Jindřichův Hradec

Jindřichův Hradec (německy Neuhaus) je město v Jihočeském kraji, 43 km severovýchodně od Českých Budějovic na řece Nežárka. Žije zde přibližně 21 tisíc[1] obyvatel. V těsné blízkosti historického jádra Jindřichova Hradce, které je městskou památkovou rezervací, se nachází rybník Vajgar o rozloze 49 ha.

Jindřichův Hradec
Centrum města
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0313 545881
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíJindřichův Hradec
Okres (LAU 1)Jindřichův Hradec (CZ0313)
Kraj (NUTS 3)Jihočeský (CZ031)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice49°8′39″ s. š., 15°0′11″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel20 774 (2022)[1]
Rozloha74,29 km²
Nadmořská výška475 m n. m.
PSČ377 01
Počet domů3 798 (2021)[2]
Počet částí obce14
Počet k. ú.10
Počet ZSJ37
Kontakt
Adresa městského úřaduMěstský úřad Jindřichův Hradec
Klášterská 135/2
377 01 J.Hradec
[email protected]
StarostaJan Mlčák (Patrioti)
Oficiální web: www.jh.cz
Jindřichův Hradec
Další údaje
Kód obce545881
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie
Jindřichův Hradec, zámek

Za první opevněné sídlo na území Jindřichova Hradce můžeme považovat pohraniční přemyslovské hradiště z 9. až 10. století. Na konci 12. století okolní region získal do sféry vlivu mocný rodu Vítkovců, z nějž se po smrti Vítka I. z Prčice oddělili páni z Hradce, kteří vlastnili zdejší panství až do roku 1604, kdy vymřeli po meči.

Kolem roku 1220 nechal první pán z Hradce, Jindřich, syn Vítka I. z Prčice, vystavět na základech starého slovanského hradiště nový gotický hrad, který nazval Nový hrad, nebo Nový dům – odtud latinský název Nova Domus a dodnes používané německé označení Neuhaus. Jméno hradu se brzy přeneslo i na vznikající tržní osadu v podhradí. Díky své strategické poloze mezi Prahou a Vídní zaznamenala tato osada v brzké době nebývalý vzestup. Roku 1255 byl v souvislosti s ní zmiňován panský rychtář, zajišťující chod městečka a dohlížející na provoz tržiště.

Přelomovým rokem se stal rok 1293, kdy byl Jindřichův Hradec poprvé zmíněn jako město. V této době již měl Hradec s největší pravděpodobností dobudováno opevnění a v následujících desetiletích se pokračovalo s plánovitou výstavbou převážně kamenných měšťanských domů. V první třetině 14. století přišli do města minorité, kteří založili kostel sv. Jana Křtitele a následně přilehlý klášter. Po polovině 14. století se stavební ruch zaměřil na budování farního kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Ve 14. století rovněž posílil vliv obchodníků a řemeslníků, hlavně pak soukeníků. Právě soukenictví se na několik staletí stalo klíčovým odvětvím. Jindřichohradečtí soukeníci vyváželi své zboží nejen do ostatních měst v Čechách, ale i daleko do zahraničí. Druhým důležitým odvětvím bylo pivovarnictví, jehož počátky sahají rovněž do 14. století. Zdejší panský pivovar se stal v 16. století největším pivovarem v jižních Čechách, definitivně byl zrušen roku 1967.

Rozkvět města plynule pokračoval v 15. století a vrcholu dosáhl v 16. století, v době vlády Jindřicha IV. z Hradce a jeho syna Adama. Ke gotickým stavbám se přidávaly stavby renesanční, hlavně díky přítomnosti mnoha italských stavebníků, přestavujících hrad na moderní zámek. Tito architekti a kameníci pracovali i pro mnohé bohatší měšťany a tak vzniklo na rynku mnoho velmi výstavných domů s podloubími. Jindřichův Hradec se v této době dostal do desítky největších měst v Čechách, z poddanských měst byl největší. Zlatý věk města končí rokem 1604, kdy vymřeli páni z Hradce, a panství převzal Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. Vypuknuvší třicetiletá válka byla počátkem úpadku Jindřichova Hradce, byť byl v té době dokonce druhým největším městem celého Království Českého. Koncem 17. století převzali panství Černínové z Chudenic a vlastnili je až do roku 1945.

18. století znamenalo pro město útlum, třebaže z této doby pochází jedna z dominant – sloup Nejsvětější Trojice. Roku 1773 zasáhl Jindřichův Hradec ničivý požár a v roce 1801 další, ještě katastrofálnější. Vyhořelo přes 300 domů a několik desítek lidí uhořelo. Jindřichův Hradec získal po požáru nový klasicistní vzhled. V první polovině 19. století se stalo město centrem národního obrození. Následná krize soukenictví a nerealizovaná stavba železniční tratě z Prahy do Vídně zpomalily rozvoj města. V době starostování V. Naxery (1882–1908) se stalo město živým kulturním centrem. V této době byla konečně přivedena do Hradce trať (1887). V témže roce došlo na přestavbu bývalého vodního mlýna na Křižíkovu elektrárnu a město dostalo, jako druhé v Čechách, provizorní elektrické osvětlení. Dne 1. dubna následujícího roku se rozsvítilo elektrické světlo ve městě natrvalo. Jindřichův Hradec byl prvním městem v Rakousko-Uhersku, kde bylo zavedeno elektrické osvětlení i do soukromých domů.

Jindřichův Hradec je také pravděpodobným rodištěm Adama Michny z Otradovic (1600). V letech 1831–1835 pobýval v místním pivovaru Bedřich Smetana, jenž zde utrpěl vážný úraz, který zapříčinil jeho pozdější hluchotu.

K 1. listopadu 1940 vláda Protektorátu Čechy a Morava svým nařízením č. 388/1940 „o některých změnách obvodů zemských úřadů v Praze a v Brně“[3] připojila Jindřichův Hradec s okolím k zemi Moravskoslezské a učinila tak na více než na čtyři a půl roku toto město nejzápadnější obcí této země. Po osvobození Československa roku 1945 se Jindřichův Hradec vrátil zpět do Čech.

Přírodní poměry

Na jihovýchodním okraji města se nachází přírodní památka Pískovna na cvičišti.

Na území obce v katastrálním území Dolní Radouň je přírodní památka Rybníky u Lovětína.

Obyvatelstvo

Počet obyvatel

Ač bylo blízké okolí města až do poloviny 20. století z většiny osídleno Němci, a ač byli páni z Hradce velmi proněmecky orientováni, mělo české obyvatelstvo města vždy drtivou většinu. V 16. století se počet obyvatel pohyboval mezi čtyřmi a pěti tisíci. Z roku 1828 máme první přesný údaj – 4 562 osob. V následujících desetiletích počet obyvatel poměrně prudce stoupal: 6 986 v roce 1848, 8 706 v roce 1886 a 9 285 v roce 1900.

Podle sčítání 1921 zde žilo v 816 domech 9 590 obyvatel, z nichž bylo 4 688 žen. 9 067 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 239 k německé a 40 k židovské. Žilo zde 7 595 římských katolíků, 396 evangelíků, 97 příslušníků Církve československé husitské a 247 židů.[4] Podle sčítání 1930 zde žilo v 1 155 domech 10 467 obyvatel. 9 792 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 551 k německé. Žilo zde 8 237 římských katolíků, 559 evangelíků, 614 příslušníků Církve československé husitské a 234 židů.[5]

V první polovině 20. století se počet obyvatel příliš neměnil, a to ani po vysídlení Němců po 2. světové válce, což ovšem neplatí pro původně německá města a obce v okolí. Nárůst počtu obyvatel opět pokračoval od 60. let v souvislosti se založením velkých továren.

Vývoj počtu obyvatel Jindřichova Hradce[6]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011[7]
Počet obyvatel 12 294 12 314 12 032 12 836 13 602 12 788 13 591 12 080 12 621 14 675 19 923 21 822 22 695 22 062

Struktura populace
  • Věková struktura obyvatel obce Jindřichův Hradec roku 2011
  • Rodinný stav obyvatel obce Jindřichův Hradec roku 2011
  • Vzdělání obyvatel obce Jindřichův Hradec roku 2011

Obecní správa
Související informace naleznete také v článcích Okres Jindřichův Hradec a Správní obvod obce s rozšířenou působností Jindřichův Hradec.

Jindřichův Hradec byl dříve okresním městem, v současnosti je obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Jindřichův Hradec ale stále existuje a skládá se ze 106 obcí, správní obvod obce s rozšířenou působností z 58 obcí.

Členění města
Katastrální členění Jindřichova Hradce

Město Jindřichův Hradec se skládá z 10 katastrálních území, na kterých leží 14 místních částí:

Součástí města byla dříve i dnes samostatná obec Velký Ratmírov.[8]

Sport
  • HC Vajgar Jindřichův Hradec, Hokejový klub
  • BK Lions Jindřichův Hradec, Basketbalový klub
  • SKOK Jindřichův Hradec, Atletický klub
  • FK Jindřichův Hradec 1910, Fotbalový klub
  • VK Vajgar Jindřichův Hradec, Veslařský klub

Pamětihodnosti
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Jindřichově Hradci.
Sousoší Nejsvětější Trojice na náměstí Míru

Zámecký areál
  • Zámek Jindřichův Hradec
  • Zámecký vodní mlýn U čtrnácti, v roce 1888 přestavěn Křižíkem na první elektrárnu v Předlitavsku
  • Zámecký pivovar

Kostely a kaple
  • Proboštský kostel Nanebevzetí Panny Marie, Kostelní náměstí – gotická trojlodní stavba ze 14. století, dokončen začátkem 15. století. V letech 1489–1506 přistavěna Špulířská kaple, nověji upravován.
  • Bývalý klášter minoritů s kostelem sv. Jana Křtitele – založen raně goticky, stavba pokračovala ve 14. století, dokončen v 15. století; později opravován. V kostele rozsáhlý cyklus nástěnných maleb ze 13. až 15. století.
  • Františkánský klášter s kostelem sv. Kateřiny, kpt. Jaroše 98 (s ním přes ulici spojen mostem tzv. Klášteříček) – pozdně gotický kostel založený Jindřichem IV. z Hradce roku 1478 pro řád františkánů. Vysvěcen roku 1491. Ve druhé polovině 17. století raně barokní přestavba, doplněna rotundová kaple sv. Antonína.
  • Hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice – goticko-renesanční (1590–1594), v roce 1597 přistavěna Pirchanská kaple, loď zaklenuta roku 1759, věž přistavěna roku 1852.
  • Bývalý kostel svaté Máří Magdaleny s bývalou jezuitskou kolejí – původně asi nejstarší městský kostel (ze 13. století), upraven goticky a znovu zřízen raně barokně. Zrušen roku 1788.
  • Hřbitovní kostel svatého Václava – původně gotický, přestavěn roku 1606, později upravován.
  • Bývalý jezuitský seminář u kostela Panny Marie – pozdně renesanční.
  • Bývalý špitál s kostelem svaté Alžběty – gotický, založen roku 1399, přestavěn.
  • Kostel sv. Jakuba – v dnešní podobě novogotický (1859–1860) s hrobkou rodu Černínů.
  • Evangelická modlitebna
  • Synagoga

Domy, paláce
  • Masarykovo náměstí
  • Radnice na náměstí Míru
  • Proboštství
  • Dům pánů z Hradce (čp. 138 a 139/I)
  • Karlovský dům (čp. 119/I)
  • Zájezdní hostinec U koníčka

Další památky
  • Městské opevnění
  • Krýzovy jesličky - největší mechanický lidový betlém na světě, od roku 1998 zapsány v Guinnessově knize rekordů
  • Nežárecká brána
  • Židovský hřbitov, na hřbitově se pohřbívalo již v 15. stol.; nejstarší dochovaný náhrobek je z roku 1598[9]
  • Křížová cesta v Jakubských sadech u kostela Svatého Jakuba
  • Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice na náměstí Míru
Rybník Malý Vajgar
Nádraží úzkorozchodných železniční tratí provozovaných Jindřichohradeckými místními drahami

Muzea
  • Muzeum Jindřichohradecka, Balbínovo náměstí 19, založeno v roce 1882 jako městské, o dva roky později zpřístupněno. Muzeum také spravuje:
    • Kostel svatého Jana Křtitele s klášterem minoritů, Štítného 124.
    • Městská vyhlídková věž, Kostelní ulice. Věž je vysoká 68,3 metrů, vyhlídkový ochoz se nachází ve výšce 35,3 metrů nad zemí. Nahoru vede 153 schodů.
  • Národní muzeum fotografie, Kostelní 20
  • Muzeum čs. armády 1938, Státní hrad a zámek Jindřichův Hradec - vchod v bráně při vstupu na 1. nádvoří.

Osobnosti
  • Tomáš Rešl (1520–1562), katolický kněz, náboženský spisovatel, editor česko-latinských slovníků, překladatel z latiny a němčiny
  • Adam Václav Michna z Otradovic (1600–1676), raně barokní básník, hudební skladatel a varhaník
  • Bohuslav Balbín (1621–1688), jezuitský barokní historik a vzdělanec
  • Antonín Reichenauer (c. 1694–1730), barokní hudební skladatel a varhaník
  • Josef Novák (1767–1844), rektor semináře v Českých Budějovicích, arcibiskup v Zadaru
  • Vojtěch Benedikt Juhn (1779–1843), rektor semináře v Českých Budějovicích, malíř
  • Josef Kořínek (1829–1892), klasický filolog, dlouholetý profesor gymnázia
  • Tomáš Krýza (1838–1918), punčochářský mistr, tvůrce největšího mechanického betlému – zapsáno roku 1998 do Guinnessovy knihy rekordů
  • Ferdinand Tadra (1844–1910), historik, archivář, kustod
  • Emanuel Miřiovský (1846–1914), spisovatel, literární kritik a překladatel
  • Jan Slavík (1846–1910), politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady
  • Hanuš Schwaiger (1852–1912), malíř
  • Antonín Rezek (1853–1909), historik, ministr rakouské vlády pro české záležitosti
  • Karel Mert (1858–1936), právník, politik, starosta města, poslanec zemského sněmu
  • Eduard Lederer (1859–1944), spisovatel, právník, publicista
  • Tomáš Vladimír Sládek (1862–1926), národní pracovník, učitel, Sokol, předseda Národní rady v Jindřichově Hradci
  • Ottilie Bibusová (1863–1941), spisovatelka německé lidové literatury – románů, povídek, lidových vyprávění
  • Jaroslav Václav Vacek (1865–1935), kněz, hudební skladatel a spisovatel
  • Jan Vacek (1866–1929), katolický kněz, probošt, politik, poslanec zemského sněmu a Říšské rady
  • František Teplý (1867-1945), městský archivář, sepsal Dějiny města Jindřichova Hradce
  • František Nušl (1867–1951), astronom
  • Stanislaus von Prowazek (1875–1915), zoolog a parazitolog
  • Marie Hoppe-Teinitzerová (1879–1960), textilní výtvarnice, zakladatelka uměleckých textilních dílen v Jindřichově Hradci
  • Jiří Kaucký (1880–1935), malíř
  • Josef B. Nežárecký (1883–1949), spisovatel
  • Vladimír Slavík (1884–1952), československý diplomat
  • František Roubík (1890–1974), historik, archivář, pedagog
  • Václav Vojtěch Novák (1901–1969), akademický malíř
  • Miroslav Jiroušek (1903–1983), matematik a hudební skladatel
  • František Blabolil (1904–1942), voják, účastník protinacistického odboje
  • Josef Vosolsobě (1905–1986), atlet, krasobruslař a sportovní zpravodaj ČTK
  • Kurt Adler (1907–1977), pianista, dirigent, sbormistr a hudební pedagog
  • František Daniel Merth (1915–1995), katolický kněz, básník a prozaik
  • Karel Filsak (1917–2000), architekt
  • Jiří Albrecht (1919–1974), architekt
  • Karel Berman (1919–1995), operní pěvec – basbarytonista, hudební skladatel, operní režisér, libretista a překladatel
  • Zdeněk Kryzánek (1920–1975), herec
  • Viktor Kalabis (1923–2006), hudební skladatel
  • Jan Fidler (1927-2018), diplomat
  • Zuzana Růžičková (1927–2017), cembalistka, klavíristka, hudební pedagožka
  • Josef Brchaň (* 1931), knihař
  • Josef Müller (1931-1994) textilní výtvarník, akademický malíř, výtvarný vedoucí Gobelínových a restaurátorských dílen
  • Jan Muk (1938–1990), stavební inženýr, památkář
  • Bedřich Budil (* 1943), malíř
  • Petr Přibyl (* 1954), hudební skladatel a violista
  • Renáta Tomanová (* 1954), tenistka
  • Karel Kolář (1955–2017), atlet, sprinter
  • Lubor Kasal (* 1958), básník
  • Stanislav Komárek (* 1958), biolog, filozof, spisovatel
  • Vítězslav Štefl (*1960), kytarista, muzikolog, autor učebnic a encyklopedií, skladatel, spisovatel, středoškolský a vysokoškolský pedagog
  • Václav Chalupa (* 1967), veslař
  • Karel Poborský (* 1972), fotbalista
  • Michal Koblížek (* 1972), mikrobiolog a oceánograf
  • Stanislav Beran (* 1977), básník a prozaik
  • Aleš Kotalík (* 1978), hokejista
  • Jan Marek (1979–2011), hokejista
  • Zbyněk Michálek (* 1982), hokejista
  • Iveta Vítová (* 1983), modelka, Česká Miss 2009 a moderátorka
  • Milan Michálek (* 1984), hokejista
  • Stanislav Tecl  (* 1990), fotbalista
  • Pavel Protiva (* 1997), rapper

Pověsti

Veliký zvon z kostela Nanebevzetí Panny Marie nechal odlít měšťan Hanuš Knauer za peníze, které jeho kůň vyhrabal ve stáji. Zvon měl prý tak mohutný hlas, že jej bylo slyšet na dvě hodiny cesty.[10]

K městu se též vztahuje pověst o Bílé paní (spojována s postavou Perchty z Rožmberka nebo Markéty z Hardeggu).[11][12]

K Černé kuchyni a postavě Markéty z Hardeggu (manželka Jindřicha II. z Hradce) se váže tradice rozdávání sladké kaše chudým na Zelený čtvrtek.[13]

Partnerská města

Galerie
  • Zámek
  • Zámek jinak
  • Ve městě
  • Muzeum
  • Panská ulice čp.94
  • Zámecká kašna
  • Vídeňská ulice
  • Podloubí

Odkazy

Reference
  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. Znění vládního nařízení ze dne 26. září 1940 o některých změnách obvodů zemských úřadů v Praze a v Brně
  4. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1924. 598 s. S. 326.
  5. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 81.
  6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 216–217.
  7. Český statistický úřad. Databáze demografických údajů za obce ČR [online]. Praha: Český statistický úřad. Dostupné online.
  8. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 562.
  9. Památky jižních Čech 6. České Budějovice: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2015. Kapitola: Židovský hřbitov v Jindřichově Hradci. Autor: STEINOVÁ Iva.
  10. ŠORM, Antonín. Pověsti o českých zvonech. Praha: V. Kotrba, 1926.
  11. www.zamek-jindrichuvhradec.eu [online]. www.zamek-jindrichuvhradec.eu [cit. 2016-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-26.
  12. www.novadomus.cz [online]. www.novadomus.cz [cit. 2016-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-24.
  13. www.zamek-jindrichuvhradec.eu [online]. www.zamek-jindrichuvhradec.eu [cit. 2016-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-26.

Literatura
  • Jindřichův Hradec 1293–1993: Sborník statí k dějinám města. Redakce Adolf Hradecký. České Budějovice: INpress, 1992. 256 s.
  • Jindřichův Hradec sobě i budoucím!: s přednáškou Jana Muka O kulturních potřebách J. Hradce o otázce osvětového domu. J. Hradec: Přípravný výbor Družstva pro vystavění Masarykova osvětového domu, 1945.
  • JIRÁSKO, Luděk. Zmizelé Čechy - Jindřichův Hradec. Praha, Litomyšl: Paseka, [2007]. ISBN 978-80-7185-878-2.
  • TEPLÝ, František. Dějiny města Jindřichova Hradce. Dílu 1. sv. 2. Dějiny města za vlády pánů z Hradce linie Telecké (1453-1604). Jindřichův Hradec: Obec Hradecká, 1927. 459 s. Dostupné online.
  • WINTER, Zikmund. Ze starodávných radnic. Svazek 11. Praha: Otto, [asi 1917]. (Sebrané spisy Zikmunda Wintra). Dostupné online. Kapitola Z knih města Hradce Jindřichova.

Související články

Externí odkazy
Město Jindřichův Hradec

Jindřichův Hradec I (střed) • Jindřichův Hradec II (Pražské Předměstí) • Jindřichův Hradec III (Rybnické Předměstí) • Jindřichův Hradec IV (Nežárecké Předměstí) • Jindřichův Hradec V (Sídliště Hvězdárna) • Buk • Děbolín • Dolní Radouň • Dolní Skrýchov • Horní Žďár • Matná • Otín • Políkno • Radouňka

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.