Miloš Nedbal

Národní umělec Miloš Nedbal (28. května 1906 Rožmitál pod Třemšínem[1] – 31. října 1982 Praha) byl český herec a divadelní pedagog, režisér, dlouholetý profesor činoherního herectví na pražské DAMU.

Miloš Nedbal
Miloš Nedbal (před rokem 1939)
Narození28. května 1906
Rožmitál pod Třemšínem
Úmrtí31. října 1982 (ve věku 76 let)
Praha
Místo pohřbeníHřbitov Malvazinky
Alma materPražská konzervatoř (1926–1928)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Jednalo se o velmi výrazného a osobitého herce, který od svých počátků hrával spíše vážné role důstojných a přísných mužů, obdařených velmi často velkou dávkou osobní autoritativnosti. K divadlu se dostal již v mládí zásluhou otce Václava Nedbala (1881–1953),[2] který byl učitelem kreslení a loutkářem. Spolužák Jiřího Voskovce a Jana Wericha z gymnázia v Křemencové ulici v Praze (maturoval v roce 1926) pokračoval ve studiu na Právnické fakultě UK (přerušil však studia po dvou semestrech) a současně na dramatickém oddělení pražské konzervatoře (v letech 1926 až 1928) ve třídě prof. Jaroslava Hurta a Marie Laudové. Byl rovněž žákem Pivodovy pěvecké školy, nakonec se však rozhodl pro činoherní tvorbu.[3] Svoji hereckou kariéru začínal v Umělecké besedě a v Osvobozeném divadle, kam nastoupil v roce 1927, ještě před ukončením konzervatoře.[4][5] Zde se postupně vypracoval ve vynikajícího herce a jednu z hlavních opor Honzlových režií. V Osvobozeném divadle hrál s přerušením v sezóně 1929/1930 (rok byl členem Národního divadla v Brně) až do roku 1933. Posléze vystřídal celou řadu různých scén, hrál a režíroval mimo jiné také v Ostravě (1933–1936), v Brně (1936–1938) a v letech 1938–1942 a 1944–1945[6] v Divadle na Vinohradech. Ve válečném období působil dva roky v pražské Uranii (1942–1944). Od roku 1945 až do roku 1976 působil jako člen činohry Národního divadla v Praze, s výjimkou let 1970 až 1972, kdy působil v Krejčově souboru Divadla za branou. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat.[7]

V letech 1942 až 1947 vyučoval jako středoškolský učitel herectví na Pražské konzervatoři, od roku 1947 prakticky až do své smrti vyučoval na pražské DAMU, kde pomohl vychovat celou řadu vynikajících českých herců a hereček.

Ve filmu si zahrál mnoho menších rolí, k jeho nejznámějším patří role středoškolského profesora Šedy z filmu Cesta do hlubin študákovy duše nebo hlavní role z filmu Svědomí. Byl ale také vyhledávaným televizním i rozhlasovým hercem, činný byl též v dabingu. Ke konci svého života si zahrál hned v několika pozoruhodných televizních rolích, mezi nejpozoruhodnější patřila postava nerudného důchodce Šantrocha z Hubačovy inscenace Nezralé maliny. Zahrál si ale i v několika televizních pohádkách i v několika známých televizních seriálech.

Poprvé se oženil 27. září 1931 v Praze s Vladimírou Volnohovou (* 1907), se kterou měl syna Petra Nedbala a dceru Janu Nedbalovou, krátce po rozvodu, se 19. září 1951 oženil podruhé, s Janou Moravcovou (* 1906), později, již jako vdovec se oženil potřetí.

Citát
„Nedbalovo herectví se opíralo o jadrnou, zvonivou sílu hlasu - sytého, jenž jako by se vznášel do prostoru divadla, do všech jeho nejzazších koutů. Bylo prostě předurčeno pro úlohy rekovské, hrdinské, pro postavy, v nichž mohl uplatnit nejen svůj potlačovaný humor, ale i deklamační projev. Měl sympatie obecenstva, stejně jako nás všech v souboru. Jeho chování na jevišti i v zákulisí mělo zvláštní, někdy šibalský, jindy utlumený, vždycky však ohleduplný humor. Ať hrál hlavní role či figurky, vždycky s úplným zaujetím.“

—František Filipovský[8]

Ocenění

Divadelní role, výběr

Divadelní režie, výběr

Filmografie, výběr

Film

Televize

Rozhlasové role

Odkazy

Reference
  1. Matriční zápis o narození. z matriční knihy řk. farního kostela ve Starém Rožmitále [online]. [cit. 2016-12-18]. Dostupné online.
  2. VALACHOVÁ, Jarmila. Kroniky města Nejdku a profesor Václav Nedbal, akademický malíř, kronikář a spisovník. Západočeské archivy. Plzeň: Roč. 2010, s. 71–74. ISSN 1804-9737.
  3. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 330.
  4. Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 146
  5. Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, s. 5–8 osobní vzpomínky Miloše Nedbala na počátky Osvobozeného divadla. Týž: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, s. 210–214.
  6. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3.
  7. VEBER, Václav. Osudové únorové dny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 426 s. ISBN 978-80-7106-941-6. S. 327.
  8. Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 116.
  9. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Digitalizovaný archiv časopisů | RudePravo/1981/4/30/2.png. S. 2. archiv.ucl.cas.cz [online]. 1981-04-30 [cit. 2019-11-30]. S. 2. Dostupné online.
  10. William Shakespeare: Richard III. [online]. Čerský rozhlas, 2016-04-02 [cit. 2016-04-02]. Dostupné online.

Literatura
  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 19. sešit. Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě ; Ústav pro regionální studia, 2005. 160 s. ISBN 80-7368-098-X. S. 75–76.
  • Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 146
  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 15, 26
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 58, 62, 135, 139, 141, 158, 161, 201, 281
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 15, 18, 32, 117, 197, 257, 260–1, 263–5, 267, 270–1, 273, 305
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 309, 333
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 178, 190, 200, 239, 253–5, 274
  • František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 141, 202
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 72
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 40, 81, 83, 115, 161, 209, 210, 246, 290, 307, 339, 412, 456, 458, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 1, 46, 114, 154, 156, 325, 326, 354, 382, 475, 505, 520.
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 49, 72, 182, 244, 258, 368, 430, ISBN 80-207-0419-1
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 275–279.
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 78
  • Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 48
  • Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 219–220
  • Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 434
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 133, 175, ISBN 80-204-0493-7
  • Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 31, 33, 35, 49
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 93, 151, 224, 226, 369, 387, 478, 480, 502, 515–6, 525, 626, 644, 650, 656, 665
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 330–1
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 204, 256–7, 299, 300
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
  • Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 8, 19, 46, 55, 76, 80–82, 90, 98–9, 224–7, 232
  • Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, str. 97–8, 120, 122, 210–4
  • Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2 Blíže in:
  • Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 265
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 387–392.
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, Divadelní ústav, Praha, 1977, str. 175, 186
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 53, 56–7, 60–1, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 25, ISBN 80-903399-5-6
  • Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 46
  • Josef Tomeš a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 431.
  • Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 102–3, 117–9, 166, 208, 315
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 104, ISBN 978-80-7388-552-6
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 72, 124, 134, 140, 148, 264, 294, 311, 354, ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 138, ISBN 80-7243-121-8
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 51, 137, 190, ISBN 80-85625-19-9
  • Milan Wolf: Vlasta Burian v obrazech, Levné knihy KMa, Praha, 2006, str. 79, ISBN 80-7309-351-0
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 127, 172, ISBN 978-80-239-9603-6

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.