Waldemar Matuška

Waldemar Matuška se narodil jako Vladimír Matuška[2] v Košicích, dětství prožíval v Praze. Jeho matka Mia Malinová byla zpěvačkou vídeňských operetních divadel. Vyučil se sklářem v Poděbradech a zároveň se snažil vystupovat s různými kapelami – zpíval a hrál na rozličné hudební nástroje (např. kontrabas, banjo a kytara). Po vojně nastoupil jako osvětový tajemník v Chebu, svůj typický plnovous si nechal narůst v roce 1956.[3] Začátkem 70. let si nechal úředně změnit jméno na Waldemara.

V jeho partnerském životě se vystřídalo několik žen. První manželkou byla Jiřina Šťástková, se kterou se mu narodila dvojčata, obě holčičky však záhy zemřely kvůli pochybení při očkování[4] a dalším potomkem byl syn Miroslav, aktuálně žijící v Hamburku.[5] Druhé manželství s Hanou (přezdívanou Dulina)^[zdroj?] bylo bezdětné. Třetí životní partnerkou byla herečka Jitka Zelenohorská, tento vztah však v manželství nepřerostl a Matuška ho ukončil po pěti letech bouřlivým odchodem^[zdroj?]. Poslední životní partnerkou se záhy stala zpěvačka Olga Blechová, se kterou se Matuška v roce 1976 oženil a z tohoto jeho třetího manželství se narodil druhý syn Waldemar.[6]

Zemřel 30. května 2009 na Floridě[7] na zápal plic a následné selhání srdce.[8][9] Pohřeb se konal 18. června 2009 a přišlo na něj kolem dvanácti tisíc lidí.[10] Místem jeho posledního odpočinku je Vyšehradský hřbitov[11].

S vlastní uměleckou dráhou začal Matuška roku 1957 v pražském hudebním klubu Reduta, kde se seznámil s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem, hrál se skupinou Mambo kvintet. V roce 1960 nahrál svou první píseň Suvenýr a poté se stal zpěvákem a hercem divadla Semafor, kde se stal brzy jednou z jeho hvězd. Na divadelních prknech zpíval sólově i v duetu – s Karlem Štědrým, Jiřím Suchým a od roku 1961 s Evou Pilarovou, s níž sklízel největší úspěchy. V roce 1962 odešli s Pilarovou, Štědrým, Horníčkem aj. ze Semaforu do divadla Rokoko, Pilarová se však později vrátila do Semaforu a Matuška poté zpíval duety s Helenou Vondráčkovou, Martou Kubišovou, Jitkou Zelenkovou a dalšími. Vedle práce v divadle se podílel i na jiných projektech, v rámci kterých nazpíval duety i s Hanou Hegerovou a Karlem Gottem. Objevil se v řadě filmů jako herec.

Matuškova popularita v 60. letech rostla. Dvakrát vyhrál v anketě Zlatého slavíka – jednak ve vůbec prvním ročníku v roce 1962, znovu pak v roce 1967, několikrát byl druhý (1963, 1965, 1966, 1968–70, 1972–75).[12]

V 70. letech v rámci normalizační kultury ČSSR byl Matuška stálicí československé hudební branže. V roce 1972 začal spolupracovat se skupinou Kamarádi táborových ohňů (K.T.O.) a cíleně si pěstoval image věčného tuláka jak volbou písňových textů, tak i zjevem. Jeho zarostlého zevnějšku pak využili například také Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, když mu přímo na tělo napsali roli přísného hajného Kaliny v muzikálu Trhák. Matuškův trvale výborný pěvecký a společenský projev byl lákavý i pro Československou televizi, která ho obsazovala do řady hudebně-zábavných revuálních pořadů, silvestrovských féerií, zařídila mu vlastní estrádu Dobrý večer s Waldemarem a nechala ho nazpívat titulní písně pro několik seriálů. Přesto už v 70. letech jeho oblíbenost stagnovala a v 80. letech zvolna klesala, jak je vidět na výsledcích ankety Zlatý slavík.

V roce 1980 byl jmenován zasloužilým umělcem. Úřady ČSSR považovaly Matušku za jednu z ikon normalizační kultury a jako takovému mu umožňovaly v zahraničí nejen řadu koncertů, ale i osobní dovolenou. Toho Matuškovi využili na přelomu srpna a září 1986, kdy si po koncertním turné s K.T.O. v USA vzali dovolenou a vzápětí podali žádost o politický azyl – zprávu o tom přinesl dne 2. září 1986 večer vysílač Hlas Ameriky, který zároveň odvysílal interview s Matuškou. Komunistické vedení ČSSR Matuškovu žádost o azyl odsoudilo, Československý rozhlas ještě téhož dne zrušil vysílání pořadu Písně a šansony s Matuškovými písničkami a ve čtvrtek 4. září 1986 pak deník Rudé právo zveřejnil komentář „Morální pád jednoho zpěváka”, kde autor Václav Doležal rozporoval Matuškovo tvrzení, že „neměl možnost bavit lidi podle svých představ a nemohl se svobodně vyjadřovat před obecenstvem”.[13]

Emigrace komunistické úřady zaskočila. V následujících dnech byl Matuškovi odňat titul zasloužilého umělce, z rozhlasového i televizního vysílání a z veřejné distribuce byly do archivu staženy prakticky všechny písně, filmy a pořady, ve kterých účinkoval. Připravované hudební album Jsem svým pánem bylo chápáno jako ironie a již nebylo vydáno, u seriálu Chalupáři byla vyměněna zpívaná znělka za čistě instrumentální verzi, u seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka však bylo jen odstraněno jeho jméno z titulků. Matuškova emigrace způsobila problémy i samotné skupině K.T.O., která dostala dočasný zákaz vystupování. Matuškův půdní byt na Václavském náměstí získal František Janeček.[14]

V USA pak Matuška pořádal koncerty pro krajany a vydával další desky. Na Floridě už Matuškovi oficiálně zůstali i po roce 1989, kdy v Československu padla komunistická vláda a nastala renesance jím zpívaných skladeb. Do Československa se poprvé vrátili v únoru 1990 a svou původní vlast často navštěvovali (soudní při o navrácení zkonfiskovaného bytu prohráli) a Matuška občas ještě vystupoval, byť vzhledem k pokročilému věku a zhoršujícímu se zdraví musel počet vystoupení omezit. Do České republiky se opakovaně vracel, například na společné silvestrovské vystoupení s Karlem Gottem. Roku 2002 se uskutečnil jeho koncert v pražské Lucerně k sedmdesátým narozeninám, avšak po roce 2003 už v ČR téměř nekoncertoval, protože se neustále zhoršovalo jeho zdraví. V USA pořádal pravidelné komorní koncerty, které byly v menších prostorech a trvaly většinou pouhých 40 minut. Po roce 2008 už téměř vůbec nevystupoval, ani v USA.

• Ach, ta láska nebeská – s Evou Pilarovou
• Do věží – z filmového muzikálu Noc na Karlštejně
• Eldorádo – převzatá píseň skupiny Goombay Dance Band
• Jen se přiznej, že ti scházím
• Jó, třešně zrály
• Když máš v chalupě orchestrion – z televizního seriálu Chalupáři
• Když jdou na mužskýho léta – z televizního seriálu Doktor z vejminku
• Mám malý stan – s Karlem Štědrým
• Opilá bílá myška – s Karlem Štědrým
• Písnička pro Zuzanu
• Pojď se mnou lásko má
• Růže z Texasu
• Sbohem, lásko
• Slavíci z Madridu
• Tak abyste to věděla – z filmového muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, s Hanou Hegerovou a Karlem Gottem
• Tereza
• Tisíc mil – s Helenou Vondráčkovou
• To se nikdo nedoví – s Helenou Vondráčkovou
• To všechno odnes čas
• Tuhle rundu platím já
• Tulák se vrátil do San Franciska
• Už koníček pádí

• 1963 – Westerns [EP] (album s Karlem Štědrým)
• 1965 – Nebeskej kovboj (zpívá Waldemar Matuška)
• 1967 – Osm lásek Waldemara Matušky
• 1968 – Už mně koně vyvádějí [EP]
• 1969 – Sbohem, lásko (Waldemar Matuška) (nahráno 1965–1969)
• 1971 – Johoho (nahráno 1969–1971)
• 1972 – Lidové písně z celého světa [kompilace] (nahráno 1971)
• 1973 – Láska nebeská (album s Evou Pilarovou)
• 1974 – WM [kompilace]
• 1976 – Kluci do nepohody (nahráno 1975)
• 1977 – Mám vás všechny stejně rád [kompilace]
• 1977 – Co děláš, to dělej rád (nahráno 1976)
• 1980 – Suvenýr: Waldemar Matuška a jeho 12 nej [kompilace]
• 1983 – Waldemar (nahráno 1982)
• 1985 – Country Door Is Always Open (nahráno 1983)
• 1986 – Teče voda, teče [kompilace] (vydáno v USA)
• 1989 – Merry Christmas [kompilace] (vydáno v USA)
• 1991 – Co neodnesl čas [kompilace]
• 1991 – Niagára (nahráno 1988)
• 1993 – Nej, nej, nej v Americe [živá nahrávka]
• 1997 – Jsem svým pánem (nahráno 1985)
• 1997 – Waldemar Matuška a jeho 23 suvenýrů [kompilace]
• 1998 – To všechno odnes čas [kompilace]
• 2000 – Síň slávy [kompilace]
• 2000 – S čertem si hrát (s Evou Pilarovou) [kompilace]
• 2000 – To nejlepší [kompilace]
• 2003 – Gold [kompilace]
• 2004 – Šťastné Vánoce [kompilace]
• 2007 – Slavík z Madridu [kompilace]
• 2009 – Sbohem, lásko [kompilace]
• 2011 – Růže z Texasu [kompilace]

• Kdyby tisíc klarinetů (1964) – voják
• Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964)
• Fantom Morrisvillu (1966)
• Ta naše písnička česká (1967)
• Píseň pro Rudolfa III. (1967–68) – různé role
• Všichni dobří rodáci (1968)
• Kam slunce nechodí (1971)
• Noc na Karlštejně (1973)
• Trhák (1980) – hajný Kalina

• Chalupáři (1975) – závěrečná píseň Když máš v chalupě orchestrion, pro reprízy v letech 1986–91 byla hrána jen instrumentální verze, dokud nebyla v archivu nalezena původní píseň.
• Doktor z vejminku (1982) – úvodní i závěrečná píseň Když jdou na mužskýho léta
• Rozpaky kuchaře Svatopluka (1984–85) – závěrečná píseň Kuchař je umělec, v titulcích Matuškovo jméno nefiguruje.

• Waldemar Matuška, Olga Matušková, Waldemar G. Matuška: Tisíc mil, těch tisíc mil..., De – Mar Enterprise, 1999, 2. vydání Computer Press, 2009, ISBN 978-80-251-2664-6, autobiografie
• Waldemar Matuška, Ivan Foustka: Svět má 24 hodiny, Olympia: Praha, 1982
• Waldemar Matuška, Ivan Foustka: To všecko vodnes čas..., Olympia: Praha, 1970

V listopadu 2015 vydala Česká mincovna pamětní medaili s vyobrazením Waldemara Matušky v sérii Slavíci ve zlatě. Medaili navrhl MgA. Martina Daška. Averz medaile nese vyobrazení obličeje Waldemara Matušky. Reverz poté obsahuje notový zápis písně To všechno odnes čas, banjo, podpis Waldemara Matušky a nápis „Zlatý slavík 1962 & 1967“. Medaile je vyrobena ve třech vyhotoveních – zlatá uncová a půluncová a stříbrná uncová.[15]

• 
  Hrob Waldemara Matušky na Vyšehradě v dubnu 2010
• 
  Hrob Waldemara Matušky v srpnu 2010 po instalaci náhrobku od Kristiana Kodeta