Vlasta Chramostová

Byla dvakrát vdaná, prvním manželem byl od roku 1950 Bohumil Pavlinec, ředitel Československého rozhlasu v Brně, se kterým se později rozvedla.[2] Jejím partnerem byl poté brněnský sochař Konrád Babraj (1921–1991), s nímž měla syna Konráda (1959–1963), který zemřel při autonehodě.[2] Roku 1971 se jejím manželem stal kameraman Stanislav Milota, s nímž žila až do jeho smrti v únoru 2019. Roku 2007 si zahrála s manželem hlavní roli ve videoklipu k singlu „Plán“ kapely Kryštof, což bylo ze strany kapely vyjádření obdivu k této dvojici (samotná píseň popisuje vztah mezi mužem a ženou a frontman kapely ji napsal pro svoji přítelkyni).[3]

V letech 1941–1945 studovala u profesorů Rudolfa Waltra a Zdeňky Gräfové na brněnské Státní konzervatoři. V sezoně 1945–1946 působila v Městském divadle v Olomouci.[4] Následovaly čtyři sezony v Národním (Státním) divadle v Brně (1946–1950).[5] Na dalších dvacet let (1950–1970) spojila svůj umělecký život s pražským Divadlem na Vinohradech.[6] Dostala zde řadu velkých rolí, např. byla titulní Marii Stuartovnou, Annou Kareninou, Roxanou atd. V letech 1970–1972 byla v angažmá Krejčova Divadla za branou.[7]

Zasloužilou umělkyní byla jmenována v roce 1965.[7] Během komunistického režimu hrála ve filmu[8], v televizi, spolupracovala s rozhlasem i dabingem.

V letech 1962–1968 byla členkou KSČ. Byla spolupracovnicí StB (krycí jméno Klára, viz Necenzurované Noviny, 2000, č. 4). Dle vlastních slov „lepší je být blbý v mládí a zestárnout k moudrosti než naopak“.[9]

Když na protest proti odvolání ředitele F. Pavlíčka opustila Divadlo na Vinohradech (1972), zavřely se pro ni české scény a nesměla veřejně vystupovat[10]. Rozhodla se pořádat soukromá představení ve vlastním bytě. Na přípravách a chodu bytových divadel se podílel manžel, kameraman Stanislav Milota. Režijně a dramaturgicky spolupracoval Luboš Pistorius. Činnosti divadla se účastnily další osobnosti vyhoštěné z kulturního života: dramatici Pavel Kohout a František Pavlíček, herec Pavel Landovský a písničkář Vlastimil Třešňák.[11][12] Z některých představení jsou i filmové záznamy, v roce 1979 vznikla nahrávka textů Jaroslava Seiferta.[13] V roce 1988 byl v Itálii natočen film Andělé moci (Angeli del potere)[14], inspirovaný životními osudy herečky Vlasty Chramostové. Byl natočen na motivy divadelní hry Pavla Kohouta Marie zápasí s anděly. Hlavní postavu ztvárnila herečka Jitka Frantová, hudbu k filmu komponoval skladatel Ennio Morricone[15][16].

Od roku 1991 byla členkou souboru činohry Národního divadla[17]; působení v ND ukončila k 31. 12. 2010.[18]. Hereckou kariéru ukončila 17. listopadu 2011.[9]

Prezident Václav Havel jí v roce 1998 udělil Řád T. G. Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. V těchto letech obdržela, jako čestná a zakládající členka Masarykova demokratického hnutí, rovněž Čestnou medaili T. G. Masaryka, za věrnost jeho odkazu.

Zemřela v Praze dne 6. října 2019 ve věku 92 let, osm měsíců po manželovi Stanislavu Milotovi.[19][2]

• Anna Karenina
• Friedrich Schiller: Marie Stuartovna
• William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy
• 1968 Alchymista – režie Zdeněk Kubeček, Divadlo na Vinohradech
• 1970 Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert, Divadlo na Vinohradech
• 1971 Oidipús Antigone – režie Otomar Krejča, Divadlo za branou
• 1972 Racek – režie Otomar Krejča, Divadlo za branou
• 1973 Matka Kuráž a její děti [20] – režie Luboš Pistorius, Západočeské divadlo, Cheb
• 1979 Play Macbeth – režie Pavel Kohout, Bytové divadlo
• 1983 Zpráva o pohřbívání v Čechách – režie František Pavlíček, Bytové divadlo
• 1992 Falkenštejn [21] (role kněžny Anežky), režie Ivan Rajmont, Divadlo Kolowrat
• 2006 Tři životy (benefice k osmdesátinám)[22], režie Ivan Rajmont, Divadlo Kolowrat
• 1999 Kyanid o páté, režie Ivan Rajmont, Divadlo Kolowrat
• 2008 Odcházení, režie David Radok, Divadlo Archa

• 1949 Velká příležitost
• 1950 Past – režie: Martin Frič
• 1955 Rudá záře nad Kladnem – režie Josef Mach
• 1963 Až přijde kocour – režie Vojtěch Jasný
• 1965 Bílá paní– režie Zdeněk Podskalský
• 1968 Objížďka – režie Josef Mach
• 1968 Spalovač mrtvol – režie Juraj Herz
• 1997 Je třeba zabít Sekala – režie Vladimír Michálek
• 1999 Kuře melancholik – režie Jaroslav Brabec
• 2003 P.F. 77 – režie Jaroslav Brabec
• 2005 Paralelní portrét – režie Jaroslav Brabec
• 2011 Odcházení – režie Václav Havel

• 1965 Kůzlátka otevřete... (TV inscenace detektivní hry) – role: Jahnová
• 1968 Klapzubova jedenáctka (TV seriál) – role: Klapzubová
• 1969 Kaviár jen pro přátele (TV komedie) – role: Miluš

• 1964 William Shakespeare: Richard III., rozhlasová adaptace, překlad: Zdeněk Urbánek, rozhlasová úprava a režie: Josef Červinka, dramaturgie: Jaromír Ptáček, hudba: Marek Kopele. Hrají: král Richard III. (Jiří Adamíra), král Edvard IV. (Miloš Nedbal), vévoda z Clarence (Otakar Brousek), královna Alžběta (Vlasta Chramostová), lady Anna (Jaroslava Adamová), vévodkyně z Yorku (Leopolda Dostalová), vévoda z Richmondu (Luděk Munzar), vévoda z Buckinghamu (Čestmír Řanda), lord Stanley (Josef Větrovec), lord Hastings (Jaromír Spal), hrabě Rivers (Oldřich Janovský), Catesby (Bohumil Křížek), Radcliff (Bohumil Švarc), Brakenburry (Jiří Suk), londýnský starosta (Ladislav Kulhánek), měšťan a písař (Josef Patočka), vypravěč (Josef Červinka) a další.[23]

• CHRAMOSTOVÁ, Vlasta. Vlasta Chramostová. Brno / Olomouc: Doplněk / Burian a Tichák, 1999. ISBN 80-7239-054-6.
• DRLÍK, Vojen et al. Moravské divadlo Olomouc 1920–2000: almanach. Olomouc: Moravské divadlo, 2000. 152 s.
• CHRAMOSTOVÁ, Vlasta. Byl to můj osud. Na přeskáčku I. Praha : Academia, 2018. ISBN 978-80-200-2816-7.
• CHRAMOSTOVÁ, Vlasta. Byl to můj osud. Na přeskáčku II. Praha : Academia, 2018. ISBN 978-80-200-2817-4.
• ČERNÝ, Jindřich. Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 8, 99, 141, 176, 229, 291, 335, 340, 386–387, 419, 446, 474, 486, 488–489. ISBN 978-80-200-1502-0.
• Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 20–22, 115, 117, 154, 156, 304, 350, 537.
• FIKEJZ, Miloš. Český film: herci a herečky. I. díl: A–K. Dotisk 1. vyd. Praha: Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 483–485.
• Kdo je kdo = Who is who: osobnosti české současnosti: 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 237..
• Postavy brněnského jeviště: umělci Národního, Zemského, Státního a Národního divadla v Brně: Český divadelní slovník. III, 1884–1994. Uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno: Národní divadlo, 1994. 791 s. S. 113–120.
• SÍLOVÁ, Zuzana a HRDINOVÁ, Radmila. Divadlo na Vinohradech 1907–2007. Díl II., [Vinohradský ansámbl.] Praha: Divadlo na Vinohradech, 2007. 212 s. ISBN 978-80-239-9604-3. [Spoluautorky A. Kožíková, V. Mohylová.]
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: I. díl: A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 556–557..
• ŽÁK, Jiří. Divadlo na Vinohradech 1907–2007. Díl I., Vinohradský příběh. Praha: Divadlo na Vinohradech, 2007. 215 s. ISBN 978-80-239-9603-6.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vlasta Chramostová na Wikimedia Commons
• Osoba Vlasta Chramostová ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vlasta Chramostová
• Vlasta Chramostová v databázi Archivu Národního divadla
• Vlasta Chramostová v archivu Národního divadla Brno
• Vlasta Chramostová v Česko-Slovenské filmové databázi
• Vlasta Chramostová ve Filmové databázi
• Vlasta Chramostová na Kinoboxu.cz
• Vlasta Chramostová v Internet Movie Database (anglicky)
• Vlasta Chramostová na Dabingforum.cz
• Vlasta Chramostová v Encyklopedii dějin města Brna
• Karel Hvížďala: Nekrolog