Beno Blachut

Beno Blachut (14. června 1913, Vítkovice, nyní součást Ostravy10. ledna 1985, Praha) byl český operní pěvec, tenorista. Byl držitelem čestných titulů laureát státní ceny, zasloužilý umělec (1958) a národní umělec (1963).

Beno Blachut
Základní informace
Narození14. června 1913
Vítkovice, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí10. ledna 1985 (71 roků)
Praha, Československo Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Žánryopera
Povolánízpěvák
Hlasový obortenor
Oceněnínárodní umělec (1963)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Náhrobky manželů Blachutových a Hakenových

Život

Beno Blachut se vyučil kotlářem ve Vítkovických železárnách, odkud byl za hospodářské krize v roce 1933 propuštěn. V letech 19351939 studoval zpěv na Pražské konzervatoři u Luise Kadeřábka. Dne 25. prosince 1938 se představil jako Jeník ve Smetanově Prodané nevěstě v Českém divadle v Olomouci, kde byl angažován v sezónách 1939–1940 a 1940–1941. Od 1. srpna 1941 se stal členem opery Národního divadla v Praze, kde působil až do své smrti.

Blachut byl vynikajícím interpretem především českého repertoáru (B. Smetana: Jeník, Vítek, Vít, Lukáš, Dalibor, Šťáhlav, Michálek, Skřivánek; A. Dvořák: Princ, Jirka, Benda; L. Janáček: Laca Klemeň, Boris, Brouček, Filka Morozov ad.). Ze světového repertoáru ztvárnil např. Mozartova Belmonta, Wagnerova Erika a Waltra Stolzinga, Verdiho Radama a Otella, Pucciniho Cavaradossiho a Rudolfa, Leoncavallova Cania.

Světovou kariéru mu přes několikeré nabídky znemožnil nejprve nacistický a později komunistický režim. Jako člen opery Národního divadla hostoval v Moskvě, Vídni, Helsinkách, Amsterdamu, Edinburghu atd.

Pro Československý rozhlas a firmy Supraphon a Decca pořídil řadu nahrávek árií, písní, operních výstupů i kompletů, např. Dalibor, Hubička, Rusalka, Psohlavci, Její pastorkyňa, Káťa Kabanová, Věc Makropulos, Zápisník zmizelého, Stabat Mater, Svatební košile, Česká mše vánoční ad.

V roce 2001 byla v Praze založena Společnost Beno Blachuta. V roce 2003 vznikl v České televizi dokument Benek, který sleduje životní a umělecké osudy pěvce. V dokumentu je použita řada Blachutových televizních i filmových kreací.

Pohřben je v hrobce na pražském Vyšehradě[1] vedle Antonína Dvořáka.

Nahrávky (výběr)

Odkazy

Literatura

  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 1. sešit. Ostrava : Ostravská univerzita ; Opava : Optys, 1993. 112 s. ISBN 80-85819-05-8. S. 20–21.
  • BUCHNER, Alexander. Opera v Praze, Panton, Praha, 1985, str. 177
  • ČERNÝ, Jindřich. Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 155, 163, 212, 453, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 309, 332.
  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 52–53.
  • Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 18831963, Orbis, Praha, 1964, str. 102, 126–8
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 30–1
  • KONEČNÁ, Hana a kol. Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 236, 383, 395, 397–8
  • KRÁL, Antonín. Národní divadlo 1958–1961, Národní divadlo, Praha, 1961, str. 34, 69, 104
  • Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy. 1. svazek : A–L. 2. vydání. Ostrava : Ústav pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity, 2013. 570 s. ISBN 978-80-7464-386-6. S. 127.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 104.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi–Bog. Praha: Libri, 2006. 478–585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 539–541.

Reference

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.