Beneš Krabice z Veitmile

Patřil k nejznámějším příslušníkům rodu Krabiců z Weitmile, jehož předci přišli do Čech z Durynska. Rod byl původně usazen v severních Čechách a náležel k drobné šlechtě, ale někteří jeho členové žili i jako měšťané v České Lípě,[1] a to asi již od založení města Jindřichem z Lipé. V České Lípě se pravděpodobně narodil i Beneš Krabice.[2]

Jméno Beneš bylo v rodině oblíbené, takže u některých údajů nelze s jistotou rozhodnout, s kterou osobou tohoto jména jsou spojeny.[1] V roce 1350 byl ustanoven správcem brněnské farnosti svatého Jakuba[3] a později se stal i kanovníkem svatovítským. Od roku 1355 řídil stavbu nové pražské katedrály, chrámu svatého Víta, přičemž dohlížel na práci Petra Parléře a jeho dílny.[3] V roce 1373 dal přenést do nové katedrály pozůstatky českých panovníků a o rok později (1374) i těla biskupů. Před svatováclavskou kaplí byl pohřben i on. Jeho portrétní busta, vytesaná v Parléřově dílně z pískovce, se zachovala na severní straně chóru ve vnitřním triforiu chrámu.[1] Latinský nápis, vytesaný gotickou frakturou pod bustou, nazývá Beneše jménem Benedictus dictus Crabiczie, označuje ho za třetího ředitele stavby katedrály (director fabricae tertius) a připojuje přesné datum jeho úmrtí (obiit anno d. 1375 die 27 mensis julii).[4]

Na přání Karla IV. napsal spis Cronica ecclesiae Pragensis (Kronika pražského kostela), který je rozdělen do čtyř knih a zaznamenává události z let 1283–1374.[1] Prvé tři knihy jsou úpravou kroniky Františka Pražského,[5] která byla dovedena do roku 1353, ale přebírané zprávy doplňoval Beneš Krabice vlastními přídavky i úsudky a užil též neznámých záznamů. Čtvrtou knihu napsal samostatně, i když v ní převyprávěl část vlastního životopisu Karla IV. a částečně použil i životopis Arnošta z Pardubic, jehož autorem byl vyšehradský děkan Vilém z Lestkova. Čtvrtá kniha obsahuje řadu cenných zpráv, neboť v ní Beneš Krabice popisuje události, které osobně zažil nebo se o nich dověděl od hodnověrných svědků. Je zde i vůbec nejstarší dochovaný zápis svatováclavského chorálu.[1] Popsal též okolnosti vzniku Velkého, dnes zvaného Máchova jezera.[6]

Kronika pražského kostela (často nazývaná Kronika Beneše Krabice z Veitmile) nedosahuje hodnoty o málo starší Zbraslavské kroniky, literární úroveň textu je nevalná[5] a ani jako historik se její autor nevyrovná Petru Žitavskému. Přesto zejména čtvrtá kniha představuje důležitý pramen pro poznání doby Karla IV.[1]

• Kronika Beneše z Weitmile. In: EMLER, Josef, ed. Prameny dějin českých. Díl IV. = Fontes rerum Bohemicarum. Tom IV. V Praze: Nákladem Nadání Františka Palackého, 1884. Dostupné online. S. 457–548. (latinsky)

• BLÁHOVÁ, Marie, ed. et al. Kroniky doby Karla IV. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1987. 647 s. cnb000038226. Oddíl Beneš Krabice z Weitmile „Kronika pražského kostela" (přeložila Marie Bláhová), s. 173–268.
• BLÁHOVÁ, Marie, ed. et al. Karel IV. v soudobých kronikách. Praha: Argo, 2016. 270 s. ISBN 978-80-257-1849-0. Oddíl Beneš Krabice z Veitmile : „Kronika pražského kostela" (přeloženo z latiny), s. 160–240.