Korunovace uherských panovníků

Pohled do presbyteria katedrály sv. Martina v Bratislavě, městě korunovací. Na stěně vlevo je umístěn seznam všech zde korunovaných panovníků.

První uherský král Štěpán I. měl být korunován o Vánocích roku 1000 v Ostřihomské bazilice svatého Vojtěcha z rukou arcibiskupa ostřihomského. Štěpán I. deset let poté ve Stoličném Bělehradě (Székesfehérváru) založil baziliku Nanebevzetí Panny Marie. Po jeho smrti zde také byly uloženy jeho ostatky. Bazilika s hrobem prvního krále se na 500 let stala tradičním místem královských korunovací a byly zde uloženy korunovační klenoty.[1] Poslední král, který zde podstoupil korunovaci byl Ferdinand I. Habsburský 3. listopadu 1527. O den později byla korunována jeho manželka Anna Jagellonská. Úplně poslední osobou zde korunovanou byla 23. února 1539 Isabela Jagellonská, manželka krále Jana Zápolského a sestřenice Anny Jagellonské.

Po bitvě u Moháče v srpnu roku 1526, při které zahynul i uherský král Ludvík Jagellonský a následné turecké okupaci jižní oblasti Uherska (včetně Budína, korunovačního města Stoličného Bělehradu a Ostřihomi) vyvstala potřeba stanovení nového správního centra země. Mělo to být město, ve kterém by byla zaručena bezpečnost panovníka a církevních hodnostářů a současně co nejblíže k Vídni. Volba tak padla na Prešpurk (dnešní Bratislavu) a korunovačním chrámem se trvale stala katedrálu svatého Martina v Bratislavě. Královské korunovace se v Prešpurku se několika výjimkami konaly mezi lety 1563 a 1830. Bratislava jako nové město korunovací zažila v tomto období svůj největší rozmach. Stala se sněmovním městem království, sídlem krále, arcibiskupa a nejdůležitějších institucí země. Prvním zde korunovaným králem byl Maxmilián II. Habsburský (syn Ferdinanda I. a Anny). Poslední korunovace v Prešpurku proběhla 28. září 1830, kdy byl korunován mladším králem Ferdinand V. (rakouský císař Ferdinand I.).[5]

Korunovace Ferdinanda III. v prosinci 1625 nebyla kvůli probíhajícímu moru provedena v bratislavské katedrále, ale ve františkánském kostele Nanebevzetí Panny Marie v Šoproni u hranicích s Rakouskem. V Šoproni byla roku 1681 korunována i Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská, třetí manželka Leopolda I.

František I. byl společně se svou první manželkou v červnu 1792 korunován v kostele svaté Máří Magdaleny v Budíně.[5] Františkovi další manželky byly korunovány opět v bratislavské katedrále. Po vyhlášení rakousko-uherského vyrovnání a vzniku Rakousko-Uherska byli poslední dva uherští králové korunováni v Matyášově chrámu (kostel Nanebevzetí Panny Marie) v Budapešti.

• 
  Ruiny baziliky v Székesfehérváru
• 
  Katedrála svatého Martina, Bratislava
• 
  Matyášův chrám, Budapešť

Karel IV. s korunou, žezlem a korunovačním pláštěm

V novověku korunovace probíhaly přibližně takto: Ráno v den korunovace zazněly výstřely z děl. Král v uherské uniformě přijel na koňském hřbetu ke kostelu, kde byl přivítán arcibiskupem ostřihomským. Královna naopak přijela v kočáru. Korunovace vycházela ze římského pontifikálu a mohučského korunovačního řádu, který sloužil i jako základ pro korunovační řád českých králů. V chrámu se arcibiskup otázal krále, zda bude ochraňovat království, víru a církev svatou. Po králově souhlasu složil král korunovační přísahu a arcibiskup odříkal modlitbu. Během zpěvu Litanií král poklekl před oltář a byl arcibiskupem pomazán na pravém předloktí a mezi rameny. Poté arcibiskup opět pronesl modlitbu a byla začata mše. Po antifoně Graduále a Aleluja byly královi předány korunovační klenoty. Nejprve byl král během promluvy arcbiskupa opásán Mečem svatého Štěpána a přes ramena mu byl oblečen korunovační plášť. Následně král třikrát pozdvihl meč (vlevo, vpravo a vpřed). Klečící král byl poté korunován arcibiskupem za pomoci palatina a bylo mu do levé ruky předáno žezlo. Z úst palatina zaznělo „Vivat rex! Éljen a király!” („Ať žije král!”) a král byl usazen na trůn, načež bylo zpíváno Te Deum, následované Responsoriem. Mše byla zakončena arcibiskupovou modlitbou a gratulovací novému králi.[1]

Korunovace královny tradičně probíhaly den po korunovaci krále. Pokud se král oženil až po své korunovaci, tak jeho manželka většinou podstoupila samostatnou korunovaci. Poslední dvě královny byly korunovány po korunovaci manželka. Královna byla nejprve pomazána a poté byla královně položena na rameno koruna svatého Štěpána a byla zde přidržována biskupy do té chvíle než byla (arci)biskupem korunována domácí korunou. Svatoštěpánská koruna pak byla vrácena na královu hlavu a královský pár se usadil na trůn.[1]

Po skončení korunovace král opětovně složil veřejně přísahu (předříkanou králi arcibiskupem) a pasoval vybrané osoby na rytíře Zlaté ostruhy (aranysarkantyús lovag). Obdobně jako u českého zvyku po korunovaci pasovat rytíře Svatého Václava, se ani zde nejednalo o udělení dědičného titulu nebo členství v dynastickém nebo záslužném řádu, ale pouze o čestné vyznamenání bez jakéhokoliv privilegia. Vyznamenané navrhoval palatin a po roce 1867 pak předseda uherské vlády. Stejně jako u české obdoby nebyl počet jasně daný a měnil se při každé korunovaci. Např. Albrecht Habsburský pasoval 84, Karel III. 6, Marie Terezie 44, Leopold II. 33, František II. 48, Ferdinand V. 27, František Josef I. 28 a Karel IV. 47 rytířů.

Na nádvoří Budínského hradu (při poslední korunovaci) byl ze zeminy shromážděné ze všech uherských žup navršen umělý kopec na který korunovaný král vyjel na koni a na vrchu kopce ukázal mečem do čtyřech světových stran (symbolické vyjádření vůle chránit Uhersko). Poté se v Budínském hradu konala korunovační hostina a ve městě probíhaly lidové slavnosti.

• 
  Korunovace Štěpána III. (1162)
• 
  Ferdinand V. na koni ukazuje mečem na světové strany (1830)
• 
  Korunovace Františka Josefa I. (1867)
• 
  Karel IV. skládá korunovační slib (1916)

V následujícím seznamu mohou chybět některé údaje. Pomozte Wikipedii tím, že je doplníte.