Jan Čapek ze Sán

Narodil se nejspíše ve středočeských Sánech nedaleko Kolína, odkud je odvozen jeho přídomek, asi jako příslušník nižší šlechty.

V počátcích husitských válek začal působit jako husitský hejtman a postupně vojensky získal pod svou kontrolu oblast v severních Čechách se sídlem na hradě Ralsko.[1] V roce 1427 vytáhl v čele velkého uskupení sirotčích vojsk do Slezska, byl však Slezany poražen v bitvě u Náchoda a musel se vrátit.

V roce 1431 vytáhl v čele sirotků a společně s tábority do Horních Uher (pozdější Slovensko). Výprava byla zpočátku velmi úspěšná, ale navzdory původnímu očekávání se protáhla. Proto táborité odtáhli domů, zatímco sirotci pokračovali v tažení jižním Slovenskem. Podařilo se jim získat mnoho kořisti, ale při návratu bylo vojsko s vrchovatě naloženými vozy zaskočeno při přechodu Váhu uherskou jízdou a došlo zde k tzv. bitvě u Ilavy. Bojovníci v pochodovém útvaru nestačili dostatečně uzavřít vozovou hradbu a Uhři pronikli dovnitř jejich útvaru. Sirotci se pak na svém ústupu podruhé srazili s Uhry o několik dní poté v bitvě u Bánova. Jan Čapek ze Sán utrpěl zdrcující porážku, jednu z největších, která husity potkala. Ztratil veškerou kořist, vozy i pěchotu, zachránila se pouze jízda. U Váhu zahynuly více než dvě třetiny jeho bojovníků.

Hrad Hukvaldy

Naproti tomu skvělým vítězstvím skončila jím vedená husitská spanilá jízda roku 1433, kterou Čapek ze Sán vedl v roce 1433 na pomoc Polákům proti Řádu německých rytířů a která měla husitům zabezpečit polské spojenectví. Čeští bojovníci při ní dorazili až k Baltu. Čapek se při ní nicméně dopouštěl válečných krutostí - nechal zmasakrovat zajaté české žoldnéře ve službách Řádu. Polský král Vladislav II. Jagello pak Čapkovi daroval za jeho pomoc velblouda, kterého si hejtman přivedl na obléhání katolické Plzně. Plzeňští obránci mu však vzápětí provedli potupný žertík, když se při nečekaném výpadu zvířete zmocnili a odvedli si je do města. Čapek se od nich snažil velblouda marně vykoupit za 50 kop grošů, což byla cena výkupného za urozeného zajatce. Tuto epizodu dodnes připomíná vyobrazení velblouda na plzeňském městském znaku.

V roce 1434 vedl Čapek v bitvě u Lipan jízdu spojených sil radikálních husitů proti koalici umírněných a katolíků. V této bitvě utrpěli radikálové zdrcující porážku, zachránila se pouze jízda. Někteří historici Čapkovi vyčítají, že svým jednáním donutil některé představitele sirotků bojovat na straně panské koalice a že on sám předčasným útěkem zradil své bratry a zavinil tak jejich porážku. Z toho mála, co víme o průběhu bitvy u Lipan, se však zdá být zřejmé, že bitva již byla ztracena a setrvání jízdy na bojišti by vedlo pouze k jejímu zničení.

Po porážce u Lipan a rozpuštění sirotčích polních vojsk opustil Jan Čapek ze Sán území Čech a vstoupil do služeb polského krále. Později se na straně Vladislava III účastnil válek o nástupnictví v Uhrách, kde se střetl s Janem Jiskrou z Brandýsa. Od Mikuláše Sokola z Lamberka pak získal hukvaldské panství, kam ze severních Čech přesídlil. Po bitvě u Varny roku 1444 se však s Jiskrou smířil a vstoupil do jeho služeb. Tehdy patrně došlo ke sňatku jeho dcery Žofie s Jiskrovým spolubojovníkem Janem Talafúsem z Ostrova. Poslední záznamy o něm pocházejí z roku 1445.

Zemřel patrně na Hukvaldech někdy kolem roku 1452. Záznamy z roku 1453 že vdova po Janu Čapkovi Hedvika Petřvaldská prodala hukvaldské panství svému zeti Janu Talafúsovi.

• AUGUSTA, Pavel et alii. Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 64.
• ČORNEJ, Petr. Kam sahá paměť: ("zrádce" Čapek a svědectví Bohuslava Bílejovského).  In: Táborský archiv : sborník Státního okresního archivu v Táboře / Tábor : Státní okresní archiv v Táboře Sv. 16, (2014), s. 7-28.
• ČORNEJ, Petr. Velké dějiny zemí Koruny české V. 1402-1437. Praha: Paseka, 2000. 790 s. ISBN 80-7185-296-1.
• ELBEL, Petr. Velbloud Plzeňský: osudy jednoho velblouda uprostřed husitských válek a otázka znakového privilegia císaře Zikmunda pro Plzeň. In: Človek a svet zvierat v stredoveku /Bratislava : VEDA, vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 2015. s. 342-370.
• JUROK, Jiří. Čeští husitští a katoličtí kondotiéři z Moravy na Slovensku v 15. století (období husitství). Vojenská história. Časopis pre vojenskú históriu, múzejníctvo a archívnictvo. Roč. 9, č. 3 (2005), s. 3-25.
• MACEK, Josef. Husité na Baltu a ve Velkopolsku. Praha: Rovnost, 1952. 172 s.
• ODLOŽILÍK, Otakar. Husyci na brzegu Bałtyku w 1433 roku. Gdańsk : nakładem Towarzystwa Przyjaciół Nauki i Sztuki, 1934. 47 s.
• PAPAJÍK, David. Jan Čapek ze Sán. České Budějovice: Veduta, 2011. 372 s. ISBN 978-80-86829-63-0.
• PAPAJÍK, David. Několik problémů z dějin města Ostravy v 15. století a pokus o jejich řešení. Slezský sborník = Acta Silesiaca 110, č. 1-2, (2012), s. 91-104
• PAPAJÍK, David. Polsko-sirotčí vojenská výprava proti řádu německých rytířů k Baltskému moři v roce 1433. In: Kultúrne dejiny Ružomberok : Verbum Roč. 1, č. 2 (2010), s. 186-205.
• PAPAJÍK, David. Udział wojsk husyckich pod dowództwem Jana Čapka w wyprawie przeciw zakonowi krzyżackiemu w 1433 roku. In: Zeszyty Naukowe Uniwersytetu Jagiellońskiego. Prace Historyczne = Acta scientiarum litterarumque (Universitas Iagellonica). Schedae historicae. č. 139 (2012), s. 29-43
• TSCHORN, Rudolf. Z galerie českých vojáků. Svazek II, Boží bojovníci. Jan Žižka. Mikuláš z Husi. Kněz Prokop Holý. Jan Čapek ze Sán. Jan Roháč z Dubé. V Praze: Svaz čs. rotmistrů, 1926. 342 s. cnb000935125. [Stať „Jan Čapek ze Sán" je na str. 295–317.]
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 10. sešit : Č–Čerma. Praha: Libri, 2008. 503–606 s. ISBN 978-80-7277-367-1. S. 537–538.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Čapek ze Sán na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Čapek ze San v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Dílo Vlastenský slovník historický/Čapek ve Wikizdrojích
• Jan Čapek ze Sán na www.husitstvi.cz