Slovanské tance

V první řadě najdeme vesměs tance české, jediným cizím je ukrajinská dumka (č.2). Ve druhé řadě najdeme výběr více mezinárodní – kromě českých tanců je tu slovenský odzemek, srbské kolo, polonéza a opět skladatelem oblíbená dumka, tentokrát ve dvojím provedení.

První řadu Slovanských tanců napsal Dvořák v roce 1878 na žádost nakladatele Fritze Simrocka, kterému Dvořáka doporučil Johannes Brahms. Simrock, povzbuzen úspěchem vydaných Moravských dvojzpěvů požadoval po Dvořákovi řadu stylizovaných slovanských tanců v úpravě pro čtyřruční klavír. S podobně koncipovaným dílem, čtyřručními Uherskými tanci slavil právě Brahms roku 1869 velký úspěch. Dvořák na nabídku reagoval bezprostředně, ustal pracovat na cyklu Slovanských rapsodií a po dopsání první rapsodie D dur 17. března 1878 začal s tvorbou prvních osmi Slovanských tanců. Práce šla Dvořákovi velice rychle, celá kompozice trvala pouhé tři týdny. Polka As dur (č. 3/I) byla dokončena 4. dubna, sousedská F dur 9. dubna (4/I) a furiant g moll, poslední z první řady tanců byl dokončen 7. května 1878. Data dokončení dalších tanců nejsou známa. Ačkoli ještě nebyla 16. května 1878 úprava pro čtyřruční klavír vydána, na koncertě Spolku českých žurnalistů v Novoměstském divadle v Praze provedl orchestr Prozatímního divadla pod taktovkou Adolfa Čecha v orchestrálním provedení tři tance (první C dur, šestý D dur a třetí As dur). K orchestraci zbylých tanců je známo jen to, že instrumentace druhého tance e moll byla skladatelem dokončena 14. července 1878 v Praze, instrumentace tance sedmého započala „v Šumavě na Špicberku“ 1. srpna téhož roku a že instrumentace tance osmého byla dokončena 22. srpna 1878.[1] V srpnu 1878 taktéž došlo v berlínském nakladatelství N. Simrock k vydání klavírní verze Tanců. Ještě téhož roku došlo i k vydání orchestrální verze tanců, jež slavila velice rychle velký úspěch po celé Evropě. Došlo také k premiérám zbylých orchestrovaných tanců: 4. prosince 1878 byla v Drážďanech premiérována dumka e moll a tance č. 5-8 byly premiérovány 18. prosince 1878 tamtéž. Drážďanskou Königliche Kapelle při obou tamějších premiérách řídil Adolph Bernhard Gottlöber.[2]

Druhou řadu začal psát Dvořák osm let po vydání řady první na nátlak nakladatele pro velký úspěch orchestrální i klavírní verze první řady Slovanských tanců. V květnu 1886 po dokončení práce na oratoriu Svatá Ludmila začal pracovat na dalších osmi tancích. Práci dokončil 9. července 1886.[3]

Na rozdíl od již jmenovaných Brahmsových Uherských tanců Dvořák nevycházel z již existujících lidových tanečních písní a témata zvolil vlastní. Formálně se jedná většinou o ronda, případně o skladby v třídílné písňové formě ABA. Témata jsou pravidelná a periodická, čtyř- nebo osmitaktová. Příznačné je časté prolínání durového a mollového tónorodu, polymelodika a velká výraznost basové linie.[4] První řada byla instrumentována pro pikolu, 2 příčné flétny, 2 hoboje, 2 klarinety, 2 fagoty, 4 lesní rohy, 2 trubky, 3 pozouny, tympány, velký buben, činely, triangl, I. a II. housle, violy, violoncella a kontrabasy.[2]

Druhá řada se od řady první odlišuje poetičtějším a melancholičtějším charakterem. Dvořák proto uplatňuje formy, jež umožňují častější střídání nálad, např. srbský tanec kolo. Dále se druhá řada odlišuje rytmickou složkou, ta je v druhé řadě trochu chudší. Totéž se týká i instrumentace, ta je také chudší, na rozdíl od první řady.[5]

• „Antonín Dvořák: Slovanské tance, Česká suita“, Česká filharmonie, dirigent Václav Neumann; nahráno 1971, Supraphon (2 LP), 1978
• „Antonín Dvořák: Slavonic Dances“, Česká filharmonie, dirigent Václav Talich, (Supraphon, Special Talich-Dvořák Edition, č.2)
• „Antonín Dvořák: Slawische Tänze, op. 46 Nos. 1-8, op. 72 Nos. 1-8“, Symfonický orchestr bavorského rozhlasu, dirigent Rafael Kubelík, Deutsche Grammophon
• „Antonín Dvořák: Slavonic Dances“, Česká filharmonie, dirigent sir Charles Mackerras
• „Antonín Dvořák: Slavonic Dances for piano“, Pianoduo Kolacny, Supraphon, CD, 2002
• Dvorák: Slavonic Dances Opp. 46 & 72, Česká filharmonie, dirigent Jiří Bělohlávek, 2016