Evropská migrační krize 2015

Imigranti směřují do Evropy po dvou hlavních trasách. První z nich se označuje jako Balkánská migrační trasa, příp. také východní středomořská či jen východní trasa. Začíná v Turecku, odkud vede přes Egejské moře do Řecka nebo na řecké ostrovy, nacházející se v blízkosti Turecka (zejm. Lesbos, Kos).[9] Dále z Řecka migranti pokračují mimo území Evropské unie i Schengenského prostoru přes státy Balkánského poloostrova, konkrétně skrz Severní Makedonii a Srbsko. Odtud vedla Balkánská trasa do podzimu roku 2015 přes Maďarsko, které ale na hranici se Srbskem a posléze i s Chorvatskem postavilo pohraniční plot, který měl zabránit migraci mimo hraniční přechody. Plot přesměroval migrační proud ze srbského území do Chorvatska a následně do Slovinska, kde se běženci dostávali znovu do Schengenského prostoru. Trasa pokračovala přes Rakousko do Německa či dalších zemí západní a severní Evropy. Poté, co ploty vznikly také na slovinsko-chorvatské a rakousko-slovinské hranici, se průběh trasy opět mírně změnil, ovšem pouze na území jednotlivých států.[10]

Z Turecka do Řecka připlulo po moři za celý rok 2015 podle údajů Organizace spojených národů rekordních 857 000 imigrantů, což představuje asi 16 krát vyšší počet, než za rok 2014 a také výrazně vyšší počet než na Středomořské trase.[11] Balkánskou trasou se do EU dostávají převážně lidé z Blízkého východu (Syřané, Iráčané) a Středního východu (Afghánci, Pákistánci); část této trasy využívají při cestě do západní Evropy také obyvatelé některých balkánských států (Albánci příp. Kosované).[12]

Migranti na nádraží v Brenneru na italsko-rakouské hranici, červen 2015

Druhá hlavní trasa je známá jako Středomořská migrační trasa či střední středomořská trasa. Začíná na pobřeží severní Afriky, nejčastěji v západní Libyi, odkud vede přes Středozemní moře do Itálie, a to jak na pevninu, tak také na ostrov Sicílie. Pro většinu migrantů trasa pokračuje dále napříč Apeninským poloostrovem do Francie, Rakouska, Německa a dalších států převážně západní a severozápadní Evropy. Dle dat OSN připlulo z Afriky do Itálie nezákonně za rok 2015 celkem 154 000 migrantů, což je o devět procent nižší číslo, než v roce 2014. Pokles je dán především vyšší nebezpečností trasy, spočívající zejména v nutnosti překonání dlouhého úseku Středozemního moře, kvůli které dávají někteří migranti přednost Balkánské trase z Turecka. Středomořskou trasou se do Evropy dostávají téměř výhradně obyvatelé afrického kontinentu, nejčastěji ze subsaharské Afriky (Eritrejci, Nigerijci, Somálci).[13]

Libye, za vlády Muammara Kaddáfího, blokovala migranty na svém území. Muammar Kaddáfí apeloval na EU, aby přestali podporovat prodemokratické protesty, jinak zastaví blokaci ilegálních přistěhovalců do EU.[14]

Od roku 2013 se do Itálie přeplavilo 700 000 migrantů převážně ze subsaharské Afriky.[15] Mezi lety 2010 a 2017 požádalo v Evropě o azyl 970 000 migrantů ze subsaharské Afriky.[16]

Migranti přicházející do Německa, nedaleko českých hranic

Kromě těchto dvou hlavních tras se migranti dostávají do Evropy také několika dalšími oblastmi. Jedná se o španělské exklávy Ceuta a Melilla v severoafrickém Maroku, na jejichž ochranu před průniky běženců byly v minulých letech vyhrazeny významné finanční částky, směřující mj. na výstavbu několika vysokých plotů kolem exkláv. Ačkoliv se do Ceuty a Melilly podaří ročně dostat jen několika stovkám imigrantů, odhaduje se, že v jejich okolí se zdržuje až 80 000 lidí, čekajících na příležitost k průniku do exkláv. Tato trasa s následným pokračováním migrantů do Evropy bývá označována jako tzv. západní středomořská trasa.[17] Dalším místem, které migranti nelegálně překračují, je hranice mezi Ruskem a Norskem za severním polárním kruhem. Tato trasa je označována jako tzv. severní či arktická. Vede z Asie do severozápadního Ruska a poté do Norska a během roku 2015 se po ní dostalo do Evropské unie asi 5 500 žadatelů o azyl.[18] Začátkem roku 2016 začali migranti mířící přes Rusko do Finska a Skandinávie překračovat také rusko-finskou hranici. Kromě těchto tras jsou poměrně časté také cesty běženců z Turecka přes Černé moře nebo po pevnině do Bulharska, dále také překonání Středozemního moře tzv. apulijskou či kalábrijskou trasou vedoucí z východní Libye, příp. Egypta na jihovýchodní pobřeží Apeninského poloostrova a v neposlední řadě také takzvaná východní trasa přes Ukrajinu a sousední Polsko.

V letech 2007 až 2011 se zvýšil počet nelegálních migrantů, kteří překonávali Středozemní moře ze severní Afriky do Itálie do té míry, že Evropská unie začala hledat vhodné řešení tohoto problému. Na Středozemním moři z tohoto důvodu začala hlídkovat agentura na ochranu evropských hranic Frontex.

Značný nárůst počtu ekonomických migrantů a uprchlíků z Blízkého východu však přineslo až Arabské jaro, jehož výsledkem byla destabilizace řady arabských zemí. Jedním z prvních rizikových míst, které byly nelegálně překračovány, se stala řecko-turecká hranice.[81] V roce 2011, nedlouho po vypuknutí války v Sýrii, začal dramaticky růst počet nelegálních přechodů hranice, který dosáhl až několika desítek tisíc ročně. Na části hranice byl proto v roce 2012 vybudován plot; na řecké straně na něj navázal později ještě plot na bulharské části hranice. Vybudování plotu vedlo k radikálnímu úbytku počtu nelegálních migrantů, kteří z Turecka přicházeli do Řecka, nicméně jen po určitou omezenou dobu. Většina z nich se poté začala dostávat do Evropy po moři.[82]

V roce 2012 byl na úseku řecko-turecké hranice, který netvoří řeka Maritsa, vybudován plot

V roce 2013 došlo ke zhoršení bezpečnostní situace v Libyi natolik, že příval migrantů již začal být pro Itálii značně problematický. Proto Itálie zahájila námořní operaci Mare nostrum (Naše moře), jejímž cílem bylo hledat a zachraňovat lodě převážející imigranty. Tím by se jejich příchod alespoň podařilo dostat pod kontrolu. Rozsáhlá operace byla sice úspěšná, nicméně finančně velice nákladná, a Itálie zůstala v jejím financování osamocena. Proto se rozhodla v roce 2014 celou operaci ukončit. Italské námořnictvo nahradila evropská agentura Frontex, která k 1. listopadu 2014 zahájila operaci Triton, do níž však již byly zapojeny i další země Evropské unie. Mezi kritiky operace patřila ve své době především Spojené království. Britská vláda tehdy oznámila, že záchranné operace povedou pouze k nárůstu počtu imigrantů, kteří budou chtít do Evropy vycestovat a usadit se zde. V té době se již vyprofilovala i tzv. Balkánská trasa, která vedla z Turecka přes Egejské moře a dále Řecko, Severní Makedonii, Srbsko, Maďarsko a Rakousko do Německa.

Mezi lety 2008 a 2013 nikdy nepřesáhl počet migrantů připlouvajících do Evropy 70 000 lidí za rok. V roce 2014 se tento trend změnil a po moři připlulo přes 200 000 nových migrantů. Většinu zbývající části žadatelů o azyl tvořili lidé z evropských států, které ale nejsou v EU, a také migranti, kteří se dostali do Evropy jiným způsobem.

Imigranti z Afriky na ostrově Lampedusa

V prvních měsících roku 2015 byl počet migrantů mířících do Evropy oproti druhé polovině roku jen minimální. Během každého z prvních tří měsíců roku připlulo po moři do Evropy dle statistik OSN necelých 10 000 migrantů. V té době převažovala cesta ze severní Afriky, nejčastěji z Libye, přes Středozemní moře do Itálie, označovaná jako Středomořská trasa.

První tragickou událostí, spojovanou s počátkem migrační krize, bylo potopení lodi převážející migranty z Afriky do Evropy, ke kterému došlo dne 13. dubna 2015 a vyžádalo si přes 400 obětí. Dne 18. dubna došlo k potopení další lodi s migranty ve Středozemním moři, při kterém zemřelo až 800 běženců. V reakci na tyto události byl svolán mimořádný summit EU a o problematice se posléze začalo mluvit jako o Evropské migrační krizi.[84]

Súdánští migranti v táboře Džungle nedaleko Calais (červen 2015)

Ve druhém čtvrtletí roku 2015 se začaly počty migrantů mířících do Evropy zvedat a do EU přicházelo kolem 40 000 migrantů za jediný měsíc. Nárůst byl patrný zejména na Balkánské trase, vedoucí přes Egejské moře a Balkán do střední a západní Evropy. V první polovině roku 2015 však velkou část migrantů na této trase tvořili obyvatelé Balkánského poloostrova, především kosovští Albánci, kteří se snažili uniknout před nevyhovující ekonomickou situací ve své zemi. Jejich vlna ale začala postupně opadávat v létě roku 2015, zejména díky tomu, že Kosovo je Německem považováno za bezpečnou zemi a velká většina azylových řízení tak pro žadatele nedopadne úspěšně. Nemalou roli sehrál i diplomatický tlak na kosovskou vládu a cílená informační kampaň.[85][86] K běžencům z Kosova se připojovali také Romové ze Srbska. Od května 2015 však na Balkánské trase začali být dominantním faktorem především uprchlíci ze Sýrie, Afghánistánu a Pákistánu. Migranti v květnu 2015 obsadili bělehradský park Bristol, který se v srpnu 2015 změnil na stanové městečko.

V průběhu léta 2015 se uklidnilo Středozemní moře, což vedlo k zintenzivnění nelegálních přechodů evropských hranic. Počty ekonomických migrantů a uprchlíků se ukázaly být natolik výrazné, že začaly představovat nejprve administrativní problém (tj. jak rychle vyřídit žádost o azyl od všech žadatelů), později i bezpečnostní riziko (příliš mnoho neprověřených osob) a nakonec i dopravní problém (nedostatečná kapacita autobusové a vlakové dopravy). Některé evropské země, jako například Německo, Rakousko nebo Maďarsko, musely zpřísnit nebo i obnovit pohraniční kontroly na vnitřních hranicích mezi státy Schengenského prostoru kde jinak žádné hraniční kontroly nejsou. V červnu 2015 obsadily skupiny imigrantů italské město Ventimiglia na hranicí s Francií ve snaze překročit hranici, v čemž jim policie ale zabránila a jejich ležení nakonec vyklidila.[87]

Uprchlíci na nádraží v Gevgeliji na hranici mezi Severní Makedonií a Řeckem při jejím krátkodobém uzavření

V květnu 2015 začali imigranti, kteří se chtěli dostat z France do Velké Británie, záměrně zpomalovat či zastavovat dopravu na dálničním přivaděči k přístavu v severofrancouzském městě Calais ve snaze dostat se do Velké Británie na korbách nákladních vozů a kamionů. Docházelo k hromadným brutálním útokům na řidiče těchto kamionů ze strany migrantů.[88] Francouzská policie musela čelit kritice, že není dostatečně aktivní v boji proti těmto jevům. V červenci 2015 obsadili migranti logistický terminál v Coquelles a několikrát také skupiny čítající zpočátku několik stovek, později až 2 000 osob, v noci pronikly do Eurotunnelu, kde zastavily dopravu.[89] Po rozsáhlých policejních akcích na přelomu července a srpna téhož roku se podařilo těmto událostem z velké části zabránit, logistický areál byl také oplocen a byly zavedeny početné hlídky. Početná komunita migrantů v jeho blízkosti mezitím již vybudovala samostatně fungující autonomní tábor, který dostal mediální přezdívku "Džungle".[90][91] Počet migrantů žijících v něm se během léta a podzimu 2015 zvyšoval a začátkem roku 2016 v něm přebývalo až 5 000 lidí.

Na přelomu června a července 2015 oznámila maďarská vláda plán na výstavbu pohraničního plotu na státní hranici se Srbskem ve snaze odklonit, příp. alespoň snížit počty ilegálních imigrantů, dostávající se do Maďarska ze Srbska tzv. Balkánskou migrační trasou. Zatímco v červenci dosahoval jejich počet 1 000-1 400 lidí denně, v závěru srpna téhož roku to již bylo kolem 3 000 osob denně. V Severní Makedonii dosáhl těchto čísel proud migrantů dne 21. srpna, což místní vláda vyhodnotila jako bezpečnostní riziko, uzavřela hranici s Řeckem[92] a vyslala na hraniční čáru armádu. Cílem bylo regulovat příchod lidí na území Severní Makedonie tak, aby nedošlo k tlačenicím a zraněním. Policisté však museli nasadit sílu a imigranti je nakonec přetlačili.[93] Dvoudenní uzavření hranice vytvořilo jednu rozsáhlou uprchlickou vlnu, která dorazila dne 1. září 2015 do Budapešti a obsadila blízké nádraží Keleti pályaudvar.

Pěší pochod uprchlíků v Maďarsku po dálnici M1 k Rakousku, označovaný jako tzv. pochod naděje

Zachycení imigranti u zastaveného vlaku v Maďarsku

Migranti přecházející přes Maďarsko

V září došlo k nejvýraznějšímu nárůstu migrantů přicházejících do Evropy a migrační krize se tak dostala do centra pozornosti. Zatímco situace na Středomořské migrační trase se během září stabilizovala, Balkánská trasa zažívala stále vzrůstající nápor imigrantů.[94] Dne 4. září se kvůli problematice nelegální migrace sešli v Praze na mimořádném jednání premiéři zemí Visegrádské čtyřky, kteří dlouhodobě prosazují tvrdší postup vůči imigrantům než Evropská unie.[95] Téhož dne eskalovala situace v Maďarsku, kde se před Východním nádražím shromáždilo několik tisíc migrantů, kteří požadovali odjezd do Německa. Poté, co jim to nebylo umožněno, se vydali pěšky v podobě Pochodu naděje z Budapešti po dálnici M1 směrem na Vídeň ke 180 km vzdálené maďarsko-rakouské hranici.[96][97] V Maďarsku byly také zřízeny záchytné tábory pro migranty, ze kterých ale migranti ve snaze dostat se do západní Evropy neustále utíkali, jako např. tábor v Röszke na hranici se Srbskem, který měl zachytit většinu lidí, nelegálně přicházejících do země z jihu.[98] Dne 9. září Evropská komise představila nový návrh uprchlických kvót, k jehož schválení došlo koncem září (viz níže).

V polovině září přijíždělo do Německa denně kolem deseti tisíc migrantů a spolková země Bavorsko, která dlouhodobě kritizovala jednání jak celoněmecké vlády, tak i evropských institucí, neboť se cítila přetížená náporem imigrantů, se dostala za hranice svých maximálních kapacit.[99] Německá vláda následně jednohlasně vyhlásila okamžité zavedení hraničních kontrol na německo-rakouské hranici, které pokračovalo i v roce 2016. Německo kvůli přílivu imigrantů také zrušilo plány na snižování daní a zároveň posílilo programy na pomoc nezaměstnaným.[100] Rakousko povolalo na řešení krize armádu, která pomáhala s humanitární pomocí.[101][102]

Plot na maďarsko-srbské hranici

Dne 15. září byla dokončena stavba maďarského pohraničního plotu na hranici se Srbskem a tím došlo k uzavření hranice. Od tohoto dne začal být v Maďarsku účinný i nový zákon, na základě kterého je překročení státní hranice bez platného schengenského víza trestný čin a na hranici byli vysláni také příslušníci policie a armády.[103][104] Od 16. září začali migranti místo do Subotice u maďarských hranic mířit k městu Šid, které se nachází na hranici s Chorvatskem.[105][106] Chorvatsko jim po registraci umožnilo volný průchod do západní Evropy.[107] Během následujících dnů přicházelo do Chorvatska přes 9 tisíc migrantů denně, kvůli čemuž v příhraničních oblastech vznikl chaos, jelikož země nebyla na příchod takového množství lidí připravena. Migranti začali využívat chorvatské území jen pro vyhnutí se pohraničnímu plotu na hranicích Maďarska se Srbskem a dále pokračovali přes maďarské území.[108] Dne 18. září začalo Chorvatsko vysílat autobusy s migranty k maďarským hranicím, čímž pobouřilo maďarskou vládu, protože se tím rapidně zvýšil počet migrantů v Maďarsku.[109][110][111] Z tohoto důvodu maďarská vláda deklarovala výstavbu plotu o celkové délce 116 km ve dvou župách podél části hranice s Chorvatskem.[112]

Hlasování členských států EU pro kvóty na přerozdělení uprchlíků

Dne 22. září schválili ministři vnitra států Evropské unie kvóty na rozdělení migrantů mezi členské země EU. Proti návrhu hlasovali zástupci Česka, Slovenska, Maďarska a Rumunska, Finsko se zdrželo hlasování a ministři ostatních 23 unijních států s kvótami souhlasili. V roce 2015 mělo být přemístěno 66 000 osob z Itálie a Řecka. V rámci migračních kvót mělo Česko přijmout celkový počet 1 591 osob.[113][114] Nadále zůstávala platná i první verze kvót transformovaná do takzvaně dobrovolného rozdělení 40 000 běženců z Itálie a Řecka, schválené v červnu roku 2015; v jeho rámci mělo Česko přijmout 1 100 migrantů z Itálie a Řecka (viz tabulka). Celkem tak měla Česká republika relokovat, ať už pomocí kvót či takzvaně "dobrovolně", 2 691 žadatelů o azyl, celkem 1 036 z Itálie a 1 655 z Řecka.[115][116] V roce 2015 nebyl do Česka přemístěn žádný žadatel o azyl. V celé unii bylo za toto období relokováno pouze 259 migrantů, což je jen zlomek z původně plánovaných 106 000 lidí.

Dne 23. září tehdejší slovenský premiér Robert Fico oznámil, že Slovensko podává žalobu na Radu Evropské unie kvůli schválení kvót na přerozdělování běženců; podání žaloby o pár dní později oznámil i maďarský premiér Viktor Orbán. Česká vláda Bohuslava Sobotky se k Maďarsku a Slovensku nepřipojila.[117][118] V Německu kvůli postoji k migrační krizi stále klesala popularita kancléřky Angely Merkelové, podle průzkumu měla podporu jen 38,5 % voličů, naopak popularita stoupala protiimigračním stranám.[119] Koncem září Evropská komise oznámila, že na řešení migrační krize je vyčleněno v letech 2015 a 2016 celkem 1,7 miliardy eur.

V září připlulo podle údajů agentury Frontex do Evropy 168 000 imigrantů, dle Organizace spojených národů jich bylo 163 500. Tento vysoký počet vytvořil nový rekord, který byl ale následující měsíc překonán.

Imigranti míří v gumovém člunu přes Egejské moře na ostrov Lesbos

V říjnu dosahoval migrační proud vůbec nejvyšších rozměrů za celý rok 2015. Během října došlo k definitivnímu přesunu Balkánské migrační trasy z území Maďarska do Chorvatska a Slovinska. Probíhala také jednání mezi vysokými zástupci Turecka a Evropské unie o zastavení migrační krize, vůbec poprvé padl návrh finanční pomoci Turecku na vypořádání se s náporem syrských uprchlíků. V polovině října bylo schváleno poskytnutí pomoci v hodnotě 3 miliardy eur (81 miliard Kč) Turecku, což bylo některými politiky kritizováno. Někteří zástupci EU i jednotlivých členských států vyjádřili své obavy nad zhoršením migrační situace v Evropě kvůli zapojení Ruska do konfliktu v Sýrii, jehož údery mířily jak proti Islámskému státu, tak i proti ostatním odpůrcům vlády Bašára al-Asada, označovaným jako umírněná opozice. Dne 9. října odletěla první skupina Eritrejců z Itálie do Švédska v rámci v září schválených kvót na přerozdělování běženců. Dne 14. října začalo 21 vyslaných českých vojáků a ženijní technika v Maďarsku pomáhat se zvládáním migrační krize, o uvolnění 50 policistů do Maďarska rozhodlo také Slovensko.[123]

Schengenský prostor, země plně zapojené (modře) a částečně zapojené (žlutě)

Migranti nedaleko slovinsko-rakouských hranic

Běženci ve střední Evropě na podzim 2015

Dne 15. října byl dokončen maďarský pohraniční plot od řeky Dunaje až po Drávu, kudy vede pozemní hranice mezi Chorvatskem a Maďarskem. Od 17. října poté byla uzavřena chorvatsko-maďarská hranice pro migranty; Maďarsko přestalo přijímat chorvatské autobusy s běženci a na několik dnů byly uzavřeny i všechny maďarsko-chorvatské silniční hraniční přechody. Chorvatsko z tohoto důvodu začalo odklánět imigranty do Slovinska; došlo k přesměrování Balkánské trasy, která přes území Chorvatska vedla z Tovarniku a tábora Opatovac přes Čakovec, Macelj a Mursko Središće na území Slovinska.[124] Uprchlíci byli na chorvatsko-slovinské hranici registrováni a poté pokračovali dále na západ. Tehdejší slovinský premiér Miro Cerar téhož dne oznámil nasazení armády na vypořádání se s migrační krizí.[125]

Každý den od poloviny října přicházelo do Slovinska přes 8 000 migrantů, kteří dále pokračovali do Rakouska. Slovinská vláda se k průchodu migrantů stavěla kritičtěji než vláda Chorvatska, která se stala terčem kritiky slovinských představitelů.[126] Vlivem výstavby maďarského pohraničního plotu došlo k diplomatickému konfliktu také mezi Maďarskem a Chorvatskem. Dne 28. října tehdejší slovinský premiér Miro Cerar oznámil záměr na výstavbu plotu na hranici s Chorvatskem a v listopadu Slovinsko také s výstavbou plotu začalo.[10]

Ve Slovinsku byla k migrační krizi povolána armáda

Problémy s nelegálním překračováním hranice mělo Norsko, kam se přes společnou rusko-norskou hranici dostávaly stovky migrantů po takzvané arktické migrační cestě. Nejvíce migrantů za celý rok 2015 připlouvalo do Řecka v druhé polovině října; příčinou tohoto vzestupu bylo blížící se zimní období i kontroverzní politika Angely Merkelové směrem k uprchlíkům, která vyvolala nevoli i mezi některými bavorskými politiky. Počet migrantů ve stanovém táboře v Calais překročil v říjnu hranici 6 000 osob a několikrát v průběhu října musel být uzavřen Eurotunnel poté, co do něj na francouzské straně pronikly stovky migrantů. Chorvatsko oznámilo, že od poloviny září, kdy byla přesměrována Balkánská migrační trasa do Chorvatska, do poloviny října prošlo touto zemí 220 000 osob.

Rakousko oznámilo záměr vybudovat na části rakousko-slovinské hranice pohraniční bariéru.[127] V závěru října začal počet imigrantů připlouvajících do Řecka mírně klesat, stále se ovšem jednalo o tisíce lidí denně. Evropská unie také rozhodla o navýšení humanitární pomoci do uprchlických táborů v Jordánsku, odkud přicházela část běženců, o dalších 28 mld. Eur (přes 750 mil. Kč); záměr poskytnout Jordánsku humanitární pomoc v hodnotě 100 mil. Kč v roce 2016 již dříve oznámila česká vláda.[128]

Za říjen 2015 do Evropy připlulo po moři dle agentury Frontex 218 000 přistěhovalců, podle OSN dokonce 221 500 běženců, což bylo více než za celý rok 2014. Drtivá většina z nich, asi 190 000 uprchlíků, vstoupilo do EU přes Řecko Balkánskou trasou.[129]

Do Slovinska přicházelo v polovině října každý den téměř 10 000 imigrantů

Migranti na Balkánské migrační trase, Řecko

V listopadu došlo k poklesu počtu příchozích migrantů kvůli začínajícímu zimnímu období v Evropě, pokles byl ale nižší, než bylo očekáváno. Důvodem byla jednak obava z blížící se zimy, jednak špatná situace v uprchlických táborech zemí Blízkého východu a v Turecku. Většina migrantů na Balkánské trase v průběhu měsíce listopadu cestovala z řecké Soluně přes severomakedonská hraniční města Gevgelija a Tabanovce do srbského Preševa a odtud dále na sever. Chorvatská vláda vyřešila špatné podmínky na srbsko-chorvatském hraničním přechodu otevřením nového záchytného tábora ve Slavonském Brodu a vypravováním mimořádných vlaků do Slovinska. Evropská unie začala v malé míře uplatňovat migrační kvóty.[130] Pod tlakem uprchlické krize se některé evropské země rozhodly zpřísnit pravidla pro azylovou politiku, především Německo, Rakousko a Švédsko. Dne 9. listopadu kvůli vážné situaci ve Slovinsku začalo 20 policistů a 27 vojáků z Česka pomáhat s registracemi migrantů přicházejících do této země, jejíž vláda o to kvůli kritické situaci v okolí slovinsko-chorvatských hranic požádala.[131]

Teroristické útoky v Paříži, při nichž bylo 13. listopadu 2015 zabito 130 lidí a dalších více než 350 jich bylo zraněno, zdůraznily bezpečnostní rizika migrační krize, která se potvrdila zejména po zjištění, že se na útocích podíleli lidé, kteří přišli jako migranti přes Řecko. Nová polská vláda Beaty Szydłové v reakci na to deklarovala, že nebude respektovat rozhodnutí EU o kvótách a žádné migranty k přerozdělení nepřijme. Tehdejší předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker se soustředil spíše na varování, aby tyto obavy nepřerostly v zaujatost proti migrantům.[132] Naproti tomu celá řada politiků začala zdůrazňovat bezpečnostní rizika krize, nutnost masovou imigraci omezit a obnovit bezpečnost.

Slovinsko-rakouské hranice, listopad 2015

Dne 11. listopadu rozhodla německá vláda, že z důvodu naplněných uprchlických kapacit se vrátí k dodržování dublinské úmluvy a bude vracet příchozí ekonomické migranty bez práva na azyl do zemí, odkud přišli do EU tak, jak to úmluva stanovuje. Švédsko se rozhodlo pod vlivem velmi vysokého počtu nově příchozích imigrantů zavést od 12. listopadu hraniční kontroly na společné hranici s Dánskem a v přístavech, kam připlouvají lodě z Německa.[133] V souvislosti s teroristickými útoky v Paříži, ke kterým došlo jen den po zavedení hraničních kontrol, byla jejich platnost prodloužena až do neurčita a tamní vláda také rozhodla o zpřísnění imigrační politiky.[134]

Výstavba plotu na slovinsko-chorvatské hranici

Kvůli změně vstřícného přístupu německé vlády k nově příchozím migrantům začala slovinská armáda dne 11. listopadu budovat pohraniční plot na části společné hranici s Chorvatskem.[135] Plot, který měl sloužit k usměrnění proudu migrantů na vybrané hraniční přechody, měl měřit po dokončení první fáze výstavby cca 80 km. Za první měsíc od přesměrování hlavní migrační trasy do Slovinska (od poloviny října do poloviny listopadu 2015) prošlo touto zemí přes 180 000 běženců.[136] Dne 13. listopadu začalo s výstavbou pohraničního plotu pro usměrnění migrantů v plánované délce jen 3,7 kilometrů také Rakousko; cílem plotu bylo nasměrovat migranty k vybraným hraničním přechodům.[137]

V maltské metropoli La Valetta se mezitím uskutečnil mimořádný summit Evropské unie s cílem krizovou situaci řešit, zástupci členských států se již poněkolikáté shodli na nutnosti lepší ochrany vnější hranice Schengenského prostoru a fungující návratové politiky. Ve druhé polovině listopadu začaly ozbrojené složky Severní Makedonie vpouštět na území státu jen Syřany, Iráčany a Afghánce. Dne 28. listopadu 2015 pak Severní Makedonie zahájila výstavbu pohraničního plotu na části své jižní hranici s Řeckem, což vedlo ke zvýšení koncentrace především ekonomických migrantů na řeckém území a k opakovaným střetům s policií.[138]

V závěru listopadu začala migrační vlna slábnout, což bylo jednou z příčin sníženého počtu nově přicházejících běženců do Evropy oproti říjnu, kdy byl jejich počet rekordní. V listopadu 2015 připlulo do Evropy dle údajů OSN 155 000 imigrantů.[139]

Migranti připlouvající na řecký ostrov Lesbos, v pozadí Turecko

Imigranti čekající na registraci na rakousko-německé hranici

V prosinci nedosahoval migrační proud takových rozměrů, jako v předcházejících měsících. Migrační tok po Středomořské migrační trase byl stejně jako v listopadu výrazně nižší oproti Balkánské trase, po které přicházela většina běženců. V prosinci přicházelo do Evropy v průměru více než 4 000 imigrantů každý den, do samotného Německa v tomto období mířilo kolem 3 000 běženců každý den.[140] Dle údajů UNHCR se ve Středozemním a Egejském moři během roku utopilo až 3 770 běženců. Ačkoliv se jedná o vysoké číslo, v porovnání s meziročním nárůstem migrantů připlouvajících do Evropy je to téměř padesátiprocentní pokles.

Dne 2. prosince Slovensko oficiálně podalo již dříve avizovanou žalobu k Evropskému soudnímu dvoru na systém kvót pro přerozdělování migrantů a o den později podniklo stejný krok oficiálně i Maďarsko. Na začátku prosince vzrůstalo napětí na hranici mezi Řeckem a Severní Makedonií, kde se nahromadily téměř 2 000 přistěhovalců, kterým bezpečností složky Severní Makedonie zamezily v nelegálním vstupu do země. Situace se zlepšila poté, co byli migranti odvezeni do Atén, kde mohli požádat o azyl.[141] Německé úřady nezvládaly vyhošťovat ekonomické migranty ani přijímat žádosti o azyl, což vedlo k nespokojenosti a frustraci mezi imigranty a nepokojům v některých azylových centrech.

Počet imigrantů za rok 2015 v Řecku (zeleně) a Itálii (oranžově) dle UNHCR

V reakci na teroristické útoky v Paříži představilo několik západoevropských států plán na vznik takzvaného Minischengenu, který měl zahrnovat jen 5 západoevropských zemí – Německo, Rakousko, Nizozemsko, Belgii a Lucembursko. Premiéři států Visegrádské čtyřky i některých dalších států jednohlasně tento kontroverzní návrh označili za nepřijatelný.

V polovině prosince byl jako součást tzv. 3. implementačního balíčku EK na řešení migrační krize oznámen záměr vzniku společné evropské pohraniční a pobřežní stráže s rozšířenějšími pravomocemi, než má agentura Frontex. Ochranu vnější schengenské hranice by podle něj mělo posílit 1 500 pohraničníků; někteří analytici tento počet vzhledem k celkové délce hranic označili jako nedostatečný. Návrh podporovala velká většina představitelů členských států Evropské unie, vč. premiéra ČR Bohuslava Sobotky, naopak kritici plánu poukazovali zejména na to, že by pohraniční a pobřežní stráž mohla zasahovat na území členského státu i bez jeho souhlasu.[142] Zástupci EU přiznali, že přerozdělování migrantů nefunguje: v průběhu celého roku 2015 bylo relokováno, jak pomocí kvót, tak na dobrovolné bázi, pouze 259 osob (177 z Itálie a 82 z Řecka) z celkem plánovaných 160 000.[143]

V posledním měsíci roku 2015 byl migrační proud v porovnání s předchozími měsíci slabší a dosahoval podobných hodnot jako v létě. V prosinci 2015 připlulo do Evropy dle údajů Organizace spojených národů 119 000 migrantů.[144]

Za celý rok 2015 připlulo k evropským břehům podle OSN 1 015 078 migrantů. Nejvyšších počtů dosahoval migrační tok mezi zářím a listopadem 2015.

Dle údajů evropského statistického úřadu Eurostat požádalo o azyl v zemích Evropské unie za rok 2015 celkem 1 255 640 imigrantů.[4] Jedná se o více než dvojnásobný nárůst oproti roku 2014, kdy v EU žádalo o azyl necelých 626 000 osob. Je to také vyšší údaj než počet migrantů, kteří připluli do Itálie a Řecka, jelikož část žadatelů o azyl tvoří i občané balkánských států a také přistěhovalci, kteří se do EU dostali jiným způsobem.

Tábor u města Šentilj v Slovenskih Goricah na slovinsko-rakouské hranici

Během ledna 2016 sice počet příchozích ekonomických migrantů a uprchlíků do Evropy poklesl, do samotného Německa však přicházelo stále nejméně okolo tisíce lidí denně. Od 1. ledna roku 2016 zpřísnilo Německo prověřování žadatelů o azyl ze Sýrie, Iráku a Eritreje, pro které do té doby platily zjednodušené podmínky řízení.[146] Jednotlivé evropské země i nadále zdůrazňovaly potřebu společného politického řešení krize.

Silvestrovské sexuální útoky přistěhovalců v mnoha evropských městech, ke kterým došlo na přelomu prosince 2015 a ledna 2016, však i nadále pomohly k polarizaci evropské společnosti. Bezpečnostní složky se zdráhaly zveřejnit informace, že za útoky stáli imigranti ze zemí severní Afriky i Blízkého východu; vyšetřování pak ukázalo, že velká část z nich přišla do Německa během roku 2015 jako žadatelé o azyl. Tato událost značně ovlivnila veřejné mínění v Německu i dalších západoevropských zemích. Dne 28. ledna v reakci tyto události Německo rozhodlo, že Alžírsko, Tunisko a Maroko jsou nově považovány za tzv. bezpečné země.

Migranti v Egejském moři jsou po záchraně převáženi do Řecka

Dne 15. ledna stanovilo Rakousko limit přijímaných uprchlíků v roce 2016 na 37 500 lidí a do poloviny roku 2019 maximálně 127 500 osob; co se bude dít v případě naplnění tohoto limitu nebylo upřesněno.[147] V lednu 2016 padlo rozhodnutí, že neúspěšní žadatelé o azyl ve Švédsku a Finsku budou z obou zemí deportováni dle platných zákonů a mezinárodních smluv, jež byly v průběhu krize kvůli velkému množství žadatelů o azyl porušovány. Česká vláda souhlasila s plánem na vznik společné evropské pohraniční a pobřežní stráže.[148] V závěru ledna do České republiky přiletělo prvních 32 křesťanských uprchlíků z Iráku a Libanonu z celkem plánovaných 153 lidí.[149]

Evropští političtí představitelé v souvislosti s vývojem okolo migrační krize vyzvali k urychlenému řešení ve snaze zachránit samotnou ideu Schengenského prostoru a EU.[150] Z nejvyšších pater evropské politiky se ozývaly apely, podle kterých hrozil rozpad jednotné Evropy do několika měsíců.[151] Kvůli nedodržování závazků ze strany Řecka ohledně ochrany vnější hranice Schengenského prostoru zvýšili představitelé EU diplomatický tlak na řeckou vládu a objevovaly se i návrhy na jeho vyloučení ze Schengenského prostoru.[152] V tomto případě se čeští političtí představitelé podobně jako celá Visegrádská skupina postavili za myšlenku vybudování záložní linie, kterou by představovala Albánsko-řecká hranice, Severomakedonsko-řecká hranice a Bulharsko-řecká hranice.[153]

Podle OSN připlulo v lednu 2016 do Evropy přes 73 000 migrantů, což je oproti lednu 2015, kdy jejich počet činil jen 5 500 lidí, meziročně 14 krát více.

Migranti čekající na vstup do Německa

V únoru pokračovaly politické protesty evropského obyvatelstva proti příchodům imigrantů. Jejich počet na počátku měsíců sice poněkud poklesl, ke konci měsíce února však začaly zaznamenávat řečtí záchranáři opět vzestupný trend v počtu přicházejících migrantů přes Egejské moře. Dne 7. února 2016 se v Praze uskutečnila rozsáhlá demonstrace pro a proti imigraci, kdy početně měli navrch odpůrci migrace. Bezpečnostní situace byla během demonstrace vyhrocená; česká policie musela nasadit těžkooděnce a uzavřít několik ulic na pražských Hradčanech, aby nedošlo ke střetům mezi oběma tábory. K házení předmětů a provokacím došlo nicméně jen v jediném případu. K protestům a střetům mezi zastánci a odpůrci migrace došlo i v dalších evropských zemích, především v Německu a ve Švédsku.

Dne 3. února začalo 27 českých policistů střežit vnější schengenskou hranici v Severní Makedonii. V závěru měsíce února se rozhodli političtí představitelé Severní Makedonie uzavřít hranici s Řeckem pro příchozí z Afghánistánu. 22. února čekalo na hranici za pohraničním plotem přes 2000 lidí, což přimělo řeckou vládu vyvinou diplomatický tlak na představitele ve Skopje, aby hranici okamžitě otevřeli. Jen o několik dní dříve však pro Afghánce uzavřelo svoji hranici také Srbsko, které zpět z Miratovců vrátilo do Tabanovců na území Severní Makedonie asi 200 lidí.

V téže době rovněž zaznamenala maďarská pohraniční policie vzrůstající trend průniků uprchlíků a migrantů na území Maďarska, a to buď přes pohraniční plot, nebo přes společnou hranici s Rumunskem.

Ve Francii byl mezitím uprchlický tábor Džungle nahrazen několika mobilními buňkami, kde by pro uprchlíky byly zajištěny alespoň základní hygienické potřeby. Francouzské úřady následně několikrát pohrozily vyklizením a likvidací tábora; uprchlíci se však v řadě případů přemístili jen do okolních vesnic, kde zakládali tábory nové.[154]

Na přelomu února a března stanovilo nejprve Rakousko, a později i všechny ostatní státy na balkánské trase, kvóty, kolik uprchlíků bude moci přejít hranici. Všechny vlády reagovaly velice rychle; uzavřena pro uprchlíky byla i hranice mezi Řeckem a Severní Makedonií. Skutečnost, že se na začátku března 2016 nashromáždilo několik tisíc migrantů na řeckém území, vedla k zhoršení vztahů mezi Řeckem a Rakouskem. Dne 1. března bylo podle odhadů u řecké vesnice Idoumeni zhruba osm tisíc migrantů, kteří se pokusili několikrát prorazit pohraniční plot. Řecká vláda mezitím zahájila výstavbu nového táboru při hranicích, který by měl mít kapacitu 12 500 lidí. Rozhodnutí o uzavření hranice kritizovala ostře UNHCR.

Po teroristických útocích v Bruselu, při nichž bylo 22. března 2016 zabito více než 30 lidí a stovky dalších zraněny, se obdobně jako po listopadových útocích v Paříži objevily informace o tom, že někteří ze strůjců útoků se po vycvičení Islámským státem vrátili do Evropy s uprchlickou vlnou, často s falešnými doklady. Salah Abdeslam, jeden z pařížských útočníků, prý už v září 2015 na balkánské trase vyzvedl a autem do západní Evropy převezl Najima Laachraouiho, který se v březnu odpálil na bruselském letišti. Laachraoui do Evropy přicestoval pod falešným jménem Soufiane Kayal a prošel tak bez povšimnutí i policejní kontrolou vozidla v okolí maďarsko-rakouské hranice.[155][156] Polská premiérka Beata Szydłová v reakci na přítomnost teroristů mezi migranty odvolala den po útocích v Bruselu záměr Polska přijmout na své území v rámci plnění uprchlických kvót 7000 migrantů, kteří měli do země začít přicházet na konci března.[157]

Německá vojenská loď Frankfurt am Main v rámci mise EU zachraňuje migranty na moři a převáží je do Itálie

Španělská vojenská loď Numancia (působí v rámci mise EU tzv. Operace Sophia) přivezla 21. března do Itálie 667 migrantů, většinou Somálce a Eritrejce, které zachránila ve Středozemním moři.[158] 20. března italská pobřežní stráž a vojenské lodě v rámci mise EU zachránily z člunů na moři přes 900 migrantů ze subsaharské Afriky a z Bangladéše.[159] Italská pobřežní stráž zachránila 27. a 28. března u břehů Libye celkem 1482 migrantů.[160] Mezi 28. a 30. březnem bylo zachráněno a přemístěno do Itálie na 3700 migrantů.[161]

Dne 4. dubna bylo na základě dohody mezi EU a Tureckem vráceno z Řecka do Turecka 136 migrantů. Podle dohody za každého Syřana vráceného z Řecka převezme EU jednoho syrského uprchlíka z Turecka.[162]

Dne 6. dubna Evropská komise pod vedením Jeana-Clauda Junckera navrhla stálé povinné kvóty pro přerozdělování uprchlíků mezi členské státy EU.[163]

Dne 11. dubna italská pobřežní stráž a německé vojenské plavidlo Frankfurt am Main (působí v rámci mise EU) zachránily na moři a přivezly ke břehům Itálie 1850 migrantů většinou ze subsaharské Afriky.[164] Dalších 6000 migrantů připlulo do Itálie mezi 13. na 15. dubnem,[165] mnohé z nich přivezly k evropské pevnině posádky lodí evropských států pod vedením italské pobřežní stráže.[166] Migranti na středomořské cestě do Itálie jsou většinou muži ze subsaharské Afriky, nejvíce z Nigérie, Gambie, Senegalu, Guiney, Pobřeží slonoviny, Somálska a Mali.[165]

Podle italského generála, který je vojenským poradcem zmocněnce OSN pro Libyi, se v Libyi nachází až 1 milion potenciálních migrantů, kteří čekají v Libyi na cestu do Evropy.[167]

U břehů Egypta se utopilo nejméně 400 migrantů ze Somálska, Etiopie a Eritreje, kteří se na 4 člunech snažili doplout do Itálie. 18. dubna soukromá záchranná loď z Německa Aquarius[168] přivezla do Itálie 108 migrantů, které zachránila z gumových člunů u libyjských břehů.[169]

Od dubna do září 2016 dorazilo do Evropy na lodích přes Středozemní moře téměř 300 000 migrantů a více než 3000 jich při cestě zahynulo.[170] Mezi 3. a 5. říjnem lodě italské pobřežní stráže a námořnictva mise Evropské unie zachránily u libyjského pobřeží přes 10 000 migrantů a převezly je do Itálie.[171] 24. října bylo do Itálie převezeno italskou pobřežní stráží a námořní misí Evropské unie více než 4000 migrantů.[172]

Albánie se začala migrační krize dotýkat v souvislosti s výstavbou makedonského pohraničního plotu a následným uzavřením hranice mezi Severní Makedonií a Řeckem na přelomu února a března 2016. Hned na začátku března zaznamenala albánská policie zvýšený počet osob, které překročily společnou hranici s Řeckem, nicméně se jednalo pouze o jednotky osob denně. Za období od června 2015 do konce zimy 2016 se jednalo celkově o několik set lidí.[214] Na začátku března 2016 nicméně navštívila hlavní město Albánie Tiranu vysoká evropská představitelka pro zahraniční politiku, Federica Mogheriniová.[215]

Hlavní migrační trasa se Albánii vyhýbala především z důvodu odlehlosti albánsko-řeckého pohraničí, náročnému terénu a nedostatku vhodných dopravních spojů (z Řecka k severomakedonskému hraničnímu přechodu v Gevgeliji vede železniční i dálniční spojení, zatímco do Albánie směřují z Řecka pouze silnice). V březnu 2016 nicméně nařídila albánská vláda vybudování dvou registračních center u svých jižních a východních hranic[216] a zpřísnila hraniční kontroly se Severní Makedonií a Řeckem. K Evropské unii vzkázali albánští političtí představitelé, že hranici neotevřou, ale zároveň nebudou ani stavět zdi.[217]

Demonstrace s názvem Tahle Země patří všem "REFUGEES WELCOME", 17. 11. 2015 v Praze

Antiimigrační demonstrace na Hradčanském náměstí

Demonstrace Úsvitu-NK a BPI proti islámské imigraci, 6. 2. 2016 v Praze

Demonstrace krajně pravicové Národní demokracie, 26. 3. 2016

Detenční zařízení Bělá-Jezová

Na české politické scéně se Evropská migrační krize projevila zejména tím, že část politického spektra začala důrazněji upozorňovat na tuto problematiku. Téma migrační krize se v České republice stalo od roku 2015 jedním z hlavních politických témat. Byl zaznamenán výrazný nárůst popularity organizací zabývajících se imigračními tématy, a to zejména těch s protiimigračními názory, z nichž nejviditelnější byla činnost iniciativy Islám v České republice nechceme (IvČRN), vedené entomologem Martinem Konvičkou.[218] Také řada politických stran přijala problematiku migrační krize za stěžejní téma svého programu, např. hnutí Úsvit s Blokem proti islámu, Svoboda a přímá demokracie vedená Tomiem Okamurou nebo krajně pravicová strana Národní demokracie Adama B. Bartoše. O něco mírněji proti přijímání imigrantů vystupují ODS a Svobodní. K opačným názorům se v Česku hlásí především Strana zelených a Liberálně ekologická strana. Vláda Bohuslava Sobotky patří ve srovnání napříč celou Evropskou unií spíše k protiimigračním subjektům, v České republice je naopak někdy kritizována za přílišnou otevřenost vůči žadatelům o azyl. Ostře proti imigraci se vyjadřuje prezident Miloš Zeman. Na úrovni regionální spolupráce se problematikou imigrace zabývá Visegrádská skupina, složená z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska. Ta patří mezi nejvýraznější kritiky přístupu Evropské unie k imigrační krizi, mj. odmítá princip distribuce žadatelů o azyl po celé unii, požaduje ochranu vnější schengenské hranice a fungující návratový systém ekonomických migrantů.

(Zdroj: MVČR)

Podle průzkumů veřejného mínění patří Česká republika dlouhodobě mezi státy s nejodmítavějším vztahem k přijímání imigrantů. Z výzkumů prováděných v roce 2016 vyplývá, že přes 80 % Čechů odmítá přijímání imigrantů z Blízkého východu a severní Afriky, opačný názor zastává necelých 15 % lidí.[219][220] Od června 2015 se v Česku, a zejména pak v Praze, pravidelně konají demonstrace proti imigraci. Demonstrace v průběhu června, červene a srpna uspořádala hnutí Islám v České republice nechceme, krajně pravicová Národní demokracie či Svoboda a přímá demokracie.[221] Účast na demonstracích dosahovala v průměru několika stovek osob. Vzestupu protiimigračních nálad se opakovaně neúspěšně pokoušela využít také DSSS.[222] Konaly se i demonstrace na podporu uprchlíků, které ale dosahovaly menších rozměrů. V září a říjnu se v Praze, Brně, Ostravě, Liberci a dalších městech napříč Českou republikou uskutečnily demonstrace proti imigraci a islámu, kterých se zúčastnilo celkem přes 3 000 lidí.[223] Dne 17. listopadu uspořádal na pražském Albertově protiimigrační demonstraci kontroverzní Blok proti islámu (BPI) přetransformovaný z iniciativy Islám v ČR nechceme. BPI uspořádal dne 6. února 2016 na pražském Hradčanském náměstí i doposud největší demonstraci proti imigraci v Česku s účastí kolem 7 000 lidí. Dne 28. března se shromáždilo několik set příznivců krajně pravicové Národní demokracie na protestu proti islamizaci na Václavském náměstí v Praze. Platformou pro odpůrce imigrace se staly ve značné míře také diskuzní stránky a sociální sítě.[224]

Česká republika je pro migranty v drtivé většině případů jen tranzitní zemí a nárůst žádostí o azyl zde není na rozdíl od některých západoevropských států příliš výrazný; za celý rok 2015 bylo v ČR podáno celkem 1 525 žádostí, což je o téměř 50 % více než v roce 2014, přičemž někteří imigranti ale žádali o azyl opakovaně. Počet žadatelů o azyl (osob) v roce 2015 činil 1 239 migrantů.^[zdroj?] Za rok 2015 byl azyl udělen 71 osobám, doplňkovou ochranu (tzn. azyl pouze na určitou dobu) získalo 399 uprchlíků.[225] Ačkoliv se během srpna a září 2015 výrazně zvýšil počet nelegálních migrantů zadržených na území Česka, v průběhu roku 2015 ani v první polovině roku 2016 tudy neprocházela žádná hlavní trasa migrantů.

Výskyt nelegálních migrantů v České republice se po roce 2015 snížil. Podle Bezpečnostní informační služby a Policie České republiky bylo v ČR ve 4. čtvrtletí roku 2015 zadrženo 3 000 nelegálních migrantů, ale ve 4. čtvrtletí roku 2016 už jen 47 nelegálních migrantů.[226]

Maďarsko-srbská a maďarsko-chorvatská hranice uzavřená pro migranty (červeně)

Během léta 2015 se v Chorvatsku Evropská migrační krize téměř neprojevila, tento stát stál stranou hlavní větve Balkánské migrační trasy. Situace se ale zásadním způsobem změnila dne 15. září, kdy došlo k úplnému uzavření srbsko-maďarské hranice pro migranty výstavbou Maďarského pohraničního plotu a Balkánská migrační trasa se následně přesunula právě do Chorvatska. Zatímco v prvním měsíci migranti plot přes Chorvatsko jen obcházeli, ode dne 17. října 2015, kdy byl dokončen plot také na části maďarsko-chorvatské hranice se přesunul hlavní proud migrantů dále do severozápadního Chorvatska a následně do sousedního Slovinska. Od uzavření maďarsko-srbské hranice v polovině září do poloviny listopadu jejich počet podle tamního ministerstva vnitra činil 320 000 osob. Zatímco zpočátku byl postoj chorvatské vlády k běžencům vstřícný, po krátké době se změnil, zejména kvůli faktu, že nápor migrantů byl mnohem větší, než na který byli Chorvati připraveni.

Na podzim 2015 se v Chorvatsku konaly parlamentní volby do Saboru, ve kterých téma migrační krize využily všechny politické strany. Volby, konané začátkem listopadu 2015, vyhrálo s mírným náskokem do té doby opoziční a proti imigraci zaměřené Chorvatské demokratické společenství, které koncem prosince sestavilo vládu a k řešení krize zaujalo ráznější postoj. V závěru roku 2015 a v prvním čtvrtletí 2016 procházelo Chorvatskem méně migrantů, jejich počet se pohyboval kolem 2 000 - 4 000 lidí denně. Dne 26. února Chorvatsko v reakci na uzavření severomakedonsko-řecké hranice oznámilo, že do země bude vpuštěno maximálně 580 lidí denně s cílem zajistit kontrolu všech příchozích, během března však byly počty ještě nižší.[227]

Na přílivu migrantů z Libye do Itálie vydělává italská mafie.[228]

Cesta do Itálie přes Středozemní moře bývá často velmi draze vykoupena. Uprchlíci podnikající velmi drahou cestu za lepším se často dočkají zcela opačného osudu, ke kterému se potom stydí přiznat příbuzným. Převaděči je převádí za velmi nebezpečných podmínek, v ohrožení je jejich život, ženy jsou často znásilňovány a děti bity a traumatizovány. Mnoho lidí zemřelo při převádění přímo na moři například po potopení jejich plavidla.[229]

V Itálii zůstává na 500 000 nelegálních imigrantů, kterým byla zamítnuta žádost o azyl, nebo jim vypršelo vízum. Jenom v roce 2017 vyčlenila Itálie na uprchlíky 4,2 miliardy eur (106,4 mld. korun).[15] Podle italského deníku Il Corriere della Sera, „až polovinu trestných činů páchají cizinci, zatímco jejich počet dosahuje devíti procent obyvatelstva země“.[230]

Velkou mediální pozornost v Itálii i v zahraničí vyvolaly některé násilné činy imigrantů, například vražda Ashley Ann Olsenové nelegálním migrantem ze Senegalu, kterého si Olsenová pozvala do svého bytu ve Florencii,[231] nebo hromadné znásilnění polské turistky migranty z Nigérie, Konga a Maroka na pláži v Itálii.[232]

Maďarský pohraniční plot

Počet migrantů v Maďarsku podle týdnů

Uprchlíci před nádražím v Budapešti demonstrují, aby mohli odcestovat do Německa, 3. září 2015

Policisté a migranti na budapešťském východním nádraží

V Maďarsku se imigrační krize začala projevovat již od jara 2015. Od ledna do konce května 2015 vstoupilo nelegálně do země téměř 50 000 osob, což se ukázalo jako značný problém. Vzhledem k toku, že Řecko nedodržovalo své povinnosti vyplývající ze Schengenské smlouvy se Maďarsko stalo de facto prvním státem, kde migranti vstupují na území Schengenského prostoru. V průběhu léta se počet migrantů vstupujících do Maďarska zvýšil na průměr 2 000 osob denně. Na přelomu srpna a září začal migrační proud výrazně vzrůstat a během první poloviny října dosahoval počtu více než 8 000 osob denně. Nejkritičtější situace byla na přelomu srpna a září 2015 v Budapešti, když do města přišlo několik tisíc imigrantů v rámci migrační vlny vytvořené po otevření severomakedonsko-řecké hranice. Obsadili Východní nádraží i přilehlý park a poté, co jim nebylo umožněno odcestovat do Rakouska, se vydali jako takzvaný pochod naděje po dálnici M1 směrem na Vídeň.

Tamní konzervativní vláda se rozhodla problematiku migrace řešit výstavbou pohraničního plotu, jehož vznik většina obyvatel schvaluje. Ten byl stavěn v létě 2015 na celé hranici se Srbskem (175 km) a dokončen dne 15. září. Migranti plot začali obcházet přes Chorvatsko a do Maďarska se posléze vraceli; z tohoto důvodu byl na podzim 2015 pohraniční plot vybudován také na části společné hranice s Chorvatskem. Hraniční bariéra snížila nelegální přechody hranic z 10 000 v polovině října na pouhých několik desítek lidí v závěru měsíce. I během následujících zimních měsíců zůstal počet migrantů jen na úrovni několika desítek osob denně. Koncem února 2016 se opět začal počet nelegálních migrantů zadržených v Maďarsku zvyšovat; zatímco za celý leden 2016 bylo v Maďarsku zachyceno necelých 560 imigrantů, za první tři týdny února 2016 to bylo přes 1 550 běženců, z nichž část přišla právě přes maďarsko-srbsko-rumunské trojmezí, kde končí pohraniční plot.[233]

V Maďarsku byly zaznamenány silné nálady proti imigrantům. Imigrační krize se stala klíčovým tématem pro radikální politickou stranu Jobbik. Maďarský premiér Viktor Orbán je dlouhodobě jeden z nejvýraznějších odpůrců přijímání imigrantů, ostře odmítl přijmout migrační vlnu, žádal její regulaci a nesouhlasil s přístupem západní Evropy k uprchlické krizi.[234][235] Francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius v srpnu 2015 kritizoval stavbu pohraničního plotu, který měl zabránit příchodu migrantů na území Maďarska, a prohlásil, že stavba plotu odporuje "společným evropským hodnotám".[236] V říjnu 2015 pohraniční plot a odpor maďarské vlády k přijímání migrantů odsoudila německá kancléřka Angela Merkelová a prohlásila, že uprchlíky plot nezastaví a Evropa se nemůže proměnit v pevnost. Merkelová také odsoudila odpor ke stavbě mešit a k přijímání muslimů.[237]

V souvislostí s ruskou invazí na Ukrajinu Maďarsko přijímá velké množství uprchlíků z Ukrajiny.[210]

V srpnu 2015 vláda Severní Makedonie na několik dní uzavřela hranici s Řeckem

Severní Makedonie leží na nejvytíženější Balkánské migrační trase. Hlavní proud ekonomických migrantů a uprchlíků z Řecka do Srbska prochází v Severní Makedonii přes hlavní dopravní tahy, které směřují ze jihu na sever. Migranti se zemí přepravovali nejčastěji vlaky z Gevgelije u řecké hranice do Tabanovců na hranici se Srbskem.

V létě roku 2015 se počet migrantů začal zvyšovat a v srpnu do země přicházelo kolem 3 000 lidí za den. V září a říjnu dosahoval migrační proud největších rozměrů a do země přicházelo přes 7 000 migrantů denně. Koncem srpna se pokusila Severní Makedonie uzavřít hranici s Řeckem pomocí policie a armády, ale migranti po několika dnech hraniční bariéru prolomili.[238] Dne 19. listopadu 2015 začaly ozbrojené složky Severní Makedonie pouštět na své území pouze uprchlíky z Afghánistánu, Sýrie a Iráku, jelikož ostatní považovali za ekonomické migranty bez práva na azyl. Dne 28. listopadu byla zahájena výstavba makedonského pohraničního plotu na části zelené hranice s Řeckem, dne 10. prosince bylo rozhodnuto o jeho prodloužení a v únoru byla postavena druhá linie plotu, aby byl pro migranty téměř nepřekonatelný.[239] Po dokončení měl plot 50 kilometrů a cílem stavby bylo podle tamních představitelů zabránit migrantům ve vstupu do země.[240] Někteří političtí zástupci střední Evropy se začátkem roku 2016 vyjádřili pro myšlenku vytvoření záložní hraniční linie právě na severomakedonsko-řeckých a také bulharsko-řeckých hranicích.[241] Na přelomu února a března 2016 začali severomakedonští policisté a vojáci pouštět do země jen několik desítek migrantů denně a po několika dnech hranici v blízkosti řecko-severomakedonského hraničního přechodu Idomeni – Gevgelija pro migranty uzavřeli úplně. Z tohoto důvodu se zde nahromadilo přes 15 000 imigrantů, což vedlo ke kritické humanitární situaci.[242] Ta se začala zlepšovat poté, co Řecko začalo migranty odvážet od uzavřené hranice do Atén.[243] Uklidňování poměrů na hranici ale opakovaně narušovali někteří aktivisté, kteří naváděli migranty k nelegálnímu překračování hranice přes řeku Vardar[244] či rozšiřovali lživé fámy o znovuotevření hranice.[245][246]

Migranti po příjezdu do Kolína nad Rýnem

Imigranti na německo-rakouské hranici necelých 15 km od hranic s Českem

Německo je pro migranty nejčastější cílovou zemí. Příchod statisíců imigrantů je jedním z hlavních témat německé politické scény, klíčovým tématem se stal především pro nacionalistické strany. Německá kancléřka Angela Merkelová je známá svými otevřenými názory na přijímání běženců z Blízkého východu a Afriky, kvůli kterým je velmi často kritizována. Zatímco mezi imigranty je značně oblíbená a je označována jako "Mutti Merkel", její popularita mezi německým obyvatelstvem v kontextu migrační krize neustále klesá.[247] Politiku otevřených dveří často kritizují někteří politici z Bavorska (např. premiér Horst Seehofer), které je migrační vlnou zatíženo nejvíce. Vzrůstající počet nových migrantů má za následek posilování protiimigrantských názorů ve společnosti a nárůst preferencí politických stran vystupujících proti přistěhovalectví, jako např. Alternativa pro Německo, která dne 13. března 2016 zaznamenala významný úspěch ve volbách do zemských sněmů tří německých spolkových zemí.

Během letních měsíců roku 2015 přicházelo do země přes 2 000 migrantů denně. Dne 13. září Německo obnovilo Německo hraniční kontroly na své jihovýchodní hranici s Rakouskem; původně měly kontroly probíhat po dobu jednoho měsíce, ale v listopadu byly prodlouženy do neurčita. V říjnu a listopadu byly zavedeny namátkové kontroly také na hranici s Francií a Českou republikou. Dne 20. září německé ministerstvo financí oznámilo odklad plánovaného snížení daní z důvodu potřeby dodatečných finančních prostředků pro imigrační politiku.[248] Pod největším náporem běženců bylo Německo v říjnu a v první polovině listopadu 2015, kdy přicházelo do země až 10 000 nových imigrantů denně. V prosinci 2015 a lednu 2016 se počet nově příchozích snížil nejprve na 3 000 a poté jen na průměr 1 500 osob denně. Koncem února a v březnu se počty migrantů držely na podobné úrovni. Imigrační krize je extrémně nákladná po finanční stránce; v roce 2016 německé spolkové země vynakládají na řešení migrační krize celkem 17 miliard Eur (460 miliard Kč) a na zvládnutí imigrace a integraci uprchlíků je vyhrazena také značná část z velkého přebytku státního rozpočtu na rok 2015, který činil 12,1 miliard eur (327 miliard korun).[249]

V září 2015 byly vypravovány pro migranty vlaky z Rakouska

Podle údajů Eurostatu v Německu za celý rok 2015 požádalo o azyl více než 441 000 přistěhovalců.[250] Německé úřady jsou přetíženy vysokým počtem žadatelů o azyl, což vede k frustraci a nespokojenosti migrantů, tisíce z nich podaly na úřady žalobu k soudu pro příliš dlouhou dobu vyřizování žádosti.[251] V uprchlických centrech dochází k opakovaným násilnostem, trestným činům i k výskytu teroristů, kteří se do země dostali jako žadatelé o azyl.[252] Nedaří se ani deportace migrantů; přestože v roce 2015 zažádalo v Německu o azyl několik set tisíc lidí, z nichž většina nemá na azyl nárok, deportováno bylo jen necelých 21 000 cizinců.[253] V únoru 2016 německá vláda přiznala, že se již "ztratilo" téměř 115 000 žadatelů o azyl; někteří z nich odjeli požádat o azyl do jiné země, další část migrantů ale přešla do ilegality a v Německu žije nezákonně.[254] Němečtí představitelé opakovaně vyzvali řadu evropských zemí k větší míře zapojení se do migrační krize, především k přijetí kontroverzních uprchlických kvót. Evropskou komisi naopak obvinili v této krizi z příliš pomalého postupu.[255] Na národní úrovni v rámci jednotlivých spolkových zemí funguje přerozdělování migrantů podle Königsteinského klíče, kdy každá země dostává tolik migrantů, kolik odpovídá jejím daňovým příjmům a počtu obyvatel.

Demonstrace Pegidy v Drážďanech

Zatímco v první polovině roku 2015 byla německá veřejnost přijímání uprchlíků nakloněna, během podzimu se souhlasný názor s přijímáním migrantů a s politikou "otevřených dveří" otočil a zmizely i davy vítající migranty.[257] Další nárůst protiimigračních názorů přinesly zejména silvestrovské sexuální útoky přistěhovalců, které měli na svědomí ze značné části žadatelé o azyl, kteří přišli do Německa v roce 2015.[258] Podpora proimigrační politiky německým obyvatelstvem je přinejmenším velice diskutabilní.[259] Přístup německé vlády k migrantům kritizují některé organizace jako například hnutí Vlastenečtí Evropané proti islamizaci Západu (PEGIDA), která pravidelně pořádá rozsáhlé demonstrace. Neustávající příliv žadatelů o azyl má za následek šíření extremistických názorů ve společnosti. Někteří lidé projevují vůči migrantům otevřeně nenávist různými způsoby, mezi které patří skandování nacionalistických a protimigračních hesel i zapalování budov určených pro migranty. V roce 2015 evidovala německá policie 1 005 útoků radikálů na ubytovny, které měly sloužit pro ubytování žadatelů o azyl, mezi které patřilo i 94 žhářských útoků na azylová centra převážně v Sasku, ale i dalších částech země.[260]

Začátkem roku 2018 žilo v Německu de facto nelegálně na 230 000 migrantů, kteří by měli být ze země německými úřady vyhoštěni,[261] což však zcela pravidelně ve většině případů naráží na nejrůznější překážky.

Kvůli velké zátěži Německa nelegální migrací vznikl v druhém čtvrtletí 2018 velký spor mezi unijními stranami CDU a CSU. V pozdních hodinách 2. července byl předběžně ukončen kompromisem mezi kancléřkou Merkelovou a ministrem vnitra Horstem Seehoferem (ten dokonce hrozil svým odstoupením). Seehofer se prosadil mj. tím, že u německých hranic, zejména s Rakouskem, budou zřízena tzv. tranzitní centra pro nové uprchlíky. Toto opatření uvítal předseda odborové organizace Spolkové policie Ernst Walter.[262]

V souvislostí s ruskou invazí na Ukrajinu přišlo do Polska cca 787 300 uprchlíků (stav ke dni 3.3.2022).[210]

Registrační centrum na rakouských hranicích

Zimní měsíce komplikují cestu migrantů, slovinsko-rakouská hranice

Rakousko je jak tranzitní zemí migrantů na Balkánské trase na cestě do Německa, tak i jejich častou cílovou zemí. Migranti, kteří Rakouskem pouze projíždějí a míří do dalších bohatých států západní a severní Evropy se přes tuto zemi přepravují většinou vlaky. Rakousko patří mezi státy s největším počtem žádostí v přepočtu na počet obyvatel, ve třetím čtvrtletí roku 2015 bylo v počtu žadatelů, kteří se v zemi chtěli usadit, vůbec na prvním místě. V roce 2015 dohromady požádalo v Rakousku o azyl téměř 90 000 lidí.[263] Kapacity pro ubytování migrantů byly vlivem jejich velkého náporu na mnoha místech zcela vyčerpané a imigranti tak museli dočasně přenocovat v provizorních podmínkách.

V prvních měsících roku 2015 byl počet migrantů přicházejících do Rakouska v porovnání s rokem 2014 o 140 % vyšší. Na začátku září 2015 umožnilo Rakousko průjezd několika vlaků se zhruba 10 000 imigranty, směřujícími z Maďarska do Německa v rámci jedné rozsáhlé migrační vlny utvořené na přelomu srpna a září 2015.[264] Stejně jako v jiných zemích, i v Rakousku roste nespokojenost se způsobem řešení migrační krize ze strany tamní vlády, což má za následek posilování euroskeptických názorů, které ale není tak výrazné, jako v některých jiných zemích Evropské unie. Migranti vstupují do Rakouska jižně od Grazu ze Slovinska a míří napříč zemí do Salcburku a hranic s Německem. Ve druhé polovině listopadu 2015 byl na krátkém úseku rakousko-slovinské hranice postaven 3,7 km dlouhý rakouský pohraniční plot. Na rozdíl od maďarského pohraničního plotu běžencům nebrání ve vstupu do země, ale jeho cílem je pouze usměrnění migračního proudu k určeným registračním centrům na hranici.[265] Během měsíců října a listopadu 2015 přicházelo do země téměř 8 000 nových migrantů denně. V prosinci a začátkem roku 2016 se jejich počty snížily a do Rakouska v tomto období mířilo kolem 2 000 lidí za den.[266]

Rakouská vláda odhadla počet migrantů, kteří by mohli přijít do země v roce 2016, na 120 000 osob[267] a v lednu 2016 zároveň oznámila, že počet úspěšných žadatelů o azyl za celý rok 2016 nesmí překročit 37 500 osob. Na konci února Rakousko společně s dalšími zeměmi ležícími na Balkánské migrační trase začalo denně pouštět do země maximálně 580 migrantů. Rakouská vláda se kvůli těmto krokům dostala do sporu s německou kancléřkou Merkelovou.[268] Po uzavření severomakedonsko-řecká hranice pro migranty ve druhé polovině února 2016 došlo ke snížení počtu přicházejících migrantů do Rakouska na maximálně několik stovek osob denně.

Rakousko v roce 2017 plánovalo vyčlenit na uprchlíky přes dvě miliardy eur (51 miliard korun).[269] Někteří uprchlíci z Rakouska a Německa jezdí do České republiky jako sexuální turisté.[269]

Rumunsko se dlouhodobě nachází mimo hlavní trasy, po kterých se dostávají ekonomičtí migranti a uprchlíci do Evropy. V roce 2015 ani v prvním čtvrtletí roku 2016 neprobíhala Rumunskem žádná hlavní migrační trasa. V červnu 2015 rozhodla vláda sousedního Maďarska o výstavbě pohraničního plotu; ten byl následně vybudován mezi červencem a říjnem 2015 na maďarsko-srbské hranici a maďarsko-chorvatské hranici. Přestože maďarská pohraniční bariéra neleží na hranici s Rumunskem, existovala možnost přesunu Balkánské cesty do Rumunska; migrační trasa by tak nově vedla ze Srbska do Rumunska a poté do Maďarska, čímž by se vyhnula maďarskému pohraničnímu plotu. Tyto spekulace se ale nenaplnily a trasa migrantů se naopak přesunula západním směrem do Chorvatska a Slovinska.[270] V souvislosti s uzavíráním Balkánské migrační trasy v březnu 2016 se objevily zprávy o možném přesunu trasy migrantů z Turecka, která by nově vedla přes Černé moře do Bulharska a Rumunska.[271]

V souvislostí s ruskou invazí na Ukrajinu Rumunsko přijímá velké množství uprchlíků z Ukrajiny.[210]

Migranti při tzv. pochodu naděje na maďarské dálnici M1 několik kilometrů od slovenských hranic

Přes sousední Slovensko v roce 2015 ani začátkem roku 2016 neprocházela žádná hlavní migrační trasa. V létě 2015 probíhala Balkánská migrační trasa přes území Maďarska po tamních hlavních dopravních tazích, procházejících z Budapešti do Vídně, ale vyhýbajících se Slovensku.[272] V září 2015 bylo z Maďarska vypraveno několik vlaků s migranty, které byly zachyceny na slovenském území, což vedlo ke zvýšení počtu nelegálních cizinců. V následujících zimních měsících se počet zachycených ilegálních migrantů na Slovensku průměrně pohyboval již maximálně v řádu jednotek denně. Na Slovensku panují silné protiimigrační postoje.[273] Slovenská vláda spolu s vládou ČR a několika dalšími státy EU hlasovala proti migračním kvótám a v reakci na jejich schválení v září 2015 podala v prosinci žalobu k soudnímu dvoru EU.[274] Slovenský premiér Robert Fico oznámil, že kvóty na přerozdělování žadatelů o azyl nebudou na Slovensku respektovány, opakovaně vystupoval proti přijímání muslimských imigrantů a po silvestrovském sexuálním násilí přistěhovalců v několika německých městech na přelomu roku 2015 a 2016 oznámil, že země nepřijme žádné muslimy, naopak souhlasil s přijetím křesťanských uprchlíků.[275] Téma imigrační krize se stalo také hlavním tématem slovenských parlamentních voleb, konaných v březnu 2016, ve kterých zvítězila Ficova strana SMER-SD a do parlamentu se dostala mj. také Ľudová strana Naše Slovensko župana Banskobystrického kraje Mariana Kotleby, která je považována za neonacistickou.[276][277][278] V souvislostí s ruskou invazí na Ukrajinu přišlo na Slovensko 101 529 uprchlíků (stav k ránu dne 6.3.2022).[210]

Výstavba slovinského pohraničního plotu, leden 2016

Migranti ve městě Dobova na hranicích s Chorvatskem, kde vstupují do Slovinska

Migranti procházející Slovinskem

Slovinsko stálo až do poloviny října 2015 zcela stranou Balkánské cesty, kterou proudí do Evropy především migranti ze Sýrie, Afghánistánu a dalších zemí.[279] Dne 17. října však došlo k dokončení druhého úseku maďarského pohraničního plotu, a to na maďarsko-chorvatské hranici, čímž došlo k uzavření této hranice a přesměrování Balkánské trasy právě do Slovinska. V reakci na uzavření srbsko-maďarské hranice pro migranty a přesunu hlavní migrační trasy do Chorvatska obnovilo Slovinsko hraniční kontroly na hranici s Chorvatskem, k hranicím vyslalo ve větší míře policii a nasadilo armádu. Slovinskem ve druhé polovině října procházelo přes 8 000 migrantů denně. Slovinský premiér Miro Cerar oznámil záměr výstavby hraniční bariéry na slovinsko-chorvatské hranici, odkud běženci přicházeli s cílem jejich nasměrování k určitým hraničním přechodům.[280]

Výstavba slovinského pohraničního plotu byla zahájena dne 11. listopadu v blízkosti několika v jihovýchodním Slovinsku. Plot má výšku 1,8 metru a původně měl stát na 80 km hranice s Chorvatskem; této délky bylo dosaženo v prosinci 2015.[281] V polovině měsíce ale bylo rozhodnuto o jeho prodloužení na celou slovinsko-chorvatskou hranici a délka plotu v případě úplného dokončení by činila více než 500 km;[282] do 1. února 2016 bylo postaveno více než 155 km plotu a výstavba nadále pokračovala.[283]

V říjnu 2015 přicházelo do země až 8 000 migrantů denně, v listopadu pak procházelo Slovinskem kolem 5 000 lidí denně a v prosinci se tato čísla snížila na průměr více než 3 000 migrantů denně. V lednu a únoru 2016 dosahoval migrační proud nižších hodnot. Od 16. října 2015 do 5. března 2016 vstoupilo do Slovinska nelegálně přes 477 000 migrantů.[284] Počet žádostí o azyl se zde ale zvýšil jen minimálně, jelikož migranti mířili převážně do bohatých západoevropských států a Slovinsko pro ně bylo pouze tranzitní zemí.[285] Koncem února 2016 začalo být do země vpouštěno pouze 580 migrantů denně a v březnu v souvislosti s uzavřením tzv. Balkánské trasy se jejich počet dále snížil na maximálně několik stovek lidí za den.

Migranti v jihovýchodní Evropě

Přes Srbsko již od začátku krize prochází Balkánská migrační trasa. V prvním měsících roku 2015 procházelo přes tuto zemi jen několik stovek běženců, ve druhém čtvrtletí pak kolem 3 000 migrantů denně. Během léta jejich počet dále rostl a během září a října nelegálně překračovalo hranice v průměru až 8 000 imigrantů za den. Koncem roku 2015 a v prvním čtvrtletí roku 2016 přišel pokles počtu nových migrantů, v té době přicházely zhruba 3 000 lidí denně.

Migranti zemí až do uzavření maďarsko-srbské hranice v polovině září 2015 projížděli přes města Preševo na hranici se Severní Makedonií, Niš, Bělehrad a Subotica na hranici s Maďarskem. O půlnoci ze 14. na 15. září 2015 vláda Maďarska na své jižní hranici sousedící právě se Srbskem dokončila pohraniční plot a zároveň nasadila armádu. Vlivem toho došlo k přesměrování Balkánské migrační trasy, která namísto do Maďarska vedla do Chorvatska a následně do Slovinska. V závěru roku 2015 a v první polovině roku 2016 tak migranti cestovali zemí po ose měst Preševo – Niš – Bělehrad – hraniční přechod Šid-Tovarnik. Ve druhé polovině listopadu 2015 začalo Srbsko společně s Makedonií pouštět na své území pouze ty migranty, které identifikovalo jako Syřany, Iráčany a Afghánce.[286] V souvislosti s opatřením Slovinska, které od 9. března 2016 začalo pouštět do země jen migranty s platnými schengenskými vízy nebo žadatele o azyl, oznámila srbská vláda zavedení přísného systému povolení vstupu do země, který je koordinovaný s orgány Evropské unie.[287][288] Od března 2016 do Srbska přicházelo v souvislosti s uzavřením Balkánské migrační trasy maximálně několik stovek osob denně.

Srbská politická reprezentace, s výjimkou radikálních stran, nevyjadřovala výraznější znepokojení nad příchodem imigrantů a jejich průchodem zemí. V reakci na výstavbu maďarského pohraničního plotu na podzim 2015 se srbská vláda zavázala žádné podobné ploty na hranici se Severní Makedonií nebudovat, a to i přes doporučení vlády v Budapešti. Srbská vláda dlouhodobě vystupuje v porovnání s vládami ostatních zemí směrem k migrantům otevřeněji a od počátku roku 2015 až do dubna 2016 nepovolala na zvládnutí migrační krize armádu. Ke konci února 2016 začaly srbské bezpečností složky pouštět na území země pouze 580 lidí za den.

K migraci do Evropy přes Španělsko jsou mj. využívány španělské exklávy v Africe, které jsou formálně územím EU, a to města Ceuta a Melilla.[207][208]

Stany pro dočasné ubytování žadatelů o azyl

Švédsko bylo v roce 2014 imigranty druhou nejvyhledávanější zemí v Evropě hned po Německu, což mělo za následek růst obliby radikálních a protiimigračních politických stran. V reakci na tento stav uzavřela vláda v prosinci roku 2014 tzv. opoziční smlouvu, která jí zajistí, že nebudou muset být vypsány předčasné volby kvůli neschválenému státnímu rozpočtu až do roku 2022.[289] Také v roce 2015 se Švédsko stalo po Německu druhou nejčastější cílovou zemí imigrantů z Blízkého, Středního východu a Afriky. Výrazný nárůst žadatelů o azyl byl patrný zejména ve druhé polovině roku 2015; za celý rok 2015 pak bylo ve Švédsku podáno téměř 160 000 žádostí o azyl. Migranti se do země nejčastěji dostávali ze sousedního Dánska.

Především v první polovině roku 2015 Švédové migranty otevřeně vítali, s rostoucím počtem nových imigrantů přicházejících do země ale nadšení opadávalo. Nově příchozí žadatelé o azyl ve Švédsku mají na svědomí již několik vražd, zahrnující např. dvojnásobnou vraždu v obchodním domě IKEA v srpnu 2015,[290] umučení homosexuálního Švéda dvojicí muslimských uprchlíků v prosinci 2015 poté, co je ubytoval u sebe doma,[291] nebo vražda sociální pracovnice v azylovém centru mladistvým migrantem v lednu 2016, která vyvolala silné pobouření v médiích i na švédské politické scéně.[292][293][294] Kromě vražd se ve Švédsku rozmáhá i další typy násilí ze strany imigrantů, kteří v některých oblastech utvořili organizované gangy, soustředící se na loupeže i znásilňování žen.[295] Množí se také útoky radikálů na mešity a azylová centra po celém Švédsku.[296]

V polovině listopadu 2015 Švédsko zavedlo hraniční kontroly na dálničním mostě Öresundbron, spojující tuto zemi s Dánskem, a v přístavech, kam připlouvají trajekty z Dánska a Německa. Tyto kontroly budou probíhat až do neurčita.[297] Švédští političtí představitelé koncem roku 2015 oznámili, že země již nemá dostatek kapacit na velký počet nových žadatelů o azyl.[298] V lednu 2016 vznesla švédská policie požadavek na 4 100 nových policistů a civilních zaměstnanců, aby mohla čelit rostoucím požadavkům na bezpečnost v azylových centrech, k zajištění deportací ekonomických migrantů a na ochranu země před terorismem.[299] Švédská vláda v říjnu roku 2015 odhadla počet imigrantů nově příchozích v roce 2016 na 170 000 osob.[300]

• Balkánská migrační trasa
• Uprchlické kvóty
• Maďarský pohraniční plot
• Makedonský pohraniční plot
• Ajlan Kurdí

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Evropská migrační krize 2015 na Wikimedia Commons
• Aktuální informace o migraci na webu Ministerstva vnitra ČR
• Souhrnná infografika UNHCR o migraci Archivováno 21. 3. 2016 na Wayback Machine
• Azylové statistiky Eurostatu
• Prof. Jan Sokol: Strach z uprchlíků ničemu nepomůže. Český rozhlas Dvojka, pořad Host do domu 4. 1. 2016. Dostupné online