Kouřim

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj Pardubice, politický okres Kolín, soudní okres Kouřim[11]
• 1855 země česká, kraj Čáslav, soudní okres Kouřim
• 1868 země česká, politický okres Kolín, soudní okres Kouřim
• 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický okres Kolín, soudní okres Kouřim[12]
• 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Kolín, soudní okres Kouřim[13]
• 1945 země česká, správní okres Kolín, soudní okres Kouřim[14]
• 1949 Pražský kraj, okres Kolín[15]
• 1960 Středočeský kraj, okres Kolín
• 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Kolín

Ve městě Kouřim (2875 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[16]

• Instituce a průmysl: okresní soud, berní úřad, četnická stanice, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, 2 katolické kostely, sbor dobrovolných hasičů, obchodní grémium, společenstvo řezníků a uzenářů, oděvní a obuvníků, stavební, hostinských, 2 cihelny, cukrovar, továrna na ovocné konzervy, 2 pískovny, továrna na hospodářské stroje
• Služby: 4 lékaři, zvěrolékař, 2 advokáti, notář, biograf Sokol, fotoateliér, geometr, 2 hodináři, 11 hostinců, 3 hotely, hudební škola, lékárna U Černého orla, Občanská záložna v Kouřimi, Okresní hospodářská záložna, 2 stavitelé, vinárna, zlatník, zubní ateliér

V obci Nesměň (přísl. Buda, Habr, Davídkov, Nouzov, 398 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Kouřimi) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[17] cihelna, 3 hostince, kolář, 2 kováři, 2 mlýny, pokrývač, 11 rolníků, Ruské sanatorium Zemgor, 2 obchody se smíšeným zbožím, švadlena, tesařský mistr, trafika, truhlář

Náměstí o rozloze 16 250 metrů čtverečních je zachováno v původním rozsahu od založení města a patří k největším náměstím českých středověkých měst. Poprvé bylo vydlážděno roku 1536, současné dláždění je z poloviny 19. století. Pod náměstím se skrývají spletité podzemní chodby dodnes neznámého rozsahu.

Zástavba po obvodu náměstí je středověkého původu s gotickými sklepy. Domy měly původně podloubí a bohaté štíty. V roce 1811 postihl část náměstí požár, po němž byly při opravách z protipožárních důvodů všechny domovní štíty směrem do náměstí odstraněny a podloubí zazděna.

Na náměstí se také nachází Mariánská kašna z roku 1850, postavená na místě bývalého barokního morového sloupu z roku 1694. Ze zrušeného sousoší byla ponechána pouze socha Panny Marie Immaculaty.

Další zajímavostí náměstí je obrovský kámen Prokopa Velikého, který sem byl umístěn roku 1934 u příležitosti 500. výročí bitvy u Lipan.

Před chrámem sv. Štěpána se nachází socha sv. Jana Nepomuckého od neznámého autora z roku 1715.

Kostel sv. Štěpána od západu

Kaple P. Marie Pomocné

Arciděkanský chrám sv. Štěpána je hlavní dominantou náměstí, ale i celého města. Byl budován současně se stavbou města v 60. letech 13. století jako trojlodní bazilika a je zajímavou ukázkou tzv. burgundského slohu. Tři kostelní lodě jsou uzavřeny pětibokými závěry a tyčí se nad nimi dvě mohutné věže. Obě byly původně vyšší a v posledním patře je spojoval krytý most, který shořel roku 1670 a věže byly pak sníženy. Chrám se přes četné požáry zachoval téměř v původní podobě, byl novogoticky opraven 1877 a 1908 (západní průčelí). Pod zvýšeným presbytářem je osmiboká krypta z let kolem 1260, sklenutá na ozdobný střední sloup. Uvnitř jsou zdi osazeny zajímavou galerií patnácti renesančních náhrobků z přelomu 16. a 17. století.

Kouřimské městské opevnění je velmi rozsáhlé. Budovalo se od 13. do 16. století. Po třicetileté válce zdi a bašty zpustly a nebyly již nikdy obnoveny, pouze v 17. století došlo k nejnutnějším opravám městských bran. Přesto se však zachovaly především rozsáhlé úseky vnějšího hradebního pásu s 18 půlválcovými věžemi, čtyřmi baštami a s valem na západní a severní straně města, které patří k nejdelším zachovaným městským opevněním v Čechách. Do města se vstupovalo čtyřmi pevnými branami – Kolínskou, Pražskou, Malotickou a Olešeckou. Zachovala se pouze brána Pražská, gotická, dnes dvoupatrová věž je považována za nejlépe zachovanou raně gotickou městskou bránu v Evropě. Ostatní tři brány byly zbořeny v 19. století, na jejich místě se dnes nacházejí pamětní desky.

Hradeb se také dotýká první písemná zmínka o Kouřimi, v níž je její městské opevnění dáváno za vzor městům Kolínu a Přelouči.

Nevelká kaple Panny Marie Pomocné stojí v prostoru někdejšího středověkého popraviště „Na Stínadlech“. Byla postavena 1727 snad Janem B. Santinim na památku pěti mnichů, upálených zde roku 1421 husity. Je vynikajícím příkladem barokní symboliky a slouží jako pohřební síň.

Kostel Nejsvětější Trojice

Hřbitov s kostelem sv. Trojice byl založen roku 1591, kdy již přestal vyhovovat starý hřbitov při chrámu sv. Štěpána. Kostel je pozoruhodný především tím, že se při jeho výstavbě uplatnil gotický i renesanční sloh. Dnes je kostel zařízen barokním vybavením, neboť původní renesanční shořelo v době třicetileté války.

Zvonice od jihu

Goticko-renesanční zvonice tvoří společně s chrámem sv. Štěpána hlavní dominantu města. Tato 34 m vysoká hranolová stavba byla postavena v roce 1525, roku 1570 přestavěna italským mistrem Filippem a objevují se na ní první znaky renesančního slohu v Kouřimi. Dnešní podobu jí vtiskla až novogotická přestavba na počátku 20. století, kdy byla zvýšena o další patro se sdruženými okny a hodinami a zastřešena vysokou a složitou střechou.

Je známá především svými zvony, které jsou zavěšeny tzv. holandským způsobem (také „vysoké točení“) – srdcem vzhůru. Zvon je zaklesnut v obrácené poloze a když se uvolní, překlopí se a vlastní vahou naplno rozhoupá, takže nedochází k tzv. „šturmování“ na začátku. Ukončit zvonění je ovšem náročnější: zvoník musí zvon silně rozhoupat, zachytit v horní poloze a zaklesnout. Z původních čtyř zvonů se dodnes zachovaly pouze dva: Štěpán o váze přes 1 000 kg a zvon Marie o váze asi 700 kg.

Budova muzea

Je umístěno v bývalé staré radnici, je výsledkem pozdně barokní přestavby starší gotické radnice.

V muzeu najdeme expozice pozůstatků z pravěkého osídlení i slovanského osídlení. Spolu s nimi si můžeme prohlédnou i model středověké Kouřimi. V lapidáriu je bohatá sbírka gotických sochařských fragmentů z kláštera a kostela cisterciáků, zbořeného 1421 husity, i z dalších zbořených kostelů v okolí (Klášterní Skalice aj.). Mezi exponáty je Kronika česká od Václava Hájka z Libočan z roku 1541 nebo kniha městských práv ze 16. století. Není opomenuta ani památka slavných kouřimských rodáků, kterým je věnován celý sál.

Z výstavy nejnovějších archeologických objevů na Kolínsku je nejdůležitějším objevem kostra asi dvanáctileté dívky, datovaná kolem roku 1100 z pohřebiště, odkrytého na kouřimském náměstí v roce 1997.

Již od poloviny 16. století byly prostory mezi vnitřním a vnějším pásmem hradeb pronajímány městem ke zřizování zahrad, které měly převážně užitkovou funkci. Tak byl položen základ ozelenění hradebního pásu, který je ve městě dodnes zřejmě patrný. V těchto místech někdejšího městského opevnění se rozkládá také dnešní městský park Na hradbách.

Park ve své dnešní podobě byl založen počátkem 30. let minulého století z iniciativy tehdejší Občanské záložny. Dodnes je zajímavý svou výsadbou vysoce hodnotných dřevin. V prostorách parku se zachoval vnější hradební pás s částečně zřícenou hradební věží.

Východně od Kouřimi nedaleko od silnice do Svojšic protíná rovnoběžka 50° s.š. poledník 15° v.d.[18], pro nějž jsou například udávány časy východu a západu Slunce v ČR.

Lechův kámen na cestě ke Staré Kouřimi

Lechův kámen je výrazné skalisko na cestě k bývalé Staré Kouřimi. Z tohoto místa dával podle legendy kníže Lech kouřem ohně znamení svému bratru Čechovi na horu Říp. Nedaleko od Lechova kamenu je malá kaplička svatého Víta. Všude v okolí jsou ještě patrné zbytky slovanských hradeb.

Libušino jezírko

Sloužilo jako vodní rezervoár a u něj se nalézalo centrum Staré Kouřimi. Nyní je to pouhá prohlubeň v zemi, obklopená několika starými stromy, v níž je voda pouze po dlouhotrvajících deštích. Je přírodním geologickým útvarem, napájeným kdysi vodou z puklinového pramene a deštěm.

Říčka Výrovka neboli Kouřimka pramení nedaleko Uhlířských Janovic a pod mlýnem Nouzovem vtéká do kouřimské oblasti. V Kouřimi do Výrovky ústí Ždánický potok. Těsně u města zdržovaly vody říčky čtyři jezy, které sloužily třem větším mlýnům, které se zachovaly. Jedná se o mlýny Horní (též Drahonický a později Pášovský), mlýn Prostřední (též Vojtěchovský a později Bukačovský) a mlýn Veliký (zvaný Panský). Celkem v okolí Kouřimi bylo asi 9 mlýnů, z čehož se jich zachovalo pět.

Kdy byl postaven Hořejší mlýn není známo. Na samém počátku zde byl jako jediný zdroj publikace od profesora Profouse „Místní jména v Čechách – Jejich vznik, původní význam a změny“. Díl I, A–H, 1947, dále v Archivu českém následující záznam z 23. února 1407. Jedná se vlastně o vůbec prvou zmínku o Drahonickém objektu, což byl s největší pravděpodobností dvorec, který byl přeměněn na mlýn. Mlýn Hořejší zvaný též Drahonický, byl nazván podle Petra Drahonického a později (počátkem 17. století) zván Pášovský nebo Pášov. Václav Pašek (Páša) koupil v roce 1604 "sobě dědicům a budoucím svým mlejn jenž slove Drahonický v těch mezech pravých ....". Mlýn dostal jméno po majitelce Kateřině Pášové, což byla dcera Paška.

Další mlýn, který je v "Bílé knize Práva a svobod" (Liber privilegiorum, začínající roku 1404, v městském archivu) jmenován jako mlýn Prostřední, zvaný též Vojtěchovský a později zvaný Bukačovský. V držení Vojtěchovského rodu byl nejpozději od roku 1515 a rozdělen mezi jeho dcery a vnučku roku 1598. Jednalo se o Marianu, mlynářku na Hrázi, vdovu po Janu Hrázském, která se znovu provdala za člena městské rady Václava Paška, majitele Nového Dvora (nynější Molitorov). Dále o druhou dceru Lidmilu provdanou Zlonickou a po smrti mužově pak za jiného člena rady Jeremiáše Jihlavského. Dále pro Lidmilinu dceru z prvního manželství Alžbětu Zlonickou. Poté přechází mlýn do majetku Václava Ferdinanda z Větčína. Jeho manželka v roce 1680 prodává mlýn Jiřímu Bukačovi, který však již v roce 1689 umírá. Jiří Bukač byl dvakrát ženatý a měl děti z obou manželství. Spor o jeho majetek trval 35 let.

Vztahy mezi mlynáři Horního a Prostředního mlýna byli velmi složité. V Liber privilegiorum je na foliu 30b zápis z roku 1431, krásnou starou češtinou: „My purgmistr a konšelé přísežní oznamujeme, že jsme vyřkli a mocí tohoto zápisu vyříekáme z vuóle obecnie jednomyslné mezi mlynáři z Velikého a Prostředníeho mlýnuóv o nechuti a nelibosti, kteráž jsú a mezi nimi byly vznikly trvajiece až do sie chvíle najprve o ciestu k stavu mlýna Velikého, kteráž má býti ku potřebie v tom puóli pod skalú, v němž meznikóv sedm jest položeno tak, aby ciesta byla svobodná k stavu mlýna nadepsaného z ciesty mlýnské mezi ciestů a mezníky ustanovenými ku požitku mlýna Velikého vzláště k opravování stavu dřiéve řečeného, kterýž dělán býti má, nebo tvrzien, aby jinak výšen nebyl, než jakož od počátku jest založien, tak aby voda svobodně po dlážděnie spád měla. Dále břehové s obú stranů nemají býti výšeni, než jako od počátku jsú zasazeni. Vrbie ovšem znovu sadilé a přijaté, ježto roste do potoka mimo pňovie staré má býti vykleštěno a vysekáno i vyčištěno. A to vrbie, což potok dělí od stavu a ciesty mlýnské, k obci našie, ale na stavu, i s druhé strany potoka na mlynáře z mlýna Velikého, plot také z druhé strany od mlýna Prostřednieho (Vojtěchovského) zprava býti nemá, než z vuóli mlynáře z mlýna Velikého. A jestli by sie rozvodnilo v té splavnici k Velikému mlýnu, jedno prkno bez lsti má býti vyňato, aby voda svobodnější majecí proskok netopila mlýnu Hořiejšíemu (Drahonického). A což by bylo potřebie opraviti pro náměl u hrdla v stavu, mlynářie oba mají sobě opraviti bez nesnáze. Test/es Ven/ceslus Dob/rašinec totum consilium“

Jako poslední z tří těchto mlýnů je mlýn Veliký později zvaný Panský, který koupila sama obec v roce 1532. První písemná zmínka pochází z r. 1407 v listině o majetku cisterciáckého proboštství v Kouřimi. Další zmínka je v knize Liber privilegiorum, folium 223, z roku 1431. V roce 1537 koupilo tento mlýn město od sirotků po mlynáři Jírovi za 1200 kop míšeňských grošů a dosazovalo do mlýna nájemce. Roku 1547 se Kouřim zúčastnila vzpoury stavů a po jejich porážce přišla o všechny své statky včetně dvou mlýnů. Tento majetek byl navrácen či odkoupen zpět roku 1561. Při konfiskaci majetku v roce 1623 přišlo město znovu o tento mlýn. Mlýn připadl za směšný poplatek znehodnocenou měnou knížeti Lichtenštejnovi a rozhodoval o něm Lichtenštejnský úřad v Kostelci nad Černými lesy.

Další starobylý mlýn byl Podfortenský zvaný Malý mlýnec postavený ještě před husitskými bouřemi a Němci zvaný Holzmül (Dřevěný mlýn) zřejmě podle blízko stojící dřevěné branky uváděné v latinských zápisech jako Janua lignuorum. Ačkoli ležel jen na Ždánické strouze, měl sdostatek vody, protože v té době byla strouha odtokem řady rybníků ležících pod Ždánickým vrchem. Prvá zmínka o něm je rovněž z roku 1407, kdy patřil kouřimským cisterciákům, kteří z něj platili 12 kop grošů z čehož 1 kopu přímo městu. Nejstarším známým mlynářem z roku 1507 byl Jiří v Malém mlýnci.

Nejmladší mlýn je mlýn zvaný Hrázka.

Byla zbudována roku 1881 z hrubě opracovaných žulových kvádrů na severním svahu Lipské hory, asi 4 km severozápadně od Kouřimi. Je připomínkou bitvy u Lipan, posledního boje radikálních husitů vedených Prokopem Holým. Lipanská bitva se v 19. století během zápasu o národní sebeuvědomění začala připomínat jako memento důsledků české nesvornosti a Lipany se proto staly místem několika manifestačních aktů novodobých českých dějin. Patrně nejvýznamnějšími událostmi byly velkolepá oslava 500. výročí bitvy v roce 1934 a přísaha československých generálů roku 1939.

• Pozemní komunikace – Městem prochází silnice II/334 Sadská – Kouřim – Sázava.
• Železnice – Do Kouřimi vede železniční trať 012 Pečky–Kouřim. Je to jednokolejná regionální trať, zahájení dopravy bylo roku 1882.

• Autobusová doprava – Z města vedly autobusové linky např. do těchto cílů: Čelákovice, Český Brod, Kolín (dopravce Okresní autobusová doprava Kolín, s. r. o.)
• Železniční doprava – Do koncové dopravny Kouřim jezdilo 12 párů osobních vlaků. Od roku 2006 je pravidelný provoz na trati Bošice – Kouřim – Bečváry zastaven. V letním období od roku 2007, (v roce 2020 4. 7. – 30. 8.) byly na trati vedeny historické motorové vlaky společnosti KŽC Doprava Podlipanský motoráček, ale pouze o víkendech (dva páry spojů).

• Ottův slovník naučný, heslo Kouřim. Sv. 14, str. 1006
• Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Kouřim, s. 121–123.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kouřim na Wikimedia Commons
• Galerie Kouřim na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Kouřim ve Wikislovníku
• Oficiální stránky
• Kouřim v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Katastrální mapa Kouřimi na webu ČÚZK