Jan Zachariáš Quast

• První dcera Jana Zachariáše Quasta – Julie se narodila 14. dubna 1842.[6] S jeho matkou Eleonorou Zuzanou Dechantovou (*1821)[7] se Jan Zachariáš Quast oženil 5. listopadu 1843.[8] (Téhož roku získal povolení k provozování živnosti malíře porcelánu.)
• Manželům Quastovým se narodilo 12 potomků (dospělosti se dožilo devět).[9][4]
• Zemřel v Písku 9. srpna 1891, pohřben byl 11. 8. tamtéž. Jeho manželka Eleonora Zuzana jej přežila o měsíc – zemřela 10. září 1891.[10]

V základní literatuře je mnoho chybných údajů – data narození uvádí mylně slovník Thieme-Becker, a jiní, data úmrtí např. Ottův slovník naučný a jiní. Upřesňující údaje uvádí monografie Jana Hořavy a kol. Velmi křehké obrazy z roku 2014.[11]

Portréty maloval Quast především na porcelánu, vzácně akvarelem či olejem. K pochopení obtížnosti malby na porcelán je nutno zdůraznit, že jde o malbu na bázi kysličníků kovů s následným vypálením v peci, malíř maluje nebarevnými barvami a výsledek vidí až po vypálení prakticky bez možnosti korektur. Výhodou malby na porcelán je trvalá zářivost barev, rezistence vůči zevním vlivům, nevýhodou je fraglita porcelánového podkladu. V porovnání s jinými technikami jde o podstatně obtížnější typ malby.

Ve vrcholném období portrétní tvorby (asi v letech 1840–1860) navazoval Quast na klasicistní a biedermaierskou miniaturu. Rukopis je uvolněný, precizně provedený obličej je často obklopen malbou pozadí a textilií velkoplošnými tahy štětcem v kontrastu k minucioznímu provedení podoby portrétovaného. Z tohoto období patří k vrcholným pracím portréty jeho dětí a několika málo bližších osob. Kvalita objednávkových portrétů někdy kolísá, což je dáno zřejmě chvatnou prací na více zakázkách. V letech asi 1860 až 1891 většina jeho podobizen svádí boj s rozmáhající se fotografickou technikou. Snaží se úspěšně o fotografickou dokonalost malby, znásobenou barevností. Současně ovšem získávají jeho portréty strnulost typickou pro fotografie té doby. Jeho podobizny předstihují fotografické ve všech směrech kromě ceny a rychlosti zhotovení, takže ke konci života zakázek významně ubývá.

Malby na skle jsou technicky obdobou malby na porcelánu, ve třetí čtvrtině 19. století je jediným v Čechách, kdo ovládá tuto náročnou techniku. Dostává významné zakázky od excísaře Ferdinanda Dobrotivého na malbu oken pro kapli v Zákupech (sv. Vácslav a sv. Lidmila podle návrhů Viléma Kandlera) v roce 1854, v roce 1857 pak od Rohanů zakázku na výzdobu Sychrova. Nejvýznamnější zakázkou jsou okna pro Velechrám sv. Víta v Praze (pro závěrovou kapli Jana Křtitele a Panny Marie, podle návrhů Führicha, Scheiwla, Trenkwalda, Lhoty a Krannera). Pro tentýž chrám maluje ještě okna s tématem Nejsvětější Trojice s klečícími Karlem IV. a Eliškou Pomořanskou v postranních oknech. Tato byla při přestavbách vybourána a osazena v letech 1901–1902 v kostele Nejsvětější Trojice v Mešně u Rokycan. Další mimořádnou zakázkou byla okna pro presbytář katedrály sv. Ducha v Hradci Králové. Podle návrhů hradeckého rodáka Scheiwla provedl Quast v letech 1864–1865 tři okna o výšce 15 metrů. Pro farní kostel ve Vimperku zhotovil Quast okna s postavami Panny Marie a Krista, která byla oceněna r. 1873 na světové výstavě ve Vídni a o rok později darována kostelu objednavatelem Wilhelmem Kralikem a osazena. Další významné sklomalby jsou v rodinné hrobce Kraliků v Horní Vltavici. Pro zámeček v Adolfově maloval okna s ornamentálním dekorem a centrálními motivy ptactva. Pro měšťanské domy jsou doložena okna s nacionální tematikou (Jan Hus, Jan Amos Komenský, Jan Žižka, Jiřík z Poděbrad).

Vědecká ilustrace Jana Zachariáše Quasta zahrnuje veliké množství motýlů, brouků, pavouků, much, atd., převážně malovaných na porcelánu. Jako vědeckou je možno ji hodnotit z entomologického hlediska pro naprostou věrnost předloze do nejmenšího detailu. Jeho úmyslem ovšem nebyla prvoplánově vědecká dokumentace, těšila ho dekorativnost tématu. Zaplňoval porcelánové tácy , desky, talíře desítkami až stovkami jedinců bez zájmu o taxonomii , druhovou příbuznost, atd. Jeho virtuozní provedení a okouzlující barevnost však řadí tuto oblast k vrcholům jeho tvorby.

Kopistické práce prováděl Quast na porcelánu i skle, snad často na přímou objednávku. Kopíroval slavné předlohy Corregia, Rembrandta, Reniho či Dolciho, ovšem i téměř současníků Rethela, Retzsche, Führicha, či Makarta. Zřejmě jako úlitbu mocným portrétoval císaře Františka Josefa I., korunního prince Rudolfa, císařovnu Alžbětu, arcivévodu Karla Ludvíka Rakousko-Těšínského, maršála Radeckého, bána Jelačiče a jiné. Tyto portréty prováděl snad výhradně podle grafických předloh nebo fotografií, barevnost patrně tvořil dle své úvahy.

Většina Quastových prací vyniká technikou, které i ve světě mohlo konkurovat jen málo malířů. Doteky štětce jsou často o velikosti desetin milimetru. Podstatnou vadou jeho portrétů jsou většinou v chvatu provedené ruce, zřejmě množství zakázek vedlo k tomu, že obličej vypracoval dokonale a ostatní poněkud odbyl. Je zde i možnost, že provedení těchto podružných prací svěřoval někdy členům rodiny, jak tomu bylo často v renesančních a barokních malířských dílnách. V kresbě tužkou byl perfektní, v akvarelu mistrovský, pouze jeho olejomalby (kterým se ani moc nevěnoval) jsou často suché, neživotné.

• HOŘAVA, Jiří, ed. Velmi křehké obrazy: život a dílo Jana Zachariáše Quasta 1814-1891. V Písku: Prácheňské muzeum ve spolupráci s nakladatelstvím Měsíc ve dne, 2014; 222 stran; ISBN 978-80-86193-47-2.
• POCHE, Emanuel a kolektiv. Encyklopedie českého výtvarného umění. 1. vydání Praha: nakladatelství Academia, 1975. 611 stran; Heslo: Quast Jan Zachariáš
• Kořán Ivo (* 1934), Vokáčová Věra (* 1930, Písek – 2015). Záhada pošetilého brouka., katalog výstavy J. Z. Quasta, Písek 1970

• Fotografové Šumavy
• Ferdinand Konrad Quast – syn
• Gustav Adolf Quast – syn
• Karolína Anna Quastová – dcera

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Zachariáš Quast na Wikimedia Commons

• Životopis Infocentrum Písek^{[nedostupný zdroj]}
• Jan Zachariáš Quast v informačním systému abART