Anton Ulrich Brunšvicko-Wolfenbüttelský

mladý Anton Ulrich

Anton Ulrich byl druhým přeživším synem vévodského páru. On i jeho sourozenci získali vzdělání u dvora ve Wolfenbüttelu od učitelů, jako byli Justus Georg Schottel a Sigmund von Birken. V uměleckém směru byl ovlivněn nevlastní matkou Alžbětou Sofií Meklenburskou (1613–1676). Sestrou Antona Ulricha byla Sibilla Uršula Brunšvicko-Lüneburská (1629–1671), která vynikla jako spisovatelka a překladatelka. Studoval na univerzitě v Helmstedtu, kde získal doktorát z teologie.

Na své poznávací cestě zavítal do Itálie a Nizozemska, setkal se s Madeleine de Scudéry a vášnivě se začal zajímat o divadlo. Když se v roce 1656 oženil s Alžbětou Juliánou (1633–1704), dcerou vévody Friedricha Šlesvicko-Holštýnsko-Sønderbursko-Norburského, napsal při této příležitosti divadelní hru.

Po smrti svého otce Augusta II. mladšího v roce 1666 se vládnoucím vévodou stal starší bratr Rudolf August a Anton Ulrich byl jeho zástupcem. Rudolf August měl větší zájem o lov a knihovnu než o vládní záležitosti a většinu rozhodnutí nechal na svém mladším bratrovi. V roce 1685 oficiálně učinil Antona Ulricha spoluvládcem se stejnými právy. Mladý vévoda musel bojovat proti vzpurnému městu Brunšvik, jehož občané nakonec museli přijmout jeho vládu v roce 1671. V následujícím roce však jeho hlavní starostí bylo soupeření s jeho bratrancem vévodou Ernestem Augustem, který vládl od roku 1679 Brunšvickém vévodství v Calenbergu. Bratranci Ernestu Augustovi bylo v roce 1692 císařem Leopoldem I. přiděleno povýšení Hannoverska na kurfiřtství. Mezi bratranci vzrostlo napětí, protože Anton i Rudolf nebyli upřednostněni podle práva prvorozenectví. Zatímco se Hannoversko a Lüneburské knížectví postavily ve válce o španělské dědictví na stranu římského císaře, Anton Ulrich se rozhodl uzavřít dohodu s francouzským králem Ludvíkem XIV.. Následně Hannoversko a Lünebursko napadly v březnu 1702 knížectví Wolfenbüttel. Anton Ulrich byl téměř zajat. Na rozkaz císaře byl Anton Ulrich sesazen jako vévoda přes protesty svého bratra a Rudolf August zůstal jako jediný vládce Wolfenbüttelu, zatímco mladší bratr uprchl do Gothy. V dubnu 1702 podepsal Rudolf August dohodu uznávající přednostní právo vévodům Hannoverského kurfiřtství, se kterou později souhlasil i Anton Ulrich.

Anton Ulrich portrét od Hyacintha Rigauda

Po smrti Rudolfa Augusta v roce 1704 převzal vládu znovu Anton Ulrich. Pokračoval v urovnávání sporů se svým hannoverským bratrancem Jiří Ludvíkem, který v roce 1705 zdědil také Lünebursko. V roce 1706 bylo dosaženo konečné dohody mezi oběma knížectvími. Wolfenbüttelsko se rovněž vzdalo všech nároků vůči Sasko-lauenburskému vévodství a obdrželo několik menších statků jako odškodnění. V roce 1704 uzavřel dohodu se svou sestřenicí Amálií Vilemína Brunšvicko-Lüneburskou, která byla manželkou budoucího císaře Josefa I., o uzavření manželství mezi jeho vnučkou Alžbětou Kristýnou s Josefovým bratrem, pozdějším císařem Karlem VI.. V roce 1709 Anton Ulrich konvertoval ke katolické církvi. Zemřel ve věku 80 let na zámku Salzdahlum. Jeho nástupcem byl jeho nejstarší žijící syn August Vilém Brunšvicko-Wolfenbüttelský .

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anthony Ulrich, Duke of Brunswick-Wolfenbüttel na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Anton Ulrich Brunšvicko-Wolfenbüttelský na Wikimedia Commons