Trajekt

Velká loď typu cruiseferry, sklopná vjezdová vrata na zádi, v přístavu Talinn v r. 2021

Trajektové lodě, které přepravují pouze kamiony a samostatné návěsy, jsou kategorizovány jako nákladní lodě a označují se zkratkou Ro-Ro (roll-on, roll-off); jsou zkonstruovány tak, aby auta mohla snadno najíždět a vyjíždět. Je-li loď kromě toho určena i pro přepravu cestujících a osobních automobilů, je kategorizována jako osobní loď třídy Ro-Ro/Passenger (zkráceně „Ro-Pax“ či „cruiseferry“). Existují i kombinované nákladní trajektové lodě přepravující zároveň kontejnery (ConRo). Železniční trajekty jsou pak uzpůsobeny pro přepravu železničních kolejových vozidel.

Trajekty jsou konstruovány tak, že do dolního patra (či několika pater) vjedou auta. Nakládka se děje vraty na zádi, která po sklopení dolů tvoří nájezdovou rampu. Méně je používáno provedení s vraty na přídi (typicky u železničních trajektů), na linkách s požadovanými rychlými obraty s obojími (průjezdné provedení). Řidiči a případní cestující si vystoupí a plavbu tráví na palubě a v horních patrech lodi (tzv. nástavbě). Pro pobyt cestujících bývá nástavba vybavena obchody, restauracemi, vyhlídkovými plošinami apod. a na delších linkách kajutami pro přenocování, ty ale vzhledem ke krátkému trvání plavby (jedna, nejvýše dvě noci) mohou být mnohem menší než na výletních lodích. Největší trajekty pojmou i stovky aut včetně kamionů. Jako cruiseferry jsou označovány lodě, u kterých se předpokládá velký podíl cestujících bez vozidel a mají velký počet kajut; připomínají vzhledem i vybavením velké výletní lodě a mívají i boční vstupy pro nástup cestujících přímo z budovy terminálu.

RoPax jsou konvenční trajekty s širokým vjezdem a relativně velkou kapacitou pro cestující. Jsou poháněny dieselovým motorem a lodními šrouby a dosahují rychlosti 46 km/h. Průkopníkem této třídy trajektů byla společnost Attica Group, když v roce 1995 představila Superfast I[1] mezi Řeckem a Itálií prostřednictvím své dceřiné společnosti Superfast Ferries.

Oboustranné trajekty mají zaměnitelnou příď a záď, což jim umožňuje přemísťovat se tam a zpět mezi dvěma terminály, aniž by se musely otáčet. Oboustranné trajektové systémy používá např. společnost BC Ferries nebo Staten Island Ferry, většina pobřežních trajektů v Norsku a některé trajekty v Sydney a v Britské Kolumbii.

Italská křídlová loď Gianni M (Hydrofoil) je údajně největší loď tohoto typu na světě

Křídlové lodě (Hydrofoils) jsou vemi rychlé. Křídla jsou umístěná pod určitým úhlem pod trupem lodi ve vodě. Jak plavidlo nabírá rychlost, křídla zvedají trup lodi z vody, snižují odpor a umožňují vyšší rychlosti. Používaly se na Kanárských ostrovech, avšak byly nahrazeny katamaránovými trajekty, které mohou dopravovat nejen cestující, ale i auta. Podle kritiků je to krok zpět, vzhledem k tomu, že nová plavidla spotřebovávají mnohem více paliva a podporují nevhodné používání automobilů  na ostrovech, které již trpí vlivem masové turistiky.

Vznášedlo SR.N4 v přístavu Dover

Vznášedla byla vyvinuta v 60. a 70. letech 20. století pro přepravu automobilů. Největší byl SR.N4, který převážel mezi Anglií a Francií cestující i auta. Auta byla převážena ve střední části plavidla, které bylo opatřeno rampami na přídi a zádi. Vznášedla byla nahrazena katamarany, které jsou téměř stejně rychlé a jsou méně ovlivněny mořem a povětrnostními podmínkami. V r. 2015 byla v provozu pouze jedna služba, kde byla v provozu vznášedla, a to osobní doprava mezi Portsmouthem a ostrovem Wight, provozovaná společností Hovertravel.

Rychlá trajektová loď typu katamarán

V 90. letech došlo k revoluci v trajektových službách, když katamarány nahradily vznášedla, křídlové lodě a klasické jednotrupé trajekty. Tehdy existovala řada firem, zabývajících se jejich konstrukcí a výrobou, ale časem se dostaly do popředí dvě firmy, vyrábějící velké nákladních trajekty mezi 60 a 120 metry: australské firmy Incat of Hobart a Austal of Perth.

Největší katamarany na světě, tři lodě třídy Stena HSS, provozovala švédská splečnost Stena Line mezi Nizozemím a Spojeným královstvím a mezi Spojeným královstvím a Irskem. Plavidla poháněná spalovacími turbínami a vodním paprskem měla kapacitu 375 osobních automobilů a 1 500 cestujících a dosahovala rychlosti až 75 km/h. Tím byla dána jejich vysoká spotřeba paliva. Jejich provoz byl v roce 2015 ukončen. [2]

Supervelké katamarány se nacházejí také ve flotile firmy Condor Ferries[3]. Přepravují osoby a náklad mezi Velkou Británií a Francií.

Elektrický trajekt M/F Tycho Brahe

Cena ropy se zvyšuje a sílí i tlak spotřebitelů na opatření k řešení globálního oteplování. Podle australské společnosti Solar Sailor[4] jsou hybridní námořní pohon a technologie solárních křídel vhodné pro použití na ​​trajektech, soukromých jachtách a dokonce i na tankerech. Alternativní paliva jsou na trajektech stále používanější. Nejrychlejší osobní trajekty na světě, provozované argentinsko-uruguayskou společností Buquebus,[5] jezdí na LNG. Švédská Stena provozuje své trajekty pro 1500 cestujících na metanol.

Ve Skandinávii jezdí elektrické trajekty na baterie. Největším čistě elektrickým trajektem na světě je M/F Tycho Brahe[6], který má kapacitu elektrického úložiště více než 4 MWh.

Od roku 2015 provozuje norská trajektová společnost Norled[7] e-trajekt Ampere na spoji Lavik–Opedal na E39 severně od Bergenu. Další elektrické trajekty zde provozuje firma Fjord1.

Elektrický trajekt Ellen 2

V Dánsku jezdí od srpna 2019 E-trajekt  Ellen[8] mezi jižními dánskými přístavy Fynshav a Søby, na ostrově Ærø.  Elektrický trajekt je schopen přepravit 30 vozidel a 200 cestujících a je poháněn baterií „s nevídanou kapacitou“ 4,3 MWh. Plavidlo může urazit až 22 námořních mil (41 km) mezi nabitími – sedmkrát více, než bylo dříve možné u elektrického trajektu.

• V Hongkongu přepravuje cestující společnost Star Ferry přes Victoria Harbour. Ostatní dopravci přepravují cestující mezi ostrovem Hong Kong a odlehlými ostrovy jako Cheung Chau, Lantau Island a Lamma Island .
• Malajský stát Penang je domovem nejstarší trajektové dopravy v zemi.Tato služba, fungující pod názvem Rapid Ferry, spojuje trajektový terminál na ostrově Penang s trajektovým terminálem na poloostrovní Malajsii. Je oblíbená i mezi cizinci.
• Na Filipínách je trajektová síť a síť dálnic propojena. Je to systém silnic a přístavů, který propojuje hlavní ostrovy Luzon, Visayas a Mindanao. Další známá trajektová doprava je Pasig River Ferry Service. Tento systém křižuje řeku Pasig .
• V Indii je byla v roce 2017 dána do provozu trajektová linka mezi Ghogha a Dahej[9], v regionu Gujarat, přes Khambhátský záliv. Vodní doprava v Bombaji je provozována různými vládními agenturami i soukromými subjekty a tvoří ji trajekty, vznášedla a katamarány. V jižní Indii ve státě Kerala je rozsáhlá oblast stojatých vod, ve které je řada městeček, které jsou přístupné pouze po vodě. Proto zde byla vytvořena trajektová síť.

• Nejrušnější námořní cesta na světě, Lamanšský průliv, spojuje Velkou Británii a pevninskou Evropu. Spojení zajišťují lodě, plující z britských přístavů Dover, Newhaven, Poole, Portsmouth a Plymouth do francouzských přístavů, jako je Calais, Dunkirk, Dieppe, Roscoff, Cherbourg-Octeville, Caen, St Malo a Le Havre . Trajekty z Velké Británie plují také do Belgie, Nizozemska, Norska, Španělska a Irska.
• Nejvytíženější trajektová trasa na severu Evropy podle počtu odjezdů spojuje Helsingborg ve Švédsku a Elsinore v Dánsku. Trajekty pro auta odjíždějí z přístavů během dne každých 15 minut. Trasa je 4,1 km dlouhá a přeplavba trvá 22 minut. Všechny trajekty jsou na této trase konstruovány tak, aby se nemusely otáčet v přístavech. To znamená, že plavidla plují oběma směry. Přesto, že doba přepravy je velmi krátká, je většina trajektů vybavena restauracemi, bufety a kiosky.
• V Baltském moři mezi Finskem, Švédskem, Lotyšskem, Estonskem a Ruskem i ve Středozemním moři na linkách z Itálie na Sardinii, Korsiku, do Španělska a do Řecka jsou provozovány velké lodě třídy cruiseferry přepravující mnoho cestujících osob bez vozidel.
• Jedno z nejdůležitějších trajektových měst ve Skandinávii je švédský Trelleborg. Jezdí se odtud do Německa (do Travemünde a Rostocku) či do Polska (Świnoujście, Gdynia).
• Na trase Rødby, Dánsko–Puttgarden, Něm. jsou přepravovány osobní vlaky mezi Kodaní a Hamburkem.
• V Istanbulu spojují trajekty evropské a asijské břehy Bosporu a jezdí také na Princesovy ostrovy a do blízkých pobřežních měst. V roce 2014 přepravila společnost İDO Istanbul Fast Ferries Co. 47 milionů cestujících. Je to největší trajektový systém na světě.
• Nejkratší trajektová linka na světě (25 m) je Ferry Lina v Töreboda, Švédsko. Přeprava trvá asi 20–25 sekund a je na ruční pohon.
• Na Kanárských ostrovech se dá též cestovat z ostrovu na ostrov trajekty, avšak jízdenky nejsou levné[10] – např. Tenerife – La Gomera: 49 Euro (léto 2018).

• Třetí největší trajektovou dopravu na světě zde provozuje firma BC Ferries. Přepravuje cestující mezi ostrovem Vancouver a pevninou Britské Kolumbie na západním pobřeží země. Společnost přepravila v r. 2015 více než 8 milionů vozidel a 20 milionů cestujících.
• Ve Vancouveru jezdí trajekt s názvem SeaBus.Je to osobní trajekt, provozovaný společností Coast Mountain Bus Company. Jezdí fjordem Burrard Inlet, mezi centrem Vancouveru a severním Vancouverem. SeaBus je součástí vancouverského systému městské hromadné dopravy TransLink.
• Mnoho trajektů je na kanadském východním pobřeží. Provozují je soukromé firmy, ale i stát, kterému patří velká síť Marine Atlantic, obsluhující ostrov Newfoundland.
• V oblasti kanadských Velkých jezer bylo dříve hodně trajektů, ale jejich počet byl omezen. Existuje také několik trajektů ve velkých městech, jako je Toronto nebo Halifax.
• V Québecku provozuje trajektovou dopravu společnost STQ, vlastněná státem.

• Nejrozsáhlejší trajektový systém v kontinentálních Spojených státech provozuje společnost Washington State Ferries. Má deset tras a obsluhuje terminály ve Washingtonu a na ostrově Vancouver. V roce 2016 přepravil celkem 10,5 milionu vozidel a 24,2 milionu pasažérů.
• Na Aljašce provozuje trajekty firma Alaska Marine Highway System. Tento systém poskytuje cenově dostupné spojení do mnoha malých měst a vesnic bez silničního spojení nebo letiště.
• Společnost Staten Island Ferry v New Yorku zajišťuje dopravu mezi čtvrtěmi Manhattan a Staten Island. Provozuje ji město New York Je to největší trajektová doprava v Americe dle počtu cestujících. V r. 2016 jich přepravila 23,9 miliónu. Je to světově nejrušnější trajektový systém pouze pro cestující, a to především kvůli nedostatku jiných tranzitních spojení mezi Staten Island a ostatními čtvrtěmi. Trajekt je také oblíbený mezi turisty a návštěvníky, kvůli výhledům na přístav New York,. Trasa měří cca 8 km a plavba trvá asi 25 minut. Lodě odjíždějí ve špičce každých 15–20 minut, jinak každou půlhodinu. Je v provozu 24h.,7 dní v týdnu. U této společnosti je jízdné zdarma. Na konečných stanicích je možnost přestupu na metro, autobusy a vlaky.
• V New Yorku je dále síť menších trajektů. Jedním z nich je NYC Ferry, daný do provozu v r. 2017, který spojuje do té doby relativně izolovaná místa ve městě.
• Mnoho trajektů je také v oblasti New Orleansu. Přepravují vozidla i chodce. Nejpozoruhodnější je Alžírský trajekt. Je v nepřetržitém provozu od roku 1827 a je jedním z nejstarších provozovaných trajektů v Severní Americe.
• V Nové Anglii je provozována trajektová doprava mezi pevninou Cape Cod a ostrovy Martha's Vineyard a Nantucket. Protože ostrovy nespojují s pevninou žádné mosty ani tunely, trajekty se sem přepravují nejen soukromá auta, ale i kamiony.Ty sem vozí těžký náklad a zásoby, jako jsou potraviny a benzín. Kromě tradičních trajektů jezdí z města Barnstable na tyto ostrovy vysokorychlostní katamaránová doprava. Několik menších trajektů provozuje pouze sezónní dopravu pro jednodenní výletníky z jiných pevninských přístavů, například z New Bedfordu.
• San Franciský záliv v Kalifornii je obsluhován trajekty všech typů již více než 150 let. Přestože výstavba mostu Golden Gate a mostu San Francisco–Oakland Bay Bridge vedla k poklesu významu většiny trajektů, některé jsou dodnes používány jak místními, tak turisty. Jsou zde dva velké trajekty, a to San Francisco Bay Ferry a Golden Gate Ferry.
• Ve státě Michigan je třemi trajektovými linkami obsluhován ostrov Mackinac.Trajekty zde dopravují cyklisty a pěší, protože na tomto ostrově jsou motorová vozidla téměř úplně zakázána. Další dva trajekty v Michiganu spojují města na březích Michiganského jezera.
• Domovem údajně druhého největšího trajektového systému ve Spojených státech je stát Severní Karolína.

• V Mexiku spojuje trajekt město La Paz na poloostrově Baja California s Mazatlánem a Topolobampem . Další trajekt jezdí z na ostrov Cozumel.

• V Austrálii jsou dva trajekty, které přepravují cestující a vozidla na trase 450 kilometrů dlouhé přes Bassův průliv, který odděluje ostrov Tasmánia od australské pevniny. Tento průliv je někdy nazýván "Australským bermudským trojúhelníkem" pro obtížné plavební podmínky. Tyto trajekty jezdí přes noc, ale také ve dne ve špičce. Mají základnu v přístavním městě Devonport na severu Tasmánie a plují do Melbourne.
• V přístavu Sydney funguje síť trajektů veřejné dopravy, obsluhující 36 přístavů v Port Jackson (Sydney Harbour).
• Na Novém Zélandu spojují trajekty dva hlavní ostrovy Nového Zélandu: hlavní město Wellington na Severním ostrově s městem Picton na Jižním ostrově. Trasa měří 92 kilometrů a provozují ji dvě společnosti – vládou vlastněná Interislander[11] a nezávislá Bluebridge. Cesta trvá tři a půl hodiny.

V Tanzanii provozuje trajektovou dopravu společnost Azam Ferry.[12]Jejich flotila má 8 plavidel, které dosahují rychlosti 46–74 km/h. Cesta rychlým katamaránem z Dar es Salaamu do města Zanzibar na stejnojmenném ostrově trvá 1 h.40 min.