Filip Vilém Falcký

Narodil se jako syn falckraběte Wolfganga Viléma Neuburského a jeho manželky, bavorské princezny Magdaleny.

Chlapci se dostalo pečlivé katolické výchovy, jeho vzdělání měli na starosti učitelé z řad jezuitů. Dětství strávil v Neuburg an der Donau nebo v Düsseldorfu.

8. června roku 1642 se ve Varšavě oženil s Annou Kateřinou Konstancí, nejmladším dítětem i dcerou ze sedmi potomků polského krále Zikmunda III. Wasy a jeho druhé manželky Konstance Habsburské. Anna s sebou přinesla věno 243 333 tolarů, klenoty v hodnotě 300 000 tolarů, cennosti ze zlata a stříbra, tkaniny a perské koberce. Její majetek zahrnoval i usedlosti v Itálii ve Fogii, Kalábrii a Abruzzu (dědictví po Annině prabábě Boně Sforze).

Jejich jediný potomek (chlapec) se narodil a zemřel 9. června 1645. Další děti již z manželství nevzešly. Anna sama pak zemřela 8. října 1651.

Podruhé se Filip Vilém oženil 3. září 1653; jeho vyvolenou se stala Alžběta Amálie Hesensko-Darmstadtská, dcera hesenského lankraběte Jiřího II. a jeho manželky Žofie Eleonory, saské princezny. Alžběta porodila 17 dětí (těhotná byla dokonce 23krát), z nichž 14 se dožilo dospělého věku a sehrálo důležitou roli v historii Evropy.

• Eleonora Magdalena (1655–1720) – ∞ 1786 císař Leopold I.
• Marie Adéla (*/† 1656)
• Žofie Alžběta (1657–1658)
• Jan Vilém (1658–1716) – falcký kurfiřt v letech 1690–1716

1. ∞ 1678 arcivévodkyně Marie Anna Josefa Habsburská (1654–1689)
2. ∞ 1691 Anna Marie Luisa Medicejská (1667–1743)

• Wolfgang Jiří (1659–1683) – biskup "ad personam" v Kolíně
• Ludvík Antonín (1660–1694) – wormský biskup, Velmistr řádu německých rytířů
• Karel III. Filip (1661–1742) – falcký kurfiřt v letech 1716–1742

1. ∞ 1688 princezna Ludovika Karolína Charlotte z Radziwiłłu-Birze (1667–1695), vdova po princi Ludvíku Braniborském
2. ∞ 1701 princezna Tereza Kateřina Lubomirská (1683–1712)
3. ∞ 1728/29 (morganatický sňatek) hraběnka Violanta Marie Tereza Thurn-Taxis (1683–1734)

• Alexandr Zikmund (1663–1737) – augsburský biskup
• František Ludvík (1664–1732) – biskup vratislav a wormský, arcibiskup mohučský a trevírský
• Fridrich Vilém (1665–1689) – Kanovník v Münsteru
• Marie Žofie (1666–1699)

∞ 1687 portugalský král Petr II. z rodu Braganza

• Marie Anna (1667–1740)

∞ 1690 španělský král Karel II.

• Filip Vilém (1668–1693)

∞ 1690 princezna Anna Marie Františka Toskánská (1672–1741) (Sasko-Lauenburská)

• Dorotea Žofie (1670–1748), matka Alžběty Parmské-Farnese, španělské královny

1. ∞ 1690 parmský vévoda Eduard II. Farnese,
2. ∞ 1696 parmský vévoda František Farnese (1678–1727) (nevlastní mladší bratr prvního manžela)

• Hedvika Alžběta (1673–1722)

∞ 1691 polský kralevic Jakub Ludvík Sobieski (1668–1737)

• Jan (*/† 1675)
• Leopoldina Eleonora (1679–1693) – zemřela jako snoubenka bavorského kurfiřta Maxmiliána II. Emanuela

Roku 1685 roku zemřel bez potomků falcký kurfiřt Karel II. a v jeho osob vymírá i protestantská linie Pfalz-Simmern. Titul kurfiřta i zemi převzal Filip Vilém jako představitel katolické linie Pfalz-Neuburg (potomci německého krále Ruprechta III. Falckého). Vládcem země se tedy stal panovník jiného vyznání, než většina jejích obyvatel. Filip Vilém se zavázal Karlovi být vládcem tolerantním, avšak u obyvatel vyznávajících kalvinismus jeho nástup vzbudil silné negativní emoce. Díky tolerantní náboženské politice se kurfiřtovi, který usiloval o rovnoprávné postavení všech konfesí, dařilo předcházet rozmíškám kvůli vyznání.

Vyvstal však jiný závažný problém, a sice dědické nároky, které vznesl francouzský král Ludvík XIV. jménem své švagrové (manželky jeho mladšího bratra Filip I. Orleánského) Alžběty Šarloty, sestry Karla II. Jednání skončila bez úspěchu a v září roku 1688 vtáhla francouzská vojska do Rýnské Falce, zahájivše systematicky dobývání pomocí taktiky spálené země. V důsledku toho vypukl devastující válečný konflikt, Devítiletá válka (1688–1697), kdy se proti Francii Ludvíka XIV. postavila koalice evropských států (Augšpurská liga) s cílem zamezit další francouzské územní expanzi. Titul falckého kurfiřta nakonec zůstal v rukou katolické linie Wittelsbachů, kam přešel po smrti Karla II. Falckého, ovšem za cenu zničení do té doby kvetoucí země.

Konce a vyřešení tohoto konfliktu se však již Filip Vilém nedočkal. Počátkem roku 1690 se vypravil do Vídně na korunovaci svého vnuka Josefa I. německým králem (3. ledna 1690). Zemřel ve Vídni 2. září 1690 a byl pochován v rodném Neuburgu.