vzpomínek

Vybrané divadelní role

Film

  • 1922 Zlatý klíček – role: Sejkorova dcera Olga
  • 1931 Žena, která se směje – role: Helena Leeová
  • 1963 Tchyně – role: Veselá
  • 1964 Každý den odvahu – role: bytná
  • 1964 Čintamani a podvodník – povídka Čintamani a ptáci – role: paní Severýnová
  • 1964 …a pátý jezdec je Strach – role: učitelka hudby

Televize

  • 1962 Pozdní láska (TV inscenace) – role: majitelka domu Feliciata Antonovna Šablovová
  • 1962 Jejich den (TV inscenace) – role hospodská
  • 1963 Putování Simona Mac Keevera (TV inscenace) – role: neurčena
  • 1963 Ohnisko nenávisti (TV inscenace) – role: neurčena
  • 1963 Metelice (TV inscenace) – role: nevidomá teta Marfy
  • 1965 Kůzlátka otevřete... (TV inscenace detektivní hry) – role: babička Hana Kopečková
  • 1966 Eliška a její rod (TV seriál) – role: hostinská Eliška Rabasová
  • 1967 Okénko od pí Olgy Scheinpflugové (TV inscenace) – role: domovnice Dynybylka
  • 1968 Raději potmě (TV inscenace) – role: neurčena
  • 1968 Jegor Bulyčov (TV inscenace) – role: Xenie

Autorka námětu

  • 1933 Okénko (podle divadelní hry)
  • 1933 Madla z cihelny (podle divadelní hry)
  • 1936 Švadlenka
  • 1938 Andula vyhrála
  • 1939 Dobře situovaný pán
  • 1944 Sobota (napsala pod pseudonymem Stanislava Ratajová)
  • 1948 Dnes neordinuji (podle divadelní hry Okénko)
  • 1967 Okénko od pí Olgy Scheinpflugové (TV inscenace)
  • 1967 Bílé dveře (TV inscenace)
  • 2001 Karlínská balada (TV film)

Odkazy

Reference

  1. Dostupné online.
  2. Dostupné online.
  3. Dostupné online.
  4. Dostupné online.
  5. Dostupné online.
  6. Dostupné online.
  7. Matriční záznam o narození a křtu Olgy Scheinpflugové farnost Slaný
  8. Příčiny úmrtí národní umělkyně Olgy Scheinpflugové. Rudé právo. 20. 4. 1968, s. 2. Dostupné online.
  9. MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-T. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1670-6. Kapitola Olga Scheinpflugová, s. 107–111.
  10. Matrika oddaných, p. Marie Sněžná Praha, 1882–1900, snímek 130
  11. V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd.Ústřední národní výbor hl.m.Prahy, Praha, 1958, str. 180
  12. Olga Scheinpflugová k Národnímu divadlu. Pestrý týden. 13. 10. 1928, s. 6. Dostupné online.
  13. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 436
  14. SCHEINPFLUGOVÁ, Olga. Byla jsem na světě. Praha: Mladá fronta, 1988.
  15. Foto „Svatba Olgy Scheinpflugové a Karla Čapka“. Lidové noviny. 27. 8. 1935, s. 1. Dostupné online.
  16. Český rozhlas Dvojka: Stopy Lídy Baarové v Národním divadle
  17. (dostupné online v NK ČR) Nevinná Olga Scheinpflugová. Arijský boj. 10/1941, s. 4. Dostupné online.
  18. Jaromír Novotný: JUDr. František Krčma (In: Český dialog)
  19. Olga Scheinpflugová v databázi Archivu Národního divadla
  20. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 100, ISBN 978-80-239-9604-3.
  21. KRČMA, Karel. Co bylo dál (doslov); In:Byla jsem na světě. Praha: Mladá fronta, 1988.
  22. František August a JABː Ve znamení temna. Sovětská špionážní a podvratná činnost proti Československu v letech 1918-1969. Votobia Praha 2001, s. 237
  23. V paměti svého národa. NÁRODNÍ POHŘEB OLGY SCHEINPFLUGOVÉ. S. 1. Rudé právo [online]. 20. 4. 1968 [cit. 2018-12-30]. S. 1. Dostupné online.
  24. hrob Olgy Scheinpflugové a Karla Čapka na Vyšehradském hřbitově v Praze

Literatura

  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 48–50, 54, 61, 73, 89, 105, 115, 123, 133, 143, 207–8, 262, 265, 272, 333, 348, 350
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 252, 259, 277, 287, 315–7, 322, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 152, 169, 176, 217–8, 230–2, 247, 252, 267, 269, 274, 286
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 32–6, 168, 349, 358, 363, 390
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 27, 46, 72–4, 85, 156, 209, 211, 306, 413, 427, 455, 464–5, 495, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 113, 172, 322, 326, 419, 467, 492.
  • Čeští spisovatelé 20. století. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. S. 553–555.
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 650.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 73–75.
  • František Götz, Frank Tetauer: České umění dramatické, Část I. – činohra, Šolc a Šimáček, Praha, 1941, str. 335–8
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 62, 107–111
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 29, 74, 108, 111–2, 136, 145, 239, 240, 245–6, 248–250, 254, 335, 352, 357, 359, 442, 465–6, 473, 499, 502, 524, 559, 597, 610, 625, 645, 647, 650–1, 664
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 436–8
  • Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 128, 179, 216, 226, 239, 243, 304–5, 386, 394, 397, 399
  • Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/I. S–T. Praha: Academia, 2008. 1082 s. ISBN 978-80-200-1670-6. S. 107–111.
  • Městské divadlo na Král.Vinohradech: Ročenka "Kruhu solistů 1924", vyd. Městské divadlo na Král.Vinohradech, 1923, Praha, str. 70–3, 88
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd.Ústřední národní výbor hl.m.Prahy, Praha, 1958, str. 130–164, 180
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 156, 199, 259
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 29, 31, 33, 35, 43, 45–6, 100–1, 105, 129, 170–1, 176, 179, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 108.
  • Josef Träger: Podobizny divadelních spisovatelů – Olga Scheinpflugová in: Československé divadlo č. 6, roč.XXI, 20. června 1938, Div. knihkupectví a nakladatelství Ot. Růžičky, Praha, 1938, str. 82–3
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 92, 228, ISBN 978-80-7388-552-6
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 149, 150, 152, 170, 175, 179, 185–6, 203 ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.