Automobilový průmysl

Počátky automobilového průmyslu lze hledat již v roce 1769, kdy Nicolas Joseph Cugnot sestrojil první silniční parovůz. Počátek 19. století byl stále doménou parních strojů, které se postupně zlepšovaly a zrychlovaly. Roku 1836 německý konstruktér Brackenburg zkonstruoval první auto s výbušným motorem.[8] Motor spaloval vodík s čistým kyslíkem. Vůz však neměl žádné významné výhody. Byl nebezpečnější a jeho provoz výrazně náročnější, a tak se neprosadil. V roce 1862 francouz Alphonse Beau de Rochas vymyslel čtyřdobý spalovací motor. Nepostavil ho, ale nechal si jej patentovat. Až Nicolaus August Otto uvedl do pohybu první spalovací motor na světě. Roku 1886 postavili nezávisle na sobě Karl Benz a také Wilhelm Maybach s Gottliebem Daimlerem první automobily poháněné benzínovým motorem.[9]

V roce 1892 získal německý inženýr Rudolf Diesel patent na vznětový motor, který roku 1897 také jako první na světě postavil.[10] Nejprve se tento motor užíval ve strojírenských podnicích jako stacionární motor pro pohon strojů, později po zlepšení (zejména odlehčení) se začal používat také k pohonu automobilů.[11][12]

Prvním automobilem zkonstruovaným na území Česka byl v roce 1897 Präsident (na počest prezidenta rakouského autoklubu) postavený v Kopřivnické továrně pro výrobu a prodej kolejových vozidel (Nesselsdorfer wagenbaufabriksgesellschaft). V roce 1898 jej následoval také první nákladní automobil.

Kompletace Fordu T - dosazení karoserie na podvozek s motorem

Pásová výrobní linka Fordu roku 1913

Dalším důležitým milníkem je bezpochyby zavedení sériové výroby, která zlevnila a standardizovala výrobu. Tento výrobní postup, kdy se pohybuje výrobek na výrobním pásu a každý pracovník dělá pouze jeden úkon, zavedl Henry Ford roku 1913. Touto metodou bylo možné masové rozšíření automobilů. Modelu Ford T se v letech 1908–1927 prodalo přes 16,5 milionu kusů. Tento princip se následně přenesl do Evropy. V Česku se začal záhy používat v Baťových závodech, v automobilovém průmyslu pak poprvé u Škody.

Tatra 57 B z roku 1942

Ve 20. letech se vývoj spalovacího motoru velmi zrychlil a automobily se i nadále rychle zdokonalovaly. Ještě v roce 1919 bylo 90% prodaných vozů otevřených, v roce 1929 již bylo 90% uzavřených.[13] Roku 1930 na automobilový průmysl dopadla Velká hospodářská krize, která celé automobilové odvětví sužovala až do konce druhé světové války. Během této doby však zaniklo mnoho automobilových výrobců, jiné automobilky se spojily.

Ve 30. letech byly již v podstatě vynalezeny téměř všechny dnešní mechanické technologie, i když některé byly později znovu objeveny ve prospěch někoho jiného.

Po válce se automobilový průmysl začíná vzpamatovávat ze škod způsobených druhou světovou válkou a přeorientovává se zpět na civilní sektor. Na konci 40. let je v podstatě ustaven dnešní design a koncepce vozidel.

Na začátku 50. let se v Evropě projevuje velký zájem o malé levné vozy. Typickými zástupci tehdejší doby je Lloyd 300 či BMW Isetta. Nejmenším sériově vyráběným automobilem je dodnes britský Peel P50, který se vyráběl od roku 1962 do roku 1965 na ostrově Man. Jeho prodejní cena byla 199 liber.[14]

Roku 1956 se u některých aut (např. Citroën či Triumph) začínají montovat kotoučové brzdy namísto bubnových. Poprvé však byla kotoučová brzda použita již roku 1906.[15]

Ford Mustang (1965)

Na počátku 60. let se v USA staly populárními tzv. muscle cars - výkonná auta s pohonem zadních kol a obvykle motorem V8, stvořená pro legální i pouliční závody.[16] Ford tak roku 1964 představil legendární Ford Mustang, Chevrolet vypustil do konkurenčního boje Chevrolet Camaro a následovaly je další auta jako například Dodge Charger. Všechno se změnilo v roce 1973 s příchodem ropné krize. Najednou auta, která polykala desítky litrů benzínu na 100 km se dostala do pozadí zájmu a éra masivního ničení pneumatik rychle skončila. A s ní také tato auta. Do středu zájmu se pak Ford Mustang vrátil až v roce 2005, kdy byla představena 5. generace v moderním retro stylu a opět jej následovala konkurence.

V oblasti technologií pak nalezlo široké uplatnění nezávislé zavěšení kol a vstřikování paliva, později pak řízené elektronikou. Na přelomu 60. a 70. let se začínají masivně používat plastové materiály, které nahrazují dřevo, ocel a jiné materiály.[17] Tento trend přetrvává dodnes. Roku 1974 přichází Porsche s inovací svého modelu 911 a nově je jeho motor vybaven předkompresí.[18]

80. a 90. léta byla ve znamení zvyšování výkonu a zvětšování jednotlivých modelů (dobře vidět je to např. na Volkswagenu Golf, který během 6 generací významně povyrostl ve všech směrech) a zvláště v 90. letech začala důležitější roli hrát bezpečnost. Auta začala procházet nárazovými crash-testy a Euro NCAP zavedl metodiku hodnocení, kdy bezpečnost vozidla značí hvězdičky (přičemž 5 je nejlépe). Bariérové zkoušky se vyvíjely, ale podstata zůstává stále stejná – co nejlépe ochránit řidiče při případné nehodě. Výsledné poranění posádky, resp. figuríny odpovídá určitému bodovému ohodnocení a součet ze všech bariérových zkoušek pak určitému počtu hvězdiček. Body se strhávají i za sebemenší prohřešky jako např. při odskočení západky u dveří, kvůli které přišla Škoda Fabia 2. generace o pátou hvězdičku.[19] A právě bezpečnost dala vzniknout novým elektronickým systémům jako je ABS či ESP. Důvodem byly jednak snahy automobilek o inovativní řešení, za masovým rozšířením pak stál tlak odborné veřejnosti. Nejznámějším případem budiž nechvalné převrácení Mercedesu A při tzv. losím testu.[20] Ten se provádí právě za účelem ověření manévrovatelnosti vozidla a simuluje vyhnutí se losu, který náhle vběhne před vůz. Mercedes po tomto selhání upravil podvozek a začal systém ESP montovat sériově.[21] A právě příchod moderních systémů začal promlouvat i do hodnocení Euro NCAP – v roce 2009 byla změněna metodika a důležitou roli začala nově hrát ochrana chodců (testuje se již od r. 1998) a pomocné systémy.[22] Dosáhnout maximálního počtu pěti hvězdiček je nyní obtížnější a v budoucnu budou pravidla ještě tvrdší. (Euro NCAP stanovil přechodné období, kdy budou plynule zvyšovány nároky na vůz.)

Roku 1985 se v Evropě poprvé prodávají vozidla vybavená katalyzátorem.[23] Ten snižuje emise automobilů, avšak vyžaduje bezolovnatý benzín. V USA se tento systém používal již dříve. Téhož roku se na evropský trh dostávají také první automobily s palubním počítačem, který má přinést řidiči více informací o vozidle.[24]

• 
  Golf I (model 1974)
• 
  Golf II (model 1983)
• 
  Golf III (model 1991)
• 
  Golf IV (model 1997)
• 
  Golf V (model 2003)
• 
  Golf VI (model 2009)

Dvě současně prodávané generace Opelu Astra

Opel Astra G (model 1998)

Opel Astra H (model 2004)

Protichůdnost automobilových novinek

Tata Nano

Audi Q7

Do nového tisíciletí vstoupily automobilky se snahou zaplnit i tu sebemenší skulinu na trhu – vznikly tak různé karosářské varianty modelů a automobilky začaly představovat další a další modelové řady (patrné je to např. u Peugeotu, kde došlo k velkému nárůstu modelových řad nebo u BMW, které opět vstoupilo do segmentu vozidel nižší střední třídy modelem řady 1 a zároveň představilo modely X3, X5, později X6). Zajímavá je také protichůdnost posledních novinek. Na jedné straně stále menší miniautomobily do městských aglomerací jako např. Tata Nano a na druhé straně pak crossovery - např. Audi Q7. Automobilky také začaly současně vyrábět dvě generace vozidel (nejznámější je asi příklad Octavie 2. generace a Octavie 1. generace, která se prodávala dál pod označením „Tour“ současně, dále např. Peugeot 206 a 207, Opel Astra G a H, atd.).[25] Došlo ke smíšení několika kategorií, které daly vzniknout mnoha novým segmentům (jmenujme např. dnes populární Crossovery). A v mnoha případech daly vzniknout konceptovým abstraktním vozidlům jako je Citroën Cruise Crosser.[26] Jednotlivé segmenty se stále více prolínají a již nelze přesně stanovit hranici jako před 20 lety.

Automobily Smart ForTwo vypouští jen 88 CO₂ g/km a kombinovaná spotřeba činí 3,3 l/100 km[27]

BMW Active E - koncept elektromobilu

Poslední roky jsou pak zejména ve znamení snižování spotřeby a emisí CO₂. Úzce s tím také souvisí snížení hmotnosti vozidel a snižování objemů motorů. Motory jsou nově vybavovány systémy Stop-start, které mají za úkol snížit spotřebu,[28] jsou vybavovány filtry pevných částic, které zase mají snížit množství vypuštěných sazí,[29] je zvyšován vstřikovací tlak a optimalizováno spalování. K tomu všemu se na trh derou hybridní vozidla. Ta lze rozdělit do několika podskupin.[30] Skupina tzv. "full-hybridů", které pohání elektromotory a v případě potřeby je doplňují spalovací motory, které buďto pohání vůz nebo vyrábí elektřinu. Dále "mild-hybridy", které mají trvale spřažen elektrický motor se spalovacím - čistě elektrický pohon je tedy nemožný. Za další podskupinu hybridů lze považovat vozidla, která používají setrvačníky či akumulátory ke krátkodobému uchování energie. Poslední kategorii tvoří vozidla na čistě elektrický pohon, která se dobíjejí ze zásuvky. Ani jedna vozidla ovšem zatím nemají z ekonomického ani ekologického hlediska příliš velký význam. Důvody jsou zejména vysoká hmotnost (daná přítomností baterií a 2 motorů), značné výrobní náklady a celková složitost vozidla.[31] Nevýhodou je také nízký dojezd na baterie (malá kapacita akumulátorů) a problémy s jejich životností (životnost baterií je velmi omezená, obnova drahá a recyklace starých baterií zatěžuje životní prostředí). Zajímavá je také opačná situace, kdy jsou do trolejbusů zabudovávány dieselagregáty, jenž se mohou, v případě výpadku proudu či na kratší vzdálenosti, stát zdrojem elektřiny. V tomto směru jsou spíše otázkou blízké budoucnosti vozidla čistě na elektrický pohon, které zatím trpí příliš malou kapacitou akumulátorů.[32][33] V Česku probíhaly pokusy s elektromobily již v dobách socialismu, k sériové výrobě však nikdy nedošlo. Ke zdánlivě úspěšnému konci dotáhla v roce 1992 svůj projekt Ela01 na bázi Škody Favorit firma ČEZ.[34] Ovšem ani tento vůz se nedočkal rozšíření. Úspěch tedy mohl slavit až malý pickup Tatra Beta, který se vyráběl v Příboře v letech 1996–1999. Prvním sériově vyráběným českým nákladním vozidlem na elektrický pohon je počin letňanské Avie, která využívá technologie anglické firmy Smith.[35] V roce 2010 by prodeje elektromobilů měly tvořit 250 ks z celkem 450 vyrobených Avií.[36]

Cena ropy v letech 2003–2008

V letech 2008–2009 na automobilový průmysl těžce dopadla světová hospodářská krize. Všechny světové automobilky začaly propouštět (vyjma čínských výrobců). V Česku tomu není jinak a propouštějí takřka všichni významní zaměstnavatelé.[37] Americké automobilky tzv. „Detroitské trojky“ – Ford, GM a Chrysler – se ocitly na pokraji bankrotu a žádaly Kongres o půjčky.[38] Po dlouhých vyjednáváních nakonec Kongres poskytl automobilkám půjčku v hodnotě 15 miliard dolarů.[39][40] Automobilka General Motors však ale nebyla schopna splácet své závazky a byla tak donucena projít řízeným bankrotem. Vláda USA zaplatila dluhy GM a získala za to 60% podíl ve firmě.[41] V podobné situaci se ocitl i Chrysler. Tomu pomohl Fiat, který tak získal 20% Chrysleru.[42] K zisku se "trojlístek velkých amerických automobilek" opět vrátil v roce 2010.[43] Automobilky Detroitské trojky však nejsou v potížích osamělé – do ztrát se propadla většina světových automobilek.[44] Kritickou situaci se některé státy snažily zachránit stimulacemi typu šrotovného, které bylo zavedeno např. v Německu[45] či na Slovensku.[46] Zavedení šrotovného společně s neochotou firem utrácet zapříčinilo, že se na výsluní v posledních dvou letech dostaly malé levné automobily.[47] Ty podpořilo i zavedení omezení vjezdu do center evropských měst, které má za úkol zlepšit ovzduší v metropolích tím, že ze svých center „vyženou“ zastaralá neekologická auta.[48] Není proto divu, že se automobilky snaží dostat na trh nová malá auta (jmenujme např. koncepty VW[49] či BMW[50]).

Dnes je již kladen důraz nejen na ekologický provoz vozidel, ale také na ekologickou výrobu samotných vozů a na jejich recyklovatelnost. Proto jsou jednak továrny přísně kontrolovány (množství vypouštěných zplodin do ovzduší, znečištění vodních toků a půdy či sledování produkce odpadu a jeho třídění) a také regulovány (emisní povolenky a další poplatky). A jednak existuje legislativní podpora (např. Norsko, Nizozemí) elektromobilů, které méně zatěžují životní prostředí snížením emisí znečišťujících látek vypouštěných do ovzduší, snížením hlukové zátěže, snížením emisí skleníkových plynů a snížením spotřeby fosilních paliv. V České republice má prodej elektromobilů stále nízký podíl - 0,27 %.[51] Přesto se stále rozšiřuje síť nabíjecích stanic, čímž se snižuje problém omezeného dojezdu některých elektromobilů. V současnosti je v ČR podle databáze MPO 131 veřejných stanic, ale celkem je okolo 470 stanic. Celkový počet 470 stanic zahrnuje všechny dobíjecí stanice pro elektromobily, které jsou veřejně přístupné (veřejné dobíjecí stanice) a stanice, které jsou přístupné za určitých podmínek širšímu okruhu uživatelů (např. hotely, restaurace, sportoviště). Nejsou zahrnuty však dobíjecí stanice, které jsou určeny jen pro firemní zaměstnance.[52]

Trendem poslední doby jsou pak různé elektronické pomůcky jako je např. adaptivní tempomat, parkovací senzory, dešťové senzory, monitorování mrtvého úhlu, bezklíčkové startování, noční vidění, parkovací asistent a mnoho dalších. Bohužel tyto systémy mají mnohdy mnoho problémů se spolehlivostí, a tak ne vždy jsou vítanou součástí vozidla.[53]

Konkurenční boj žene automobilky stále kupředu. Modely jednotlivých automobilek se stále porovnávají a každý koncern se snaží být o krok napřed. Jejich výrobky testují redaktoři motoristických magazínů, jsou podrobovány odborné kritice, vedou se o nich vášnivé debaty na odborných fórech, ale i v hospodách, a v neposlední řadě jsou vnímány svými majiteli. Vznikají také mnohé ankety, které mají najít to nejlepší auto. Tou asi nejznámější a nejprestižnější je v Evropě „Auto roku“ (anglicky: Car of the Year).

Následující soupis zachycuje přehled největších koncernů vyrábějící osobní a lehké užitkové vozy a jejich značky. Vzhledem k různým akvizicím, domlouvaným partnerstvím, nákupům nemusí být přehled zcela aktuální. Zahrnuje známé značky osobních automobilů, nejedná se však o zcela kompletní souhrn všech výrobců a jejich značek.

Skupina Toyota

• Toyota
• Lexus
• Daihatsu

Volkswagen Group

• Volkswagen
• Volkswagen užitkové vozy
• Audi
• Porsche
• Škoda
• SEAT + Cupra
• Bentley
• Lamborghini
• Bugatti
• Jetta

Aliance Renault–Nissan–Mitsubishi

• skupina Renault
  • Renault
  • Dacia
  • Renault Samsung
  • Lada
  • Alpine
• skupina Nissan
  • Nissan
  • Infiniti
  • Datsun
  • Venucia
• Mitsubishi

Stellantis

• Abarth
• Alfa Romeo
• Fiat
• Lancia
• Fiat Professional
• Maserati
• Chrysler
• Jeep
• Dodge
• Ram Trucks
• Peugeot
• Citroën
• DS
• Opel
• Vauxhall

Skupina Hyundai

• Hyundai
• Kia
• Genesis

General-Motors

• Buick
• Cadillac
• Chevrolet
• GMC
• Wuling
• Baojun

Skupina Ford

• Ford
• Lincoln
• Troller

Honda

• Honda
• Acura

Suzuki

• Suzuki
• Maruti Suzuki

Daimler AG

• Mercedes-Benz
• Mercedes-AMG
• Mercedes-Maybach
• Mercedes-Benz - užitková vozidla
• Smart

skupina BMW

• BMW
• Rolls-Royce
• Mini

SAIC

• Maxus
• Roewe
• MG

Mazda

• Mazda

Dongfeng

• Dongfeng Fengshen
• Dongfeng Fengxing

Chang'an Motors

• Chang'an
• Hafei

Geely

• Geely
• Volvo
• Lotus
• Proton

Tata Motors

• Tata
• Jaguar
• Land Rover

Státy s více než 10 miliony automobily

Nová auta v přístavu Rotterdam.

Několikapatrové garáže v Marina City v Chicagu

Celosvětová produkce automobilů v roce 2007 dosáhla 73,3 mil. ks vozidel. Celý automobilový trh následně zasáhla světová hospodářská krize a prodej nových vozidel klesl až na 61 mil. v roce 2009. Od té doby však opět roste a v roce 2014 dosáhla 89,7 milionu kusů.

Rok	Produkce	Změna	Zdroj
1997	52.987.000		[65]
1998	57 987 000	9,44%	[65]
1999	56 258 892	-2,98%	[66]
2000	58 374 162	3,76%	[67]
2001	56 304 925	-3,54%	[68]
2002	58 994 318	4,78%	[69]
2003	60 663 225	2,83%	[70]
2004	64 496 220	6,32%	[71]
2005	66 482 439	3,08%	[72]
2006	69 222 975	4,12%	[73]
2007	73 266 061	5,84%	[74]
2008	70 520 493	-3,75%	[75]
2009	60 986 985	-13,52%	[76]
2010	77 609 901	25,8%	[3]
2011	79 880 920	3,0%	[77]
2012	84 239 381	5,5%	[78]
2013	87 354 003	3,7%	[79]
2014	89 747 430	2,6%	[80]
(Celkem za osobní i nákladní automobily)

Počet osobních automobilů na 1000 obyvatel podle států (2011)

Následující tabulka ukazuje počet vozidel na 1000 obyvatel ve vybraných (větších) státech. Údaje z let 2010 - 2011, Rusko a Čína z roku 2014.

Stát	Počet aut na 1000 obyvatel[64]
USA USA	809
Itálie Itálie	682
Německo Německo	588
Japonsko Japonsko	588
Polsko Polsko	580
Francie Francie	578
Česko Česko	485
Rusko Rusko	317
Čína Čína	113
Indie Indie	18

Následující tabulka ukazuje státy světa, ve kterých se vyrábějí motorová vozidla. Státy jsou řazeny podle množství vyrobených vozidel v roce 2010.[3] Vzhledem k nízké srovnávací základně z minulého roku zaznamenali významní producenti velké vzrůsty výroby.

Pořadí	Stát	Množství vyrobených automobilů v roce 2010	Procentuální změna oproti roku 2009
1	Čína Čína	18 246 667	32,4%
-	Evropská unie Evropská unie	16 904 436	11,7%
2	Japonsko Japonsko	9 625 940	21,3%
3	USA USA	7 761 440	35,4%
4	Německo Německo	5 905 985	13,4%
5	Jižní Korea Jižní Korea	4 271 941	21,6%
6	Brazílie Brazílie	3 648 358	14,6%
7	Indie Indie	3 536 783	33,9%
8	Španělsko Španělsko	2 387 900	10,0%
9	Mexiko Mexiko	2 345 124	50,2%
10	Francie Francie	2 227 374	8,8%
11	Kanada Kanada	2 071 026	39,0%
12	Thajsko Thajsko	1 644 513	64,6%
13	Írán Írán	1 599 454	14,7%
14	Rusko Rusko	1 403 244	93,5%
15	Spojené království Spojené království	1 393 463	27,8%
16	Turecko Turecko	1 094 557	25,9%
17	Česko Česko	1 076 385	9,5%
18	Polsko Polsko	869 376	-1,1%
19	Itálie Itálie	857 359	1,7%
20	Argentina Argentina	716 540	39,7%
21	Indonésie Indonésie	704 715	51,6%
22	Malajsie Malajsie	567 715	16,0%
23	Slovensko Slovensko	556 941	20,7%
24	Jihoafrická republika Jihoafrická republika	472 049	26,2%
25	Rumunsko Rumunsko	350 912	18,4%
26	Belgie Belgie	338 290	-37,0%
27	Tchaj-wan Tchaj-wan	303 456	34,1%
28	Austrálie Austrálie	243 495	7,1%
29	Švédsko Švédsko	217 084	38,8%
30	Slovinsko Slovinsko	205 711	-3,3%
31	Maďarsko Maďarsko	167 890	25,9%
32	Portugalsko Portugalsko	158 723	26,0%
33	Uzbekistán Uzbekistán	156 880	33,1%
34	Pákistán Pákistán	152 970	39,8%
35	Rakousko Rakousko	104 814	44,9%
36	Nizozemsko Nizozemsko	94 106	22,6%
37	Ukrajina Ukrajina	83 133	20,0%
38	Egypt Egypt	69 060	-25,5%
39	Filipíny Filipíny	63 530	26,0%
40	Maroko Maroko	50 000	7,1%
41	Vietnam Vietnam	32 920	-0,1%
42	Kolumbie Kolumbie	28 350	0,5%
43	Bělorusko Bělorusko	16 650	44,5%
44	Finsko Finsko	6 500	-40,8%
45	Srbsko Srbsko	6 470	-35,8%
46	Ekvádor Ekvádor	5 950	-61,1%
47	Chile Chile	4 700	44,6%
-	celosvětově	77 609 901	25,8%

Tabulka ukazuje koncerny s největšími tržbami. V tabulce lze nalézt oproti největším koncernům (viz výše) významné rozdíly. Např. Daimleru zde patří 4. příčka, podle prodaných kusů je však až 12. Je to způsobeno produkcí dražších a luxusnějších vozů (Mercedes-Benz, Maybach).

Pozice	Výrobce	Země	Příjmy v mld. $
1.	Toyota	Japonsko Japonsko	241,6
2.	Volkswagen	Německo Německo	169,5
3.	General Motors	USA USA	135,6
4.	Daimler	Německo Německo	130,6
5.	Ford	USA USA	129,0
6.	Honda	Japonsko Japonsko	108,0
7.	Nissan	Japonsko Japonsko	105,5
8.	Hyundai	Jižní Korea Jižní Korea	98,9
9.	BMW	Německo Německo	80,8
10.	PSA Peugeot Citroën	Francie Francie	74,9

Trojice nejúspěšnějších modelů

Toyota Corolla (model 2009)

Ford F-150 (model 2010)

Volkswagen Golf (model 2008)

Následující tabulka přináší přehled nejprodávanějších modelů historie automobilů.[81]

• PAVLÍNEK, Petr: A successful transformation?: restructuring of the Czech automobile industry. Heidelberg : Physica-Verlag, 2008, 296 s., ISBN 978-3-7908-2039-3

• Automobilový sport
• Silniční doprava
• Seznam českých osobních automobilů
• Seznam značek automobilů
• Seznam výrobců užitkových automobilů

• Slovníkové heslo automobil ve Wikislovníku
• Obrázky, zvuky či videa k tématu automobilový průmysl na Wikimedia Commons
• Sdružení automobilového průmyslu
• (anglicky) Mezinárodní organizace výrobců motorových vozidel
• (anglicky) Evropská asociace výrobců automobilů
• (anglicky) Alliance of Automobile Manufacturers Archivováno 10. 6. 2007 na Wayback Machine