Z mrtvého domu

Z mrtvého domu je opera o třech dějstvích od Leoše Janáčka, jenž je současně autorem libreta, které vytvořil překladem a úpravou stejnojmenného románu Fjodora Michajloviče Dostojevského z roku 1862. Je to také Janáčkova poslední opera; premiéru měla 12. dubna 1930 v Národním divadle v Brně, dva roky po autorově smrti.

Z mrtvého domu
Reliéf Leoše Janáčka od Julia Pelikána
Základní informace
ŽánrOpera-drama
SkladatelLeoš Janáček
LibretistaLeoš Janáček
Originální jazykČeština
Literární předlohaZápisky z mrtvého domu (Dostojevskij)
Premiéra12. dubna 1930
Česká premiéraNárodní divadlo Brno
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Okolnosti vzniku

Plakát k uvedení opery v pražském Národním divadle, 2015

Janáček na opeře začal pracovat v únoru 1927 a dokončil ji 8. června 1928,[1] a zřejmě si byl vědom, že je to jeho poslední opera. Proto se rozhodl porušit svůj zvyk vytvářet své postavy podle své múzy Kamily Stösslové, ačkoli téma osamělosti a odloučení poslední opery je možno zřetelně chápat jako reakci na její lhostejnost k jeho citům.

V opeře se objevuje pouze jedna ženská postava a děj je umístěn do sibiřské věznice, kterou představuje velký sbor namísto několika výrazných postav. Dílo prakticky nemá hlavní děj jako celek, ale jednotlivé postavy líčí své životní příběhy, a ve druhém dějství se objevuje „hra ve hře“.

Janáček operu Z mrtvého domu před svou smrtí dokončil. Jeho žáci Břetislav Bakala a Osvald Chlubna však usoudili, že orchestrace zůstala nedokončena, a tak „vyplnili“ rozsáhlé části partitury a závěr opery upravili tak, aby vyzněl optimističtěji. Další zásahy do textu pak udělal Ota Zítek, když změnil některé části textu nebo sled událostí.[2] O několik desítek let později se stále více prosazovala původní verze, tak jak ji Janáček zamýšlel, a ta se také nakonec vžila. Nicméně některá provedení jsou dosud uváděna v novější podobě, kde konec příběhu vyznívá méně chmurně.

Opera vyžaduje velké obsazení orchestru, včetně řetězů coby perkusního nástroje k navození zvuku věznice. Janáček také použil celé nebo zkrácené texty písně vězňů z Dostojevského.[1]

Aranžmá opery ve formě suity dirigenta Františka Jílka byla provedena Brněnskou státní filharmonií.

Osoby

Role Hlas Premiéra 12. dubna 1930
(řídil: Břetislav Bakala[3])
Alexandr Petrovič Gorjančikov baryton Vlastimil Šíma
Aljeja, mladý Tatar mezzosoprán Božena Žlábková
Luka Kuzmič (Filka Morozov) tenor Emil Olšovský
Skuratov tenor Antonín Pelz / Pelc
Šiškov baryton Géza Fischer / Fišer
Placmajor (ředitel věznice) baryton Leonid Pribytkov
Starý vězeň/Nikita tenor
Malý vězeň baryton Jaroslav Čihák
Veselý vězeň tenor Václav Šindler
První strážný tenor
Druhý strážný baryton
Starší vězeň tenor Josef Žižka
Hlas (zpoza scény) tenor
Kuchař (vězeň) baryton Vladimír Jedenáctík
Kněz baryton Adolf Brunner
Čekunov bas Vladimír Jedenáctík
Opilý vězeň tenor Antonín Pelz / Pelc
Šapkin tenor Valentin Šindler
Kovář (vězeň) baryton Václav Fiala
Vězeň/Kedril tenor Jaroslav Suchánek
Vězeň/Don Juan/Brahmán bas Pavel Jerner / Ježek
Mladý vězeň tenor Vladimír Skalický
Akulka (prostitutka) mezzosoprán Jožka Mattesová
Čerevin tenor
Mužský sbor: vězni (v některých částech hrají mlčky); návštěvníci, dozorci věznice (mimové)

Nahrávky

Supraphon DV 6164-5: Beno Blachut, Helena Tattermuschová, Jaroslav Horáček, Václav Bednář, Jaroslav Stříška, Hanuš Thein, Viktor Kočí, Jindřich Jindrák, Milan Karpíšek, Přemysl Kočí, Orchestr a sbor Národního divadla v Praze, Bohumil Gregor (1965)

Supraphon 1116 2941-2: Richard Novák, Milada Jirglová, Vilém Přibyl, Ivo Žídek, Jindřich Jindrák, Antonín Votava, Jaroslav Horáček, Beno Blachut, Karel Berman, Miroslav Frydlewicz, Karel Průša, Jaroslav Stříška, Milan Karpíšek, Pražský filharmonický sbor, Česká filharmonie, Václav Neumann (1979)

Decca 430 375-2: Dalibor Jedlička, Jaroslava Janská, Jiří Zahradníček, Ivo Žídek, Václav Zítek, Richard Novák, Antonín Švorc, Jaroslav Souček, Beno Blachut, Vladimír Krejčík, Zdeněk Švehla, Vídeňská filharmonie, Sir Charles Mackerras (1979)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku From the House of the Dead na anglické Wikipedii.

  1. Ladislav Šíp, Poslední opera Leoše Janáčka – stať in LP booklet accompanying Supraphon box SU 5075-76, Artia, Praha, 1965.
  2. Hans Hollander, "Janáček's Last Opera" in The Musical Times, 97 (1362), 407–409 (1956).
  3. Archiv Národního divadla Brno Archivováno 6. 8. 2020 na Wayback Machine zpřístupněno 18. dubna 2017.

Literatura

  • ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Supraphon, n. p., 1983. 400 s. Kapitola Leoš Janáček, s. 188–190.
  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 297.
  • HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 762–764.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.