Jordánsko

Jordánsko (arabsky ن دُرْ ُألَا Al-ʾUrdunn), plným názvem Jordánské hášimovské království, je stát v oblasti Blízkého východu. Administrativně je rozdělen na 3 regiony, 12 gubernií (muhafatha), 51 okresů (liwa) a mnoho podoblastí (qada). Na severu sousedí se Sýrií, na severovýchodě s Irákem, na jihu se Saúdskou Arábií a na západě s Palestinou s Izraelem. Na jihozápadě má přístup k Rudému moři.

Jordánské hášimovské království
المملكة الأردنّيّة الهاشميّة
Al Mamlakah al Urduniyah al Hashimiyah
vlajka

znak
Hymna
As-salám al-malakí al-urduní
Jordánské království míru
Geografie


Poloha Jordánska

Hlavní městoAmmán
Rozloha89 342 km² (112. na světě)
z toho 0,8 % vodní plochy
Nejvyšší bodDžabal Umm ad-Dámí (1 854 m n. m.)
Časové pásmo+2
Poloha31°12′ s. š., 36°30′ v. d.
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel10 248 069 (89. na světě, 2017)
Hustota zalidnění115 ob. / km² (133. na světě)
HDI 0.745 (vysoký) (77. na světě, 2013)
Jazykarabština (úřední), angličtina běžně srozumitelná mezi středními a vyššími vrstvami obyvatel
Náboženstvísunitští muslimové 92 %, křesťané 6 % (hlavně řečtí pravoslavní, ale též uniaté a římští katolíci, syrští pravoslavní, koptští pravoslavní, arménští pravoslavní, a protestanti), jiní 2 % ( šíitští muslimové a skupinky drúzů) (odhad 2001)
Státní útvar
Státní zřízeníkonstituční monarchie
Vznik25. května 1946 (nezávislost na mandátu Společnosti národů, spravovaném Velkou Británií)
KrálAbdalláh II.
Předseda vládyBišer Al-Chasawneh
Měnajordánský dinár (JOD)
HDP/obyv. (PPP)10 902[1] USD (100. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1400 JOR JO
MPZJOR
Telefonní předvolba+962
Národní TLD.jo
multimediální obsah na Commons

Rozloha Jordánska je 89 342 km², stát leží v subtropickém pásu. Podle údajů z roku 2017 má Jordánsko 10 248 069 obyvatel, z čehož značnou část tvoří palestinští, iráčtí nebo syrští uprchlíci.[2]

V historii se na území dnešního Jordánska vystřídala množství království a vládců, egyptští, izraelitští, Asyřané, Peršané, Řekové a Římané. Jakmile muslimští Arabové porazili v sedmém století Byzantskou říši, Jordánsko připadlo pod Umayyadský khalifát, poté pod Osmanskou říši (vláda Osmanů trvala v letech 1516–1916). Po Velkém arabském povstání se díky prohře Osmanské říše v první světové válce a přesile Britů dokázali Jordánci s dalšími menšinami osamostatnit. Poté bylo Jordánsko připojeno pod mandátní území Transjordánsko a stalo se kolonií. Po vyhlášení nezávislosti propukla roku 1948 válka mezi Izraelem a Jordánskem, při níž Jordánsko získalo západní břeh Jordánu, ale později jej v druhé válce (1967) ztratilo a spousta Palestinců uprchla do Jordánska. V roce 1994 podepsali lídři Jordánska a Izraele mírovou smlouvu. Současný král Abdalláh II. se snaží o co největší růst země a dnes je Jordánsko bohatá a poměrně vyspělá země.[3]

Ve starších pramenech je současné území uváděno jako Transjordánsko nebo Zajordánsko, protože leží na východ od Jordánu. Jako Transjordánsko (nebo Zajordánsko) je také označováno území dnešního Jordánska v letech 1921–1946, kdy podléhalo jako mandátní území Britům.

Historie

Vzhledem k tomu, že Zajordánsko se nachází v oblasti Předního východu, rozvíjelo se zde zemědělství již od raného neolitu. Mezi lety 6500 a 5500 př. n. l. se podnebí stalo teplejším a sušším, což způsobilo úplnou desertifikaci oblastí na východě. Ačkoli písmo bylo vynalezeno v Mezopotámii a Egyptě kolem roku 3000 př. n. l., do oblasti Kanaánu se rozšířilo až o tisíc let později.

V době železné (od 12. století př. n. l.) se v oblasti dnešního Jordánska vytvořila tři království. Byly to od severu k jihu Ammón, Moáb a Edóm. Hlavním městem Ammónu byl Rabat Ammón, dnešní Ammán. Hlavním městem Moábu byl Kir, dnešní Kerak. Hlavním městem Edómu byla Bozra mezi dnešní Tafilou a Šobakem. Obyvatelstvo Ammónu, Moábu a Edómu bylo semitského původu, blízce příbuzné sousedním Izraelitům.

Od 9. století př. n. l. ovládli postupně území Jordánska Asyřané, Babyloňané, Peršané a Seleukovci. Na přelomu letopočtu bylo území součástí Nabatejského království, které sahalo až do dnes syrského města Bosra. Nabataejci v té době postavili slavné skalní město Petra. Nabatejské království bylo v roce 106 n. l. dobyto Římskou říší. V 7. století zabrali Jordánsko od Byzantské říše muslimští Arabové. Území se nevyhnulo střetům křižáků s muslimy ve 12. století. Křižáci byli z území nakonec vytlačeni. V 16. století oblast zabrala Osmanská říše, která ovládala území do konce první světové války, než ho dobyli Britové.

Transjordánsko 1920

Britská správa a autonomie

Podrobnější informace naleznete v článku Emirát Transjordánsko.
Emír Abdalláh s Lawrencem z Arábie v Ammánu 1921

Za první světové války se v tehdejší osmanské Mezopotámii vylodila britská vojska a celou ji obsadila. Po válce připadla oblast Iráku Velké Británii jako mandátní území a převzali také vládu nad oblastí Jordánska a Palestiny, která tvořila společný územní celek.

Roku 1921 byla ustanovena monarchie pod vládou Hášimovců jako britský protektorát a emirát Zajordánsko, nad nímž svěřili vládu hášimovskému vládci Abdalláhovi (viz Churchillova bílá kniha). Ten byl sice předtím zvolen králem Iráku, ale o vládu jej tam připravil jeho mladší bratr Fajsal, který se stal iráckým králem po tom, co Francouzi zmařili jeho aspirace na vládu ve Velké Sýrii. Aby Abdalláha odškodnili, svěřili mu Britové vládu nad Jordánskem (což byla na rozdíl od Iráku málo významná země). Abdalláh se ujal vlády pod britským protektorátem jako emír Transjordánska.

Již jako emír Zajordánska se Abdalláh I. roku 1921 zúčastnil korunovace svého bratra Fajsala I. iráckým králem, sám však korunován nebyl a i na titul krále si musel na rozdíl od něj počkat do skončení britského mandátu. Abdalláh ustanovil v roce 1928 legislativní radu, ta však zůstala jen poradním orgánem a nechala Abdalláha, aby vládl jako samovládce.

Během druhé světové války byl Abdalláh věrným spojencem Britů, dodržoval pravidla mezi Brity jako protektorátní mocností a sebou jako vládcem Transjordánska. Jordánská arabská legie také pomáhala potlačit proněmecké povstání v Iráku v roce 1941.[4]

Nezávislost

Jordánský král Husajn I. po prohlídce opuštěného izraelského tanku po bitvě u Karamehu v roce 1968

Skutečnou nezávislost získalo území v roce 1946, kdy bylo vyhlášeno Transjordánské království a záhy nato se zúčastnilo války s nově vzniklým Izraelem v letech 19481949. Válkou získalo území za řekou Jordán (tzv. západní břeh Jordánu) a přejmenovalo se na Jordánsko. Spolu s přejmenováním dochází i ke změně titulu krále Abdalláha z krále Transjordánska na krále Jordánska. Král Abdalláh byl zavražděn v roce 1951 a na jeho místo nastoupil jeho syn Talal, který ovšem nevládl déle než rok a abdikoval. Roku 1952 tedy nastoupil jeho syn Husajn, vnuk krále Abdalláha. V roce 1967 vypukla další arabsko-izraelská válka, které se Jordánsko opět účastnilo. Válka skončila pro Jordánsko porážkou a ztrátou celého západního břehu Jordánu, který je dodnes obsazen Izraelem. Jordánsko se již tohoto území vzdalo. Na jordánské území začaly proudit velké davy palestinských uprchlíků z Izraele. Palestinci tvoří nyní asi 55 % arabského obyvatelstva země. Ve válce mezi Irákem a Íránem stálo Jordánsko na straně Iráku. Místní vláda se pokoušela při operaci Pouštní bouře zachovávat neutralitu. V roce 1994 došlo nakonec k mírovým rozhovorům s Izraelem a byl ukončen válečný stav. Roku 1999 zemřel král Husajn a na trůn nastoupil jeho syn Abdalláh.

Od konce roku 2010 až do současnosti ve většině arabských států probíhaly nebo probíhají protesty, nepokoje, povstání a revoluce, které jsou nazývány jako „arabské jaro“. Jordánsko je jedna z mála zemí, o které se dá říci, že dominovému efektu arabského jara odolala. Jediným důsledkem bylo, že po protestech král Abdalláh II. odvolal premiéra a jeho vládu. Po pádu režimu prezidenta Husního Mubáraka v Egyptě v roce 2011 představuje jediného relevantního arabského spojence Spojených států a Izraele na Blízkém východě. Jordánsko se potýká s mnoha problémy na domácí scéně. Jedná se zejména o neúspěšný boj s korupcí, nedostatek surovinových a přírodních zdrojů, zejména zásob pitné a užitkové vody. V případě ropy a zemního plynu je Jordánsko plně odkázané na dodávky od zahraničních partnerů, což v minulosti několikrát způsobilo vážné ekonomické problémy, vyvolalo u jordánské společnosti obrovské pobouření a spustilo vlnu demonstrací a občanských protestů. Jordánsko rovněž bojuje s vysokou mírou nezaměstnanosti a neefektivním nakládáním s veřejnými financemi a dalšími problémy.[5]

Velkým problémem je jordánská imigrační politika, která je známá svou otevřeností, což mělo donedávna pozitivní ekonomické efekty. V roce 2013 pobývalo na území království přibližně 2,5 milionu Palestinců a velký počet Iráčanů. Ti do země uprchli v důsledku invaze spojeneckých vojsk do Iráku v roce 2003. Problémy s imigranty v zemi prohlubuje příliv syrských uprchlíků. Syrskému exodu jsou kromě Jordánska vystaveny též Turecko a Libanon. Jordánské království je však z hlediska počtu uprchlíků na jeho území pod tlakem nejvíce. Druhý významný problém představuje pro Jordánsko pašování zbraní, vojenského materiálu a nelegální přechod osob přes jordánsko-syrské hranice. Nadále stoupá počet jordánských občanů, většinou členů radikálně islamistických skupin, kteří se snaží nelegálně překročit hranice, aby se účastnili bojů na straně syrských rebelů. Nejedná se však výlučně o občany Království, ale islamisté z celého Blízkého východu mnohdy využívají Jordánsko jako tranzitní zemi k přechodu do Sýrie. Jordánsko je rovněž ohroženo teroristickými útoky a jinými radikálními tendencemi vyvolanými aktivitou islamistů a nelegálním transferem zbraní.[6]

Geografie

Výhled na východní Ammán

Rozloha Jordánska je jen o málo větší než rozloha ČR. Na východě tvoří tři čtvrtiny země kamenitá poušť. V zemi se nachází Jordánské údolí, které je součástí Velké příkopové propadliny. Protéká jím řeka Jordán, která se vlévá do Mrtvého moře, jež je 394 m pod úrovní oceánu. Na Západním břehu jsou asi 900 m vysoké vápencové kopce. Velká příkopová propadlina pokračuje na jih až do Akabského zálivu, kde Jordánsku patří 20 km dlouhé pobřeží. Nejvyšší hory jsou na jihu země, nejvyšší hora, Džabal Ram, měří 1754 m. Na sever od těchto hor povrch země klesá a přechází v kamenitou poušť.

Podnebí

Na západě jsou středomořské klimatické podmínky, na východě pak pouštní s tím, že počet srážek klesá úměrně směrem do vnitrozemí. Na 90 % území jsou průměrné roční srážky menší než 20 cm, na některých místech dokonce pouhých 2,5–5 cm. Hory jsou na tom lépe, neboť sem zasahují vlhké větry od Středozemního moře. V Ammánu jsou průměrné teploty 8 °C v lednu a 25 °C v červenci. Srážky zde pak činí 27 cm.

Města

Ammán je nejvýznamnějším průmyslovým centrem a je v něm přes 50 % veškerého průmyslu v zemi. Je to významné místní centrum a stal se i bankovním střediskem. Zarká (421 000 obyvatel v roce 1994) je druhým největším městem a Irbid (281 000 obyvatel v roce 1994) je třetím největším městem. Všechna města leží na severu, jediným jižním význačnějším městem je Akaba, jediný jordánský přístav ležící na břehu Rudého moře.

Politika

Zahraniční vztahy

Království sledovalo prozápadní zahraniční politiku a udržovalo úzké vztahy se Spojenými státy a Spojeným královstvím. Během první války v Zálivu (1990) byly tyto vztahy poškozeny jordánskou neutralitou a udržováním vztahů s Irákem. Později Jordánsko obnovilo své vztahy se západními zeměmi svou účastí na vymáhání sankcí OSN vůči Iráku a na mírovém procesu v jihozápadní Asii. Po smrti krále Husajna v roce 1999 se vztahy mezi Jordánskem a zeměmi Perského zálivu výrazně zlepšily.

Král Abdalláh II., jeho syn Husajn a John Kerry.

Jordánsko je klíčovým spojencem USA a Spojeného království a je spolu s Egyptem a Spojenými arabskými emiráty jedním z pouhých tří arabských národů, které podepsaly mírové smlouvy s Izraelem.[7] Jordánsko považuje nezávislý Palestinský stát s hranicemi z roku 1967 za součást řešení dvou států a nejvyššího národního zájmu. Vládnoucí hášimovská dynastie má svatá místa v Jeruzalémě od roku 1924, což je pozice znovu upevněná v izraelsko-jordánské mírové smlouvě. Rozruch v mešitě Al-Aksá v Jeruzalémě mezi Izraelci a Palestinci vytvořil napětí mezi Jordánskem a Izraelem ohledně bývalé ochraně muslimských a křesťanských míst v Jeruzalémě.[8]

Jordánsko je zakládajícím členem Organizace islámské spolupráce a Arabské ligy.[9][10] Má „pokročilý status“ s Evropskou unií a je součástí Evropské politiky sousedství, jejímž cílem je posílit propojení mezi EU a jejími sousedy. Jordánsko a Maroko se v roce 2011 pokusily připojit k Radě pro spolupráci arabských států v Zálivu, ale země v Zálivu místo toho nabídly pětiletý program rozvojové pomoci.

Ekonomika

Doprava

Pohled na část hlavního města Ammán.

V zemi je vybudováno přes 1 154 km železnic a 6 856 km silnic. Jordánská letecká společnost The Royal Jordanian Airline poskytuje mezinárodní služby na letištích v Ammánu a Akabě. Ammán je spojen silnicí s Akabou, na západ s Jeruzalémem a na sever s Damaškem. Ze Sýrie vede železnice procházející Ammánem a pokračující na jih do Naqb Ishtaru s odbočkou do Akaby, která je jediným, a proto klíčovým jordánským přístavem.

Těžba

Nejdůležitější nerostnou surovinou jsou fosfáty, které jsou také nejdůležitější vývozní komoditou. Ročně se jich vytěží přes 4 000 000 tun. Druhou nejdůležitější surovinou je potaš, která se těží z Mrtvého moře a její těžba přesahuje 1 000 000 tun ročně. V zemi jsou menší zásoby mědi, železné rudy a niklu, těží se i mramor a keramická hlína. Ze Saúdské Arábie se do rafinérií ve městě Zarká přivádí ropovodem ropa. Na severovýchodě se od roku 1989 těží zemní plyn, který se využívá v tepelných elektrárnách.

Zemědělství

Olivové farmy u města Souf na severu Jordánska

Východní Jordánsko je tvořeno převážně pouštěmi, jižní polopouštěmi. Pouze 4 % země jsou vhodná k obdělávání půdy a 8 % se používá jako pastviny. Přesto je zemědělství hlavní činností a zaměstnává 20 % aktivního obyvatelstva. Hlavními produkty jsou rajče jedlé, olivy, tabák, citrusy a pšenice. V zemi je víc než milion ovcí, 450 000 koz, 33 000 kusů dobytka a 14 000 velbloudů. Některá z těchto zvířat jsou ještě stále chována kočovnými beduíny. Vážným problémem je eroze půdy. Některé oblasti jsou uměle zavlažovány. Nejlepší půdou pro pěstování ovoce je Západní břeh, ale celkem dobře se plodinám daří i v údolí řeky Jordán a na svazích kolem něho. V oblasti jižní pouště byla zřízena hospodářství využívající vodu, která se čerpá z hlubokých podzemních zásobníků vody. Rybaření v řece Jordánu a Jarmúku slouží jako potravinový zdroj.

Průmysl

Hlavní průmyslová odvětví jsou spojena s fosfáty, uhličitanem draselným, ropnými rafinériemi a výrobou cementu. V Jordánsku se nachází také některá odvětví lehkého průmyslu. Ropná rafinérie ve městě Zarká zajišťuje dodávky pro místní spotřebu nafty a elektřiny. Další důležitá elektrárna je v Ammánu; 99 % veškeré elektrické energie zajišťují tepelné elektrárny, ale Jordánsko má v plánu stavbu elektrárny jaderné, na kterou chce získat prostředky v zahraničí [11]. Rozvíjejí se některá menší průmyslová odvětví – konzervování ovoce a zeleniny, výroba cigaret, olivového oleje a mýdla. Turistický průmysl utrpěl velké škody při ztrátě Západního břehu s mnoha památkami z biblických dob. V plánu je výstavba nových rekreačních středisek a Slabě na hranicích s Izraelem.

Turistika

Hotel Four Seasons v Ammánu

V roce 2005 je Jordánsko poměrně bezpečná země i pro turistiku, za předpokladu, že se pohybujete v obydlených oblastech větších měst a pobřeží Rudého moře. Naproti tomu odlehlé oblasti bezpečné nejsou a mohou ještě stále obsahovat např. miny zbylé po válečných konfliktech. V těchto místech běžně najdete značku lebky se zkříženými hnáty, která označuje neprověřené území.

Turistickým magnetem Jordánska je zejména skalní město a archeologické naleziště Petra, které bylo zařazeno na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO a je jedním ze sedmi nových divů světa. V bibli je označováno jako Selá a Arabové mu dali jméno Mojžíšovo údolí.[12]

Dalšími turistickými atrakcemi jsou např. Mrtvé moře, památky z doby Římské říše nebo řada přírodních rezervací.

Demografie

Graf růstu populace v letech 1960–2005

Jordánsko má 6,5 milionu obyvatel (2012), což představuje zvýšení z 1,57 milionu obyvatel v roce 1971. Populace Jordánska se vyznačuje rychlým růstem, k čemuž jí napomáhá nejen poměrně vysoká míra porodnosti, ale hlavně neustálý příliv uprchlíků z okolních zemí regionu postižených válečnými konflikty. Podle OECD se jordánská populace mezi lety 1990 a 2008 zvýšila o 2,7 milionu, což je 86% nárůst. Oproti tomu ve stejné době populace Libanonu narostla o 39 %, Izraele o 56 %, Sýrie o 67 %[13] a Palestiny o 106 %.[14]

Hustota zalidnění je velmi vysoká v úrodném pásmu kopců na severozápadě podél hranic s Izraelem, ale celkově činí 68,4 obyvatel/km² kvůli tomu, že většinu území tvoří poušť.

Obyvatelstvo Jordánska tvoří z 98 % Arabové a přes 80 % jsou sunnitští muslimové. Dále 1 % tvoří Čerkesové a 1 % Arméni.

Imigranti a uprchlíci

Původními obyvateli jsou beduínští Arabové. Jordánsko v minulosti absorbovalo velké množství imigrantů prchajících před válkou a perzekucí, takže většina obyvatel Jordánska jsou imigranti nebo jejich potomci. Čerkesové se zde usadili ve druhé polovině 19. století (podobně jako Čerkesové v Palestině). Důvodem k emigraci z Ruska byly represe po potlačení čerkeského povstání proti carské vládě v roce 1858.[15] Arabsko-izraelské konflikty v letech 1948 (první arabsko-izraelská válka) a 1967 (Šestidenní válka) způsobily, že do Jordánska uteklo mnoho palestinských uprchlíků, z nichž 200 000 pobývá v uprchlických táborech. V současnosti je počet registrovaných palestinských uprchlíků v Jordánsku zhruba 2,1 milionu.[16]

Za války v Iráku do Jordánska uprchlo mnoho Iráčanů, v roce 2007 se jejich počet odhadoval na 700 000–1 000 000.[17] V poslední době do Jordánska dorazilo také množství uprchlíků prchajících před válkou v Sýrii.[18] Dále zde pracuje mnoho manuálních pracovníků původem z Egypta, Sýrie, Indonésie a Jižní Asie.

Odkazy

Reference

  1. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online.
  2. Refugees In Jordan - Syrians & Palestinians. Anera [online]. [cit. 2022-04-30]. Dostupné online. (anglicky)
  3. https://www.ciee.org/sites/default/files/content/hsib/orientation/jordan.pdf
  4. Michael T. Thornhill, ‘Abdullah ibn Hussein (1882–1951)’, Oxford Dictionary of National Biography, Oxford University Press, Sept 2004; online edn, Jan 2008
  5. Konflikt v Sýrii ohrožuje Jordánsko. syrskarevoluce.cz. 27.1.2013. [URL Dostupné online].
  6. UHLÍŘOVÁ, Lucie. Konflikt v Sýrii ohrožuje Jordánsko. syrskarevoluce.cz. 27.1.2013. [URL Dostupné online].
  7. Peace first, normalcy with Israel later: Egypt. العربية [online]. 2009-08-17 [cit. 2020-08-25]. Dostupné online. (arabsky)
  8. Israel and Jordan agree on Al-Aqsa Mosque surveillance. www.aljazeera.com [online]. [cit. 2020-08-25]. Dostupné online.
  9. KAYAOGLU, Turan. The Organization of Islamic Cooperation: Politics, Problems, and Potential. [s.l.]: Routledge 185 s. Dostupné online. ISBN 978-1-317-61523-1. (anglicky) Google-Books-ID: NVKsCQAAQBAJ.
  10. Jordan signs new charter of OIC. iinanews.org [online]. [cit. 2020-08-25]. Dostupné online.
  11. Tendr na první Jordánskou jadernou elektrárnu bude brzy vyhlášen
  12. Starověké civilizace, ISBN 978-80-7234-841-1 str. 172
  13. CO2 Emissions from Fuel Combustion Archivováno 21. 10. 2011 na Wayback Machine Population 1971-2008 (pdf Archivováno 6. 1. 2012 na Wayback Machine pages 83-85) IEA (OECD/ World Bank) original population ref e.g. in IEA Key World Energy Statistics 2010 page 57)
  14. US Census Bureau International Programs Archivováno 14. 10. 2013 na Wayback Machine International Data Base IDB. See: West Bank and Gaza
  15. http://www.kinghussein.gov.jo/people1.html
  16. http://www.unrwa.org/etemplate.php?id=253
  17. LEYNE, Jon. Doors closing on fleeing Iraqis. news.bbc.co.uk. BBC News, 2007-01-24. Dostupné online [cit. 2013-01-17]. (anglicky)
  18. http://www.chathamhouse.org/publications/twt/archive/view/186289

Literatura

  • LEWIS, Bernard. Dějiny Blízkého východu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-926-3.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.