Antonín Ausobský

Obor Architektura a pozemní stavitelství absolvoval v Praze roku 1909. Po roční vojenské službě nastoupil jako asistent k Rudolfu Kříženeckému, pozdějšímu rektorovi ČVUT, na Ústav staveb pozemních k účelům zvláštním. Roku 1919 se stal doktorem technických věd, v roce 1921 nastoupil jako mimořádný profesor na ČVUT, od roku 1928 byl řádným profesorem architektonické tvorby a teorie a vývoje architektury. Několikrát (1926, 1929, 1936 a 1945) se stal děkanem Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství, kde založil archiv lidové architektury.[4][5]

Gymnázium Aloise Jiráska

bývalý okresní úřad v Litomyšli

občanská záložna na Smetanově náměstí v Litomyšli

Antonín Ausobský je autorem budovy dnešního Gymnázia Aloise Jiráska, která byla postavena přímo pro gymnázium v letech 1921–1923 v nově vznikající Masarykovy čtvrti v Litomyšli. Stavbu vedl Ferdinand Rudolf.[6] Trojkřídlá budova ve stylu geometrické moderny ovlivněné neoklasicismem. Stavbě dominuje předsazený trojboký rizalit se schodištěm a vstupním portálem neseným polosloupy v konvexně prohnutých zdech členěných pilastry. Nad vstupní částí budovy ční věž s krytým ochozem. Budova má sedlovou zvalbenou střechu, nad tělocvičnou v severozápadní části je střecha mansardová. Od 3. května 1958 je chráněná jako kulturní památka.[7]

V téže ulici vystavěl Václav O. Medek podle Ausobského projektu výrazně členitou administrativní budovu pro potřeby okresního úřadu (T. G. Masaryka 650). Plány vznikly v roce 1924, stavba začala o dva roky později. Nová budova s dvěma byty a 70 kancelářemi byla dokončena v roce 1928.[8] Hlavní fasáda vychází z Ausobského návrhu úpravy průčelí renesančního Olympijského divadla v italské Vicenze, kterou architekt vytvořil v rámci své disertační práce.[9] Po zrušení okresu Litomyšl v roce 1960 budovu převzala Střední odborná škola technická, která ji využívá jako internát.[10]

Roku 1927 vypracoval Ausobský zastavovací plán obytné Husovy čtvrti navazující na tu Masarykovu. Přiblížil se v ní anglické koncepci zahradního města s domy zasazenými v zahradách. Největší stavební rozmach čtvrť prožila v letech 1928–1929, Ausobského vizí se však výstavba inspirovala jen volně.[11] V témže roce Ausobský navrhl i občanskou záložnu na Smetanově náměstí, která se však jeho ostatním pracím vymyká. Šlo o rekonstrukci a sjednocení tří měšťanských domů (čísla 57–59). Architekt zachoval původní podloubí, dalšími historizujícími prvky (článkoví, frontony nad okny) objekt sladil s okolní zástavbou a skrze tři rizality na fasádě evokuje úzkou středověkou parcelaci.[12]

Dalším příkladem Ausobského tvorby v Litomyšli je pomník padlým v první světové válce z roku 1930. Původně stál v místech dnešní křižovatky ulic Na Lánech a Havlíčkova, kvůli přestavbě silničních komunikací jej však město v roce 1959 přesunulo před sokolovnu.[13] Prostor památníku tak v současnosti ohraničují ulice Trstěnická, U Náhonu a Moravská (silnice I/35).

Mimo Litomyšl navrhl Antonín Ausobský budovu poštovního a telegrafního úřadu v Mělníce postavenou roku 1937 (adresa Tyršova 100), která je od roku 1958 kulturní památkou.[3] Dále pak lesní hřbitov v Písku nebo administrativní budovu v Mirovicích na Písecku.[14] Podílel se i na návrhu nové podoby pražské čtvrti Střešovice.[3]

• Zastavování, disposiční prvky a obytné budovy (1947)
• Disposiční prvky (1952)
• Stavby distribuční, lidového peněžnictví a poštovní (1952)
• Typologie budov 1. díl (disposiční prvky) (1952)
• Zásady tvarosloví české lidové architektury (1954)