Terezie Brzková
Terezie Brzková, rozená Jelínková (11. ledna 1875 Kolín[1] – 19. listopadu 1966 Praha), byla česká herečka.
Terezie Brzková | |
---|---|
Terezie Brzková | |
Narození | 11. ledna 1875 Kolín Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 19. listopadu 1966 (ve věku 91 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
Manžel(ka) | Josef Brzek |
Rodiče |
|
Příbuzní |
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
Pocházela z herecké rodiny. Její otec Vilém Jelínek byl ředitel kočovné herecké společnosti. Herečkami byly také její sestry Otýlie Beníšková, Marie Spurná a Hana Vojtová, manželka Aloise Vojty-Jurného a nevlastní matka Jaroslava Vojty. Jejím prvním manželem se stal herec Josef Brzek, druhým pak ředitel kočovné herecké společnosti Václav Zejfert (Zeyffert). Ztvárnila velké množství divadelních rolí, skutečně se proslavila ale až svými rolemi filmovými. Ve filmu začala hrát až po odchodu do důchodu; její první filmovou rolí byla role Anny ve filmu režiséra Otakara Vávry Kouzelný dům z roku 1939, kterou ztvárnila ve svých 64 letech.
Během své divadelní dráhy hrála v několika hereckých společnostech a divadlech. Začínala v divadelní společnosti svých rodičů, pokračovala v letech 1895 až 1898 ve společnosti K. Kaňkovského, následně tři roky u J. Drobného, v letech 1901 až 1906 u společnosti Zöllnerových. Sezónu 1906/1907 strávila ve Východočeském divadle. V letech 1914 až 1919 hrála na scéně Národního divadla v Praze, v letech 1919 až 1927 v divadelní společnosti svého druhého manžela Václava Zejferta a divadelní hereckou dráhu ukončila v roce 1939 po delším působení v Městském divadle v Plzni [2]. Zde také v roce 1938 ztělesnila titulní roli v Portově dramatizaci novely Boženy Němcové Babička. V této inscenaci podávala vysoce hodnocený herecký výkon, jenž jí přinesl roli babičky ve stejnojmenném filmu režiséra Františka Čápa z roku 1940. Celkem hrála asi ve 40 českých filmech.
V roce 1955 jí byl propůjčen čestný titul zasloužilá umělkyně. V roce 1961 natočil Martin Frič s herečkou dokumentární film Zasloužilá umělkyně Terezie Brzková. Herečka je pohřbená v Praze na Vyšehradském hřbitově[3].
Její vlastní vnučkou byla Ivana Tigridová (1925 – 2008), manželka Pavla Tigrida.
Divadelní angažmá a role (výběr)
- Východočeské divadlo v Pardubicích, 1906/1907
- Městské divadlo v Plzni, 1907–1914 a 1927–1939
- babička (dramatizace podle knihy Boženy Němcové Babička), 1938
- Národní divadlo v Praze, 1914–1919 a jako host (1943, 1947)
- Runa (Julius Zeyer: Radúz a Mahulena)
- chalupnice Černá (František Xaver Svoboda: Směry života)
- babka (Alois Jirásek: Lucerna)
Filmografie, výběr
- Kouzelný dům (Anna), 1939
- Babička (babička), 1940
- Poslední podskalák (hospodyně Běta), 1940
- Preludium (babička), 1941
- Roztomilý člověk (Dvořáková), 1941
- Barbora Hlavsová (Barbora Hlavsová), 1942
- Mlhy na blatech (babička), 1943
- Skalní plemeno (matka), 1943
- Tanečnice (hospodyně Háta), 1943
- Děvčica z Beskyd (stará Cagulka), 1944
- Kluci na řece (paní Magdaléna), 1944
- Počestné paní pardubické (hraběnka), 1944
- Černí myslivci (1945)
- V horách duní (Řebounová), 1946
- Alena (Háta), 1947
- Čapkovy povídky (starostová), 1947
- Předtucha (Cilka), 1947
- Uloupená hranice (Srbková), 1947
- Návrat domů (Stachová), 1948
- Past (vězeňkyně), 1950
- Temno (babička), 1950
- Vstanou noví bojovníci (Kolmistrová), 1950
- Malý partyzán (Berta), 1950
- Divotvorný klobouk (stařenka), 1952
- Pyšná princezna (mlynářka), 1952
- Ještě svatba nebyla (Durajová), 1954
- Byl jednou jeden král... (stařenka), 1954
- Jan Žižka (stařenka), 1955
- Jurášek (Vojtová), 1956
- Proti všem (stařenka), 1956
- Roztržka (Dvořáková), 1956
- Hry a sny (babička ve 2. povídce), 1958
- Princezna se zlatou hvězdou (babička s otýpkou dříví), 1959
- Sny na neděli (babička), 1959
- Zasloužilá umělkyně Terezie Brzková (dokumentární film), 1961
Odkazy
Reference
- Matriční záznam o narození a křtu farnost Kolín
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 47
- hrob herečky Terezie Brzkové na Vyšehradském hřbitově v Praze
Literatura
- BARTOŠEK, Luboš. Náš film. Kapitoly z dějin (1896–1945). Praha: Mladá fronta, 1985. S. 256, 257, 275, 276 a 326.
- ČERNÝ, František. Hraje František Smolík, Praha : Melantrich, 1983, str. 261, 302
- ČERNÝ, František. Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci. Praha : Mladá fronta, 1978, str. 299
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 75–76, 191, 231, 241, 527, 544.
- Encyklopedie českého filmu 1938 – 1998. CD ROM
- FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 119–120.
- KNAP, Josef. Čtyři herečky : Marie Spurná : Hana Vojtová : Terezie Brzková : Otýlie Beníšková. Praha : Orbis, 1967. 237 s.
- KOLEKTIV autorů. Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha: Academia, 1988, str. 46–7
- KOHOUT, Eduard. DIVADLO aneb SNÁŘ, Praha: Odeon, 1975, str. 29, 30, 32, 54, 163
- KONEČNÁ, Hana a kol. Čtení o Národním divadle, Praha: Odeon, 1983, str. 387
- PRŮCHA, Jaroslav. Má cesta k divadlu, Praha: Divadelní ústav, 1975, str. 168, 178–180, 181, 184–6, 259.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 149.
- VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, str. 12, 13, ISBN 80-85625-19-9
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun–By. Praha: Libri, 2007. 225–368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 241.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Terezie Brzková na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Terezie Brzková
- Terezie Brzková v databázi Archivu Národního divadla
- Terezie Brzková v Česko-Slovenské filmové databázi
- Terezie Brzková ve Filmové databázi
- Terezie Brzková na Kinoboxu.cz
- Terezie Brzková v Internet Movie Database (anglicky)
- Terezie Brzková v databázi Libri Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století