Povstaň, povstaň veliké město pražské
Povstaň, povstaň veliké město pražské je jedna z husitských písní, které jsou zaznamenány v Jistebnickém kancionále[1].
Píseň vznikla patrně na Novém Městě pražském pod vlivem kázání Jana Želivského a byla adresována Starému Městu pražskému jako výzva k boji. Pochází nejspíše z doby před polovinou května 1420, kdy ještě Staré Město bylo ochotno s králem Zikmundem vyjednávat. Novoměstští, byli již odhodlaní k odporu a obraceli se touto písní v kritické chvíli ke Starému Městu (tehdy zvanému také Veliké Město pražské) a žádali je, aby se připojili k ozbrojenému boji.
Přepis písně z Jistebnického kancionálu do soudobé notace pořídil jako první český varhaník a hudební skladatel Josef Adolf Bergmann (1822–1901).
Text
1
Povstaň, povstaň, Veliké Město pražské,
všeckna říše věrná této země České,
rytieřské pohlavie i všeckny moci zemské
2
proti tomu králi babylonskému,
ještoť hrozí městu jerusalémskému,
pražské obci i mnohému lidu věrnému.
3
Vezmlž na pomoc krále najvyššého,
proti tvým nepřátelóm velmi silného,
ještoť nenie na všem světě nadeň větčého,
4
neb se jemu líbíš tohoto léta,
že potlačuješ marnost pyšného světa,
neb požíváš ovoce věčného života.
5
Zruš Nabuchodonosorovu sochu,
hada měděného, jenž nad boha ctiechu,
chtiec, aby neduhóv sbyli, jemu se klaněli.
6
Nerodiž se báti krále uherského,
ještot jest na mále cti i chvály jeho,
nebť bude přemožen od lidu pokorného.
7
Judith vdova Oloferna mocného
přemohlať jest pokorú života svého
a jeho mečem sťala hlavu v stanu jeho.
8
Protož sobě zvol krále šlechetného,
ještoť by byl přietel zákona božieho,
at by porazil Oloferna ukrutného
9
a porazil božieho nepřietele,
Antikrista, falešné jeho učitele,
at' nekáži viece bludóv v svatém kostele.
10
Vzdajmež bohu chválu israhelskému,
nade všecky bohy bohu velikému,
prosiec, at dá mír a pokoj lidu českému.
Amen.