Karel III. Španělský

Poté, co zdědil Parmu a Piacenzu, se stal vévodou jako Karel I. Parmu ale ztratil v roce 1735 vídeňským mírem ve prospěch Habsburské monarchie, zato byl ale uznán jako právoplatný král sicilský a neapolský. Spolu s tím se také vzdal toskánského dědictví, které získal František I. Štěpán Lotrinský (a Toskánsko se tak stalo sekundogeniturou Habsburků).

Poté, co jeho bratr Filip Parmský získal v roce 1748 od Marie Terezie zpět Parmské vévodství, vzdal se Karel svého nároku v bratrův prospěch. Ten poté založil parmskou linii rodu známou jako dynastie Bourbon-Parma.

Během války o polské následnictví (1733–1735) se Karlovi podařilo s pomocí otce španělského krále Filipa V. dobýt Sicilské a Neapolské království a stal se jejich legitimním králem. Po skončení války o polské následnictví se sice musel vzdát Parmy, ale byl uznán za krále obou těchto království. Vládl jako král sicilský Karel VI. a král neapolský jako Karel VII.

Během vlády se Karel opíral se hlavně o ministra Tanucciho, vzdělaného a pokrokového státníka, podporoval průmysl, obchod a zavedl mnohé úpravy ve státního zřízení. Válek o dědictví rakouské se účastnil zprvu na straně Španělska, ale v roce 1742 ho donutilo anglické loďstvo k neutralitě.

Když se v roce 1759 stal namísto svého bratra králem španělským, zřekl se království Neapolského a Sicilského ve prospěch svého třetího syna Ferdinanda (první syn Filip byl nemocný a druhý Karel byl následníkem Španělska). Ten poté založil novou linii rodu, a to Bourbonsko-neapolsko-sicilskou.

Roku 1759 se stal jako Karel III. po smrti svého bratra Ferdinanda VI. španělským králem. Vládl v duchu osvícenského absolutismu. Za jeho vlády se povznesl blahobyt země, zejména podporováním obchodu, zakládáním továren, silnic, průplavů, mostů, zúrodňováním půdy. Také omezil inkvizici a 1. dubna 1767 vypověděl ze země jezuity. Roku 1771 založil řád Karla III.

V zahraniční politice se mu dařilo o poznání méně. Podle bourbonské rodinné smlouvy se účastnil neúspěšné války s Francií a Portugalskem, v níž Španělsko utrpělo veliké ztráty a ztratilo v roce 1763 Floridu. Karlovi se také nepodařilo získat zpět Gibraltar.

Po jeho smrti v roce 1788 nastoupil na trůn jeho nejstarší syn Karel IV.

• GRANADOS, Juan. Španělští Bourboni (původním názvem: Breve historia de los Borbones espanoles). 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2012. 264 s. ISBN 978-80-247-4097-3. S. 69–90. (čeština)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel III. Španělský na Wikimedia Commons
• http://www.thepeerage.com/p10352.htm#i103519
• Biografie Karla III. na stránkách Biblioteca Virtual Miguel Cervantes (virtuální knihovny Miguela Cervantese) (španělsky)
• Portréty Karla III.

Předchůdce: Antonín Parmský

Parmský vévoda Karel I. 1731–1734

Nástupce: Karel VI.

Předchůdce: Karel VI.

Sicilský král Karel VI. 1734–1759

Nástupce: Ferdinand III.

Předchůdce: Karel VI.

Neapolský král Karel VII. 1734–1759

Nástupce: Ferdinand IV.

Předchůdce: Ferdinand VI.

Španělský král 1759–1788

Nástupce: Karel IV.