Karel III. Španělský

Karel III. Španělský (španělsky Carlos III de Borbón, 20. ledna 1716 v Madridu14. prosince 1788 tamtéž), zvaný El Político, byl v letech 17311735 vévoda z Parmy jako Karel I., v letech 17341759 král sicilský jako Karel VI. a král neapolský jako Karel VII. a konečně král španělský v letech 17591788. Pocházel ze španělské větve panovnické dynastie Bourbonů (Bourbon-Anjou).

Karel III.
král španělský
král neapolský a sicilský
vévoda parmský a piacenzský
Karel III. Španělský na portétu Antona Rafaela Mengse
Doba vlády Parma:
26. února 173111. prosince 1734
Neapolsko a Sicílie:
2. září 17346. října 1759
Španělsko:
10. srpna 175914. prosince 1788
Tituly Jeho katolické Veličenstvo (od 1759)
Jeho Veličenstvo (1734-1759)
Jeho královská Výsost
Křest 25. ledna 1716
Narození 20. ledna 1716
Madrid, Španělsko
Úmrtí 14. prosince 1788 (72 let)
Madrid, Španělsko
Pohřben Královská hrobka kláštera El Escorial
Předchůdce Parma:
Antonín Parmský
Neapolsko a Sicílie:
Karel VI.
Španělsko:
Ferdinand VI.
Nástupce Parma:
Filip Parmský
Neapolsko a Sicílie:
Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský
Španělsko:
Karel IV.
Královna Marie Amálie Saská (1724–1760)
Rod Kapetovci
Dynastie Bourbon-Anjou
Otec Filip V.
Matka Alžběta Parmská z rodu Farnese
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ

Byl třetím mužským potomkem Filipa V. a první syn s jeho druhou chotí, Alžbětou Farnese (dědička Parmy), tím pádem nevlastním bratrem Ferdinanda VI., jenž nastoupil na trůn po svém otci na španělský trůn.

Vláda

Karel III. jako král Neapole a Sicílie

Jelikož měl Karlův otec syny z prvního manželství, nebylo pro něho zprvu naděje na trůn nikterak velké. To se ale postupně změnilo. Jako prvorozený syn své matky byl uznán dědicem Parmy po vymřelé dynastii Farnese (vévodství parmské a piacenzské (1731) a také se stal uznaným dědicem Toskánska po vymřelé Medicejské dynastii. Karel se tak uplatnil v rodinné politice v boji o znovuzískání španělského vlivu v Itálii.

Parma

Poté, co zdědil Parmu a Piacenzu, se stal vévodou jako Karel I. Parmu ale ztratil v roce 1735 vídeňským mírem ve prospěch Habsburské monarchie, zato byl ale uznán jako právoplatný král sicilský a neapolský. Spolu s tím se také vzdal toskánského dědictví, které získal František I. Štěpán Lotrinský (a Toskánsko se tak stalo sekundogeniturou Habsburků).

Poté, co jeho bratr Filip Parmský získal v roce 1748 od Marie Terezie zpět Parmské vévodství, vzdal se Karel svého nároku v bratrův prospěch. Ten poté založil parmskou linii rodu známou jako dynastie Bourbon-Parma.

Neapolsko a Sicílie

Během války o polské následnictví (1733–1735) se Karlovi podařilo s pomocí otce španělského krále Filipa V. dobýt Sicilské a Neapolské království a stal se jejich legitimním králem. Po skončení války o polské následnictví se sice musel vzdát Parmy, ale byl uznán za krále obou těchto království. Vládl jako král sicilský Karel VI. a král neapolský jako Karel VII.

Během vlády se Karel opíral se hlavně o ministra Tanucciho, vzdělaného a pokrokového státníka, podporoval průmysl, obchod a zavedl mnohé úpravy ve státního zřízení. Válek o dědictví rakouské se účastnil zprvu na straně Španělska, ale v roce 1742 ho donutilo anglické loďstvo k neutralitě.

Když se v roce 1759 stal namísto svého bratra králem španělským, zřekl se království Neapolského a Sicilského ve prospěch svého třetího syna Ferdinanda (první syn Filip byl nemocný a druhý Karel byl následníkem Španělska). Ten poté založil novou linii rodu, a to Bourbonsko-neapolsko-sicilskou.

Španělsko

Roku 1759 se stal jako Karel III. po smrti svého bratra Ferdinanda VI. španělským králem. Vládl v duchu osvícenského absolutismu. Za jeho vlády se povznesl blahobyt země, zejména podporováním obchodu, zakládáním továren, silnic, průplavů, mostů, zúrodňováním půdy. Také omezil inkvizici a 1. dubna 1767 vypověděl ze země jezuity. Roku 1771 založil řád Karla III.

V zahraniční politice se mu dařilo o poznání méně. Podle bourbonské rodinné smlouvy se účastnil neúspěšné války s Francií a Portugalskem, v níž Španělsko utrpělo veliké ztráty a ztratilo v roce 1763 Floridu. Karlovi se také nepodařilo získat zpět Gibraltar.

Po jeho smrti v roce 1788 nastoupil na trůn jeho nejstarší syn Karel IV.

Rodina

V roce 1737 uzavřel sňatek s Marií Amálií Saskou (1724–1760), dcerou Fridricha Augusta II., kurfiřta saského a krále polského a litevského velkovévody. Navzdory tomu, že manželství bylo předem dohodnuto bez nich, manželé si rozuměli. Narodilo se jim celkem 13 dětí:

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Ludvík XIII.
 
 
Ludvík XIV.
 
 
 
 
 
 
Anna Rakouská
 
 
Ludvík Francouzský
 
 
 
 
 
 
Filip IV. Španělský
 
 
Marie Tereza Habsburská
 
 
 
 
 
 
Izabela Bourbonská
 
 
Filip V. Španělský
 
 
 
 
 
 
Maxmilián I. Bavorský
 
 
Ferdinand Maria Bavorský
 
 
 
 
 
 
Marie Anna Habsburská
 
 
Marie Anna Bavorská
 
 
 
 
 
 
Viktor Amadeus I. Savojský
 
 
Jindřiška Adéla Marie Savojská
 
 
 
 
 
 
Kristina Bourbonská
 
Karel III. Španělský
 
 
 
 
 
Odoardo I. Farnese
 
 
Ranuccio II. Farnese
 
 
 
 
 
 
Markéta Medicejská
 
 
Eduard Parmský
 
 
 
 
 
 
František I. d'Este
 
 
Isabela d´Este
 
 
 
 
 
 
Marie Kateřina Farnese
 
 
Alžběta Parmská
 
 
 
 
 
 
Wolfgang Vilém Neuburský
 
 
Filip Vilém Falcký
 
 
 
 
 
 
Magdalena Bavorská
 
 
Dorotea Žofie Falcko-Neuburská
 
 
 
 
 
 
Jiří II. Hesensko-Darmstadtský
 
 
Alžběta Amálie Hesensko-Darmstadtská
 
 
 
 
 
 
Žofie Eleonora Saská
 

Odkazy

Literatura

  • GRANADOS, Juan. Španělští Bourboni (původním názvem: Breve historia de los Borbones espanoles). 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2012. 264 s. ISBN 978-80-247-4097-3. S. 69–90. (čeština)

Externí odkazy

Předchůdce:
Antonín Parmský
Parmský vévoda
Karel I.
17311734
Nástupce:
Karel VI.
Předchůdce:
Karel VI.
Sicilský král
Karel VI.
17341759
Nástupce:
Ferdinand III.
Předchůdce:
Karel VI.
Neapolský král
Karel VII.
17341759
Nástupce:
Ferdinand IV.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.