Dalibor (opera)

(Hradní dvůr obsazený stráží) Lid s napětím čeká na nádvoří: právě se má sejít královský soud k soudu nad rytířem Daliborem. Mezi přítomnými je Jitka, dívka, které se Dalibor ujal coby sirotka a hledal jí vhodného ženicha. Dnes hrozí, že Dalibor bude odsouzen do vězení či dokonce k smrti. Avšak Jitka je odhodlána s pomocí svých druhů ho osvobodit (scéna se sborem Dnes ortel bude provolán a recitativem a árií Jitky Opuštěného sirotka malého … Ze žaláře pokyne záře).

Slavnostně přicházejí král Vladislav a soudcové. Vladislav předkládá podstatu věci: Dalibor svévolně ruší zemský mír, přepadl se svým vojskem královský hrad Ploškovice a zabil tamějšího purkrabího. Sestra zemřelého, Milada, se obrátila na krále, který vyslal proti Daliborovi vojsko, porazil jeho stoupence a Dalibor se mu musel poddat. Pak dává král slovo Miladě jako žalobkyni (recitativ-arioso Již víte, jak to krásné království). Milada předstupuje a barvitě popisuje Daliborův přepad Ploškovic a to, jak našla svého bratra smrtelně raněného. Pak se jí s pomocí věrného panoše podařilo uniknout. Žádá Daliborovo potrestání (árie Můj duch se děsí … Pohasnul den a v hradě).

Na králův pokyn je přiveden spoutaný Dalibor. Jeho hrdé chování zapůsobí na shromážděné včetně Milady, která měla zprvu strach setkat se s vrahem svého bratra. Král Dalibora vyzývá k obhajobě, ale Dalibor ničeho nelituje a popisuje události ze svého hlediska. Měl milovaného přítele Zdeňka, mistra ve hře na housle. Dalibor již dlouho vedl půtku s městem Litoměřice a v jednom z bojů byl Zdeněk zajat a pak popraven a jeho hlava nabodnuta na kůl na městských hradbách. Dalibor od té doby stíhal zuřivě své nepřátele, a protože Ploškovice Litoměřicům pomáhaly, dobyl je a na purkrabím pomstil Zdeňkovu smrt (recitativ a árie Zapírat nechci, nejsem zvyklý lháti … Když Zdeněk můj ve svatém nadšení). Král jej viní, že své právo prosazoval zločinem, ale Dalibor je odhodlán mstít Zdeňka sám a nikdo mu v tom nesmí stát v cestě – ani sám král, chce-li sedět pevně na svém trůně! Po takové opovážlivosti vynáší soud jasný rozsudek: rytíř má doživotně hynout v žaláři. Daliborovi na životě už nezáleží a odchází se vzpomínkou na Zdeňka, se kterým se brzy shledá (arieta Slyšels to, příteli, tam v nebes kůru?). Lid je očarován udatným rebelem a nejvíce ze všech Milada, která se vrhá králi a soudcům k nohám a prosí o milost pro Dalibora, je však odmítnuta (ansámbl U svých mne zde vidíte nohou! … Pořádek, zákon vlásti musí).

Všichni odejdou, jen Milada je dosud v nenadálém a nevysvětlitelném rozčilení. Pozoruje ji Jitka a osvětlí jí, že to, co Milada cítí, je láska. Získává Miladu pro svůj plán Dalibora osvobodit (Miladin zpěv Jaká to bouře ňadra mi plní a duet Toť láska! … Ze žaláře pokyne záře).

(1. obraz – Silnice v dolním městě s krčmou) Nájemní zbrojnoši popíjejí a prozpěvují si (sbor Ba, nejveselejší je tento svět). Vede je Jitčin milý Vítek. Jitka ho zde vyhledá. Oba se zamilovaně těší se shledání a pak Jitka Vítkovi vypráví svůj plán: Daliborova žalobkyně Milada k němu zahořela láskou, jako žebrácký hoch s varytem se vloudila na hrad a slídí kolem stráží. Až dá svým spojencům zprávu, tu noc mají jít Daliborovi na pomoc (duet Dle této písně poznávám je vždy … Ta duše, ta touha). Zbrojnoši se vracejí, škádlivě zdraví Jitku a ta jim oplácí lichotky. Na chvíli všichni zvážní v myšlence na „svou věc“, v níž doufají zvítězit, ale pak si Vítek odvádí Jitku domů a zbrojnoši se vracejí do krčmy, již hodlají vypít do dna (ansámbl Ba, nejveselejší je tento svět … Sláva tobě, Vítka nevěsto milá).

(2. obraz – Vnitřní prostora hradu s bytem žalářníka) Velitel královské stráže Budivoj klade žalářníkovi Benešovi na srdce nejvyšší ostražitost: Dalibor má odhodlané stoupence, kteří by se ho mohli pokusit osvobodit. S podezřením hledí na procházející Miladu v přestrojení za chlapce. Beneš vypráví, že je to žebravý hoch, kterého se ujal a vzal ho za sluhu – žije sám a těší ho chlapcův zpěv. Když Budivoj odejde, stěžuje si Beneš na truchlivý život žalářníka (dialog Největší bedlivosti třeba a Benešova árie Ach, jak těžký žalářníka život jest).

Plakát inzerující premiéru Dalibora 16. května 1868 v Novoměstském divadle v Praze

Milada přibíhá s košem potravin a hlásí, že je všechna práce hotova. Beneš má však ještě jeden úkol, než zasedne k večeři. Vypráví Miladě, že dole v kobce strádá rytíř Dalibor, který ho v zoufalství často prosil o nějaké housle. Beneš chápe – který Čech by hudbu neměl rád – a proto mu chce donést svůj vlastní starý nástroj. Milada se nabízí, že je odnese sama, a Beneš souhlasí. Zatímco odchází hledat nástroj, Milada jásá nad dlouho očekávanou příležitostí a prosí Boha o svobodu pro Dalibora jejím přičiněním (duet Hotovo všechno, recitativ Ještě mám cos na starosti a Miladina árie Jak je mi?). Beneš se vrací, předává Miladě housle a komentuje její rozechvění, které Milada vysvětluje očekáváním radosti rytíře nad houslemi. Beneš a Milada se tedy rozcházejí (scéna a duet Zde jsou ty housle! … Ano, bude míti radost).

(3. obraz – Tmavý žalář) Dalibor spí a zdá se mu o Zdeňkovi hrajícím na housle (instrumentální mezihra s houslovým sólem). Dalibor se budí a touží po Zdeňkově přítomnosti, nebo alespoň po nástroji, který by mu ho připomínal (árie Nebyl to on zas? Nebyl to zas Zdeněk?). Objeví se Milada a předává mu kýžené housle. Dalibor se jich hned zmocní, vine je k srdci a oslovuje Zdeňka. Pak si ale všimne chlapce, který je přinesl, a ptá se ho, kdo je. Milada se mu dává poznat jako žena, která ho z pomsty udala, ale teď toho lituje a chce mu pomoci na svobodu. Dalibor jí promíjí a náhradou za zabitého bratra chce Miladě být „bratrem, přítelem a vším“. Oba si padají do náruče k věčnému svazku duší (dialog Vám tento chudý dárek z ruky mé a duet Ó nevýslovné štěstí lásky).

(1. obraz – Královská síň) Budivoj přednáší králi a jím svolaným soudcům zprávu o vzpouře chystané za účelem osvobození Dalibora (zpěv Přeslavný králi, pánové přejasní!). Jako svědka povolává Beneše, který vypráví o mládenci, jehož přijal do služby. Ukázalo se však, že to byl zrádce a vyzvědač; dnes zmizel a zanechal jen měšec s úplatkem za mlčení, který však službě oddaný – a mladíkovou zradou zdrcený – Beneš nemůže přijmout (árie Beneše Čtyřicet let již tomu bude). Vladislav předává věc k rozhodnutí soudcům a stranou si stýská na obtížný život panovníka, který by rád v míru plnil své povinnosti k blahu národa, ale je nucen i bojovat a trestat (recitativ a árie V tak pozdní dobu povolal jsem vás … Krásný to cíl, jenž panovníku kyne). Soudcové mezitím došli k závěru: nechat Dalibora naživu je nebezpečím pro stát, proto je třeba ho ihned potají popravit. Vladislav vznáší námitky, ale ustupuje argumentu, že bez Daliborovy smrti nebude v zemi míru. Stanoví však podmínku, aby poprava byla přiměřená Daliborovu stavu (scéna Jste již u konce? … Vidím, že milost slabostí by byla).

(2. obraz – Daliborův žalář) Dalibor zbavený okovů stojí u okna s prořezanými mřížemi. Dnešní noci má utéci a vzrušeně se hotoví k dokonání pomsty za Zdeňka (árie Toť třetí noc, kterou mi naznačila … Ha, kým to kouzlem). Ale když má dát houslemi smluvené znamení, praskne mu struna – a vzápětí vchází Budivoj se strážemi a sděluje Daliborovi, že zrada byla odhalena. Dalibor strne, ale s úlevou se dozvídá, že „chlapec“ beze stopy zmizel. Budivoj mu pak oznamuje bezprostředně nadcházející popravu. Dalibor je nejprve překvapen a zděšen, pak se ale vzchopí a odchází na smrt hrdě a směle (dialog Ha, ký to ďas? , árie Nuž, buď si tak! a pochod).

(3. obraz – Před věží, noc) Milada, Jitka, zbrojnoši a zvědavý lid čekají nedočkavě na Daliborův signál. Tu ale zazní umíráček a zpěv mnichů provázejících Dalibora na popraviště. Milada seznává, že Dalibor byl prozrazen, a vede zbrojnoše do zoufalé bitvy (scéna Milady, Jitky a sboru Nezaslechli jste ještě houslí zvuky?, sbor mnichů Život je pouhý klam a mam a Miladin zpěv Ha, on je prozrazen). Lid sleduje a dohaduje se výsledku (sbor žen Jako lvi v příval boje).

Po chvíli z hradu vychází Dalibor – podařilo se ho osvobodit, ale Milada byla smrtelně zraněna a umírá Daliborovi v náručí. Jitka a ostatní ženy nad Miladou truchlí (duet Dalibora a Milady Milado! – Kde jsem to? a sbor žen Hle, ta rajská Vesny růže). Z hradu vystupuje Budivoj s vojskem, které nad Daliborovými zbrojnoši zvítězilo. Vyzývá Dalibora, aby se vzdal, ale ten se s nimi dává do beznadějného boje a vzápětí klesá mrtev s nadějí na setkání se Zdeňkem i s Miladou na onom světě (závěrečná scéna Nepřátel zástup poražen a zbit).