Drosendorf-Zissersdorf

Potvrzení statutu města ~1560, právo erbovní pečeti

Pečeť úřadu vyššího soudu ~1559

Na konci 11. století svěřili Babenberkové kolonizaci na sever od Dunaje hrabatům z Perneku, kam spadala i oblast při ústí Tubeřičky do Dyje a jejího vtoku na Moravu a přes brod vedoucí zemská stezka z Rakous na západní Moravu a dál do Čech (Pulkava – Weitersfeld – Drozdovice – Vratěnín – Slavonice – Jindřichův Hradec). Na tomto strategickém místě v perneckých hraběcích službách založil ministeriál Drozd (Drozzo) osadu s tvrzí. Jméno zakladatele tak dalo vzniknout názvu obce Drosendorf (Drozdovice). V roce 1153 daroval Oldřich z Perneku nově založenému klášteru v Jeruši (Geras) drozdovický farní kostel zasvěcený sv. Oldřichu z Augšpurku (od 16. století sv. Petra a Pavla). Vpády Přemyslovců na rakouské území vedly pravděpodobně k zesílení vojensky strategických hradů a roku 1188 byl v listině pasovského biskupa zmíněn další z perneckých ministeriálů Albero de Drozendorf. Po založení moravského města Jemnice byla tvrz opuštěna a Fridrich II. Babenberský založil na vysokém ostrohu opevněné město s palácem a kostelem sv. Martina. Roku 1255 přešlo na město i zeměpanské soudnictví z Perneku, za něž zodpovídal hejtman Gerwig.[3]

Drosendorf – městské hradby z jižní strany

Pranýř ze 16. století se sochou rytíře Rolanda (Steinerner Mann) z roku 1616 symbolizuje právo nižšího soudnictví

Farní kostel svatého Martina na hlavním náměstí

První zatěžkávací zkouška opevnění se dostavila v roce 1278. Obranu města měl na starosti Štěpán z Maisova, který si tímto od římskoněmeckého krále a vévody rakouského Rudolfa I. vysloužil úřad rakouského maršálka a dočasně komorníka bítovského a znojemského. Město se králi Přemyslu Otakarovi II. podařilo dobýt až po 16 dnech. Při bojích s Janem Lucemburským roku 1328 pověřil rakouský vévoda Fridrich I. Habsburský obranou Drozdovic bratry Fridricha, Jindřicha a Eberharda z páni z Waldsee. Po šesti týdnech obléhání se město vzdalo. Karel IV. pány z Waldsee za prokázané služby odměnil dědičným právem nejen na město Drozdovice, ale Jindřich z Waldsee obdržel roku 1348 Vratěnín (se clem a soudem), Lubenec, Sonovec, Rancířov, Mladoňovice, Mešovice se dvory u Hafnerluden (Lubnice) a dalším zbožím, tak jak zboží předtím drželi Jan, Albrecht a Jindřich z Klingerberka a před nimi páni z Trnavy (zu dem Huse ze Tyrnach). Syn Eberharda z Waldsee Fridrich obdržel úřad rakouského maršálka.[3]

Po vymření drozdovické větve pánů z Waldsee držel město v zástavě Mikuláš Pillung z Jilkova (Nikolaus Pillung sídlil na hradě Gilgenberg 1,4 km severně od Waldkirchen an der Thaya)[4]. V roce 1405 obléhali město Albrecht a Jan z Bítova a Cornštejna. Drozdovic se sice mstí zmocnili, ale hejtman Haderer citadelu ubránil a za nečekané pomoci sedláků z okolí byl nakonec Jan zajat a Albrecht ubit na náměstí. Haderera vystřídal na postu hejtmana Konrád II. Krajíř z Krajku a Landštejna, který se oženil s dcerou Mikuláše Pillunga Markétou. V letech 1438–1441 je v Drozdovicích připomínán hejtman Konrád Eicinger z Eicingu (Eitzinger von Eitzing), po něm šest let Jan Krajíř z Krajku, bratr Konráda II. a pán na nedalekém Frejštejně a Cizkrajově a konečně roku 1447 zastavil Fridrich III. Habsburský město s hradem Osvaldovi z Eicingu, bratrovi Oldřicha a Štěpána z Chýje a Šratentálu, který vydržoval na hradě 30 jezdeckých a deset pěších ozbrojenců a disponoval příjmy ze tří zeměpanských lén – Drozdovic, Trnavy a Vejkartic (Weikertschlag).[3]

Za Osvalda byl na náměstí v letech 1461–1464 postaven nový kostel sv. Martina, ze starého vybudována sýpka, dokončena rozsáhlá přestavba citadely a kolem města vybudována parkánová zeď s půlkruhovými bastiony. Na úpravách města se dále podíleli po jeho smrti v roce 1476 jeho bratr Štěpán a synovec Jiří z Eicingu. V roce 1506 král Michalu Eicingerovi z Eicingu na jeho přání zástavu vyplatil a novým majitelem se stal český šlechtic Jan Mrakeš z Noskova a Budišova, jehož zásluhou dostalo město v roce 1536 měšťanský špitál. V roce 1574 přešlo město na Arnošta Mollarta (komorník císaře Maxmiliána II., později rádce arcivévody Arnošta, Matyáše i císaře Rudolfa II. v Praze) a po celé 17. století střídalo celkem živě své majitele:[3]

Spolu s ním se po Drozdovicích psal i jeho mladší bratr Jakub, president dvorské komory a majitel panství Bejdova nad Dyjí (Waidhofen). Díky panovníkově přízni dosáhl Arnošt roku 1607 převodu drozdovického hradu do svobodné držby, přičemž město zůstalo i nadále zeměpanské. Mollartům však Drozdovice dlouho nezůstaly a po celé 17. století měnily majitele, zpravidla po přeslici. Roku 1624 je koupil císařský rada Vincenc Muschinger, pán na Rosenburku, Hornu a Garsu. Po jeho brzké smrti roku 1628 připadl dceři Martě Barbaře a zeti Zikmundu Kurzovi ze Senftenau, později říšskému hraběti z Valloy a říšskému vicekancléři Ferdinanda III. Jejich dcera Eleonora pak roku 1660 přinesla majetek do rukou chotě Ferdinanda Maxmiliána ze Sprinzensteinu a stejným způsobem jejich dcera Kateřina Eleonora roku 1671 svému manželovi, císařskému vyslanci Leopoldu Josefovi, říšskému hraběti z Lamberku.

—Úryvek z Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí, 2013[3]

V roce 1620 obléhala město bezúspěšně císařská protestantská posádka, v roce 1645 se zde pohyboval oddíl švédských vojsk generála Torstenssona, který pustošil především starý Drosendorf pod skalním ostrohem. Další vojenské plenění saským vojskem následovalo v roce 1735, francouzským v letech 1805, 1809 a pruským v roce 1866. Na barokní přestavbě nového zámku po požáru v roce 1694 se podílela hraběnka Kateřina Eleonora a její syn Karel Josef z Lamberku a Sprinzensteinu. Město však vyhořelo ještě v roce 1742 a 1846, což připomínají vedle sebe řazené domy na náměstí ve stylu baroka, biedermeieru a secese. V roce 1822 převzala zámek rodina Hoyos-Sprinzenstein a ta jej vlastní dodnes. Zámek je využíván jako pension a vzdělávací centrum.[3]

Ve středověku mělo město nejen hraničně-obranný význam, ale také hrálo důležitou roli v přeshraničním obchodu. V roce 1310 obdrželo od Fridricha I. Sličného městská práva, v roce 1379 a 1399 práva výročního trhu. Konflikty města s majiteli Drosendorfu o městské soudnictví ukončil v roce 1559 udělením vyššího soudu městu Drosendorfu císař Ferdinand I. Habsburský. O rok později městu udělil znak s dvojitým orlem a právo pečetit červeným voskem. Zachovalý pranýř ze 16. století se sochou rytíře Rolanda (Steinerner Mann) z roku 1616 byl známkou nižší jurisdikce. Rytíř Roland se stal symbolem čestného a neúplatného bojovníka a ochráncem práv chudých a slabých, symbolem městských a celních práv. Proto socha rytíře stávala ve městech na čestných místech, na náměstích a trzích. Pro hospodářský rozvoj města se stal významným v roce 1514 majiteli panství vybudovaný pivovar a hornictví. Důl pro těžbu kamence (Alaunbergwerk) byl otevřen v roce 1559 a na konci 16. století došlo k přechodné těžbě olova (Bleibergbau).[5]

Dopravní odlehlostí ztratilo město v 19. století na významnosti. Dopravní situace se zlepšila až v roce 1909 po otevření lokální železniční dráhy Retz-Drosendorf. Zemědělský ráz si město zachovalo i přes průmyslovou výrobu v továrně na výrobu lojových svíček (Talgkerzenfabrik) a výrobu rostlinného oleje (Ölmühle) ve mlýně. Ve 20. století se stal Drosendorf vyhledávaným letoviskem a i ve 21. století se prezentuje především jako vyhledávané rekreační městečko s půvabnou historickou atmosféru. Od roku 1982 se může Drosendorf pochlubit nejstarším regionálním muzeem v Dolním Rakousku.[6]

Pohled na městečko Drosendorf a řeku Dyji od západu

Katastr města Drosendorf-Zissersdorf ohraničuje ze severu hranice s Českou republikou, z východu katastr obce Langau, na jihu obce Geras a ze západu katastry obce Japons a města Raabs an der Thaya. Svou rozlohou 53,45 kilometrů čtverečních patří k těm nejmenším. Od východu na západ protíná katastrální území zemská silnice Thayatal Straße (B 30), která se v Gerasu napojuje na zemskou silnici (Landesstraße) Horner Straße B4. Dominantou celého území je město Drosendorf ležící na vysokém skalnatém ostrohu, který obtéká řeka Dyje. Hraniční přechod Oberthürnau-Vratěnín (německy Fratting) se nachází 3 km severně od města na silnici L 1187. Většinu územní plochy tvoří zemědělská půda, jen 29,87 % plochy je zalesněno. Část katastru spadá na severu do idylického národního parku Thayatal.

Rancířov	Vratěnín	Stálky
Raabs an der Thaya		Podhradí nad Dyjí
Japons	Geras	Langau

Řeka Dyje je největším a nejdůležitějším tokem celého katastrálního území. Mezi Raabsem a Znojmem se hluboce zařezává do prvohorního Českého masivu. Údolí Dyje pak rozčleňuje několik bočních přítoků. Z levé strany přitéká Gaberbach (Javorka), Schaflerbach a Reitherbach, z pravé strany Zettlitzbach, Schachenbach, Edelteich, Thumeritzbach (Tubeřička) s postranními potoky Kottauner Bach a Bründlbach. Drosendorf spadá do mírné klimatické oblasti. Dešťové srážky se objevují po celý rok, dokonce i během nejsuššího období. Roční hodnota srážek činí 653 mm. Nejméně srážek padne v lednu (32 mm) a nejvíce v červnu (88 mm). Nejteplejším měsícem je červenec s průměrnou teplotou 18.0 °C. Nejstudenějším měsícem je leden s průměrnou teplotou -2.0 °C. Průměrná teplota v letních měsících se pohybuje kolem 20.0 °C.[7][8]

Obec Drosendorf-Zissersdorf leží v politickém a soudním okrese Horn 7. Rozprostírá se na území přibližně 5 300 hektarů, na kterém žije něco kolem 1 200 obyvatel (2010). Hustota obyvatel činí 22 obyvatel na km². Příslušným finančním úřadem je FA Waldviertel. Geodetický úřad (Vermessungsamt) se nachází v Krems an der Donau, policejní inspektorát v Gerasu (Polizeiinspektion) a okresní soud v Hornu (Gerichtsbezirk). Poštovní partner (Post Partner) sídlí na radnici. Drosendorf-Zissersdorf spadá pod římsko-katolickou diecézi St. Pölten. Město Drosendorf-Zissersdorf je členem sdružení devíti obcí Kleinregion Taffa-Thaya-Wild pro rozvoj územního plánování severní části Waldviertelu. Území je rozčleněno do 12 katastrálních území:[9]

První zmínka o radnici pochází z roku 1542. Při požáru v roce 1846 shořela radniční věž se zvonem. Další přestavba proběhla v roce 1910. Ve 30. letech 20. století vyzdobil čelní fasádu sgrafitem August Hoffmann. Vyobrazil zde Stefana von Maissau, sv. Martina, Oswalda z Eiczingu a jednoho anonymního občana za všechny ty, kteří nezištně pracovali pro město. V průjezdu se nachází klenby ze 16. století a ve výklencích dva modely hradů – Vranova nad Dyjí a Bítova (Česko).[10]

• Autendorf (3,42 km²)
• Drosendorf Altstadt (0,21 km²)
• Drosendorf Stadt: Hubertuskapelle, Drosendorf (7,42 km²)
• Elsern: Hofmühle, Maria Schnee (6,13 km²)
• Heinrichsreith: Mauthäusl (4,10 km²)
• Oberthürnau (5,20 km²)
• Pingendorf: Eichmühle (2,65 km²)
• Unterthürnau (1,66 km²)
• Wolfsbach: Hirschbergmühle (6,50 km²)
• Wollmersdorf (1,11 km²)
• Zettlitz (3,70 km²)
• Zissersdorf: Finstermühle, Hagen, Johannesthal, Mittermühle (11,37 km²)

Ve volbách do městského zastupitelstva volili občané v roce 2015 19 členů zastupitelstva (ÖVP 15, FL 2, SPÖ 1, FPÖ 1). Starostou obce Drosendorf-Zissersdorf se znovu stal pan Josef Spiegl (ÖVP). Na radnici funguje úřad pro všeobecné záležitosti (Allgemeine Verwaltung), matrika a úřad pro záležitosti státního občanství (Standesamt und Staatsbürgerschaftsverband) a finanční a stavební úřad (Steuern, Abgaben und Baurecht). Dále radnice zaměstnává dva zaměstnance pro údržbu městské zeleně, jednoho pro údržbu čističky, jednoho údržbáře radnice a jednu pomocnou sílu. Také vydává nepravidelný obecní zpravodaj „Gemeindezeitung Drosendorf-Zissersdorf”. Veškeré úřední záležitosti lze vyřizovat elektronickou cestou (e-Bürgerservice) přes systém HELP.gv.at.[11][12]

Doba rozkvětu mlynářství spadá přibližně do 16. století, kdy všechny mlýny na řece Dyji mezi obcí Karlstein a Unterthürnau a zrovna tak mlýny na říčkách Thumeritzbach, Seebsbach a Fugnitzbach, byly sdruženy v mlynářském cechu města Drosendorfu. Štefanu z Eicingu (Stephan von Eyzing), majiteli cechu mlynářů a pekařů v Drosendorfu, potvrdil cechovní práva již v roce 1490 opat Václav (Wenzelaus) z kláštera v Gerasu. Císař Leopold I. mlynářům z Drosendorfu 24. ledna 1669 tento mlynářský řád opětovně stvrdil a práva rozšířil na panství Thaya a Waidhofen pánů ze Sprinzensteinu. Obě města Thaya a Drosendorf obdržely vlastního cechovního mistra.[18]

Takzvaný „Špitální mlýn” (Spitalsmühle) byl písemně zmíněn již v roce 1536 a to při donaci městské nemocnice, kdy Jan Mrakeš z Noskova špitálu přenechal vedle obcí Elsern a Breitenfeld an der Wild i mlýn („Neumühle”). Mlýn je vyobrazen na plánu města od Daniela Suttingera z roku 1677. V roce 1913 byl mlýn dolnorakouskou společností NEWAG (Niederösterreichische Elektrizitätswirtschafts-Aktiengesellschaft) přestavěn na elektrárnu, která přešla v roce 1938 do majetku podniku „Gauwerke Niederdonau AG” a v roce 1946 se vrátila opět do rukou původní akciové společnosti (NEWAG). V padesátých letech ji NEWAG opustila. Od roku 1988 se elektrárna nalézá v majetku majitele firmy „Elektro Blazek & Partner GmbH & Co KG” Fridricha Blazka, který zastupuje společnost „Kleinkraftwerk Betriebsgesellschaft Linz”. Dvůr původního mlýna tvoří podél hráze do háku seřazené jednopatrové budovy.[19]

První písemná zmínka o mlýnu v severní části u městských hradeb (Am Thayaufer čp. 12) pochází ze 17. století. Mlýn nyní sestává z několika nízkých hospodářských budov a dvoupatrové obytné budovy, které obklopují ze tří stran hospodářský dvůr. Součástí mlýnu, který je v majetku rodiny Gruber, je i katrová pila (Sägewerk) pro výrobu stavební kulatiny.

Panský mlýn (tzv. Hofmühle) na jihozápad od města u obce Elsern (čp. 32) se v pramenech připomíná taktéž v 17. století a již po několik desetiletí se nachází v majetku rodiny Beerových (Beer). Na mlýně byla zřízená také poštovní stanice (r. 1838 mlynář a poštmistr Cyrill Beer).[20][21] V roce 1924 nechal Franz Beer u mlýna zřídit elektrárnu (Franz Beer, Mühle und Elektr. Werk, Elsern bei Drosendorf).[22] Druhá rodinná větev rodiny Beerů vlastnila po dvě století až do roku 1885 mlýn na Moravě v nedalekých Korolupech. Mlýnský areál sestává z dvoupatrových budov se sedlovou střechou a jeho zdobné fasády pochází z 18. století. Na obytnou budovu navazuje stanice s transformačním zařízením. Turbína stojí osamoceně u hráze.[19]

Drosendorf (Hauptplatz čp. 2) – budova bývalého důlního úřadu (Bergamtshaus). Vjezd do dvouposchoďové budovy rámují dva věžové rizality zdobené na hranách sgrafitem. V nice na balkonku je uchována soška sv. Marie.

Měšťanský dům s drogerií s lékárnou (Drosendorf, Hauptplatz čp. 13)

Měšťanský dům s bankou Sparkasse (Drosendorf, Hauptplatz čp. 19)

Bývalý pivovar a octárna (Drosendorf, Raabser Tor čp. 1)

Drosendorf – bývalý dřevník, sýpka a později městské vězení. Svůj trest si zde odpykávala milenka Jana Jiřího Grasela Terezie Hambergerová. Na pokyn brněnského policejního ředitele zde byl umístěn také zločinec David Mayer a bývalá zlodějka Penkhartová, aby mohl Mayer zinscenovat její útěk a získal si tak důvěru u Grasela.[23]

Drosendorf (Bürgerspital) – bývalý městský špitál

Sýpka postavená na začátku 18. století na jihovýchodním návrší za městem sloužila během první světové války jako internační tábor a ve dvacátých letech 20. století převzala opět funkci skladování obílí. Po požáru v roce 1947 bylo v sýpce přechodně umístěno sběrné místo vídeňské mlékárny (Wiener Molkerei). Nyní slouží nadále svému původnímu účelu.

Areál bývalého lihovaru z roku 1926 (postavený podle plánů stavebního mistra Friedricha) sestává z jedné jedno-dvoupatrové budovy s kanceláří a služebním bytem a dále z jedné jednopatrové výrobní budovy. Destilační zařízení se nacházelo ve sklepě. Lihovar zpracovával obilí a brambory zdejších zemědělců a jeho roční produkce se pohybovala kolem 1 600 hektolitrů lihu. Družstevní zemědělský lihovar (Landwirtschaftliche Brennerei) zastoupený Ing. Herwigem Schöchtnerem měl ještě v roce 1991 45 členů a dva stálé zaměstnance (2006). Bývalý lihovar na sebe upoutává obloukovým vjezdem, valbovou střechou a za hlavní budovou volně stojícím komínem.[19]

Kolem 16. století se v Dolním Rakousku rozšířila těžba kamence. V letech 1558–1592 provozoval těžbu kamence Melchior Paumann ve vesničce Niederthumeritz u Drosendorfu. S rozrůstající těžbou kamence byl ve městě v roce 1563 založen důlní soud, který zaměstnával důlního soudce, písaře a posluhu (Fronbote). Důlní úřad sídlil v budově vedle radnice (Hauptplatz čp. 2).

Výroba sodovky rodinou Hohlbaum se odehrávala v domě čp. 3, kde se ve dvoře nacházela stáčírna. Na začátku 13. století se zde mělo nacházet zimní sídlo rytířů z Eibensteinu (Templerhaus). První písemná zpráva o místním pivovaru pochází z roku 1514, kdy Maxmilián I. udělil městu výčepní privilegium, které zakazovalo čepovaní všech moravských piv. Vedle měšťanského pivovaru (Bürgerliche Brauerei, Hauptplatz čp. 19) se brzy etabloval i pivovar panský (Raabser Tor 1), doložený z roku 1549. Zámecký pivovar (Schlossbrauerei) v roce 1694 vyhořel a po jeho obnově jej majitelé panství v druhé polovině 18. století převedli na město. Emanuel Benesch pivovar v roce 1900 modernizoval (Brauerei Benesch) a fungoval až do roku 1911. Vchod do areálu bývalého pivovaru (a později octárny) zdobí klenutý portál. Dvorní křídlo se zabudovanými střílnami bylo postaveno na městských hradbách.[19]

Vlakové nádraží Drosendorf (budova z roku 1909)

Reblaus-Express s dieselovou lokomotivou a vlakovou soupravu s historickými vozy s otevřeným nástupním představkem, bufetovým vozem a vozem pro přepravu jízdních kol

O železničním spojení s Vídní uvažovalo městečko Drosendorf už na konci 19. století. Pro spojení s městem Retz bylo navrženo několik variant. Například lokální dráha z Vranova nad Dyjí přes Drosendorf do Raabsu nebo elektrická dráha z Dobersbergu přes Karlstein an der Thaya do Drosendorfu. Nakonec zvítězil projekt lokálky z Retzu přes Weitersfeld do Drosendorfu s přímým spojením do Vídně. Dráhy se ale město dočkalo až po schválení projektu z roku 1908. Drosendorf tak získal napojení na Rakouskou severozápadní dráhu (ÖNWB) vedoucí z Vídně přes Znojmo do Jihlavy. K zahájení provozu došlo v říjnu 1910. Na přelomu dvacátých let převzal dráhu stát. Osobní přeprava cestujících byla na dráze zastavena 9. června 2001. Nákladní přeprava zůstala nadále v provozu. Vlakové spojení nahradily autobusové spoje ÖBB Postbus, které přepravují cestující od stanic železniční dráhy Wien-Retz a FJB (Franz Josef Bahn)-Hötzelsdorf (Geras).

Od roku 2002 je od května do října v provozu každou sobotu, neděli a ve svátky výletní vlak „Reblaus-Express". Lokálka je majetkem země Dolní Rakousy a provozována přes NÖVOG a ÖBB- ErlebnisBahn. Vlakovou soupravu tvoří tři historické vozy 2. třídy s otevřeným nástupním představkem, bufetový vůz a vůz pro přepravu jízdních kol. Vagony táhne většinou čtyřnápravová dieselová lokomotiva řady 2143. Na trati se nachází celkem 10 zastávek. Retz s nadmořskou výškou 245 m je na trase nejníže položenou stanicí. Ze zastávky Niederfladnitz a Pleissing-Waschbach se dá pokračovat rovnou do národního parku Thayatal-Podyjí. U soustavy rybníků ve stanici Anglerparadies Hessendorf (rybářský ráj) si mohou cestující koupit například uzeného pstruha nebo jiné rybí speciality. Jinak se mohou posilnit přímo ve vlaku v bufetovém voze (Heurigenwaggon) nebo počkat na roznášku pití ve vlaku, kde se o servis starají místní vinaři a spolek „Verein zu Erhaltung und Betrieb des Reblaus Express”. Přeprava kol je poskytována zdarma.[41]

Od 1. června 2014 mohou cestující mezi dubnem a zářím využít autobusové spojení IDS JMK linky 816 ze Znojma přes Citonice, Lesnou, Vranov nad Dyjí, Lančov, Starý Petřín, Stálky, Uherčice, Vratěnín do Drosendorfu.[41] Automobilová doprava je možná ze směru Wien-Stockerau-Hollabrunn-Schöngrabern-Röschitz-Pulkau-Weitersfeld-Langau-Drosendorf, ze St. Pölten přes Krems-Kamptal-Horn-Pernegg-Geras-Zissersdorf-Drosendorf nebo od města Salcburk přes Linz-Freistadt-Gmünd-Vitis-Waidhofen an der Thaya-Groß-Siegharts-Raabs an der Thaya-Drosendorf. Z České republiky jsou nejblíže hraniční přechody Vratěnín-Unterthürnau a Hluboká-Schaditz.[42]

Mezi kulturní akce mezinárodního významu patří každoročně v červenci Letní akademie (Internationale Sommerakademie Drosendorf) pořádaná ve spolupráci s UNESCO Club Wien, Jazz-Cklub Drosendorf a městem Drosendorf-Zissersdorf.[43] NÖ Landarbeiterkammer (Dolnorakouská komora pro zaměstnance) nabízí na zámku v Drosendorfu svým členům po celý rok týdenní dovolenou s celou rodinou (s plnou penzí) za paušální cenu (EUR 140,– pro osobu na týden).[44] V roce 2013 zorganizovala Společnost telčské místní dráhy a Spolek pro veřejnou dopravu na jihozápadní Moravě ve spolupráci s městy Drosendorf, Znojmo a Jemnice dva poznávací výlety. Během první jízdy v sobotu 1. června 2013 navštívili cestující z jihozápadní Moravy dolnorakouského příhraničí s kulturním programem v Drosendorfu a 2. června 2013 pro změnu cestující ze severního Dolní Rakouska jihomoravskou krajinu v okolí Znojma a Moravských Budějovic s cílovou stanicí v Jemnici.[45]

Sport a volný čas

Pro pěší turistiku a Nordic walking jsou kromě turistických tras po regionu Waldviertler Wohlviertel k dispozici i další dobře značené stezky (630 Thayatalweg, 632 Nepomukweg, 633 Thaya-Taffa-Wild Rundwanderweg) a naučné stezky v rámci chráněné oblasti Národní park Thayatal či v lokalitách Natura 2000. Město Drosendorf-Zissersdorf je součástí cyklistické sítě „Waldviertler Wohlviertel”, dálkové cyklistické trasy „Kamp-Thaya-March-Radweg” a trasy vedoucí Podyjím „Thayatal-Radweg”. Na tuzemské cyklostezky navazuje bohatá síť v České republice. Celá řada přírodních zákoutí a malebných míst podél Dyje vítají sportovní, ale i amatérské rybáře. Koupání v letním období umožňuje přímo v místě jednak říční koupaliště Thayabad a v jeho těsné blízkosti umělé koupaliště Terrassenbad s dvěma velkými bazény, trampolínou a dětským bazénem. Golfclub Thayatal nabízí 18jamkové golfové hřiště ve skotském stylu v obci Autendorfu, které je vhodné i pro začátečníky a to i bez členství v golfovém klubu. V budovách starobylého statku v Autendorfu je taktéž umístěn jezdecký klub se stájemi a poskytující výuku v jízdě na koni. Dále je možno využít tři antukové tenisové kurty v blízkosti koupaliště a půjčovnu kajaků a kánoí. V nabídce půjčovny lodí jsou i plavby po řece s průvodcem. Samozřejmě nechybí ani prohlídky města s fundovaným průvodcem od 1. května do 26. října každou sobotu, neděli a ve svátek.[46]

Drosendorf – Letní promenáda (Sommerpromenade)

Drosendorf – Thayabad, zrekonstruovanou plovárnu z přelomu 19. a 20. století a Kneippovu lázeň provozuje Mella Waldstein a Dr. Susanne Meiringer

Výlety po okolí:

• Včelí vesnička (Bienenlandl) Langau
• Svět ametystů (Amethyst Welt) Maissau
• Muzeum výroby perleťových knoflíků (Perlmuttdrechslerei) v obci Felling
• Klášter a přírodní park (Stift a Naturpark) v Gerasu
• Zříceniny a hrady Kollmitz, Kaja, Hardegg
• Tkalcovské muzeum (Waldviertler Webereimuseum) ve Waidhofen an der Thaya
• Město a přírodní skalní park (Blockheide) Gmünd
• Výroba niťových knoflíků (Zwirnknopferzeugung) v městě Weitra
• Barokní zámek Riegersburg
• Historická města Raabs an der Thaya, Horn, Eggenburg, Retz

Aktivní spolkový život v Drosendorfu dokazuje celá řada dobrovolných organizací. Velkou nadějí do budoucna jsou pro město předseda sportovního klubu, kulturního nebo také hudebního spolku. V zájmové oblasti pracuje ve městě celá řada dobrovolníků, kteří se snaží mladé generaci předávat nejen kulturní hodnoty, ale také pocit zodpovědnosti.

Filmclub Drosendorf

Kino založené v Drosendorfu v roce 1920 mělo v sále hostince Failler na konci 20. století svou slávu již dávno za sebou a hrozilo mu zavření. Před jeho zánikem ho v roce 1999 zachránil „Filmový klub Drosendorf”. Zahájení nové éry bylo odstartováno italským snímkem „Cinema Paradiso”. Mimo rakouské filmové tvorby přináší méně známé filmy z Afriky, východní Evropy nebo Jižní Ameriky. V sále hostince Failler s červenou brokátovou tapetou mohou návštěvníci kina během produkce konzumovat kulinářské speciality u stylového posezení se stoly a židlemi. V roce 1992 odstartoval klub filmová představení pod šírým nebem „Kino-Open-Air Comeback” a za ním ho následovaly ostatní města jako „Mondscheinkino” v Eggenburgu, „Kino unter Sternen” ve Vídni nebo „Kino am Dom” v St. Pöltenu. V letních měsících promítá na pláži říční plovárny a občerstvení má na starosti spolek Slowfood Thayatal. V případě nepříznivého počasí se produkce přesouvá do plovárenského sálu.

Kino Drosendorf – původní promítací přístroj firmy AEG

Kino Drosendorf – interiér s brokátovými tapetami

Drosendorf – bývalá hasičárna (Freiwillige Feuerwehr)

Programovou linii kinematografie formovalo také sousedství s Českou republikou. Film Ulricha Seidla „Mit Verlust ist zu rechnen” (Se ztrátou se počítá) o vesnicích Langau a Šafov se v roce 1993 postaral o třikrát za sebou plný kinosál. Česko-rakouský filmový festival CZinemA spolupracuje s českými kiny. Promítány jsou jednak české snímky, ale i rakouská filmová tvorba běžící v Čechách a na Moravě. Každoroční „Europafestival” se zaměřuje na témata jako hranice, vlast, asfalt nebo integrace. V rámci festivalu se konají literární přednášky UNÖL (Unabhängiges niederösterr. Literaturhaus) a hudební produkce. Jednou měsíčně v sobotu pořádá klub dětská představení a každoročně o vánocích hraje pro školy. V rámci řady „Film & Musik” hostují při promítání i hudební umělci (Bözse Salonorchester, Radian nebo filmový hudební producent Erwin Rehling).[50]

Synové a dcery:

Pamětní deska – Florian Deller

Pamětní deska – Otto Köhler

• Raimund Bauer (3. srpen 1913 – 15. únor 2000), vlastivědec a historik
• Karl Bitter (20. září 1870 – 7. duben 1954), starosta, řezník, majitel betonárky, člen Dolnorakouské živnostenské rady, velký podporovatel poutního kostela Maria Schnee.
• Florian Johann Deller (1729–1773), ve své době známý barokní skladatel doma i v zahraničí.
• Otto Köhler (3. červen 1904 – 1. září 1981), Prof., akademický malíř, maloval především fresko v kostelech a na fasádách domů (např. Základní škola) ve Waldviertel a ve Wachau.
• Franz Georg Krausl (9. prosinec 1936 – 27. září 2006), kronikář města, školní rada a nositel čestného prstenu města Drosendorfu.
• Hermann Walenta (* 1923), rakouský akademický sochař a malíř.

Osobnosti se vztahem k městu:

• Richard Bletschacher (* 1936), německý dramaturg a autor, žije v Drosendorfu a ve Vídni.
• Ernst Karl Hoyos-Sprinzenstein (1830–1903), majitel zámku Drosendorf.
• Ernst Karl Heinrich Hoyos-Sprinzenstein (1856–1940), majitel zámku Drosendorf.
• Hans Hoyos-Sprinzenstein (1923–2010), majitel zámku Drosendorf.
• Markus Hoyos (* 1960), majitel zámku Drosendorf.
• Rudolf Hoyos-Sprinzenstein (1884–1972), majitel zámku Drosendorf.
• Franz Xaver Kießling (4. duben 1859 – 20. říjen 1940), vlastivědec, völkisch spisovatel a antisemitský funkcionář Deutscher Turnerbund.
• Wolfgang Müller-Funk (* 1952), rakouský literární a kulturní vědec.
• Sabine Müller-Funk, rakouská umělkyně
• Robert Pobitschka, rakouský komponista a pianista.
• Wilhelm Ranetzky (1916–2008), vrchní školní rada, ředitel druhého stupně základní školy, dramatik, autor několika divadelních her, oceněn za dramatickou tvorbu rakouskou státní cenou v roce 1955, zakladatel Arbeitsgemeinschaft Literatur des NÖ Bildungs- und Heimatwerkes, držitel zlatého čestného prstenu za zásluhy pro Dolní Rakousko.
• Mella Waldstein (* 1964 Paris), rakouská žurnalistka a publicistka.