Václav Holzknecht
Václav Holzknecht (2. května 1904, Praha[1] – 13. srpna 1988[2], Jindřichův Hradec[p 1]) byl český klavírista, hudební vědec, hudební popularizátor, publicista, kritik, dramaturg, organizátor a pedagog, překladatel z francouzštiny, jeden ze zakladatelů mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, dlouholetý ředitel pražské konzervatoře, osobní přítel hudebního skladatele Jaroslava Ježka.
| Profesor JUDr. Václav Holzknecht | |
|---|---|
 Pamětní deska v pražské Široké ulici | |
| Základní informace | |
| Narození | 2. května 1904 Praha |
| Úmrtí | 13. srpna 1988 (84 roků) Jindřichův Hradec |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | klavírista, pedagog, překladatel, muzikolog, dramaturg a učitel |
| Nástroje | klavír |
| Ocenění | Řád práce Řád Vítězného února |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Narodil se jako třetí dítě (první syn) v pražské rodině pražského svrškaře (obchodníka s kůžemi) Jana Holzknechta (1866-??) a matky Barbory, rozené Smolíkové (1877–1951). Podle policejní příhlášky žila rodina na Žižkově, ve Štítného ulici.[3][4] Otec se jako podnikatel pravděpodobně potýkal s finančními potížemi, v roce 1899 byla firma Jana Holzknechta prohlášena za insolventní.[5]
Přes tyto skrovné začátky vystudoval Václav Holzknecht úspěšně práva a během svého vysokoškolského studia dokázal ještě souběžně vystudovat hru na klavír na Pražské konzervatoři. Absolventský koncert měl v červenci 1928, již jako doktor práv (promoce proběhla týž den dopoledne).[6][7] Do roku 1942 pracoval na ministerstvu financí, hudbě a koncertům se mohl věnovat pouze po večerech a nedělích. Přesto byla jeho hudební aktivita široká a obdivuhodná (viz "Zajímavost" dole).
Soukromý život
Bližší detaily o soukromém životě Václava Holzknechta se z veřejných zdrojů prozatím nepodařilo dohledat. Podle informace člena rodiny nebyl ženatý a neměl potomky. Nesystematicky psané neúplné paměti četl pouze omezenému okruhu lidí a v posledních letech života je spálil.[6]
Závěr života
Talent, rozsah znalostí a odborná autorita Václava Holzknechta byly po celý život neobyčejné. Duševní sílu si zachovával do posledních dnů. Ještě 27. července 1988 navštívil firmu Petrof v Hradci Králové, aby se jako předseda hodnotitelské komise ke kvalitě zvuku dvou mistrovských koncertních klavírů.[8] Krátce na to, 13. srpna, zemřel. Je pohřben na pražských Olšanských hřbitovech (část 009, odd. 4, hrob 319).
Profesní dráha
Před působením na konzervatoři
Ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století (po absolvování konzervatoře) vystupoval jako klavírista, interpretoval zejména současnou hudbu.[9] Ve té době byl též (vedle hlavního zaměstnání na Ministerstvu financí) členem hudební skupiny (kterou dále tvořili František Bartoš, Pavel Bořkovec, Jaroslav Ježek, Iša Krejčí); skupina pořádala v budově S.V.U. Mánes koncerty moderní hudby.[10]
Pražská konzervatoř a Národní divadlo
V roce 1942 nastoupil jako profesor na Pražskou konzervatoř a po půl roce byl zvolen jejím ředitel. Konzervatoř vedl až do roku 1970.[6][11] Poté celkem tři roky působil ve funkcích ředitele (7. 10. 1970 – 14. 10. 1972) a dramaturga (15. 10. 1972 – 31. 12. 1973) Opery Národního divadla v Praze.[12]
Ostatní aktivity
Ihned po osvobození v roce 1945 se aktivně zapojil do poválečné činnosti. Např. v červnu 1945 doprovázel akci vězňů koncentračních táborů v Obecním domě v Praze.[13] Celkem šestnáct let (1957–1973) pracoval ve festivalovém výboru hudebního festivalu Pražské jaro coby jeho předseda, pravidelně také zasedal v porotách různých mezinárodních hudebních soutěží. Předsedal také Společnosti Bohuslava Martinů.
O hudbě a jejích interpretech napsal celou řadu knih. Hudbu také velmi často propagoval v rozhlasu i v televizi (pořady Obrazy z dějin české hudby a Prof. Václav Holzknecht vypravuje). Jeho vzpomínky též vyšly v roce 1982 na gramofonové desce.[14]
V roce 1964 byl vyznamenán Řádem práce.[15] Ještě před nástupem husákovského vedení, v únoru 1968, byl oceněn cenou Národního výboru Prahy.[16] V listopadu 1969 se spolu s desítkami dalších kulturních pracovníků přihlásil k aktivní podpoře stranického a státního vedení ČSSR.[17] Podepsal též tzv. Antichartu (1977).[18] V roce 1984 obdržel Řád Vítězného února.[15]
Literární dílo
Databáze NK ČR eviduje 103 publikací a hudebnin, jejichž autorem, překladatelem, pořadatelem nebo autorem doslovu je Václav Holzknecht. V roce 2007 po padesáti letech vyšlo opravené vydání jeho knihy o životě a díle Jaroslava Ježka a Osvobozeného divadla. Editor Petr Lachmann text zpřesnil mnoha opravami, aktualizován je i přehled Ježkova díla. Kniha je doplněna rozsáhlou ediční poznámkou a úvodem Jiřího Suchého.[19] Mezi jeho nejvýznamnější nebo zajímavá díla patří:
Překlady
- René Crevel: Těžká smrt (přel. Václav Holzknecht, vydala Kamilla Neumannová, Praha, 1929)
Monografie o hudbě a skladatelích
- Národní umělec Vítězslav Novák (graf. úprava F. J. Müller, vydalo Ministerstvo informací, Praha, 1948)
- Tak žil Jaroslav Ježek (frontispice a kresby v textu Adolf Hoffmeister, vydalo Rudé právo, Praha, 1949)
- Antonín Dvořák (vydalo Státní nakladatelství dětské knihy, Praha, 1955)
- Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo (karikatury: František Bidlo a Adolf Hoffmeister, vydalo SNKLHU, Praha, 1957)
- Maurice Ravel (vydalo SHV, Praha, 1967)
- Ema Destinnová ve slovech i obrazech (textovou část naps. Václav Holzknecht ; obrazovou část sestavil Bohumil Trita ; [souběžný překlad do němčiny] Adolf Langer, [do angličtiny] Karel a Věra Hudcovi, vydal Panton, Praha, 1972)
- Franz Schubert (vydal Supraphon, Praha, 1972)
- Bedřich Smetana, život a dílo (vydal Panton, Praha, 1979)
- Chopin v obrozenecké Praze 1829 (ocelorytiny Josef Herčík, vydal Supraphon, Praha, 1979)
- Portréty, úvahy, kritiky, morality (vydal Supraphon, Praha, 1983) [Obsahuje i soupis literárních prací V. Holzknechta.]
- Cesta Bohuslava Martinů (ilustroval Jaroslav Šerých, vydala Společnost Bohuslava Martinů, Praha, 1984)
- Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo (vydalo ARSCI, Praha, 2007)
Film a televize
- Na Jaroslava Ježka vzpomínal v dokumentárním filmu Ježkovské miniatury (1988)
- Hovořil v televizním filmu V. Novák - Život a dílo (1980)
- V osmdesátých letech vystupoval v Československé televizi v pořadu Profesor Václav Holzknecht vypravuje
Posmrtná vzpomínka
Na domě v pražské Široké ulici, ve kterém bydlel, je umístěna pamětní deska a busta.[20]
Zajímavost
O popularitě Václava Holzknechta jako interpreta svědčí karikatura, uveřejněná v Pestrém týdnu v roce 1937:
Odkazy
Poznámky
- Místo úmrtí potvrzeno členem rodiny. Většina dobových tiskových zpráv se o místě úmrtí nezmiňuje, některé chybně uvádějí Prahu. Místo pohřbení (Praha) bylo identifikováno jednoznačně.
Reference
- Matriční záznam o narození a křtu Českobratrské evangelické církve u sv. Klimenta v Praze
- Rudé právo, 15.8.1988, s.2
- Poicejní přihlášky Praha, rodina Václava Holzknechta
- Jan Holzknecht, potvrzení občanství Žižkov, 1910
- Národní listy, 28.7.1899. v systému Kramerius
- Hudební rozhledy, Jan Novotný: Vzpomínka na Václava Holzknechta
- Národní politika, 16.7.1928, s.5, Divadlo a hudba, v systému Kramerius
- Pochodeň, 18.8.1988, s.1 (dostupné online v NK ČR)
- Např. první provedení Druhé sonáty Václava Dobiáše, Národní politika, 14.6.1940, Večer violoncellové hudby, v systému Kramerius
- S.V.U. Mánes: Historie. www.svumanes.cz [online]. [cit. 2016-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-25.
- Pražská konzervatoř: Historie
- Archiv Národního divadla:Václav Holzknecht
- Rudé právo, 24.6.1945, s.4, Veliký projev osvobozených vězňů z koncentračních táborů, v systému Kramerius
- Rudé právo, 8.2.1982, s.5, Nad novou gramofonovou deskou
- Malá československá encyklopedie. Svazek 2. Praha : Academia, 1985. 969 s. cnb000125650. S. 815.
- Rudé právo, 25.2.1969, s.1, Ceny NV Prahy
- Rudé právo, 28.11.1969, s.2, Další souhlasné projevy
- Jasný postoj tvůrčích pracovníků. Rudé právo. 31. leden 1977, s. 2. Dostupné online.
- Recenze knihy Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo – muzikus.cz
- Pamětní desky: Václav Holzknecht
Literatura
- HOLZKNECHT, Václav. Hudební skupina Mánesa. 1. vydání. Praha: Panton, 1968. 317 s. cnb000130448. [Na str. 239–260 je stať o V. Holzknechtovi, kterou napsal František Bartoš.]
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Holzknecht na Wikimedia Commons
Osoba Václav Holzknecht ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Holzknecht
- Václav Holzknecht v databázi Archivu Národního divadla
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910, Holzknecht, Jan *1866 s rodinou (otec Václava Holzknechta)
- 1988: Zemřel klavírista a hudební publicista Václav Holzknecht – ČT24.cz
| Ředitel Pražské konzervatoře | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Jaroslav Kocian |
1942 (1946)–1970 Václav Holzknecht |
Nástupce: Jan Tausinger |
