Josef Popper-Lynkeus

Narodil se v Kolíně v Čechách, v židovské rodině.[2] Vystudoval německou techniku v Praze a posléze ve Vídni. Poté pracoval na železnici, avšak od roku 1862 se věnoval jen vynalézání a psaní. Objevil přitom možnost přenosu elektrické energie, ale jeho objev tehdy nevzbudil žádný zájem. K jeho nejdůležitějším vynálezům patřilo zařízení, které zlepšilo pracovní kapacitu kotlů parního motoru, který našel využití zejména v cukrovarnickém průmyslu. Vynalezl též rotační křídlo a povrchový kondenzátor.[3] Spolupracoval s pražským fyzikem Ernstem Machem, byli blízkými přáteli.[4]

Jeho filozofie představovala radikální individualismus.[5] Odmítal ideu veřejného dobra či jakoukoli přínosnost náboženství, některé jeho texty byly proto zabavovány pro rouhačství a přestupky proti veřejné morálce. Odmítal také respektovat moc státu, například jeho právo si vynucovat vojenskou službu. Protože byl kritizován, že jeho názory vedou k anarchismu, rozvratu a neřeší sociální otázky, přišel nakonec roku 1912 s konceptem sociální reformy – každý jedinec měl mít podle něj nárok na byt, šatstvo, jídlo a lékařskou péči od společnosti. Jeho dílo se stalo velmi populární po první světové válce, kdy bylo živě diskutováno vídeňskými liberály a sociálními demokraty.

Jeho názory na sny ovlivnily Sigmunda Freuda, zejména jeho představu o "cenzorské" instanci ovlivňující snění.[6]

Byl dobrým přítelem génia a vědce Alberta Einsteina, jak se můžeme dočíst v knize “42 hvězd mezi nebem a zemí”, o které se hovoří v dokumentu Českého rozhlasu “Zapomenutí židovští autoři”. [7]