Josef Rybák

Narodil se v rodině košíkáře Eduarda Rybáka (1874-??) a jeho manželky Marie, rozené Adámkové (1874-??), [1] jako jedno z jejich sedmi dětí.[2] Otec mu padl v 1. světové válce. V Písku vychodil dvouletou obchodní školu (1918-1920) a od roku 1922 pracoval na Slovensku.

Do Čech se vrátil v roce 1933 a od té doby až do okupace pracoval jako novinář v komunistickém tisku (Haló noviny, Rudé právo). Po okupaci se vrátil do komunistického tisku, v letech 1948-1958 pracoval ve vedení kulturní rubriky Rudého práva. V roce 1959 se stal šéfredaktorem Literárních novin, ale v roce 1964, v důsledku měnícího se politického klimatu, musel z funkce odejít; několik let se neangažoval a věnoval se vydávání svého díla.

Opět plně činný byl až za normalizace, v roce 1972 spoluzakládal Svaz českých spisovatelů a v letech 1977–1982 byl jeho předsedou.[3]

V roce 1973 mu byl udělen titul národní umělec.

Básnické prvotiny vydal roku 1924. V básních i próze vycházel ze svého dětství na Písecku (Slunce a chléb). Jeho tvůrčí názory byly blízké proletářské literatuře S. K. Neumanna a Jiřího Wolkera. Jako kritik a publicista se zaměřoval obecně na kulturu, literaturu, výtvarné umění – sám také občas přispíval ilustracemi do časopisů a novin. Ilustroval i některé své knihy. Díky svému pobytu na Slovensku měl zájem i o tamější kulturu.