Rainer Josef Habsbursko-Lotrinský
Rainer Josef Habsbursko-Lotrinský (30. září 1783, Pisa – 16. ledna 1853, Bolzano) byl rakouský arcivévoda, vicekrál Lombardsko-benátského království. Syn císaře Leopolda II. a Marie Ludoviky Španělské.
Rainer Josef Rakouský | |
---|---|
Místodržící lombardsko-benátského království | |
Doba vlády | 1818 – 1848 |
Úplné jméno | Rainer Josef Jan Michael František Jeroným Habsbursko-Lotrinský |
Narození | 30. září 1783 |
Pisa, Toskánské velkovévodství | |
Úmrtí | 16. ledna 1853 (ve věku 69 let) |
Bolzano, Rakouské císařství | |
Předchůdce | Antonín Viktor Rakouský |
Nástupce | Jan Radecký z Radče |
Manželka | Alžběta Savojsko-Carignanská |
Dynastie | Habsbursko-Lotrinská |
Otec | Leopold II. |
Matka | Marie Ludovika Španělská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Narodil se jako čtrnácté dítě toskánskému velkovévodovi Petru Leopoldovi, pozdějšímu císaři Leopoldovi II., a Marii Ludovice Španělské. Do svých sedmi let vyrůstal ve Florencii a poté ve Vídni. Od mládí se zabýval přírodovědou, především botanikou, uměním a hudbou. Zajímal se o finančnictví a vedle vojenské kariéry plnil také politické úkoly. Po roce 1807 několikrát zastupoval svého bratra císaře Františka I. ve Vídni. Stál v čele mírové strany. V roce 1809 zůstal ve Vídni jako císařský místodržící.
Roku 1817 převzal funkci lombardsko-benátského místokrále. Za jeho vlády byla provedena mincovní reforma a rozvíjel se průmysl. Věnoval pozornost výstavbě silnic v Alpách a zřizování dětských domovů, sirotčinců, chudobinců a nemocnic. Posléze byl také reformován justiční a vojenský systém Lombardie a Benátska. Zájem o botaniku uplatnil ve své letní rezidenci v Monze. Bezprostředně před vypuknutím revoluce v Miláně roku 1848 opustil vicekrál na pokyn vídeňského dvora město a přestěhoval se s celým dvorem a kanceláří do pevnosti Verona. Krátce nato se stáhl z veřejného života a jako soukromá osoba žil v Bolzanu, kde se věnoval svým přírodovědným, uměleckým a vědeckým zájmům. Tam také v roce 1853 zemřel a byl pohřben v kostele Nanebevzetí Panny Marie.
Manželka a potomci
V roce 1820 se v Praze oženil s Alžbětou Savojsko-Carignanskou. Z manželství vzešlo osm dětí a založil tak vedlejší větev rodu, která vymřela roku 1913.
- Marie (1821–1844)
- Adléta (1822–1855), od r. 1842 manžel Viktor Emanuel II. Sardinsko-Piemontský, italský král od r. 1861 (bratranec Adléty)
- Leopold (1823–1898), generální ženijní inspektor
- Arnošt (1824–1899)
- Zikmund (1826–1891), polní podmaršálek
- Rainer Ferdinand (1827–1913), ženatý od r. 1852 s Marii Karolínou Rakousko-Těšínskou (sestřenice Rainera Ferdinanda)
- Jindřich (1828–1891), morganatický sňatek r. 1868 s Leopoldinou Hofmannovou von Waideck
- Maxmilián (1830–1839)
Vývod z předků
Literatura
- ČECHURA, Jaroslav; MIKULEC, Jiří; STELLNER, František. Lexikon českých panovnických dynastií. Praha: AKROPOLIS, 1996. 232 s. ISBN 80-85770-30-X.
- HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Rainer Josef Habsbursko-Lotrinský na Wikimedia Commons
Předchůdce: Antonín Viktor |
Místokrál lombardsko-benátského království 1818–1848 |
Nástupce: Jan Radecký z Radče |