Šarlota Hesensko-Kasselská

Narodila se jako sedmé dítě/čtvrtá dcera hesensko-kasselského lankraběte Viléma V. a jeho manželky Amálie Alžběty z Hanau-Münzenbergu. Soudobé prameny popisují princeznu jako vysokou plavovlásku s dlouhým nohama a krásnými ňadry. Vlastní matka Šarlotina však varovala jejího budoucího manžela před dceřinou špatnou povahou.

Sňatek s Charlottou byl nicméně považován za výhodné dynastické spojení. 22. února roku 1650 se tedy v Kasselu provdala za falckého kurfiřta Karla I. Ludvíka, syna "zimního krále" Fridricha Falckého a jeho manželky, anglické princezny Alžběty Stuartovny. Z jejich manželství vzešly tři děti, dva synové a dcera; nejmladší syn však den po porodu zemřel:

• Karel II. Falcký (31. března 1651 – 26. května 1685), falcký kurfiřt, ∞ 1671 dánská princezna Vilemína Ernestina Dánská
• Alžběta Šarlota Falcká (27. května 1652 – 8. prosince 1722), ∞ 1671 Filip I. Orleánský, bratr francouzského krále Ludvíka XIV.
• Fridrich Falcký (12. května 1653 - 13. května 1653)

Manželství však bylo mimořádně nevydařené a nešťastné. Charlotta trpěla chováním svého muže, obviňujíc ho, že je násilnický a přehnaně se oddává lovu, své největší zálibě, jež ho odváděla jak od vladařských povinností, tak od manželského života. Manželé se stále více odcizovali, nepochybně i kvůli Šarlotině vznětlivé a nesnášenlivé povaze, až Karel Ludvík, který si roku 1654 začal poměr s Šarlotinou dvorní dámou Marií Luisou de Degenfeld, požádal o rozvod. Po oficializaci rozvodu se Charlotta nevrátila do svého rodného Kasselu, ale zůstala sídlit na zámku v Heidelbergu v naději, že se k ní její manžel vrátí; ten se však záhy, roku 1658, oženil s Marií Luisou von Degenfeld. Právní platnost rozvodu však byla sporná a manželství Karla Ludvíka s Marií Luisou von Degenfeld považováno za bigamické; v každém případě šlo o morganatické manželství a četní potomci z něho vzešlí byli tudíž vyloučeni z následnictví falckého trůnu.

V důsledku neurovnaných manželských vztahů děti Karel a Alžběta Šarlota nezůstaly ani u otce, ani u matky, ale starala se o ně – ovšem pod dohledem jejich autoritativního otce – v Haagu jejich teta Žofie Hannoverská, nejmladší sestra Karla Ludvíka. Nešťastné Šarlotino manželství poznamenalo do jisté míry i v budoucnu život jejího syna Karla: i jeho manželství s Ernestinou Dánskou, uzavřené z dynastických důvodů, bylo mimořádně nevydařené a zůstalo bezdětné. V roce 1677 Karel Ludvík Falcký vyvinul značné úsilí o anulaci tohoto sňatku, nepochybně u vědomí neblahých důsledků absence následníka a dědice, jeho snaha však ztroskotala mimo jiné na odporu jeho bývalé manželky Charlotty, Karlovy matky. Další vývoj však dal Karlu Ludvíkovi za pravdu – po smrti bezdětného Karla vypukly dědické spory (nároky na uprázdněný trůn vznesla Francie, neboť Karlova sestra Alžběta Charlotta byla manželkou orleánského vévody Filipa, bratra francouzského krále Ludvíka XIV.), jejichž důsledkem byla válka o falcké dědictví – zničující konflikt, do něhož byla vtažena řada států západní a jihozápadní Evropy.

Zemřela v Heidelbergu 16. března roku 1686, ve věku necelých devětapadesáti let.