Luděk Munzar

Absolvoval Vyšší hospodářskou školu v Hradci Králové. V letech 1952 až 1956 studoval herectví na pražské Divadelní fakultě Akademie múzických umění, v ročníku vedeném Vítězslavem Vejražkou.[2] Po ukončení studia nastoupil na sezónu 1956–1957 do Městského oblastního divadla v Mladé Boleslavi. Od října 1957 byl angažován jako člen činohry Národního divadla v Praze. Roku 1990 Národní divadlo opustil kvůli neshodě s tehdejším vedením; dle Munzara „Můj vztah k Národnímu divadlu byl obrozenecký, národovecký a oni tam začali hrát jako v malém sklepním divadle. Národní divadlo není jen ta budova, to je součást našeho kulturního dědictví. Jestli někdo tu tradici ironizuje a posmívá se jí, tak se posmívá svým předkům.“[3]

Spolu s Janou Hlaváčovou byli jedni z mála českých umělců, kteří nepodepsali tzv. Antichartu odsuzující prohlášení Charty 77; Munzar o tom v roce 2013 řekl: „Komunisti udělali Antichartu a já ji nepodepsal, ale nikde jsem o tom nemluvil. To je celé.“[4]

Pracoval také v dabingu a v televizi. Svůj hlas propůjčil zejména americkému herci Paulovi Newmanovi. Měl slabost pro rozhlas a účinkoval v řadě rozhlasových pořadů.[5] Od ledna 2015 připravoval pro Dvojku Českého rozhlasu společně s Františkem Novotným pořad Okouzlení slovem.[6]

Dne 12. června 1957 se oženil se svojí první manželkou, loutkoherečkou Naděždou Munzarovou, se kterou měl dceru Johanu (* 1962). Po rozvodu v roce 1964 se oženil s Janou Hlaváčovou, se kterou měl druhou dceru Barboru Munzarovou, která je také herečkou. A ještě vyženil dceru Terezu (* 1963), kterou měla Jana Hlaváčová z prvního manželství s Jiřím Michným. Jeho první manželka Naděžda Munzarová se v roce 1967 vdala za Ivana Krause, bratra Jana Krause a roku 1968 spolu s dcerou Johanou emigrovali.

Mezi soukromé zájmy Luďka Munzara patřilo letectví a automobilové závody. V roce 1989 získal s Tatraplánem Sport 602 titul mistra Evropy v závodech automobilových veteránů.[7]

Zemřel po dlouhé, těžké nemoci ve spánku dne 26. ledna 2019 v Praze-Modřanech ve věku 85 let.[8][9]

Poslední rozloučení se odehrálo prvého února 2019 v budově Národního divadla.[1] Hrob Luděk Munzar nemá; dne 11. května 2019 byl jeho popel pouze rozsypán na rozptylové loučce zbraslavského hřbitova.[10]

• 1968 vyznamenání Za vynikající práci
• 1977 zasloužilý člen ND
• 1982 titul zasloužilý umělec
• 1996 Cena Františka Filipovského za mužský herecký výkon v dabingu filmu Jean od Floretty a Manon od pramene
• 2000 Cena Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu
• 2011 Cena Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra

• 1964 William Shakespeare: Richard III., rozhlasová adaptace, překlad: Zdeněk Urbánek, rozhlasová úprava a režie: Josef Červinka, dramaturgie: Jaromír Ptáček, hudba: Marek Kopele. Hrají: král Richard III. (Jiří Adamíra), král Edvard IV. (Miloš Nedbal), vévoda z Clarence (Otakar Brousek), královna Alžběta (Vlasta Chramostová), lady Anna (Jaroslava Adamová), vévodkyně z Yorku (Leopolda Dostalová), vévoda z Richmondu (Luděk Munzar), vévoda z Buckinghamu (Čestmír Řanda), lord Stanley (Josef Větrovec), lord Hastings (Jaromír Spal), hrabě Rivers (Oldřich Janovský), Catesby (Bohumil Křížek), Radcliff (Bohumil Švarc), Brakenburry (Jiří Suk), londýnský starosta (Ladislav Kulhánek), měšťan a písař (Josef Patočka), vypravěč (Josef Červinka) a další. Překlad: Zdeněk Urbánek.[12]
• 1981 Arthur Hailey a John Castle: Let do nebezpečí. 5dílná minisérie z cyklu 3x 60 (první ve stereu). Režie Jiří Horčička, obsazení: Eduard Cupák, Jiří Adamíra, Alena Vránová, Václav Postránecký, Luděk Munzar, Josef Vinklář a další. Ruchy a hudba: Radislav Nikodém, zvuk Jitka Borkovcová.[13]
• 1996 - Zdeňka Psůtková: Noc v Čechách. Epizoda ze života spisovatelky madame de Staël, dramaturgie Jarmila Konrádová, režie Markéta Jahodová, hráli: Jana Hlaváčová, Luděk Munzar, Ivan Trojan, Pavel Pípal, Jan Teplý a Rudolf Kvíz. Český rozhlas 1996.[14]

• 1998 Když jsem to slíbil!
• 2005 S vůní vánku po heřmánku

• 2018 …když jsem to slíbil![15]