Leopold II.

Leopold II. (5. května 1747 Vídeň1. března 1792 Vídeň) byl předposlední císař římský, král český, král uherský, markrabě moravský, velkovévoda toskánský (jako (Petr) Leopold I.) atd. z dynastie habsbursko-lotrinské.

Leopold II.
Císař Svaté říše římské, král český, uherský a chorvatský, arcivévoda rakouský, velkovévoda toskánský etc.
Leopold II.
Doba vlády 17901792
Korunovace 9. říjen 1790, Frankfurt nad Mohanem
(římským císařem)
15. listopad 1790, Budín
(uherským králem)
6. září 1791, Praha
(českým králem)
Narození 5. května 1747
Vídeň,
Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 1. března 1792 (44 let)
Vídeň,
Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Pohřben Císařská hrobka ve Vídni
Předchůdce Josef II.
František II.
(v Toskánsku)
Nástupce František I.
Ferdinand III.
(v Toskánsku)
Královna Marie Ludovika Španělská
Potomci Marie Terezie
František
Ferdinand
Marie Anna
Karel Ludvík
Alexandr Leopold
Albert (1773–1774)
Maxmilián (1774–1778)
Josef Antonín
Marie Klementina
Antonín Viktor
Marie Amálie
Jan
Rainer Josef
Ludvík
Rudolf Jan
Dynastie Habsbursko-Lotrinská
Otec František I. Štěpán Lotrinský
Matka Marie Terezie
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Toskánský velkovévoda

Leopold II. se svým bratrem Josefem II., obraz Pompea Batoniho

Byl až devátým dítětem královny Marie Terezie, ale vzhledem k množství dcer druhým nejstarším synem, který se dožil vyššího věku. V roce 1765 se oženil s dcerou španělského krále Karla III. Marií Ludovikou.

V témže roce zdědil po otci Františku I. Štěpánovi Lotrinském velkovévodství toskánské a usídlil se ve Florencii.

Z tohoto místa sledoval překotné reformní počínání svého bratra Josefa II. na trůně ve Vídni a na rozdíl od něj se stal postupně otcem 16 dětí, jimž se po zdravotní stránce převážně dařilo dobře. Tři čtvrtiny z nich byli synové.

Prováděl reformy (zrušení cechů, zrušení toskánské armády a její nahrazení občanskou milicí, zrušení trestu smrti…) v postupných krocích a pokud možno v takové podobě, aby nevyvolávaly konflikty.

Nebyl však zároveň zastáncem budování mohutného centrálního aparátu, který vznikal v sídle habsburské monarchie.

Bratr Josef II.

V posledních letech své vlády v Toskánsku se začal obávat vzrůstajících nepokojů v Německu a Uhersku – dominií jeho rodiny – které byly přímým důsledkem metod vládnutí jeho bratra. Leopold a Josef byli k sobě citově připoutaní a často se setkávali před i po smrti jejich matky. Když ho ale už těžce nemocný Josef požádal, aby přišel do Vídně a stal se spoluvládcem, Leopold se vyhnul odpovědi.

Věděl, že bude muset převzít vládu po Josefovi, nechtěl ale zdědit jeho nepopularitu. Když Josef II. 20. února 1790 zemřel, pobýval Leopold ještě stále ve Florencii a odcestoval až 3. března.

Král a císař

Památník u příležitosti Leopoldovy korunovace, Frankfurt, 1790

Do Vídně se tedy Leopold přesunul až po smrti bezdětného bratra v roce 1790 jako posléze korunovaný císař Svaté říše římské a král uherský Leopold II. Rychle se rozhodl řešit zděděné problémy, jež se nahromadily především v posledním roce Josefovy vlády.

Pro uklidnění šlechty potvrdil zrušení berního a urbariálního patentu a církev si na druhé straně přiblížil, když vrátil výchovu kněží z generálních seminářů do jejích rukou. Uvolnil také pořádání pro lid dříve obvyklých procesí či poutí. Byl otevřený k návrhům z nejrůznějších stran, protože věděl, že čím více jich bude, tím si bude moci vybrat více času na jejich prostudování a sloučení, které často ani nebude možné.

Klid se snažil nastolit i na dalších místech, kde jeho předchůdce vyvolal rozpory. Rychle ukončil tažení na Balkáně proti Turkům (mírem ve Svišťově), protože potřeboval uklidnit Prusko. Podařilo se mu brzy zvládnout neklidnou situaci i na území Uher a povstání v Rakouském Nizozemí (dnešní Belgii).

Postupem času věnoval stále větší pozornost Francii, kde již dávno zuřila revoluce, která se osobně dotýkala jeho sestry Marie Antoinetty, a která především hrozila překročit hranice v podobě odezvy v jiných zemích. Vydal tedy s pruským králem Fridrichem Vilémem II. v srpnu 1791 tzv. Pilnickou deklaraci, na jejímž základě byla v únoru příštího roku mezi Pruskem a habsburskou monarchií uzavřena spojenecká smlouva namířená proti revoluční Francii.

Vztah k českým zemím

Z pohledu Čechů se odlišoval od svého bratra i tím, že nechal vrátit svatováclavské klenoty do Prahy a 6. září 1791 se v katedrále sv. Víta nechal korunovat českým králem. Císař česky rozuměl a v centru Čech tehdy dokonce pobyl několik týdnů.

Nejen Praha žila několik měsíců touto událostí – u příležitosti takovéto vzácné návštěvy se technika předháněla s uměním, když se v Klementinu konala první česká průmyslová výstava a v Nosticově divadle byla pro změnu hrána objednaná Mozartova opera La Clemenza di Tito. Nový panovník byl přístupný mnoha setkáním, takže bylo možné, aby se přímo seznámil např. s názory Josefa Dobrovského.

Úmrtí

Císař Leopold II. zemřel nečekaně rychle, sotva stačil stabilizovat poměry v zemi a její vnější vztahy. Příčinou úmrtí bylo zřejmě srdeční selhání. Podle rodové tradice bylo mrtvé tělo rozděleno na tři části. Nabalzamované tělo bylo pochováno v Toskánské hrobce, která je součástí Císařské hrobky pod kostelem kapucínů ve Vídni. Jeho srdce je uloženo v Hrobce srdcí v augustiniánském kostele a vnitřní orgány ve Vévodské hrobce svatoštěpánské katedrály. Jeho kenotaf (prázdný náhrobek) od Franze Antona Zaunera se nachází v kapli sv. Jiří v augustiniánském kostele.

Potomci

Leopold s rodinou

Leopold měl se svou ženou Marii Ludovikou Španělskou 16 dětí (12 synů a 4 dcery):

  1. 1788 Alžběta Vilemína Württemberská (1767–1790)
  2. 1790 Marie Tereza Neapolsko-Sicilská (1772–1807)
  3. 1808 Marie Ludovika Beatrix z Modeny (1787–1816)
  4. 1816 Karolína Augusta Bavorská (1792–1873)
  1. 1799 Alexandra Pavlovna
  2. 1815 Hermína z Anhalt-Bernburg-Schaumburg-Hoymu
  3. 1819 Marie Dorotea Württemberská

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Mikuláš František Lotrinský
 
 
Karel V. Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Klaudie Lotrinská
 
 
Leopold Josef Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Ferdinand III. Habsburský
 
 
Eleonora Marie Josefa Habsburská
 
 
 
 
 
 
Eleonora Magdalena Gonzagová
 
 
František I. Štěpán Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Ludvík XIII.
 
 
Filip I. Orleánský
 
 
 
 
 
 
Anna Rakouská
 
 
Alžběta Charlotta Orleánská
 
 
 
 
 
 
Karel I. Ludvík Falcký
 
 
Alžběta Šarlota Falcká
 
 
 
 
 
 
Šarlota Hesensko-Kasselská
 
Leopold II.
 
 
 
 
 
Ferdinand III. Habsburský
 
 
Leopold I.
 
 
 
 
 
 
Marie Anna Španělská
 
 
Karel VI. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Filip Vilém Falcký
 
 
Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Amálie Hesensko-Darmstadtská
 
 
Marie Terezie
 
 
 
 
 
 
Anton Ulrich Brunšvicko-Wolfenbüttelský
 
 
Ludvík Rudolf Brunšvicko-Wolfenbüttelský
 
 
 
 
 
 
Alžběta Juliana Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Norburská
 
 
Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
 
 
 
 
Albrecht Arnošt I. Öttingenský
 
 
Kristýna Luisa Öttingenská
 
 
 
 
 
 
Kristýna Frederika Württemberská
 

Odkazy

Literatura

Související články

Externí odkazy

Předchůdce:
Josef II.
Český král
17901792
Nástupce:
František I.
Předchůdce:
Josef II.
Uherský král
17901792
Nástupce:
František I.
Předchůdce:
---
Král Haličsko-Lodomerský
17901792
Nástupce:
František I.
Předchůdce:
Josef II.
Flanderský hrabě
Leopold I.
17901792
Nástupce:
František I.
Předchůdce:
Josef II.
Hlava dynastie
17901792
Nástupce:
František I.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.