Rudolf Hrušínský

Rudolf Hrušínský starší (17. října 1920 Nový Etynk – 13. dubna 1994 Praha) byl český herec. Kromě toho působil jako divadelní a filmový režisér, je rovněž autorem jedné detektivní divadelní hry První případ z roku 1944, počátkem 90. let krátce zasedal jako poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Rudolf Hrušínský
Rudolf Hrušínský
Narození17. října 1920
Nová Včelnice
Československo Československo
Úmrtí13. dubna 1994 (ve věku 73 let)
Praha
Česko Česko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
DětiRudolf Hrušínský a Jan Hrušínský
RodičeRudolf Hrušínský nejstarší
Hermína Červíčková
PříbuzníOndřej Červíček (pradědeček)
Václav Červíček (dědeček)
Anna Budínská-Červíčková (babička)
Miluše Šplechtová (snacha)
Rudolf Hrušínský nejmladší (vnuk)
David Hrušínský (vnuk)
Martin Hrušínský (vnuk)
Kristýna Hrušínská (vnučka)
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska Rudolfa Hrušínského na domě čp. 44 v ulici B. Smetany v jeho rodném městě Nové Včelnici
Pamětní deska Rudolfa Hrušínského

Osobní život

Jde o potomka významného hereckého rodu Červíčků a Budínských. Matka Hermína Červíčková, otec Rudolf Hrušínský nejstarší (vlastním jménem Rudolf Böhm).[1] Narodil se v jihočeském Novém Etynku (dnes Nová Včelnice) doslova za jevištěm po představení Taneček panny Márinky. Cestoval s kočovnou společností své babičky Anny Budínské-Červíčkové. Už v dětství hrál několik rolí v divadle. Později se rodina usadila v Praze.

Studoval na gymnáziu, ale pro časté absence kvůli divadelní činnosti byl vyloučen. Uvažoval o různých povoláních (např. právník), ale nakonec se stal hercem. Jeho prvním profesionálním působištěm se stala holešovická Uranie (1935) a Burianovo Déčko. V té době začal vystupovat v prvních filmech, do svých 25 let hrál v 17 filmech. V období 1940–1943, 1945–1948 a znovu pak v letech 1949–1950 působil v Divadle na Vinohradech[2], v letech 1950–1960 v Městských divadlech pražských[3]. Od roku 1960 byl v angažmá v Národním divadle v Praze[4].

V roce 1968 byl mezi prvními padesáti signatáři článku Ludvíka Vaculíka 2000 slov. Protože ani po silném nátlaku v době normalizace svůj podpis neodvolal, byl několik let bez práce a měl zakázanou činnost. Přišel tím nejen o řadu filmových a televizních rolí, ale i o místo pedagoga na DAMU, o významné zahraniční filmové nabídky a měl také zákaz pracovat v rozhlase a režírovat v divadlech.

Do filmu jej vrátil František Vláčil úlitbou režimu, kdy s ním natočil (velmi odlišně od místy poněkud naivně působící předlohy Doktor Meluzin) podle románu Bohumila Říhy snímek Dým bramborové natě.

V roce 1977 podepsal Antichartu (seznam signatářů byl zveřejněn v deníku Rudé právo).

Po převratu v roce 1989 se krátce zapojil do politiky. Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu za Občanské fórum (volební obvod Středočeský kraj). Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 působil v parlamentním klubu NOF (Nezávislí poslanci Občanského fóra). Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.[5] Podle svého syna neměl původně o aktivní politickou kariéru zájem a na kandidátku Občanského fóra nastoupil s tím, aby byl zařazen na její zadní pozici. Jenže ve volbách získal tak velké množství preferenčních hlasů, že po zvolení poslancem nechtěl rezignovat na mandát, a tak ve Federálním shromáždění strávil celé volební období. Jak uvádí jeho syn, z parlamentu odcházel po dvou letech zklamán aktivní politikou.[6][7]

Oženil se v prosinci 1945, v roce 1946 se narodil syn Rudolf, v roce 1955 Jan, oba se stali také herci; herci jsou i jeho vnoučata Kristýna Hrušínská a Rudolf Hrušínský nejmladší.

Hrob na Olšanských hřbitovech

Vzdáleným příbuzenstvem Rudolfa Hrušínského je herecký rod Petra Kostky. Oba herecké rody mají společného předka, kterým byl herec Hynek Mušek.[8]

Jako herecký režisér věděl přesně, co si může ke svému kolegovi dovolit. Dovedl se vcítit do jeho postavení a představit si, jak by mu bylo na našem místě. Snad právě proto s ním byla báječná spolupráce. Já měl herecké režiséry moc rád.

—Lubomír Lipský [9]

Ocenění

Filmy, výběr

Televize
  • 1964 Drahý zesnulý (TV komedie) – role: tatínek Jindřich
  • 1967 Waterloo (TV film) – role: Napoleon Bonaparte
  • 1969 Pasiáns (TV film) – role: průvodce Aleš
  • 1970 Lítost (TV film) – role: otec Zárubecký
  • 1970 Svatební noc (TV inscenace povídky) – role: houslista Hugo Nováček
  • 1970 Mauricius (TV inscenace) – role: otec Andregast
  • 1970 Julián odpadlík (TV inscenace) – role: císař imperátor Juliánus Augustus
  • 1979 Zlatí úhoři (TV film) – role: Prošek
  • 1979 Příbuzenstvo (TV inscenace) – role: kriminalista major Valenta
  • 1980 Královská hra (TV dramatizace Šachové novely Stefana Zweiga) – role: mistr Čentovič
  • 1980 Tajemství Ďáblovy kapsy (TV film) – role: sedlák Buchar
  • 1981 Jasnovidec (TV inscenace povídky) – role: vrchní státní zástupce Dr. Klapka
  • 1992 Chobotnice (Italský TV seriál) VI. série – role: bankéř Stefan Litvak a mafiánský boss
  • 1993 Noc rozhodnutí (TV inscenace) – role: Emil Hácha

Dokumenty
  • 2002 Tichý muž – vzpomínkový dokument o Rudolfu Hrušínském

Odkazy

Reference
  1. Tajemství rodu, genealogický pořad České televize (recenze), ToSiPiš.cz, 21. 4. 2013
  2. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 - Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192
  3. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8
  4. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 168
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-25]. Dostupné online. (česky)
  6. Šťastný muž pod vlakem [online]. lidovky.cz [cit. 2012-07-25]. Dostupné online. (česky)
  7. Rudolf Hrušínský [online]. fdb.cz [cit. 2012-07-25]. Dostupné online. (česky)
  8. Tajemství rodu, genealogický pořad České televize (recenze), ToSiPiš.cz, 21. 4. 2013.
  9. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 64, ISBN 80-7243-121-8

Literatura
  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 68, 70, 81–2, 90, 91, 101, 113, 127
  • Miroslava Besserová. Soukromý život Rudolfa Hrušínského. Praha : Formát, 2003. 119 s. ISBN 80-86718-20-4
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 112, 162, 168, 170, 234, 263, 289, 291
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 241
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 244, 333
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 38, 210, 273 ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 213, 244, 255, 271, 275
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 123, 166, 214, 267, 314, 336, 408–410, 412, 441, 502, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 2, 3, 55, 115, 142, 162, 262, 263, 265, 326, 398, 418, 419, 520.
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 233, 363, 369, ISBN 80-207-0419-1
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 446–449
  • Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 263, 435
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 121, 133, 214, 239, 272, 376, 391, 425, 447–8, ISBN 80-204-0493-7
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 316.
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 290, 301, 424, 447, 478, 665
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 167–8
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 256, 259, 274
  • V. Kudělka: To byl český milovník, Knihkupectví Michala Ženíška, 1999, str. 154–164
  • Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 106, 128, ISBN 80-86182-51-7
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 248.
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 58–9, 73, 76, 78, 80, 105, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 32, 127
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 525–526.
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 8, 10, 14–17, 19, 20, 24, 32, 34–7, 42, 44, 46–7, 50–52, 55, 57, 64, 73, 78–80, 87–9, 95–6, 100, 110, 117, 191, 196–7, ISBN 80-7243-121-8
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 12, 18, 227, 235, 238, 242–3, 246, 255–6, 287, 299–303, 306, 308–9, 316, 334, 363–4, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.