Ovoce

Jako ovoce se označují zpravidla plody, souplodí, plodenství nebo semena převážně víceletých semenných rostlin, nejčastěji dřevin. Ovoce však není biologickým pojmem s přesným vymezením (které se navíc v různých jazycích liší). V zemědělské, potravinářské a gastronomické praxi se tento termín používá k označení spíše sladkých dužinatých plodů užitkových stromů, keřů, ale i lesního ovoce. Věda, která se zabývá posuzováním jednotlivých odrůd ovoce, se nazývá pomologie, podle starořímské bohyně ovoce či ovocnářství Pomony, jinak chápané jako personifikace ovoce.

Venkovní prodej ovoce v Barceloně
Ovoce podle plodů: Bobule (borůvky, angrešt, rybíz), ale také souplodí nažek (jahody), souplodí peckovic (maliny) a peckovice (meruňky a broskve v pozadí)

Ovoce je velmi významným zdrojem vitamínů. Hlavní složkou ovoce jsou voda a sacharidy. Obsah bílkovin a tuků je zanedbatelný (pod 1 %). Ovoce je nutričními poradci často doporučováno jako bohatý zdroj vitamínů i živin, ale korelace byly nalezeny údajně i například v pravděpodobnosti výskytu rakoviny.[1][2]

Historie

Prehistorická evoluce

Přestože trávicí systém ptáků většinu semen rozloží, existují cesty, jak může být konzumace plodů drobnými ptáky nápomocná (proti jiným druhům, např. housenkám je naopak častá produkce toxinů)[3]: Pokud semínko např. ptákům při přeletu ze zobáku vypadne nebo přecijen odolá metabolickým procesům,[4] výrazně pomůže rozšíření semen stromu – a tím i stromů, lákavých pro ptáky.

Starý indický nástroj na sběr ovoce

Tento princip hrál roli v primární evoluci ovocných plodů, zejména ve vzniku sladkých (kaloricky bohatých) lesních plodů.

Počátky pěstování

Pěstování ovocných druhů se vyvinulo ze zvyklostí lovců a sběračů. Vůbec první záměrnou selekci pěstovaných druhů můžeme zaznamenat v perském listu India.[5] V případě ovoce následně docházelo vlivem lidského umělého výběru ke zvětšování plodů a zmenšování semen, vlivem křížení také byly šlechtěny nové druhy, což můžeme dnes vidět na rozdílu mezi planými a kulturními druhy. Zdokonalovaly se i samotné techniky pěstování od speciálního náčiní na sběr, až ochranu před hmyzími škůdci i ptactvem. V rámci kolumbovské výměny se také do Evropy dostalo mnoho nových druhů jako ananas nebo kukuřice a vedle zlepšení zdravotní péče všechny tyto faktory pomohly na konci 18. století výraznému nárůstu obyvatelstva. Už v devatenáctém století se objevily snahy o aplikaci přirozeného výběru na hospodaření s rostlinami (dnes známo jako zelená revoluce) a v procesu globalizace se ovocné druhy rozšířily po celém světě.[6] Kromě změn v koncentraci a velikosti plodů bylo také zjištěno, že jsou adaptačně plastičtější.[6]

Situace dnes

Takzvané pokojové rostliny většinou původně pochází z tropů, kde je celoročně stejná teplota kolem 20 stupňů, lze dnes běžně zakoupit do prostředí domácnosti. Dnes sady často odkupují semena od specializovaných firem a i samotný sběr je do značné míry zautomatizován Ve dvacátém století se poprvé objevil i například bezpeckatý pomeranč a jeho větve byly nařízkovány na pomerančovníky po celém světě. Od 20. let se mezi zemědělci rozšiřují i metody využívající mutageneze.[6] V poslední době se také výzkumné týmy zaměřují na „pěstování“ mutací proti suchu a vedru s očekávanou aplikací ve vývoji adaptací na globální oteplování nebo ve vesmírné kolonizaci.[7]

Ovocné druhy

Pomologické členění

Pomologie je nauka o odrůdách. Podle pomologického členění i hospodářského hlediska se ovocné druhy středoevropských rostlin dělí na jádroviny, peckoviny, skořápkoviny a drobné ovoce. Uvedená kategorizace nemůže obsáhnout variabilitu ovocných druhů subtropů a tropů (citrusy, marhaník – granátové jablko, ananas, banány apod.).

Jádroviny

Podrobnější informace naleznete v článku Jádroviny.

Jádroviny jsou skupinou rostlin, dřevin, která je používána v ovocnářství pro snadnější označení některých ovocných druhů v čeledi růžovitých (Rosaceae). Jde o rozdělení podle plodu. Je založeno na poznání, že plod rostliny je jedlý pro člověka, s více či méně pevnou jedlou dužninou, a obsahuje více či méně jader. Plodem jádrovin je malvice. Lze shrnout, že některé rostliny, jejichž plodem jsou jedlé malvice, jsou označeny jako jádroviny.

Do jádrovin patří například:

Podobné rozdělení je v Evropě používáno například v němčině, kde je pro tyto druhy používán název kernobst. Některé druhy jádrovin (např. muchovník, temnoplodec, jeřáb) mohou být řazeny do drobného ovoce. Kdoulovec (Chaenomeles superba) není řazen do jádrovin ani do ovoce, ačkoliv plod (malvice) je někdy označován jako jedlý. Plody skalníku Franchetova jsou malvice, jsou pojídány ptáky, nikoliv lidmi. Pro plody nejedlých druhů rostlin lze používat název „ovoce“ pouze přeneseně, v lyrickém popisu, nikoliv jako odborný termín.

Peckoviny

Podrobnější informace naleznete v článku Peckoviny.

Peckoviny je souhrnný název pro skupinu ovocných dřevin. Peckoviny mají pětičetné květy. Slupka je někdy ojíněná (švestky, slivoně), někdy hladká (třešně, višně) nebo typicky plstnatá (meruňky, pravé broskvoně).[8] Jedlý plod obsahuje velkou pevnou strukturu uvnitř, pecku. Dělení je nejčastěji používáno spíše k zjednodušenému vyjádření pro zobecnění společných vlastností některých pěstovaných druhů dřevin (nároky na řez, statistika sklizně, apod). Do peckovin patří například: višeň, slivoň, třešeň, meruňka, broskvoň a mandloň. Plodem peckovin je peckovice. Do peckovin ovšem není například řazen Ořešák královský, Kokosová palma, ani černý bez, jejichž plodem je rovněž peckovice, ani maliník, ačkoliv jeho souplodí tvoří rovněž peckovice. Z uvedeného vyplývá, že všechny druhy ovoce plodících peckovice nelze řadit do peckovin.

Skořápkoviny

Pěstují se pro výživná a olejnatá semena, ale kromě tuku obsahují i bílkoviny. Plod skořápkovin je buď peckovice (ořešák královský) nebo oříšky (líska). Květy jsou různopohlavné, jednodomé a větrosnubné.[8]

Drobné ovoce

Plody řazené do skupiny drobné ovoce jsou buď malé bobule (rybíz, angrešt, borůvka…) nebo souplodí (jahoda, malina, ostružina…), popřípadě plodenství (moruše). Všechny druhy kromě jahodníku rostou keřovitě.

Botanické hledisko

Řez malvicí (jablko) 1: stopka; 2: semena (jádra); 3: endokarp; 4: mezokarp; 5: zbytky kalicha; 6: dužina; 7: slupka (exokarp)

Pro botaniky je ovoce hospodářská rostlina s jedlým plodem (nad zemí) – tedy včetně některých rostlin obvykle za ovoce nepovažovaných, luštěnin nebo rajčat.[zdroj?!] Podle botanické charakteristiky plodu se dělí na:

  • jádroviny (malvice)
  • peckoviny (peckovice)
  • skořápkoviny (uměle vytvořená skupina, protože plodem skořápkovin je peckovice)
  • bobuloviny (bobule aj.)
  • jahodník (nažka, konzumuje se zdužnatělé lůžko)

Podle čeledí

Z taxonomického hlediska mezi ovoce patří tyto druhy:

  • růžovité (Rosaceae), patří tam například: jabloň, hrušeň, kdouloň, mišpule, jeřáb, švestka, mirabelky, ringle, slíva, višeň, třešeň, broskvoň, meruňka, mandloň, ostružiník, maliník, šípková růže, jahoda
  • ořešákovité (Juglandaceae), jsou to většinou opadavé stromy se zpeřenými střídavými listy, poskytují jedlé ořechy.
  • lískovité (Corylaceae), v 21. století je ale čeleď přejmenována na břízovité (Betulaceae); jsou to keře a stromy s jednoduchými střídavými listy a květy v převislých nebo vzpřímených jednopohlavných jehnědách.
  • meruzalkovité (Grossulariaceae), čeleď zahrnuje jednodomé nebo dvoudomé, opadavé nebo ojediněle i stálezelené keře s Plodem je bobule. Semena jsou s olejnatým endospermem.

Neexistuje ovšem jednotná definice pojmu ovoce. Jedinou možností, jak přesně určit, co je a co není ovocem, je určit toto dohodou a taxativně vyjmenovat. Ovoce se obvykle nerozděluje botanicky, ale hospodářsky anebo podle oblastí, kde roste na ovoce mírného pásu, tropické a subtropické ovoce. Lze je dělit také podle využití (stolní, hospodářské, moštové) nebo podle doby zrání (letní, podzimní, zimní).

Látkové složení ovoce

Voda

Podíl vody v ovoci kolísá a může dosahovat 90 % i více (nejvíce vody obsahuje ovoce jako broskev, meruňky, …) naopak nejméně vody obsahují ořechy, které obsahují jen 5–15 % vody. Obsah vody v ovoci se zmenšuje při skladování.[9]

Vláknina

Vláknina je tvořena celulózou, a proto je pro člověka nestravitelná, ale má velký vliv na správnou funkci střev. Obsah celulózy závisí na druhu ovoce a stupni zralosti. Celulóza ovlivňuje konzistenční vlastnosti ovoce.[9]

Cukry

Obsah cukru se během zrání mění. Škrob obsažený v ovoci se během zrání mění na cukr a oleje. V ovoci je obsažena především fruktóza, dále sacharóza a méně glukózy. Obsah škrobu je důležitý na stanovení optimální doby sklizně pro skladování ovoce.[9]

Tuky a oleje

Jejich obsah vzrůstá s dobou zrání. Tuky a oleje jsou obsaženy hlavně v semenech a ve slupce, mají ochranný vliv před chorobami (olejnatá vrstva na povrchu).

Pektiny

Jsou to rosolovité látky. Pektiny jsou hlavně v nezralém ovoci. Mají vliv na zažívaní a na srdeční činnost. Nejvíce pektinu (asi 1 %) je v jablkách, meruňkách, jahodách a angreštu. Průměrný obsah pektinu v ovoci je 0,2–0,6 %.[9]

Vitamíny

Je to jedna z nejvýznamnější skupin pro člověka. Člověk si je neumí vyrobit, nebo jen omezeně. Vitamíny jsou však životně důležité.

Vitamín C

Nemoc z nedostatku vitaminu C se nazývá kurděje (skorbut). Mezi druhy ovoce s nejvyšším obsahem vitamínu C patří černý rybíz, rakytník, černý jeřáb, jahody, kiwi, plody růže (Rosa pomifera, Rosa rugosa, Rosa canina ). Varem se vitamín C rozkládá.[9]

Provitamín A (beta karoten)

Tělo si vitamín vyrobí. Druhy ovoce s provitamínem A: meruňky, broskve.

Vitamín B6

Druhy ovoce s obsahem vitamínu B6: jablka, hrušky, broskve. Bylo dokázáno, že aktivita a využitelnost synteticky vyrobených vitamínů je nižší než u přirozených.[zdroj?]

Minerální látky

Jsou to jednoduché prvky nebo jednoduché anorganické látky. Nejvýznamnější minerální látka jsou železo (tvorba krve), vápník (vliv na kosti), draslík, fosfor (krvetvorba, růst a tvorba buňky), hořčík.

Třísloviny

Třísloviny jsou organické látky mající svíravou, trpkou chuť (jeřáby. pecky vinné révy, …). Po poškození zdravého pletiva ovoce se třísloviny rychle okysličují a získávají hnědou barvu. V přiměřeném množství dodávají ovoci příjemnou chuť

Aromatické látky

Jsou to vonné látky. Aromatické látky jsou tvořeny převážně éterickými oleji. Způsobují typické vůně ovoce, ale i odrůd. Zráním se jejich obsah zvyšuje.

Ovoce mírného pásu

Přehled nejběžnějších druhů

NázevObrázek
RostlinaČeleďRod
Jablko
Kategorie „Apples“ na Wikimedia Commons
Jabloň
Malus
růžovité
jabloň
Hruška
Kategorie „Pears“ na Wikimedia Commons
Hrušeň
Pyrus
růžovité
hrušeň
Třešně
Kategorie „Cherries“ na Wikimedia Commons
Třešeň
Prunus
růžovité
slivoň
Višně
Kategorie „Prunus cerasus“ na Wikimedia Commons
Višeň obecná
Prunus cerasus
růžovité
slivoň
Švestka
Kategorie „Prunus domestica“ na Wikimedia Commons
Slivoň švestka
Prunus domestica
růžovité
slivoň
Bluma
Kategorie „Prunus domestica subsp. Italica“ na Wikimedia Commons
Slivoň bluma
Prunus domestica ssp. Italica
růžovité
slivoň
Slíva
Kategorie „Prunus domestica subsp. Insititia“ na Wikimedia Commons
Slivoň slíva
Prunus domestica ssp. Insititia
růžovité
slivoň
Mirabelka
Kategorie „Prunus domestica subsp. Syriaca“ na Wikimedia Commons
Slivoň mirabelka
Prunus domestica ssp. Syriaca
růžovité
slivoň
Trnka
Kategorie „Prunus spinosa“ na Wikimedia Commons
Slivoň trnka
Prunus spinosa
růžovité
slivoň
Meruňka
Kategorie „Apricots“ na Wikimedia Commons
Meruňka obecná
Prunus armeniaca
růžovité
slivoň
Broskev
Kategorie „Peaches“ na Wikimedia Commons
Broskvoň obecná
Prunus persica
růžovité
slivoň
Jeřabiny
Kategorie „Sorbus aucuparia (fruit)“ na Wikimedia Commons
Jeřáb ptačí
Sorbus aucuparia
růžovité
jeřáb
Oskeruše
Kategorie „Sorbus domestica“ na Wikimedia Commons
Jeřáb oskeruše
Sorbus domestica
růžovité
jeřáb
Mandle
Kategorie „Almonds“ na Wikimedia Commons
Mandloň obecná
Amygdalus communis
růžovité
slivoň
Lískový ořech
Kategorie „Hazelnuts“ na Wikimedia Commons
Líska obecná
Corylus avellana
břízovité
líska
Vlašský ořech
Kategorie „Juglans regia“ na Wikimedia Commons
Ořešák královský
Juglans regia
ořešákovité
ořešák
Kaštan jedlý
Kategorie „Castanea sativa fruit“ na Wikimedia Commons
Kaštanovník setý
Castanea sativa
bukovité
kaštanovník
Borůvka
Kategorie „Vaccinium myrtillus“ na Wikimedia Commons
Brusnice borůvka
Vaccinium myrtillus
vřesovcovité
brusnice
Brusinka
Kategorie „Vaccinium vitis-idaea“ na Wikimedia Commons
Brusnice brusinka
Vaccinium vitis-idaea
vřesovcovité
brusnice
Černý rybíz
Kategorie „Ribes nigrum“ na Wikimedia Commons
Černý rybíz
Ribes nigrum
meruzalkovité
rybíz
Rybíz červený
Kategorie „Ribes rubrum“ na Wikimedia Commons
Rybíz červený
Ribes rubrum
meruzalkovité
rybíz
Bílý rybíz
Kategorie „Ribes glandulosum“ na Wikimedia Commons
Bílý rybíz
Ribes glandulosum
meruzalkovité
rybíz
Angrešt
Kategorie „Gooseberries“ na Wikimedia Commons
Srstka angrešt
Ribes uva-crispa
meruzalkovité
meruzalka
Hrozny
Kategorie „Grapes“ na Wikimedia Commons
Réva vinná
Vitis vinifera
réva
Malina
Kategorie „Raspberry“ na Wikimedia Commons
Ostružiník maliník
Rubus idaeus
růžovité
ostružiník
Ostružina
Kategorie „Blackberry“ na Wikimedia Commons
Ostružiník
Rubus
růžovité
ostružiník
Jahoda
Kategorie „Strawberries“ na Wikimedia Commons
Jahodník
Fragaria
růžovité
jahodník

Tropické a subtropické ovoce

Přehled nejběžnějších druhů

NázevObrázek
RostlinaČeleďRod
Ananas
Kategorie „Pineapples“ na Wikimedia Commons
Ananasovník chocholatý
Ananas Comosus
BromeliovitéAnanasovník
Citron
Kategorie „Lemon“ na Wikimedia Commons
Citronovník
Citrus limon
routovité
citrus
Grapefruit
Kategorie „Grapefruits“ na Wikimedia Commons
Citrus paradisi
Citrus paradisi
routovité
citrus
Mandarinka
Kategorie „Mandarins“ na Wikimedia Commons
Mandarinka obecná
Citrus reticulata
routovité
citrus
Pomelo
Kategorie „Citrus maxima“ na Wikimedia Commons
Citrus maxima
Citrus maxima
routovité
citrus
Pomeranč
Kategorie „Oranges“ na Wikimedia Commons
Pomerančovník pravý
Citrus chinensis
routovité
citrus
Banán
Kategorie „Banana“ na Wikimedia Commons
Banánovník
Musa
banánovníkovité
banánovník
Datle
Kategorie „Dates“ na Wikimedia Commons
Datlovník pravý
Phoenix dactylifera
arekovité
datlovník
Durian
Kategorie „Durian“ na Wikimedia Commons
Durian cibetkový
Durio zibethinus
slézovité
durian
Fík
Kategorie „Ficus carica fruit“ na Wikimedia Commons
Fíkovník
Ficus
morušovníkovité
fíkovník
Granátové jablko
Kategorie „Punica granatum fruit“ na Wikimedia Commons
Granátovník obecný
Punica granatum
kyprejovité
granátovník
Kaki
Kategorie „Diospyros kaki“ na Wikimedia Commons
Tomel japonský
Diospyros kaki
ebenovité
tomel
Karambola
Kategorie „Star fruit“ na Wikimedia Commons
Malajská hvězda
Averrhoa carambola
šťavelovité
averrhoa
Kiwi
Kategorie „Actinidia deliciosa“ na Wikimedia Commons
Aktinídie ovocná
Actinidia deliciosa
aktinidiovité
aktinidie
Kdoule
Kategorie „Quinces“ na Wikimedia Commons
Kdouloň obecná
Cydonia oblonga
růžovité
kdouloň
Liči
Kategorie „Lychees“ na Wikimedia Commons
Liči čínské
Litchi chinensis
mýdelníkovité
liči
Mango
Kategorie „Mango“ na Wikimedia Commons
Mangovník
Mangifera
ledvinovníkovité
mangovník
Naši
Kategorie „Pyrus pyrifolia“ na Wikimedia Commons
Hrušeň asijská
Pyrus pyrifolia
růžovité
hrušeň
Papája
Kategorie „Papaya“ na Wikimedia Commons
Papája obecná
Carica papaya
papájovité
papája
Avokádo
Kategorie „Avocado“ na Wikimedia Commons
Hruškovec přelahodný
Persea americana
vavřínovité
hruškovec
Oliva
Kategorie „Olives“ na Wikimedia Commons
Olivovník
Olea
olivovníkovité
olivovník
Kokosový ořech Kokosovník ořechoplodý
Cocos nucifera
arekovité kokosovník

Odkazy

Reference

  1. Zdravá výživa: Bez zeleniny a ovoce to určitě nepůjde [online]. Abecedazdravi.cz [cit. 2016-05-17]. Dostupné online.
  2. MLČOCH, Zbyněk. Ovoce a zelenina - působení na lidské tělo a zdraví, obsah minerálů, vitamínů [online]. Zbynekmlcoch.cz [cit. 2016-05-17]. Dostupné online.
  3. HONTELA, Slavoj. Rehek domácí: Úvaha o stavu vědomí a nedědomí. [s.l.]: [s.n.]
  4. KLEYHEEG, Erik; VAN LEEUWEN, Casper H. A.; MORISON, Mary A. Bird-mediated seed dispersal: reduced digestive efficiency in active birds modulates the dispersal capacity of plant seeds. Oikos. 2015-07-01, roč. 124, čís. 7, s. 899–907. Dostupné online [cit. 2016-05-17]. ISSN 1600-0706. DOI 10.1111/oik.01894. (anglicky)
  5. WILCZYNSKI, J. Z. On the Presumed Darwinism of Alberuni Eight Hundred Years before Darwin. Isis. 1959, s. 459. DOI 10.1086/348801. (anglicky)
  6. is.muni.cz [online]. is.muni.cz [cit. 2016-05-17]. Dostupné online.
  7. Live Science [online]. Live Science [cit. 2016-05-17]. Dostupné online.
  8. KYNCL, František. Ovocnictví. 1.. vyd. Praha: SZN, 1979. 468 s. S. 6–10.
  9. IVIČIČ, Ladislav; JÍLEK, Rudolf. Ovocnictví: učebnice pro střední zemědělské školy studijní obor zahradnictví a vinohradnictví. 1.. vyd. Praha: SZN Rostlinná výroba., 1987. 475 s. s. S. 336.

Literatura

  • William Anthony: Léčivá síla ovoce a zeleniny, Metafora 2017, ISBN 978-80-7359-532-6

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.