Leonid Maximovič Leonov

Leonid Maximovič Leonov (19.jul./ 31. května 1899greg. Moskva8. srpna 1994), byl ruský a sovětský spisovatel a dramatik.

Leonid Maximovič Leonov
Narození7.jul. / 19. května 1899greg.
Moskva
Úmrtí8. srpna 1994 (ve věku 95 let)
Moskva
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
Povolánídramatik, spisovatel, novinář, prozaik, politik a básník
Alma mater3. Moskevské gymnázium
Žánrromán, novela a divadelní hra
OceněníStalinova cena
Řád přátelství mezi národy
Řád rudého praporu práce
medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945
Leninova cena
 více na Wikidatech
Politická příslušnostKomunistická strana Sovětského svazu
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Narodil se v moskevské kupecké čtvrti Zarjaďje, kde měl jeho dědeček krám. Jeho otec Maxim Leonidov Leonov byl novinář, carem i s rodinou vyhnán do Archangelska. Leonidovi se zde líbilo a později se tamní kraj objevil v řadě jeho povídek a novel. V ruské občanské válce byl v armádě, nejprve jako voják, poté i jako novinář. Své literární prvotiny, zejména poezii, podepisoval pseudonymem Lapoť. Po roce 1925 začal psát romány, z nichž řada byla brzy vydána v zahraničí. Mimo psaní knih se odhodlal v třicátách letech k napsání celé řady mnohdy velice úspěšných dramat.

I nadále působil jako aktivní novinář, po válce psal např. o ochraně pracovního prostředí, ochraně přírody a památek, o estetice pracovních nástrojů.

Jeho novely se zabývají etickými problémy Ruska mezi roky 19171941, je však nutno mít na paměti, že jeho pojetí těchto problémů je v rámci „socialistické morálky“. Celá řada jeho prací byla vydána v češtině.

Po roce 1960 dostal možnost cesty po Americe a i tyto prožitky využil ve své tvorbě. Byl veřejně činný v mírovém hnutí, byl poslanec Nejvyššího sovětu. Roku 1967 dostal státní cenu SSSR, poté i Leninovu cenu a roku 1972 byl zvolen do Akademie věd SSSR a stal se také členem obdobné instituce v Jugoslávii.

Uměl psát nejen knihy poplatné době, ale i romantické milostné příběhy, věnoval se starým legendám, napsal bajky i pohádky, desítky povídek různých žánrů. Mnohé z nich se dočkaly několika vydání[1]

Výběr díla

  • Jezevci, první a úspěšný román z vesnického prostředí z roku 1924. Líčí odpor ruské vesnice k revoluci a zatuchlost moskevského předměstí.
  • Kasař, z roku 1927. Psychologický příběh někdejšího revolucionáře, v němž autor analyzuje krach revolučních aktivit.
  • Dravá řeka z roku 1929, inspirován pobytem na stavbách první pětiletky
  • Skutarevskij z roku 1930, jak význačný fyzik našel cestu k revoluci
  • Kobylky, novela z roku 1930 o boji proti nim v Turkménii
  • Cesta za oceán, rok 1934, příběh komunisty Kurilova
  • Dobytí Velikošumska, rok 1944, válečný román
  • Ruský les – 1954, za tento román z obdoby války získal Leninovu cenu. Na tématu vědeckého sporu poctivce Vichrova a sobeckého Gracianského o osud hynoucích ruských lesů pojednává román vítězství života nad smrtí, které se dále zrcadlí ve spletitém osudu mladičké Pojly Vichrovové.
  • Útěk Mr.Mac Kinsleye, fantastická, protiválečná groteska
  • Eugenija Ivanovna, příběh ruské emigrantky

Drama

  • Vpád1942, jedno z nejlepších ruských válečných dramat
  • Ruský les1953
  • Zlatý kočár1955

Odkazy

Externí odkazy

Reference

  1. LEONOV, Leonid; MORÁVKOVÁ, Alena. Provinční příběhy. Praha: Melantrich, 1980. Kapitola Doslov, s. 174.

Literatura

  • TVRDÍKOVÁ, Sylva. heslo Leonov, Leonid Maximovič. In: Milan Hrala a kol. Slovník spisovatelů, Sovětský svaz,. Praha: Odeon, 1978. Svazek II (L–Ž). S. 22–23.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.