César Franck
César Franck (10. prosince 1822, Lutych – 8. listopadu 1890, Paříž) byl belgicko-francouzský skladatel a varhaník.
| César Franck | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Rodné jméno | César Auguste-Jean-Guillaume-Hubert Franck |
| Narození | 10. prosince 1822 Lutych |
| Úmrtí | 8. listopadu 1890 (ve věku 67 let) Paříž |
| Příčina úmrtí | pleural effusion |
| Místo pohřbení | Montparnasse |
| Žánry | opera, symfonie a klasická hudba |
| Povolání | hudební skladatel, varhaník, hudební pedagog, klavírista a učitel |
| Nástroje | píšťalové varhany a varhany |
| Významná díla | Prélude, Choral et Fugue Les Béatitudes |
| Ocenění | rytíř Řádu akademických palem (1884) rytíř Řádu čestné legie (1885) |
| Manžel(ka) | Félicité Saillotová Desmousseauxová (od 1848) |
| Příbuzní | Joseph Franck[1] (sourozenec) |
| Podpis |  |
| Web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
Studoval na konzervatoři ve svém rodišti a už tehdy získával ocenění. V roce 1835 se s rodiči přestěhoval do Paříže a stal se soukromým žákem A. Rejchy. Po vstupu na konzervatoř (1837) pokračoval ve sbírání cen i zde. S výjimkou přechodného pobytu v Belgii žil od 1843 v Paříži trvale. Živil se nejprve jako varhaník, roku 1872 převzal na konzervatoři třídu varhanní hry, neoficiálně však vyučoval i kompozici. Odtud vyšli mj. d’Indy, Chausson, Paul Vidal a s nimi i proud nové francouzské hudby, který se odklonil od tehdejší nadvlády opery v národním hudebním životě a vedl k založení ústavu Schola Cantorum (1894).
Dílo
Tvořil úsporně a prosadil se až svými pozdními díly; svou jedinou symfonii, velmi oblíbenou Symfonii d moll dokončil v 66 letech, neméně slavnou Sonátu pro housle a klavír A dur v 63 letech. Měkké kontury jeho melodiky, klasicky vytříbená forma a bohatá harmonie mu získaly ohlas u hudební veřejnosti, oceňující i skladatelovu mravní vážnost. Mimořádný je jeho význam v oboru varhanní skladby. Větší odezvu než oratoria Les Béatitudes (Blahoslavenství) a Rédemption (Vykoupení) získaly symfonické básně Eolidy (1877), Prokletý lovec (1883), Džinové (1885), Psyché (1888) a zvláště Symfonické variace pro klavír a orchestr (1885).
Další skladby
- Preludium, chorál a fuga, Preludium air a finale pro klavír
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu César Franck na Wikimedia Commons
Osoba César Franck ve Wikicitátech (anglicky)- César Franck na projektu Musopen
- Volně přístupné partitury děl od Césara Francka v projektu IMSLP
- C. Franck: Werkverzeichniss
Autoritní data  |
|
|---|