Vladimír Mišík

Jeho otcem byl americký voják John Gaughan (1918–2007), matkou slovenská zdravotní sestra Alžbeta, pracující koncem války v Německu pro Červený kříž. V roce 2017 se dozvěděl, že má v USA dalších 9 sourozenců.[1]

Již na učilišti založil kapelu Uragán, ve které hrál na bicí. Po škole se skupina rozpadla a Vladimír Mišík se dostal do kapely Komety, kde se seznámil s Radimem Hladíkem, se kterým poté odešel do skupiny Fontána (později známí jako The Matadors). Na prvním singlu skupiny zní Mišíkova píseň Malej zvon, co mám. Po vojně zpíval v orchestru Karla Duby a pak založil kapelu New Force, která se ale v roce 1968 rozpadla. Krátkou dobu pak hrál na kytaru v George and Beatovens. Ještě v roce 1968 ale s Radimem Hladíkem založil kapelu The Special Blue Effect (později Blue Effect). Do svého odchodu v roce 1970 stihl s kapelou nazpívat album Meditace, EP a dva singly. Pak zpíval ve Flamengu, ale kapela se rozpadla ještě před vydáním jediné desky Kuře v hodinkách a Mišík založil kapelu Formace Nova a krátkou dobu zpíval v Energitu Luboše Andršta. V roce 1974 založil kapelu Etc…, se kterou hraje s krátkými přestávkami dodnes. Zároveň příležitostně koncertoval s Vladimírem Mertou a Janem Hrubým ve folk rockové formaci Čundrgrund (ČDG).

Vladimír Mišík (2015)

Koncert Čundrgrundu, Baráčnická rychta, Praha, 6. září 1977, zleva: Petr Kalandra, Vladimír Merta, Vladimír Mišík

Nechte zpívat Mišíka! – nápis na zdi v Praze – Holešovicích, duben 1983, v době, kdy byly Mišíkovy koncerty komunistickými orgány zakázány. Nápis byl opakovaně zamalováván, ale objevil se vždy znovu.

V roce 1982 bylo Vladimíru Mišíkovi zakázáno koncertování, o dva roky později směl velmi omezeně vystupovat s akustickým programem, v roce 1985 už opět hrál s novou sestavou Etc… V roce 1990 byl na dva roky zvolen do České národní rady za Občanské fórum. V roce 1999 vyšla v nakladatelství Petrov kniha Vladimír Mišík – letní rozhovor s Ondřejem Bezrem.

Po vážných zdravotních problémech se vrátil na pódia za doprovodu skupiny Etc… a dalších hudebních hostů.[2] V říjnu 2013 odmítl převzít státní vyznamenání od prezidenta Miloše Zemana, a to jako výraz nespokojenosti s jeho rozhodnutími z poslední doby.[3] Za své album Jednou tě potkám v roce 2020 získal v 6 cen cen Anděl v kategoriích album roku, interpret roku, skladba roku, videoklip roku, folk, rock.[4] V dubnu 2021 oznámil, že ze zdravotních důvodů již nebude koncertovat.[5]

Astronomové z hvězdárny na Kleti po něm pojmenovali planetku ve sluneční soustavě objevenou v roce 1995. Jméno Mišík pro planetku č. 18456 schválila Mezinárodní astronomická unie.[6] V roce 2016 natočila o Mišíkovi režisérka Jitka Němcová celovečerní dokument Nechte zpívat Mišíka.[7]

S první manželkou Katarínou má syna Martina, s druhou manželkou Evou má syna Adama a dceru Barboru.

Mezi nejznámější písničky Vladimíra Mišíka patří např. Slunečný hrob (s Blue Effectem), Kuře v hodinkách (s Flamengem) a dále s Etc. pak Stříhali dohola malého chlapečka (podle stejnojmenné básně Josefa Kainara), Variace na renesanční téma (podle stejnojmenné básně Václava Hraběte, známá podle prvního verše Láska je jako večernice), Proč ta růže uvadá nebo Obelisk.^[zdroj?!] K dalším známým lze zařadit i hymnu Gambrinus ligy.

• s Blue Effectem
  • Meditace, 1970 (anglická verze Kingdom of Life, 1971)
• s Flamengem
  • Kuře v hodinkách, 1972
  • Paní v černém, 2003 – reedice singlů z let 1967–1972
• s Etc…
  • Vladimír Mišík (také 1 nebo Stříhali dohola malého chlapečka), 1976, 1996 (anglická verze They Cut Off the Little Boy's Hair, 1978)
  • 2, 1980, 1997
  • 3, 1987, 1997
  • 4, 1987, 2001 (+ They Cut Off the Little Boy's Hair)
  • Jiří Jelínek in memoriam, 1987
  • 20 deka duše, 1990, 2001
  • Nechte zpívat Mišíka, 1991 – živá nahrávka
  • Jen se směj, 1993
  • Unplugged, 1994 – živá nahrávka
  • Město z peřin, 1996
  • Nůž na hrdle, 1999
  • Umlkly stroje, 2004
  • Archa, 2008 – záznam živého vystoupení u příležitosti Vladimírových 60. narozenin. Též na DVD.
  • Ztracený podzim, 2010

Básník Jaromír Pelc a Etc… – Vladimír Mišík, Jaroslav Olin Nejezchleba, Jan Hrubý, období zkoušek na pořad „Požár na obloze“. Hostinec U Zábranských, prosinec 1985

• Vladimír Mišík a Mirek Kovářík
  • Reduta Blues
• s Blue Shadows
  • Jednou tě potkám, 2019
  • Noční obraz, 2021[8]
• výběry
  • Síň slávy, 2000
  • Archa 6. 6. 2007, 2008 (2DVD)
  • Královský večer, 2014
  • Životní režim, 2018
• komplety
  • Déja vu (1976–1987), 2009
  • Déja vu 2 (1989–1996), 2010
• zhudebnění děl básníků
  • Jaromír Pelc: Požár na obloze, 1988 – digitální verze Supraphon 2018, 7 skladeb[9]
  • Václav Hrabě: Pár tónů, které přebývají, 1989
• tributní album
  • Bazarem proměn: A Tribute to Vladimír Mišík, 2015

• MIŠÍK, Vladimír. Písničky pro Vás. [s.l.]: Exact publishing, 1995. 48 s. ISBN 80-901794-2-8.
• BEZR, Ondřej; MIŠÍK, Vladimír. Letní rozhovor s Ondřejem Bezrem. Brno: Petrov, 1999. 192 s. ISBN 80-7227-060-5.
• MIŠÍK, Vladimír. Vladimír Mišík: byl jsem dobrej : rozhovory s Ondřejem Bezrem z let 1999, 2006, 2017.. Praha: Galén, 2017. 355 s. ISBN 978-80-7492-320-3.