Jindřich Černý

Jindřich Černý se sice narodil ve středních Čechách, ale za svůj rodný kraj už považoval Čechy severní. Když mu byly dva roky, bylo veškeré obyvatelstvo z jeho rodné vsi vysídleno kvůli vytvoření vojenského cvičiště. Rodina se přestěhovala do Drahůnek a později do Běhánek u Teplic, kde jeho otec pracoval jako truhlář. Po ukončení gymnázia v Duchcově pracoval od roku 1925 v továrně na dýmky v Teplicích. Roku 1926 začal pracoval v poštovních službách, a to zpočátku jako pomocný telegrafní dělník v Ústí nad Labem a od roku 1927 jako výpomocný poštovní úředník v Děčíně. Od roku 1931 působil v různých administrativních funkcích na hlavní poště v Praze. Koncem padesátých let musel odejít kvůli srdeční chorobě do invalidního důchodu.[2]

Své básně začal knižně publikovat od roku 1934 (předtím ve studentských a v dalších časopisech, např. v duchcovském Krušnohorském obzoru). Ve čtyřicátých letech se věnoval především próze a ke konci života tvorbě pro děti. Jeho poezie je námětově velmi bohatá (sociální a národnostní tragika, milostné a venkovské motivy). Významná je i jeho činnost osvětová a spolková (působil ve Společnosti přátel Lužice, pro Český rozhlas připravoval pořady o Lužici, pracoval v esperantském hnutí a také v Církvi československé.[2]

Spolupracoval i s Lužickosrbským kroužkem na 91. osmileté střední škole v Praze-Nuslích (tehdy Praha XIV. nám. Československých legionářů, dnes Praha 4, Táborská ul.). Zemřel v roce 1960 a byl pohřben na Nuselském hřbitově v Praze.