Česká hudba

Pojem česká hudba označuje jak hudbu, hudební kulturu a její projevy na území českého státu, tak českou hudbu za jeho hranicemi. Přesnější je však označení hudba českých zemí, neboť zahrnuje také hudbu českých Němců, hudbu českých Židů a polského kulturního okruhu. Časově sahá historie české hudební kultury asi do konce 10. století.

Strana ze Sedleckého antifonáře, vytvořeného ve 2. čtvrtině 13. století

Nejstarší česká hudba

Nejstarší památky

Česká hudba má své kořeny v nejméně 1000 let staré duchovní hudbě. Nejstarší duchovní píseň v českých zemích byla staroslověnská Hospodine, pomiluj ny. Vznikla na konci 10. století nebo na počátku 11. století. Původ je zřetelně staroslověnský, do textu písně ovšem pronikly – patrně v průběhu času – i prvky staročeštiny.

První duchovní píseň ve staročeštině Svatý Václave, vévodo české země (též Svatováclavský chorál) vznikla ve 12. století. Zapsána byla ale až ve 14. století v kronice Beneše Krabice z Veitmile. Podobně významná je Ostrovská píseň. Opěvuje přítomnost Krista ve svátosti oltářní. Zapsána byla v kodexu kláštera z Ostrova u Davle, podle prvního verše se jí též říká Slovo do světa stvorenie a oproti svatováclavskému chorálu má již složitější básnickou formu.

Nejstarší hudební knihy
Související informace naleznete také v článku Seznam českých kancionálů.

Jako samostatný druh notace se vyvinula specifická česká chorální notace (dříve zvaná rhombika), která vznikla v Čechách jako jeden z regionálních typů notace. Mezi nejstarší hudební písemné památky patří některé rukopisy, zpěvníky, např.:

15. století

Významným centrem středověké hudby byla Šumava. První hudební paměti zde pocházejí z knihovny cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě, založeného roku 1259. Například rukopis č. 42 z roku 1410 zde popisuje píseň Jezu Kriste, ščedrý kněže, kterou si zpívali také husité. Husitskou písňovou tvorbu, tedy tvorbu přelomu 14. a 15. století, zachoval Jistebnický kancionál (zejm. Ktož jsú boží bojovníci a Povstaň, povstaň veliké město pražské).

Typické pro české země jsou také roráty a liturgické zpěvy, které rorátní mši doprovázejí, nemají v evropské kultuře obdobu.[1] Pro roráty je příznačné střídání chorálního zpěvu a menzurálních písní coby komentáře chorálního tématu.

Na konci 15. století vznikala tzv. Literátská bratrstva, hudební spolky při náboženských (katolických i nekatolických) institucích, která měla značný vliv na rozvoj hudby a hudebního vzdělání v Čechách. Z této doby zřejmě pochází rčení „co Čech, to muzikant“.

Jan Václav Stamic, zakladatel a otec mannheimské hudební školy

Období baroka

Důležitou etapou ve vývoji české hudby bylo baroko (17. a 18. století). Tehdy se hudba ustavila jako samostatný profesionální obor. Za první české hudební skladatele lze považovat barokní tvůrce jako byli Adam Michna z Otradovic, Heinrich Biber (český Němec), Jan Dismas Zelenka a Antonín Rejcha.

V Itálii působící Josef Mysliveček silně ovlivnil tvorbu mladého Wolfganga Amadea Mozarta. Další skladatelé byli Antonín Rejcha, Jan Dismas Zelenka, Jan Ladislav Dusík, Jiří Antonín Benda, František Xaver Richter, Jan Křtitel Vaňhal, František Xaver Brixi a Leopold Koželuh.

V době národního obrození na barokní hudbu bezprostředně navázali Jakub Jan Ryba či Václav Jan Křtitel Tomášek.

Období klasicismu

Mnoho českých skladatelů a hudebníků působilo v době hudebního klasicismu v zahraničí, zejména v německých zemích, kde ovlivnili další vývoj evropské hudby. Mezi ně patří např. Jan Václav Stamic, zakladatel mannheimské hudební školy.

Romantismus - česká národní škola
Bedřich Smetana (před rokem 1880)
Antonín Dvořák

Toto byla základna, na níž se ve druhé polovině 19. století mohli postavit klíčoví autoři moderní české vážné hudby, především Bedřich Smetana (zejm. Má vlast, Prodaná nevěsta, Dalibor) a Antonín Dvořák, nejslavnější český skladatel ve světě (zejm. Novosvětská, opera Rusalka, Slovanské tance, Violoncellový koncert h moll, Zlonické zvony, Stabat Mater, či Rekviem ad.).

Česká hudba 19. a 20. století

Klasické proudy

Toto byla základna, na niž se ve druhé polovině 19. století mohli postavit klíčoví autoři moderní české vážné hudby, především Bedřich Smetana (zejm. Má vlast, Prodaná nevěsta) a Antonín Dvořák, nejslavnější český skladatel ve světě (zejm. Novosvětská symfonie, opera Rusalka a Slovanské tance).

Tradice pak pokračovala s neztenčenou silou, především díla Leoše Janáčka pronikla do celého světa. Součástí repertoáru mnoha operních domů jsou všechny jeho opery, zejména Její pastorkyňa (v zahraničí pod názvem Jenůfa), Káťa Kabanová, Z mrtvého domu a Věc Makropulos. Často uváděny jsou také jeho Glagolská mše a Sinfonietta.

Leoš Janáček před r. 1899

Další významní čeští hudební skladatelé 19. a 20. století jsou Zdeněk Fibich, Josef Bohuslav Foerster, Vítězslav Novák, Josef Suk starší (zeť Antonína Dvořáka), Alois Hába, Ervín Schulhoff, Bohuslav Martinů, Pavel Haas, Viktor Ullmann či Petr Eben. Překvapivého úspěchu mj. na scéně newyorské Metropolitní opery dosáhl Jaromír Weinberger se svou operou Švanda dudák. Známými operetními skladateli byli mj. Oskar Nedbal či Rudolf Friml.

V roce 1860 se v Kališti na Moravě narodil světově proslulý skladatel, německy mluvící Gustav Mahler. Ve Vídni a později v Hollywoodu se prosadil brněnský rodák Erich Korngold. V Praze se narodil klavírní virtuóz Ignaz Moscheles, z vídeňské české komunity vzešel Ernst Křenek.

Prosadili se i čeští hudební interpreti. Lze jmenovat mnoho jmen, jako jsou dirigenti Rafael Kubelík, Václav Talich, Václav Neumann, Karel Ančerl nebo Jiří Bělohlávek, v současnosti pak Petr Altrichter, Tomáš Netopil a Jakub Hrůša. Dále hudební instrumentalisté: houslisté František Benda, Vojtěch Živný, Jan Křtitel Václav Kalivoda, František Ondříček, Jan Kubelík a Josef Suk mladší (Dvořákův pravnuk); violoncellista David Popper, cembalistka Zuzana Růžičková či hornista Radek Baborák. Nelze opomenout pěvkyně jako byly nebo jsou Ema Destinnová, Maria Jeritza, Jarmila Novotná, Gabriela Beňačková, Eva Urbanová a Magdalena Kožená. Velkými českými tenoristy byli Beno Blachut a Ivo Žídek. V současnosti velmi úspěšný je barytonista Adam Plachetka.

Z hudebních těles dosáhl mezinárodního významu nejen symfonický orchestr Česká filharmonie, ale i další symfonické a komorní orchestry a nově tzv. barokní soubory. V neposlední řadě byly a jsou úspěšné také české pěvecké sbory a malá hudební tělesa, zejména smyčcové kvartety.

Krátce po druhé světové válce také vznikl významný hudební festival vážné hudby Pražské jaro, který se tradičně koná v různých pražských koncertních sálech.

Karel Gott
Karikatura Jaroslava Ježka

Moderní žánry a pop music

Mnoho českých hudebníků ve 20. století se prosadilo i v nových žánrech. V oblasti jazzu to byli např. Jaroslav Ježek, Jiří Šlitr, v operetě Oskar Nedbal či Rudolf Friml, v populární hudbě skladatelé Jan Hammer nebo Karel Svoboda, zpěváci a interpreti jako Karel Gott (během své kariéry (1960-2019) proslavil Českou pop music jak v Evropě, tak i v dalších zemích (Japonsko, Čína, Rusko, USA, ad.), Marta Kubišová, Michal David, Hana Hegerová, Hana Zagorová, Marie Rottrová, Waldemar Matuška a Vladimír Mišík nebo kapely, například Olympic, Katapult, Chinaski, Kabát, The Plastic People of the Universe a další. V reakci na populární dechovou hudbu rakouskou (zejména vojenskou) se rozvinula i její specifická česká verze, především díky Františku Kmochovi (viz festival Kmochův Kolín). Ve světě nejznámější české melodie jsou dodnes právě ty dechovkové (zejm. Vjezd gladiátorů Julia Fučíka a Škoda lásky Jaromíra Vejvody).

Folk

Mezi folkové hudebníky pak patří například Jaromír Nohavica, autor a interpret řady písní, z nichž některé zlidověly. Dále jsou to např. Karel Plíhal, Jaroslav Samson Lenk, Pepa Nos a další. Mezi tvůrce politicky zabarvených písní a balad patří také Karel Kryl, Jaroslav Hutka a mnoho dalších.

Čeští muzikologové a hudební teoretici
Související informace naleznete také v článku Seznam českých muzikologů.

První teoretické spisy v českém jazyce, které se věnují hudbě, se objevují na přelomu 14. a 15. století. Mezi první autory zabývající se touto disciplínou se řadí:

Česká hudba ve světě

Množství českých hudebníků i hudebních teoretiků působilo mimo české země. Nejčastěji odcházeli čeští hudebníci do okolních zemí, především do Německa a Rakous.

Reference
  1. Archivovaná kopie. svata-hora.cz [online]. [cit. 2016-12-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-23.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.