Filip I. Orleánský

Filip se narodil jako druhorozený syn francouzského krále Ludvíka XIII. z rodu Bourbonů a jeho manželky Anny Rakouské z rodu španělských Habsburků. Filip byl o dva roky mladší než jeho bratr a pozdější král Ludvík XIV. Filip měl jako dítě titul vévody z Anjou. Po smrti svého otce v roce 1643 a korunovaci svého staršího bratra se stal následníkem trůnu a byl zván Grand Dauphin (tento titul držel v letech 1643 až 1661). U dvora byl v té době znám též jako Malý Monsieur, aby se odlišil od svého strýce Gastona, zvaného Velký Monsieur. Po Gastonově smrti v roce 1660 pak získal jeho údělné panství, vévodství orleánské.

Filip byl od samého počátku považován za velmi zvláštní, originální a svébytnou osobnost. Už jako malé dítě si velmi potrpěl na vkusné a elegantní oblékání, rád se krášlil, líčil a pudroval a postupně z něj vyrůstal až nápadně jemný a zženštilý chlapec. Povahově i svou fyziognomií byl pravým opakem svého staršího bratra Ludvíka XIV. V něčem si byli tito bratři ale naopak velmi blízcí – byli oba velmi bystří, inteligentní a oba milovali umění. Když v roce 1658 Ludvík těžce onemocněl, začal se Filip na příkaz své matky a kardinála Mazarina intenzivně vzdělávat a připravovat na převzetí trůnu. Na krátký čas se stal u dvora nejdůležitější osobou a každý se snažil získat jeho přízeň. Ludvík se ale nakonec uzdravil a Filip se opět ocitl v jeho stínu a v méně zajímavém postavení druhorozeného.

Mnohým lidem u dvora se ale ulevilo, jelikož jen málokdo si dovedl Filipa představit jako krále Francie. Filip byl u dvora znám svou nevázaností, prostopášností a také dával zcela nepokrytě najevo svou homosexualitu. Filip také vedl velmi nákladný život – stejně jako ostatní dvořané se s velkým zaujetím věnoval hazardním karetním hrám.

Filip Orleánský byl velkým milovníkem umění a mecenášem mnoha významných osobností z řad malířů, sochařů, spisovatelů a hudebníků. Právě Filip byl prvním mecenášem Molièra a jeho divadelní společnosti a díky jeho přímluvě se Molière mohl setkat s králem, jenž pak náležitě odměnil jeho mimořádný talent. Filip rovněž vlastnil rozsáhlé sbírky obrazů, drahokamů a šperků. Přestože se u královského dvora proslavil řadou homosexuálních skandálů, projevoval také mimořádnou zbožnost a nechyběl na žádném kázání. Dokonce sbíral růžence.

Na svém zámku Saint-Cloud žil v nádheře a přepychu a provoz tohoto jeho okázalého soukromého dvora spolykal nemalé finanční prostředky. Filip tak neustále žádal svého bratra o zvýšení apanáže a přidělení dalších lén, z jejichž vlastnictví by získal finanční prostředky na svůj nákladný život. Po čase však už Ludvík další jeho žádosti rezolutně odmítal.

I přes svou jemnou povahu a slabší tělesnou konstituci se Filip projevil jako velký vojenský talent a své současníky udivil svou odvahou v boji. V letech 1672–1677 se účastnil války mezi Francií a Holandskem a dosáhl v ní několika vítězství (třeba v bitvách u Peene a Nordpeene v roce 1677, kdy porazil Viléma III. prince Oranžského). Po svém příjezdu do Francie byl Filip lidem bouřlivě přivítán a oslavován. Ludvík XIV. ale natolik žárlil na úspěchy svého bratra, že ho z velení armády odvolal. Tento čin byl do určité míry pochopitelný – Ludvík měl dosud v živé paměti povstání Frondy a zradu svého strýce Gastona, který svými intrikami ztrpčoval dlouhá léta život Ludvíku XIII. a pak i jemu samotnému. Ludvík XIV. se snažil nedopustit něco podobného a držel svého bratra Filipa záměrně co nejdále od moci. Filip pochopil, bratrovi se podvolil a politicky se stáhl do ústraní. Začal se opět věnovat světu umění a především se stal uznávaným odborníkem na dvorskou etiketu a francouzský dvorský ceremoniál.

Na příkaz svého bratra Ludvíka se musel Filip dvakrát oženit. I za trvání těchto manželství měl však řadu milenců. Jeho velkou a celoživotní láskou byl Filip, rytíř de Lorraine-Armagnac, který se stal největším nepřítelem Filipových manželek. Nenávist byla vzájemná. Filip rytíř de Lorraine byl fyzicky krásný, ale krutý a bezzásadový člověk, který žil dvorskými intrikami a Filipa po většinu života jen využíval.

První ženou Filipa Orleánského se stala v roce 1661 jeho sestřenice Henrietta Anna Stuartovna, dcera anglického krále Karla I. a jeho ženy Henrietty Marie Bourbonské. Toto manželství bylo velmi nešťastné, ale přesto se z něj narodily tři děti. Mladá vévodkyně v manželství trpěla především kvůli vztahu svého manžela k rytíři de Lorraine. Nakonec se jí podařilo přesvědčit krále, aby rytíře od dvora vypověděl. K hladkému průběhu celé akce přispělo i to, že několik dvorských šlechticů, včetně rytíře de Lorraine, se tehdy ocitlo v podezření, že se snažili svést králova syna Dauphina Ludvíka k homosexuálním milostným hrátkám, což Ludvíka XIV. velmi rozzuřilo. Rytíř de Lorraine se tak v roce 1670 ocitl nejprve ve vězení v Lyonu, poté v ostrovní pevnosti d'If a nakonec byl poslán do vyhnanství v Římě. Henrietta Anna tak zvítězila nad svým sokem, ne však nadlouho – ještě téhož roku zemřela za záhadných okolností ve věku 26 let. U dvora se spekulovalo o pomstě rytíře de Lorraine, který údajně vévodkyni nechal otrávit. Tato teorie se nikdy nepotvrdila, naopak, pitva, která kvůli tomuto podezření byla provedena, ukázala, že příčinou smrti byl zánět pobřišnice způsobený spontánní perforací žaludku.

Druhou Filipovou manželkou se stala Alžběta Šarlota Falcká (zvaná Liselotte), dcera falckého kurfiřta Karla I. Ludvíka (syna českého „zimního“ krále Fridricha Falckého) a jeho ženy Šarloty Hesensko-Kasselské. Druhé Filipovo manželství bylo mnohem šťastnější. Mezi manželi sice nepanovala skutečná láska a vášeň, ale projevovali si alespoň vzájemnou úctu a uznání a jejich manželství bylo v rámci daných možností harmonické. Filip a jeho žena byli především přáteli a spojenci. Z tohoto manželství opět vzešly tři děti. Jedním z nich byl syn Filip II..

Filip Orleánský byl po celý život politicky věrný svému bratrovi Ludvíku XIV. Jeho loajalita k trůnu byla příkladná. Nikdy proti bratrovi neintrikoval a stál po celý život věrně po jeho boku jak v otázkách politiky, tak i v osobním životě, což Ludvík XIV. oceňoval a byl za to Filipovi vděčný. Oba bratři měli k sobě už od dětství velmi blízko. Ludvík XIV., navzdory všem Filipovým skandálům a také jeho povahovým chybám, svého mladšího bratra velmi miloval, respektoval a choval se k němu vždy s úctou a shovívavostí. Poslední léta Filipova života se ale nesla v duchu ostrého sporu mezi oběma bratry, jehož příčinou byl sňatek Filipova syna. Král si přál, aby si Filipův syn Filip II. vzal za manželku svou sestřenici, Ludvíkovu nemanželskou dceru ze vztahu s jeho dlouholetou milenkou Madame de Montespan, Františku Marii Bourbonskou (známou též jako Mademoiselle de Blois), s čímž Filip Orleánský nesouhlasil. Ke svatbě Filipa II. a Františky Marie ale nakonec v roce 1692 stejně došlo, což Filip Orleánský těžce nesl a často tento jeho synovi vnucený sňatek Ludvíkovi XIV. vyčítal. Tyto celé roky trvající bratrské hádky podlomily Filipovo zdraví. Po jednom z těchto sporů dostal Filip záchvat mrtvice a 9. června 1701 zemřel na svém zámku Saint–Cloud. Když se Ludvík XIV. dozvěděl o bratrově smrti, byl dle svědectví těžce otřesen a hořce plakal. Ještě dlouho po Filipově smrti byl smutný a údajně se cítil vinen jeho smrtí. Ve svém bratrovi ztratil Ludvík XIV. svého posledního opravdového přítele z dob zlatého věku své vlády.

Filip byl nositelem následujících šlechtických titulů a oslovení: Monsieur, syn Francie, vévoda z Anjou (do roku 1668), vévoda orleánský (tento titul získal po smrti svého strýce Gastona v roce 1660), vévoda z Chartres, z Valois, z Nemours, z Montpensier, z Châtellerault, z Saint-Fargea, z Beaupréa, Pair de France. Dále: Dauphin d'Auvergne, princ z Dombes, princ z Joinville, hrabě z Dourdan a Romorantin, hrabě z Mortain, hrabě z Bar-sur-Seine, vikomt z Auge a Domfront, markýz z Coucy a Folembray, markýz z Mézières, baron z Beaujolais, pán z Montargis a rytíř z l'Ordre du Saint-Esprit.

S první ženou Henriettou Annou Stuartovnou měl tři děti:

• Marie Louisa Orleánská (1662–1689), provdala se za krále Karla II. Španělského.
• Filip Karel 1664–1666)
• Anna Marie Orleánská (1669–1728), provdala se za Viktora Amadea II., krále Piemont-Sardinského a Sicilského.

Se svou druhou ženou Alžbětou Šarlotou Falckou měl rovněž tři děti:

• Alexander Ludvík (1673–1676)
• Filip II. vévoda orleánský (1674–1723), pokračovatel dynastie Bourbon-Orléans, regent nezletilého krále Ludvíka XV. Jeho manželkou byla Františka Marie Bourbonská, nemanželská dcera Ludvíka XIV. ze vztahu s madame de Montespan
• Alžběta Charlotta Orleánská (1676–1744), provdala se za Leopolda Josefa, vévodu de Bar a vévodu lotrinského a byla matkou Františka I. Štěpána Lotrinského.

• Francois Bluche: Za časů Ludvíka XIV., nakladatelství Argo, 2006.

• Galerie Filip I. Orleánský na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Filip I. Orleánský na Wikimedia Commons
• http://www.thepeerage.com/p10140.htm#i101396
• Genealogický strom v l'Encyclopédie de Diderot

Předchůdce: Gaston

Vévoda orleánský 1660–1701

Nástupce: Filip II.