Jan Hus (film)

Úvodní část odehrávající se v roce 1412 vykresluje utrpení chudých při práci na Týnském chrámu v Praze a ukazuje jejich potýkání se s bohatými měšťany a s lakomými církevními hodnostáři vybírajícími odpustky. Jan Hus veřejně kritizující katolickou církev, se ve svých kázáních v Betlémské kapli proti kupčení s odpustky postaví. Jeho bohoslužby kromě davů chudých Pražanů navštěvuje i samotná královna Žofie, která Husa obhajuje před králem Václavem. Nemocný král, na kterého kvůli Husovým kázáním vyvíjí tlak papež i jeho bratr římský král Zikmund, se raději než politice a starostem věnuje zábavě.

Poté, co do Prahy dorazí bula papeže Jana XXIII. o dalším vybírání odpustků, dojde mezi chudými k spontánnímu plenění kostelů a k vyhánění katolických kněží. Městská rada nechá proti chudině zasáhnout vojáky a tři z jejich vůdců, mezi nimiž je také kameník Martin, dá vsadit do žaláře. Jan Hus se za tyto tři mládence, kteří jsou radními odsouzeni k smrti, přimluví a dojedná dokonce jejich propuštění. Radní však tuto dohodu nedodrží a všichni tři zajatci jsou popraveni. Zrazený Hus je označí za první mučedníky budoucí bouře.

Následně je na Jana Husa papežem Janem XXIII. uložena klatba. Proto opouští Prahu a odchází na venkov, kde dál burcuje chudé poddané proti jejich vrchnosti. Po dalším nátlaku papeže a císaře, kdy oba hrozí dokonce vyhlášením křížové výpravy, konečně přistoupí Jan Hus na jejich výzvu a vydá se do Kostnice, kam byl svolán církevní koncil. Hus doprovázený na cestě Janem z Chlumu a Václavem z Dubé dorazí do města na březích Bodamského jezera bez problému. Po příjezdu je však pod záminkou rozhovoru s kardinály ihned zatčen, což vzbudí rozhořčení u českého lidu a šlechty, která zasílá stížný list králi Zikmundovi. Ten zaručí zatčenému mistru slyšení před koncilem.

Film vrcholí Husovým procesem před Kostnickým koncilem. Proti kazateli zde nevystupují pouze Zikmund Lucemburský a církevní hodnostáři, ale i bývalý Husův přítel z pražské university Štěpán Páleč. Jan Hus odmítne zříci se svého učení a je koncilem odsouzen k smrti na hranici. Před upálením se rozloučí s přáteli Janem z Chlumu a s Václavem z Dubé, nabádá přítomné, aby neposlouchali svou špatnou církevní i světskou vrchnost a naposledy odmítá šanci na odvolání.

V samotném závěru snímku se shromáždění, v jehož čele je Jan Žižka, přihlašuje k odkazu Jana Husa a k jeho učení.