Antonín Viktor Habsbursko-Lotrinský

Narodil se jako osmý syn toskánského velkovévody Petra Leopolda a pozdějšího císaře Leopolda II. a Marie Ludoviky Španělské. Jeho kmotrem byl sardinsko-piemonský král Viktor Amadeus III.[1] Vyrůstal ve Florencii a roku 1790 se s rodiči přestěhoval do Vídně.

Jako plukovník byl majitelem od roku 1804 c. k. pěší pluk č. 4 a stal se c. k. nejvyšším zbrojířem. Byl protektorem c. k. Státního ústavu slepců. Zajímal se o botaniku a také o ostatní přírodní vědy. Jeho zahrady byly známé po celém světě. Od roku 1812 byl královským komisařem v uherském zemském sněmu a roku 1816 byl zvolen vicekrálem lombardsko-benátského království.[2] Tento úřad byl pouze reprezentativní a Antonín Viktor jej nikdy nepřevzal. Roku 1818 se stal vicekrálem arcivévodův bratr Rainer Josef.

Roku 1801 byl zvolen knížetem-biskupem v Münsteru a kolínským kurfiřtem. Tyto funkce nikdy nepřevzal a roku 1802 se dokonce Rakousko muselo těchto funkcí zříci. V roce 1803 byl pasován na rytíře Řádu německých rytířů a po rezignaci svého bratra Karla Ludvíka roku 1804 se stal jeho velmistrem.[1] Svou funkci rytíře poctivě vykonával až do své smrti v roce 1835. V letech 1834–1840 proběhla reorganizace Řádu, kterou ve spolupráci s kancléřem Metternichem zařídil u svého bratra, císaře Františka I.

Zemřel roku 1835 ve Vídni a pohřben byl v tamní kapucínské kryptě. Novým velmistrem řádu se stal jeho bratranec Maxmilián Josef, syn arcivévody Ferdinanda Karla.