Marie Valtrová

Jako dítě hrála divadlo v táborském divadle. V roce 1967 absolvovala Střední všeobecně vzdělávací školu v Soběslavi a dále Střední knihovnickou školu v Praze, kterou ukončila v roce 1972. Z Prahy se odstěhovala do Pardubic a začala studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, obor divadelní a filmová věda. V letech 1967–1969 pracovala jako náborářka abonmá v Divadla Ivana Olbrachta v Táboře, v letech 1969–1972 pak v pracovala v Okresní knihovně v Táboře. Poté se přestěhovala do Prahy. Od roku 1972 začala pracovat v hudebním oddělení pražské Městské knihovny. Přestávku ve své práci v pražské knihovně měla v letech 1976–1983. Když byla knihovna zrekonstruována, převzala místo vedoucí Divadelního a filmového oddělení, které vedla v letech 1997–2011[1]. Podílela se na pořádání čtenářských besed a připravila scénáře výstav k divadelním, literárním a dalším výročím. Dlouhodobě se věnuje publikační činnosti, která se týká českého divadla a filmu.

Nejprve publikovala v časopise Divoké víno v roce 1971, později vydala sborníky divadelních Monologů 20. století. Následně napsala a vydala řadu divadelních monografií:

• 1992 Být hercem, vzpomínky Svatopluka Beneše
• 1992 Svatopluk Beneš: Být hercem
• 1993 Ota Ornest: Hraje váš tatínek na housle?
• 1994 Kronika rodu Hrušinských
• 1994 Pocta Rudolfu Hrušinskému
• 1994 Ticho s ozvěnami
• 1996 Ester Krumbachová - Mučednice filmové lásky (texty)
• 1998 Eva Hrušinská vzpomíná
• 1998 Vratislav Blažek: Hráč před Bohem a lidmi
• 2003 Lilian Malkina: Byla jsem Koljova bábuška
• 2011 Divadlo s rodokmenem-Jan Hrušinský
• soubor korespondence Růženy Vackové

Poezie:

• 1976 Rosný bod (almanach mladé poezie)
• 1988 Provýstupy (sborník; publikovala pod jménem Marie Borešová)

Rozhlasové pořady

• 2009 Slova na rozloučenou aneb putování opuštěnou literární krajinou, Český rozhlas 3
• Cyklus portrétů českých a německých spisovatelů 1. pol. XX. století, Český rozhlas 3