František Smolík

František Smolík (23. ledna 1891 Praha-Vinohrady[1] – 26. ledna 1972 Praha) byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze.

František Smolík
František Smolík v roli starosty Buzka (Městečko na dlani, 1942)
Narození23. ledna 1891
Praha-Vinohrady
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. ledna 1972 (ve věku 81 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníBubenečský hřbitov
Manžel(ka)Milada Smolíková rozená Ortová
Umělecké ceny
národní umělec (1953)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stručný životopis

Pocházel z rodiny se třemi dětmi, otec Ladislav (1865–1922) byl vyučený krejčí, spolu se svou manželkou Marií (1863–1899) však vedli malé hokynářství s mandlem. František Smolík chodil do měšťanky a později se vyučil elektrotechnikem [2]. Od mládí miloval loutkové divadlo. S rodiči navštěvoval občas i pražská divadla (Pištěkovo divadlo, Arénu, Uranii i Národní divadlo). Krátce navštěvoval soukromou školu Karla Želenského (1908) [3]. Sám začínal hrát již před první světovou válkou v různých kočovných a venkovských hereckých společnostech (Faltysova div. společnost, div. soubor Fr. Franzla-Lešanského, spol. J. E. Sedláčka, spol. Bedřicha Jeřábka, Zöllnerova společnost), kde žil dosti nuzným způsobem života. Od roku 1914 působil na scéně smíchovského Intimního (Švandova) divadla a smíchovské Arény. Po první světové válce, kdy bojoval v řadách rakouské armády v Rusku a v Itálii, hrál opět ve Švandově divadle, v pražské Uranii a v sezóně 1921/1922 v divadelním souboru Revoluční scéna E. A. Longena, působícím v Adrii na Václavském náměstí.

V roce 1921 jej angažoval nově jmenovaný umělecký šéf Jaroslav Kvapil do činohry Městského divadla na Královských Vinohradech, kde působil až do roku 1934, odkud pak přešel hrát na naši první scénu do Národního divadla, kde působil až do roku 1965. K jeho největším úspěchům na této scéně patřilo účinkování v Čapkově Bílé nemoci koncem 30. let. V roli dr. Galéna se znovu představil v r. 1957. Další výraznou postavou byl Argan v Molièrově hře Zdravý nemocný v r. 1960. Byl velmi známý i oblíbený především pro svoji neobyčejnou skromnost, charakter, slušnost, noblesu, ohleduplnost, laskavost, zdvořilost i kavalírství. Tyto své pozitivní osobní vlastnosti velice často přenášel i do svých četných divadelních a filmových postav, kdy často hrál jemné, kultivované, oduševnělé a charakterní postavy. František Smolík se objevil už v němých filmech, ale zcela zásadní je jeho účinkování ve filmu zvukovém. Ve třicátých letech a za druhé světové války si zahrál hlavní nebo jedny z hlavních rolí například ve filmech Karel Havlíček Borovský (1931), Batalion (1937), Škola základ života (1938) nebo Městečko na dlani (1942). Filmování se věnoval i po válce. Snad vůbec nejznámější se stala postava středoškolského profesora Málka z filmu Vyšší princip (1960).

František Smolík byl v divadelním angažmá padesát dva let. Na divadelních scénách vytvořil přes 600 postav, mnohé z nich opakovaně [4].

Od roku 1924 spolupracoval také s rozhlasem (např. role Galéna v Čapkově Bílé nemoci).

Jeho manželka Milada Smolíková, roz. Ortová, se kterou se oženil v roce 1920, byla také herečka, působila v činohře Vinohradského divadla v letech 1928–1934 [5] a v Národním divadle od roku 1934 do roku 1960. Svého manžela přežila jen o několik měsíců.

Ocenění

Filmografie, výběr

Vzpomínky osobností české kultury na Františka Smolíka
  • „Smolíček-pacholíček byl laskavost a něha sama. Na rozdíl od Saši Rašilova vnitřně vyrovnaný, klidný, rozvážný. Snad proto hrával od mládí role starší, než jaké odpovídaly jeho věku...Františka Smolíka poslali – předčasně a zbytečně – do penze. Náplast vysokého titulu bolest neutišila. Pravda, na rozdíl od jiných, kterým se přihodilo něco podobného, Smolík ještě pár let dohrával pohostinsky. Ale kdo to nezažil, když dojde z ředitelství dopis s uctivým poděkováním a zároveň se sdělením, že vás odepisují, těžko onen pocit marnosti a bezmoci pochopí.“ (Vlasta Fabianová)[6]
  • „František Smolík mne velmi zajímal jako člověk. Byl klidný, laskavý, s nesmírným citem pro spravedlnost. Když cítil křivdu, nikdo ho nepoznával, jak rázně uměl obhájit sebe i druhé. Měl moc rád děti a přímo toužil po jejich blízkosti, vyhledával jejich společnost...Zkrátka: děti mu v životě chyběly. Proto – jak mi říkal – se tak beze zbytku oddal divadlu.“ (František Kovářík)[7]
  • „Početnou galérii šťavnatých veseloherních postav, kterou vytvořil v závěru svého vinohradského angažmá, zahajoval starý pražský drožkář Pištora v Langrově veselohře "Obrácení Ferdyše Pištory". Pro inscenaci, uvedenou v únoru 1929 Janem Borem, někdejším prvním režisérem komedie Velbloud uchem jehly, připravil si výtečnou figuru. Vytvořil výkon, který budou dějepisci divadla vždy počítat mezi jeho nejvýznačnější.“ (František Černý (divadelní historik))[8]

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 8
  3. František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 16
  4. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 455
  5. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  6. Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 238, 239, ISBN 80-207-0419-1
  7. František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 210
  8. František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 147

Literatura
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 81, 111, 116, 122, 128, 137, 140, 158, 161, 164, 178, 237–9, 248, 252, 254–5, 281, 361
  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 33, 40, 43, 49, 67, 102, 122–3, 125, 155, 173, 181–2, 186, 195, 214, 217, 219, 226, foto 54–6, 81, 91, 107, 109, 156–7, 251, 309, 310, 314, 316, 385, 448, 477, 481, 497, 516, 585, 589, 594, 619
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 79, 149, 154, 252, 259, 287–8, 336 ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 72, 170, 172–3, 215, 217–9, 221, 224–8, 234, 236, 252, 274, 286, 296, 301
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983
  • František Černý: Kalendárium dějin českého divadla, Svaz českých dramatických umělců a Český literární fond, Praha, 1989, str. 85, 133, ISBN 80-85096-02-1
  • František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 13, 32, 36, 44–9, 75, 106, 119, 130, 143, 209, 210
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 15, 120–2, 141, 375, 413
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 283, 307, 495, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 95, 113, 164, 324, 326, 414, 424, 491, 503, 527, 545.
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 136, 141, 214, 227, 235, 238–241, 440, ISBN 80-207-0419-1
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri , 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 159–164.
  • Joža Götzová: Profily českých herců, S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 63, 112–3
  • Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 114, 254, 299, 345, 352–5, 412, 433, 437
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 77, 121, 205, 275, 294, ISBN 80-204-0493-7
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 17, 154, 161
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 60, 64, 75, 112, 116, 139, 142, 254–5, 352, 357, 359, 478, 497–9, 502, 588, 597, 610, 643, 647, 658, 666
  • Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 1883–1963, Orbis, Praha, 1964, str. 41, 78
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 455-7
  • Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 220, 226, 323, 325, 387, 394, 397, 399
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 115, 190, 202, 204, 210, 236–8, 240–246, 248–9, 278, 321, 323, 348, 351
  • Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, 2006, str. 15, 106, 124, ISBN 80-86182-51-7
  • Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 122, 142
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 31, 35, 44–5, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 14, 126
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 157.
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 68, 105, 130, ISBN 80-85837-35-8
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 74, 76–7, 83, 91–2, 95, 118–9, 122, 228, 244, ISBN 978-80-7388-552-6
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 160, 259, 281, 307, ISBN 80-207-0485-X
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 185–6, 204–6, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.