Jaromír Nohavica

Pochází z Ostravy. První píseň napsal již v osmi letech. Na kytaru hraje od svých třinácti let, přičemž původně jeho otec chtěl, aby hrál na housle, k těm ale nepřilnul. Sám se však navíc naučil hrát na několik hudebních nástrojů. V letech 1978–1981 dálkově studoval na Střední knihovnické škole v Brně. Začal také studovat na Vysoké škole báňské, ale studia přerušil, vystřídal několik zaměstnání, načež raději zůstal volným textařem. V tomto oboru se proslavil textem Lásko, voníš deštěm pro Marii Rottrovou[1] (She’s Gone od Black Sabbath), ale psal také například pro Věru Špinarovou atd. Později začal samostatně vystupovat, v posledních letech i s kapelou. Spolupracoval s méně významnými regionálními kapelami, ale také například se skupinou Čechomor. Jako herec ztvárnil roku 2002 hlavní roli „Jarka Nohavici“ ve filmu Petra Zelenky Rok ďábla. Za hudbu k tomuto filmu dostal spolu s Čechomorem a Karlem Holasem Českého lva za nejlepší hudbu.

Postupně se stal jedním z nejpopulárnějších zpěváků a v roce 2004 získal i některá ocenění. Časopis Rock & pop vyhodnotil jako nejlepší české hudební album od roku 1989 jeho Divné století. Akademie populární hudby jej zařadila při vyhlašování výsledků ceny Anděl 2003 do Síně slávy a byl nominován ve dvou dalších kategoriích.[2] V cenách Anděl 2009 vyhrál v kategorii nejprodávanější album a v Anděl 2010 se stal zpěvákem dvacetiletí. Nesmírně populární jsou jeho živá vystoupení, v roce 2017 si například skvěle poradil s pražskou O2 arénou.[3]

Bydlí v Ostravě, předtím žil v Českém Těšíně. Má ženu Martinu a dvě děti – syna Jakuba a dceru Lenku. V roce 1997 získal titul mistra republiky ve stolní hře scrabble.[4] Jeho literárním oblíbencem je Bohumil Hrabal. V únoru 2008 bylo vydáno album Ikarus, které bylo nahráno na osmi koncertech v Ostravě v lednu 2008.

Dne 28. října 2017 obdržel z rukou českého prezidenta Miloše Zemana státní vyznamenání, medaili Za zásluhy v oblasti umění.[5] Nohavica dostal v roce 2017 také cenu Stříbrný lukostřelec. Nad tímto oceněním převzal záštitu český prezident Miloš Zeman a ruské velvyslanectví v Praze. Ruský prezident Vladimir Putin udělil Nohavicovi v roce 2018 Puškinovu medaili.[6]

V roce 2021 vyšla kniha španělského spisovatele Ángela Estebana Obklopeni knihami[7] v překladu Dominiky Černé. Kniha obsahuje životopisné medailony osobností, které strávily část svého života jako knihovníci. Za Českou republiku je uveden vedle Jiřího Mahena Jaromír Nohavica.

V březnu 2022 polské město Katovice vypovědělo smlouvu o pronájmu sálu, kde se měl v dubnu konat Nohavicův koncert. Organizátoři uvedli, že v době ruské invaze na Ukrajinu si lze těžko představit, aby v Katovicích vystupoval hudebník známý svým blízkým vztahem s Vladimirem Putinem.[6] V Polsku Nohavicovi zrušili koncerty plánované na rok 2022 pořadatelé v pěti polských městech, kromě Katovic jsou to Krakov, Varšava, Gdaňsk a Toruň.[8]

Pronájem svého sálu pro Nohavicův koncert, který se měl konat 12. května 2022, odmítla i Olomoucká univerzita a zdůvodnila to jeho kontroverzními postoji. V době války na Ukrajině a s ohledem na jednání prezidenta Ruské federace považuje pořádání této akce v prostorách UP za z morálního hlediska nepřípustné.[9]

Jako hlavní komunikační médium pro kontakt se svými fanoušky využívá internet. Na svém webu zveřejnil volně ke stažení MP3 album Pražská pálená[20] a stejně tak i na sklonku roku 2006 mini CD Od Jarka pod stromeček.[21] Pravidelně na svém webu zveřejňoval každé pondělí jednu píseň popsanou dobovými audio- a videoukázkami, fotografiemi a zejména komentářem mapujícím na pozadí dobových souvislostí celou svou tvorbu. Časem se však tato činnost stala pouze příležitostnou. Dlouhodobý a jedinečný projekt nese název Archiv pod lupou.[22] V roce 2010 vydal a přes internet distribuoval DVD z benefičního adventního koncertu, použil protokol BitTorrent.[23]

Jeho píseň Pane prezidente nazpívali Žamboši pod názvem Pane Nohavico a stěžují si v ní na těžký úděl folkového písničkáře.

Je velký fanoušek fotbalového klubu FC Baník Ostrava, nazpíval také klubovou hymnu „Baníčku, my jsme s tebou“. Je honorárním členem občanského sdružení Baník Baníku.[24]

Jaromír Nohavica, akordeonista Robert Kusmierski a bubeník Pavel Plánka, koncert Poruba, 2019

Zpívá především vlastní písně, také však překlady písní ruských autorů Vladimira Vysockého nebo Bulata Okudžavy – sám se mnohokrát zmínil o svém tíhnutí k ruským inspiracím. Zhudebnil a nazpíval některé básně ze Slezských písní Petra Bezruče, roku 1982 zhudebnil báseň „Dezertér“ ze sbírky Jiřího Šotoly „Za život“. Jeho písně jsou do značné míry oblíbené díky tomu, že zpívá o obyčejném životě a o člověku, jsou lyrickoepické, často však i ironizující. Nohavica ve své tvorbě používá nářečí z Ostravska a okolí Těšína.[25]

Vedle písničkářské tvorby překládá Mozartovy opery do češtiny. V roce 2006 obdržel za český překlad opery Cosi fan tutte Cenu Sazky a Divadelních novin. V roce 2007 přeložil operu Don Giovanni.[26]

Spoluúčasti

Těšínské niebo: Radovan Lipus, Jaromír Nohavica, Renata Putzlacher-Buchtová i Tomáš Kočko

• Folkové Vánoce (1989)
• Folkfórum – spolu… (1990)
• Morava '91 (1991)
• Folkový kolotoč I.
• Šťastné a veselé… (1992)
• Česká mše vánoční (1993)
• Vita '93 (1993)
• Hudba bez bariér (1996)
• Králíci, ptáci a hvězdy (1996)
• Pavlína Jíšová (1998)
• Neřež (1998)
• Sloni v porcelánu I. (1999)
• Sešli se I. (2002)
• Rok ďábla (Soundtrack) (2002)
• Romeo a Julie – muzikál na ledě (Soundtrack) (2003)
• Těšínské niebo (2004)
• Havěť všelijaká (2005)
• Strážce plamene (2006)
• 50 miniatur (2007)
• Moravský folk v Lucerně (2009)
• Inzerát (2012)
• Wabi & Ďáblovo stádo – Příběhy písní (2014)

Výběry

graffiti ve Varšavě

• Hity folk & country 1998
• Nejhezčí folkové písničky
• Barvy českého folku
• Nejhezčí folkové písničky 2
• České hity 90. let

• 2011 – Premio Tenco „za autorské písně“[28]
• 2017 – medaile Za zásluhy 1. stupeň (2017) (udělená Milošem Zemanem)[29]
• 2017 – Stříbrný lukostřelec „za rozvoj česko-ruských vztahů“[29]
• 2018 – Puškinova medaile (2018) (udělená Vladimirem Putinem)[30][31][32]