Duchovní hudba

Pojem duchovní, náboženská nebo též chrámová hudba označuje druh hudby, která se – na rozdíl od světské hudby – provozuje při religiozních příležitostech nebo je komponována resp. prováděna pro duchovní účely či pod duchovním vlivem. V křesťanství je to zejména chrámová hudba, či liturgická hudba.

V křesťanství, hinduismu a buddhismu je hudba a společný zpěv náboženského obsahu prostředkem k dosažení pocitu sounáležitosti s božstvím. Hudba zde slouží jako slavnostní doprovod duchovního obřadu.

Další druh duchovní hudby může představovat ezoterická hudba určená pro zklidnění ducha, duši člověka.

Historie

Judaismus

Židovský liturgický zpěv provozovali speciálně školení synagogální pěvci – chazani. Tento zvláštní zpěv se stal základem pozdějšího křesťanského chrámového zpěvu.

Křesťanství

V křesťanství byla hudba, respektive zpěv spojen s liturgickým obřadem již od samého počátku. První křesťanské liturgie vycházející ze židovské tradice synagogálních kantorů byly provozovány pouze formou zpěvu, z něhož se později vyvinul gregoriánský chorál, jednohlasý liturgický zpěv v latině, kodifikovaný papežem Řehořem I. a Vitalianem na přelomu 6. a 7. století. Později v mešní liturgii přibývaly další hlasy a nástroje.

V českých zemích směli při mších zpívat pouze chlapci. Dívky směly zpívat pouze při obřadech a to až do roku 1800.[1]

Islám

Také muslimská duchovní hudba vychází ze židovské tradice, kdy přední zpěvák – muezzin – svolává věřící z vysokých věží – minaretů v blízkosti mešity.

Hudba praktikovaná

Hudba praktikovaná je převážně skupinovou, tzn. liturgickou záležitostí, i když individuální praktika jsou neméně významná a přínosná. Hudba praktikovaná má harmonizační a sjednocující vliv jednak přítomných dohromady a pak přítomných s veličinami, na které je upřena jejich pozornost. U křesťanů Bůh, v islámu Alláh. Na druhou stranu je tato hudba jak odrazem vnitřního stavu věřících, tak zpětně působí na zúčastněné. Celý princip je funkční i naopak, kdy stav věřících se okamžitě projeví a je zpětnou vazbou k uvědomění si původu vlastního rozladění a cestou k opětovnému naladění. Nakonec je ještě princip ladění, kdy disharmonie jsou jakoby cestou, která vede k naladění a je jakoby nutnou složkou ke konečnému vyladění. To je ale však spíše v dynamicky hudebně praktikujících skupinách zaměřených více na ladění k Bohu a méně na prezentativní výsledek. V křesťanství známe pod označením duchovní hudba především sborové zpěvy jako gregoriánský chorál, varhanní skladby, nebo případně i lidové a současné písně o spirituálních prožitcích, nebo tužbách.

Pro zajímavost je v islámu tolerován náboženský směr sufijců, již používali tanec, známé víření dervišů kolem vlastní osy a hudbu na duchovní cestě, ačkoli to nemá s učením islámu souvislost. Ačkoli se dnes občas spojuje duchovní hudba se světskou reprodukcí, kdy hudba vytvořená v duchovním prožitku je reprodukována spíše technicky, dle notového zápisu, je stále součástí duchovních prožitků a ducha povznáší. Negativní dopad na duchovní hudbu mělo zavedení temperovaného ladění u varhan a upouštění od společného zpěvu v klášterech společně se snahou o čistotu tónu na úkor spontánnosti a vnitřního spirituálního prožitku. Na východě pak komercionalizace a turistická atraktivnost. Naproti tomu se objevuje mnoho nových proudů hry na indické nástroje, mísy, zpěvu manter, alikvotů, bubnování ale i lidových píšťalek a fujar, které používají hudbu jako cestu k Bohu a své čisté prapodstatě.

U domorodých náboženství je náboženská hudba prostředkem k navázání spojení s božstvy. Toho má být dosaženo prostřednictvím zpěvu a rituálních tanců a magických zaklínadel.

Hudba reprodukovaná

Hudba reprodukovaná pro použití při individuální či skupinové duchovní činnosti, jako zvuková kulisa pro zklidnění a harmonizaci jedince i prostředí, nebo např. k meditaci. Je známo i použití ambient, kdy sotva slyšitelné pouštění určité harmonizační hudby má vliv na psychiku a svěžest přítomných, např. na pracovišti kde je značné duševní vypětí.

Odkazy

Reference

  1. Česká mše vánoční bez žen? Až do roku 1800 realita, mše měla připomínat anděly, vysvětluje varhaník [online]. radiozurnal.rozhlas.cz, 2021-12-24 [cit. 2022-01-19]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.