Bedřich ze Strážnice

O životě Bedřicha ze Strážnice před husitskými válkami víme pouze to, že pocházel z Moravy a byl vladyckého původu. Podle teorie historika a teologa Amadea Molnára mohl být vysvěcen na kněze již roku 1417 na hradě Lipnice spolu s dalšími husitskými kněžími.[1] Osobnosti Bedřicha ze Strážnice se věnovali 23. 9. 2016 i účastníci semináře "Kolín v období husitských válek a osobnost Bedřicha ze Strážnice". Na tyto snahy a na Molnárovu teorii navazuje Filip Gorazd Martinek, který o Bedřichově osobnosti píše:

„Bedřich patřil své době, byl to člověk dobový se vším všudy. Ale nutno podotknout, [že to] byl to také člověk naší doby. Toliko mnohovrstevnatý a osobnostně podivný, až pozdně moderní, politicky angažovaný. Spíše nežli šlechtice a kněze připomíná Bedřich vzděláním manažera anebo kreativního marketéra agitujícího tajně v politických lobby. Boží zákon ustoupil moci politicko-ekonomické, ustoupil člověku, a tak sekularizace začíná již v osobě Bedřicha ze Strážnice, ač on sám zjevně zůstával uvnitř oddaným služebníkem Boha (ač to tak mnohdy nevypadalo a nevypadá).“[2]

Společně s Tomášem z Vizovic jsou uváděni jakožto asi jediní moravští posluchači učení Václava Korandy v Plzni, odkud s dalšími na jaře 1420 odešli v houfu vedeným Janem Žižkou, cestou prodělali bitvu u Sudoměře a posléze dorazili do města Tábor, sídla založeného na základě principů husitské ideologie. Pod vlivem návštevy táborského města se koncem roku 1420 pokusili založit Nový Tábor či též „moravský Tábor“ u Nedakonic, opevněné husitské sídlo na ostrově u řeky Moravy, ale tento projekt se nezdařil: tábor byl ohrožován vojsky druhé křížové protihusitské výpravy, rozpuštěn a v říjnu 1421 jeho členové poraženi v bitvě u Uherského Ostrohu (Tomáš z Vizovic v bitvě zahynul) a přeživší rozptýleni do jiných husitských svazů. Roku 1421 Bedřich opustil Moravu a připojil se nejprve k sirotkům a později k táborskému svazu. Byl velitelem husitské posádky ve slezském Němčí. Účastnil se husitských rejs do Slezska, Polska a Uherska.

Před bitvou u Lipan sice dorazil na válečné pole, ale po marných jednáních se sirotky a tábority, kterým navrhoval uzavřít s nepřáteli mír, bojiště opustil. V létě 1434 byl zajat slezským šlechticem Heinem z Černova, který jej posléze 20 týdnů věznil na hradě Falkenstein. Propuštěn byl až na popud Aleše Vřešťovského z Rýzmburka. Roku 1435 velel táborské posádce v Kolíně, který se posléze stal na mnoho let jeho hlavní pevností. V roce 1436 uznal Zikmunda českým králem a ten mu na oplátku zapsal Kolín (společně s 23 okolními vesnicemi). Roku 1437 v Kolíně na troskách zničeného kláštera vybudoval hrad, který pojmenoval Lapis refugii (Kámen útočiště). Po popravě Jana Roháče z Dubé se Bedřich ze Strážnice od Zikmunda opět odvrátil.

Po smrti krále Zikmunda Bedřich neuznal jeho dědice Albrechta Habsburského a připojil se k tzv. polské straně, podporující nároky Jagellonců na český trůn. Po porážce příznivců polské strany roku 1438 v bitvě u Želenic se spojil s Václavem Cardou z Petrovic, jemuž se podařilo z bitvy ujet. Společně pak u Loun odrazili chystaný útok Jakoubka z Vřesovic na město. Roku 1440 se společně s Janem Koldou z Žampachu a Benešem Mokrovouským z Hustířan neúspěšně pokoušel dobýt Prahu. V roce 1444 se podřídil Jiřímu z Poděbrad a v roce 1446 bojoval se zemským škůdcem Ondřejem Keřským z Římovic na Čáslavsku, kde dobyl jeho hrad Paběnice. Po dobytí Prahy Jiřím z Poděbrad roku 1448 se podařilo Oldřichovi z Rožmberku přivést Bedřicha ze Strážnice a Tábor na svou stranu pro boj proti Jiřímu. Bedřich ze Strážnice plenil Poděbradsko a odrazil útok oddílů Jiřího z Poděbrad na Kolín. Po uzavření smíru mezi oběma stranami roku 1450 setrvával v Kolíně.

Hrad Potštejn

Roku 1453 se Bedřich poddal králi Ladislavovi a ten mu potvrdil držbu Kolína. Během revize majetků v Čechách v roce 1454 nechal převést Jiří z Poděbrad město Kolín na sebe. Není jasné, za jakým podmínek Bedřich Jiřímu město vydal. Patrně jej směnil za hrad Potštejn v Orlických Horách, kam posléze Bedřich s rodinou přesídlil a kde roku 1459 zemřel.

• KREJČÍK, Adolf Ludvík. Konec táborského hejtmana kněze Bedřicha ze Strážnice. In: Časopis Matice moravské 40 (1916,) 119-121.
• MOLNÁR, Amedeo. Táborský kněz a hejtman Bedřich ze Strážnice. In: Na rozhraní věků. Cesty reformace. 1. vyd. Praha : Vyšehrad 1985. S. 23 - 112.
• URBÁNEK, Rudolf. České dějiny III. Věk poděbradský I–III. 1, vyd. Prah : Jan Laichetr 1915–1931.
• VÁVRA, Josef. Bedřich ze Strážnice. In: Ottův slovník naučný 3. B–Bianchi. Praha: Jan Otto 1890. S. 586-587. Dostupné online
• MARTINEK, Filip. Znovuobjevený středověký husitský kněz Bedřich ze Strážnice. Strážničan. Kulturní dům Strážničan, Únor 2019. S. 22 - 23. Dostupné online Archivováno 4. 2. 2019 na Wayback Machine
• MARTINEK, Filip. Středověký husitský kněz Bedřich ze Strážnice. In: Okolo Strážnice. Strážnice: Muzejní a vlastivědný spolek ve Strážnici, 2019, s. 39 - 53. Dostupné online Archivováno 30. 5. 2020 na Wayback Machine
• MARTINEK, Filip. Bedřich ze Strážnice jako evropská osobnost husitství. Malovaný kraj LV, 2019, č. 5, s. 8-9. Dostupné online Archivováno 19. 9. 2020 na Wayback Machine