Josef Habsbursko-Lotrinský

Narodil se jako deváté dítě toskánskému velkovévodovi Leopoldovi a Marii Ludovice Španělské. Mládí prožil ve Florencii. Učil se jazyky a domluvil se německy, italsky, latinsky a francouzsky. Jeho učiteli byli hrabě Fridrich Manfredini a F. A. Zeiller, který ho učil právnímu oboru.[1] Roku 1790, po zvolení Josefova otce císařem, přesídlila rodina do Vídně.

V roce 1795 se stal, po smrti svého staršího bratra Alexandra, uherským místodržitelem a o rok později byl uherským sněmem zvolen za palatina. Tuto funkci zastával půl století až do své smrti. Zasloužil se o hospodářský a kulturní rozvoj země. V napoleonských válkách se třikrát stal vrchním velitelem ozbrojeného odporu tamní šlechty. Roku 1840 přispěl k propuštění opozičních vůdců Miklóse Wesselényiho a Lájose Kossutha.[1]

V roce 1802 podpořil vznik uherského národního muzea. Byl pro založení školy pro důstojníky, nazvané Ludoviceum, která byla uvedena do provozu v roce 1835. Na výstavbu Uherské akademie věd věnoval 10 000 zlatých.[1] Za jeho vlády byla roku 1827 v Uhrách vybudovaná první železnice a roku 1830 založena Uherská komerční banka. V roce 1844 založil v tehdejší Pešti technickou univerzitu. Na svých alcsutských statcích měl velmi dobře fungující hospodářství.
Na budínském hradě nechal postavit hrobku, do které byli do roku 1944 pohřbíváni členové Josefské linie Habsbursko-Lotrinké dynastie.[2] V roce 1869 byl v Budapešti odhalen na jeho počest pomník v nadživotní velikosti, který je umístěn na tamním, po něm pojmenovaném náměstí. Zemřel v lednu roku 1847 v Budíně a pohřben byl v Budapešti.

1.manželka (1799) Alexandra Pavlovna (1783–1801)

• Alexandrine (*/† 1801)

2.manželka (1815) Hermína z Anhalt-Bernburg-Schaumburg-Hoymu (1797–1817)

• Hermína Amálie Marie (1817–1842)
• Štěpán František Viktor (1817–1867)

3.manželka (1819) Marie Dorotea Württemberská (1797–1855)

• Františka Marie Alžběta (*/† 1820)
• Alexandr (1825–1837)
• Alžběta Františka Marie (1831–1903)
  • 1. man. (1847) Ferdinand Karel Viktor Rakouský-Este (1821–1849), syn Františka IV.
  • 2. man. (1854) Karel Ferdinand Rakousko-Těšínský (1818–1874)
• Josef Karel Ludvík (1833–1905)
  • man. (1864) Klotylda Sasko-Kobursko-Saalfeldská (1846–1927)
• Marie Henrieta (1836–1902)
  • man. (1853) belgický král Leopold II. Belgický (1835–1909)

• József nádor iratai (Spisypalatina Josefa), 3 sv. (I. 1792–1804, II. 1805–1807, III. 1807–1809), vyd. Sándor Domanovszky, Budapest, 1925–1935, 769, 888, 959 str. (Fontes Historiae Hungariae Aevi Recentoris).