August Sedláček

Narodil se 28. srpna 1843 v Mladé Vožici, v rodině justiciára (úředníka na statku) Františka Sedláčka (1805–1896) a jeho manželky Františky, rozené Šemberové (1812–??).[2] Zde také začal chodit do školy. Dne 16. června 1850 se přestěhoval s rodiči do Počátek (do čp. 12, chodil do školy v čp. 22), kam byl jeho otec přeložen jako soudce nově zřízeného okresního soudu. Poslední roky tehdejší hlavní školy absolvoval v Jindřichově Hradci. Poté začal studovat na gymnáziu v Jihlavě, odkud přestoupil na gymnázium v Písku, kde v roce 1863 maturoval.

V letech 1863–1867 studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Celá rodina (rodiče Augusta Sedláčka a čtyři synové) byla v Praze policejně hlášena od roku 1872.[4] Mimo jiné navštěvoval přednášky historiků Václava Vladivoje Tomka, Antonína Gindelyho, Konstantina Höflera, archeologa Jana Erazima Vocela a klasického filologa Jana Kvíčaly. Podobně jako Zikmunda Wintera i jeho nejvíce inspiroval archivář Josef Emler. V letech 1867–1869 působil v Litomyšli jako středoškolský profesor dějepisu, zpočátku též latiny, češtiny a němčiny, poté v letech 1869–1875 v Rychnově nad Kněžnou a v letech 1875–1899 v Táboře, kde mimo jiné učil Emanuela Chalupného. V Ličně nedaleko Rychnova nad Kněžnou se v roce 1871 oženil s Ernestinou (Arnoštkou) Hlavatou. Když v 52 letech v roce 1899 zemřela,[5] odešel do penze a přestěhoval se do Písku, kde pracoval jako městský archivář. Dne 26. dubna 1922 se v Písku oženil podruhé, s učitelkou Terezou Barcalovou (1883–1972), která byla téměř o 40 let mladší.[6]

Již od mládí tíhl k historické topografii a ke kastelologii. Přípravou patnáctidílného díla Hrady, zámky a tvrze království Českého strávil přes dvacet let. Z nakladatelských důvodů vycházelo po celý jeho život a vydání bylo dovršeno teprve posmrtně. Při práci v archivech shromáždil ohromné množství materiálu, jen genealogická a topografická kartotéka měla přes 400 000 lístků, řada knih zůstala načrtnuta jen v rukopisných torzech. Četné příspěvky k historii českých měst završila téměř patnáctisetstránková monografie Dějiny královského krajského města Písku nad Otavou (1911–1913), která vyšla k výročí prvního desetiletí trvání Československa ve druhém vydání. Přestože mu byla vytýkána stylistická neobratnost, plochost podávané látky a zamlčování evropského kontextu, především Josefem Pekařem[7] a Václavem Novotným, shromáždil k danému tématu množství informací, pro která jsou jeho práce dodnes vyhledávané. Historik Josef Pekař ocenil v nekrologu tuto Sedláčkovu důslednost slovy:

• Rychnov nad Kněžnou : pokus dějepisný (1871)[9]
• Děje města Čáslavě (1874)[10]
• Jak se měnily a ustálily meze Čech a Rakous dolních (1877)[11]
• Kl. Ptolemaia Zprávy o Čechách a zemích sousedních (1880)[12]
• Hrady, zámky a tvrze království Českého I–XV (1882–1927)[13][14]
• Sbírka pověstí historických lidu českého v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (1895)[15]
• Děje Třebenic (1897)[16]
• Českomoravská heraldika (1. díl začal psát Martin Kolář, dokončil Sedláček) I–II (1902–1925)[17]
• Českomoravská heraldika – část zvláštní[18]
• Místopisný slovník historický království Českého (1908)[19]
• Dějiny královského krajského města Písku nad Otavou I–III (1911–1913)
• Zbytky register králů římských a českých z let 1361–1480 (1914)[20]
• Pýcha urozenosti a vývody u starých Čechův a Moravanů (1914)[21]
• Snůška starých jmen, jak se nazývaly v Čechách řeky, potoky, hory a lesy (1920)[22]
• O starém rozdělení Čech na kraje (1921)
• Paměti a doklady o staročeských mírách a váhách (1923)[23]
• Děje prácheňského kraje (1926)[24]
• Paměti z mého života (1997)
• Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty 1–5 (2001–2003)